--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pallas Jiří č.: 829
Název: Zdravotnické Slušovice?
Zdroj: NN Ročník........: 0002/004 Str.: 010
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 16.06.1991 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

O nedávno zahájené sbírce na Leksellův nůž - Míša si všichni mohli přečíst v československém tisku řadu oslavných článků. Mnoho institucí včetně pana prezidenta již přispělo více či méně tučnými částkami. Jediný novinář se dosud nezamyslel nad důsledky této a podobných sbírek nejen pro československé zdravotnictví, ale i pro morálku národa. Nejsem sice novinář, ale domnívám se, že za účelem zachování rovnováhy a rozvíjení kritického myšlení na stránkách našich novin, se musím pokusit vyvolat kolem "nože! debatu.

Sovětští mužici vypustili družici... Abych našel velmi drastické přirovnání, sahám do nedávné minulosti SSSR. Bolševici vypuští družici, zatímco mužik nemá pořádně co jíst a kde bydlet. Možná, že příznivci "nože" namítnou, že se zde nejedná o prostředky státní, ale nadační. Toto by samozřejmě platilo v případě, že by akce byla pořádána a financována senilním zbohatlíkem, který může opravdu nakládat se svými poctivě vydělanými, zděděnými či nakradenými prostředky dle libosti. Bohužel přátelé, nadace používá jméno Charty 77 a do hry byla vtažena jména prezidentského páru - tedy institucí, které mají morální povinnost myslet na blaho této země.

Průjem či slepé střevo?

Uvedené instituce a osobnosti by se stejným vkladem aktivit patrně sesbírali stejně více na pomoc chorobám jiným. Zkusím najít jiné přirovnání, opět trochu přehnané, abych osvětlil můj názor na rozdělování pomoci ve společnosti, kde se musí zvažovat, do čeho budou omezené prostředky vloženy. V Etiopii umírá ročně desetitisíce dětí na průjem a na zánět slepého střeva. Za 1 milión korun či dolarů můžeme zachránit buď 10.000 dětí s průjmem, nebo 1.000 dětí se slepým střevem. Nebo ještě lépe můžeme zlepšit hygienu natolik, že desetitisíce dětí průjmem ani neonemocní. Srovnejme s životním prostředím v ČSFR, alergiemi, astma či cukrovkou u dětí....

Deset malých černoušků....

Alegorie třetí - v africké vesničce, kam dobročinný běloch přiváží úžasný dar - telefax. Nyní mohou domorodci komunikovat se světem rychle a pohodlně... Ale pozor, fax potřebuje elektřinu, telefon, bezprašné prostředí, náhradní ruličky papíru atd., což místní šaman ještě nepořídil. V naší vesničce neumí nikdo číst, natož psát.

Zdá se vám to přehnané? Zeptejte se odborníků, jak reagují citlivé přístroje na kolísání proudu v pražské síti či na nečistotu ovzduší. Kolik bude stát společnost zaškolení personálu, prostory, stabilizace proudu a přizpůsobení dalších atributů československé společnosti na úroveň, kterou aparátek za sto miliónů vyžaduje?

Elita či jelita?

Vedlejším produktem jednorázového zavádění technologií, které drasticky převyšují dosaženou úroveň ostatní společnosti, je vznik nových elit. Tyto elity spotřebovávají nekontrolovatelné množství prostředků na úkor ostatní společnosti (kdo může posoudit skutečné potřeby?). To, že pánové v nadaci tímto směrem míří, naznačuje brožurka, vydaná nadací. Tam se mimo jiné dočteme, že 10 studentů se zúčastnilo intenzivního kurzu angličtiny v USA. Cena přes 60 tisíc dolarů. Kolik mládenců a panen by se intenzivně naučilo anglicky za stejný obnos, kdyby byli pozváni učitelé do Československa? Mimoto vyjde při bližším ohledání najevo, že většina či všichni z "deseti" jsou dětmi či příbuznými vládních činitelů či zaměstnanci nadace.

Pozor na zákon o nadacích

Přemýšleli jste někdy nad tím, že podnik, který dá podporu na "dobročinné účely", dá o to méně peněz na daně? Tím pádem budou o použití těchto peněz rozhodovat nikoli volené orgány, ale často samozvaní strýcové či tety, kteří si uměli zřídit nadaci. Víte o tom, že Nadace Charty 77 utrácela za poslední tři roky více na administrativní účely než na humanitní pomoc? (V roce 1990 činily administrativní náklady více než 700 tisíc švédských korun, což je téměř čtyři milióny Kčs). Vzhledem k tomu, že společnost musí své základní potřeby pokrýt, dá se při rozmachu nadací stavějících pyramidy či vypouštějící sputniky počítat se zvýšením daní pro prostého občana. Pánové poslanci, nenechte chytráky manipulovat daňovými prostředky!

Koho necháme umřít?

Je samozřejmě tragedií pro rodiče i společnost, když umírá dítě. Zvláště když víme, že kdesi ve světě existují technické možnosti, jak dítě zachránit. Rodiče dítěte budou jistě vždy dělat cokoli, aby potřebné prostředky pro léčbu sehnali. Proto je třeba, aby společnost byla na tento tlak připravena a měla určené oblasti nejnaléhavější společenské potřeby. Potřeby, která odpovídá bohatství či chudobě společnosti. Tyto priority si musí stanovit i nadace a všichni, kdo se zabývají dobročinností. Uvědomme si, že každá koruna na jednoho Míšu by možná mohla pomoci deseti Frantíkům či Maruškám.

Jiří Pallas, Uppsala, 16. 6. 1991