Vyšetřovatel generální prokuratury
ČSFR v Praze rozhodl dnešního dne takto:
Podle § 159 odst. 1 tr.zákona ve
věci podezření z trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele
podle § 158/1 tr. Zákona odkládám podnět Miroslava Marečka.
Zářijové početí
Začátkem září 1988 předložil
tehdejší generální prokurátor ČSSR
JUDr. Ján Pješčak Federálnímu shromáždění „zprávu generálního prokurátora ČSSR
a Nejvyššího soudu ČSSR o stavu socialistické zákonnosti.
Pješčak u zpovědi
Na společné schůzi Sněmovny lidu a
Sněmovny národů, konané ve dnech 8. A 9.11.1988, kde generální prokurátor ČSSR
odůvodňoval svoji zprávu o stavu socialistické zákonnosti, bylo na závěr vydáno
usnesení Federálního shromáždění č. 54, kde pod bodem 4 se doporučuje vládě
ČSSR, NS ČSSR a GP ČSSR, aby ve svém oboru působnosti věnovaly zvýšenou
pozornost přijetí účinnějších opatření ke zlepšení stavu veřejného pořádku za
účelem zabránit jakýmkoliv akcím protistátního a protisocialistického
charakteru.
Jakeš kyne
V době předcházející tomuto
zasedání dožaduje se ÚV KSČ vypracování nového zákona o právu shromažďování.
Vypracovaná informace byla na základě pokynu tehdejšího tajemníka ÚV KSČ Miloše
Jakeše zaslána prostřednictvím 13.oddělení ÚV KSČ též na GP ČSSR.
Indra svolává
Předseda FS Alois Indra dává
pokyn, svolat ke konzultaci a vypracování trestní normy skupinu odborníků.
Skupina odborníků se skutečně sešla. Za GP ČSSR JUDr. Horčík, za GP ČSSR JUDr.
Fišer a za MV ČSR JUDr. Těžká, za Úřad vlády ČSSR JUDr. Vodička a další
nezjištěné osoby. Odmítli vypracování nějakého dalšího sankčního opatření
s odůvodněním, že dosavadní platná úprava této trestně právní oblasti
dostatečně sankcionuje porušování veřejného pořádku. O stanovisku této komise
doc. Josl vypracoval Informaci pro předsedu FS A. Indru, který na ni zareagoval
podle něho slovy: „Takové akademické rady a přešlapování na místě nepotřebuji.“
Lenárt předkládá
Dne 27.1.1989 na 102.zasedání PÚV
KSČ předložil jak bod programu J.Lenárt „Návrh opatření proti nepřátelským
aktivitám nelegálních skupin“. V tomto materiálu je konstatováno, že k
1.2.1989 bude ustavena koordinační skupina ÚV KSČ pro boj
s antisocialistickými silami jako neveřejný, pomocný aktiv stranických a
státních orgánů.
Za 20 00
3.2.1989 zasedalo předsednictvo ÚV
KSČ ve složení: Miloš Jakeš, Ladislav Adamec, Karel Hoffmann, Gustáv Husák,
Alois Indra, Ignác Janák, Jozef Lenárt, Miroslav Štěpán, Karel Urbánek,
Miroslav Zavadil, Josef Haman, Vladimír Herman, Miroslav Hruškovič, Jaromír
Hajn a celému jednání byli přítomni František Hanuš, Zdeněk Hoření a
zapisovatel Jaroslav Molek . Z předloženého materiálu a který zdůvodňoval
A. Indra je zřejmé, že byl účastníkům porady předložen těsně před začátkem
zasedání. Byla vedena diskuse, ale na její obsah si nikdo ze slyšených
účastníků nevzpomíná. Bylo přijato usnesení PÚV KSČ, v němž předsednictvo
ÚV KSČ „bere s připomínkami na vědomí návrh případných zákonných opatření
předsednictev FS, ČNR a SNR.“ V textu preambule byla vyškrtnuta vložená
věta a ve článku 2 pod bodem II nahrazena částka peněžitého trestu za přečin
znějící na 1 00.- Kč na 20 00 Kč.
13 Jidášů
V mezidobí byla vytvořena
tzv. iniciativní skupina poslanců. Byli vybráni z různých politických
stran, různých národností. Skupinu tvořili tito poslanci: Zdeněk Češka, Jozef
Fekete, Emil Hojnoš, Jan Jirásek, Stanislav Kukrál, Oldřiška Mikundová, Josef
Puchmeltr, Lumír Sakmar, František Samec, Mikuláš Šutka a Richard Tichý.
Bude-li nutno, ještě přitvrdíme
Na den 14.2.1989bylo svoláno
zasedání předsednictva Federálního shromáždění. Z diskusních příspěvků pak
vyplynulo, že opatření jsou správná a pokud bude nutné, přijmou se i další
účinnější opatření. Podle názorů předsedů ústavně právních výborů Zdeňka Češky
a Františka Samce navrhované zákonné opatření není v rozporu s ústavou ani
s ústavním zákonem o čs. Federaci. Znění zákonného opatření předsednictva
FS č. 10/89 Sb. Vyhlášeno nebylo a nabylo tak účinnosti.
Bartončík se zdržel
Zákonné opatření č. 1/89 Sb.
K ochraně veřejného pořádku bylo dne 22.3.1989 na 13.společné schůzi SL a
SN všemi přítomnými poslanci odsouhlaseno až na hlas poslance dr. Bartončíka,
který se zdržel hlasování.
Čalfa nic, on muzikant
Z výpovědi JUDr. Mariána
Čalfy, kterou učinil před komisí dne 1.3.1991 vyplývá, že M. Čalfa jako
tehdejší ministr vlády ČSFR, mající na starosti legislativu vlády, nevěděl nic
o vzniku a iniciaci návrhu.
Výslechy jen některých
Poslanci Kukrál a Samec pro vážná
onemocnění nemohli být k dané problematice slyšeni. Poslanci Tichý, Šutka
a Sakmar využili ústavního článku č. 53, který jim dává právo odmítnout
svědčit. V průběhu výslechu tuto možnost též využil poslanec Fekete.
Poslance V. Kožíka se nepodařilo dostat k výslechu. Zdeněk Češka vypověděl,
že myšlenkovým otcem celého návrhu je Alois Indra sám. Na technickém zpracování
této zákonné normy se poslanec Češka nepodílel.
Josef Fekete uvedl, že o svém
jmenování do iniciativní skupiny byl vyrozuměn telefonicky, neví však kým, své
jmenování však přijal. Emil Hojnoš uvedl, že neví, kdo a kdy jej najmenoval do
iniciativní skupiny poslanců. V žádném případě se sám nepodílel na
technickém zpracování zákonné normy a myslí si, že tato skupina poslanců se
nikdy nesešla.
Z výpovědi ing. Jana Marka ,
bývalého prvního místopředsedy FS vyplývá, že připomínky k vytvoření
právního podpisu patně vzešel od A.Indry. Nepamatuje se, že by v dané
souvislosti byla vytvořena iniciativní skupina poslanců. Byli též vyslechnuti
bývalí členové PÚV KSČ Adamec, Jakeš, Janák, Lenárt, ale nikdo z nich se
nijak blíže nepamatuje na žádnou okolnost, kdy byl projednáván návrh zákonného
opatření.
Kdyby existoval, tak by rozhodoval
Miroslav Mareček tuto právní normu
označuje jako protiústavní. Posoudit její ústavnost či protiústavnost však
nenáleží vyšetřovateli prokuratury. O souladu či nesouladu zákonů a zákonných
opatření předsednictva Federálního shromáždění rozhodoval pouze Ústavní soud
ČSFR, Federální shromáždění ČSSR mělo sice povinnost shromáždit členy Ústavního
soudu, ale nikdy tak neučinilo. Pokud by totiž Ústavní soud existoval, pokud by
byla záruka normy, která by svým obsahem odporovala Ústavě či mezinárodním
paktům. Za dané neexistence Ústavního soudu zákony a zákonná opatření
předsednictva FS při splnění zákonem předepsaných podmínek byly platné, a tedy
i pro orgány činné v trestním řízení závazné.
Shrnuto: dobře vymyšleno
Vzhledem k ustanovení článku
51 ústavního zákona číslo 143/68 Sb. O čs. Federaci poslance FS není možno
vůbec stíhat pro hlasování ve sněmovně, v jejích orgánech nebo
v předsednictvu FS a za výroky při výkonu funkce poslance učiněné
v některé sněmovně.
Po provedení všech skutkových
zjištění nebylo možno dojít k závěru, že by se v souvislostech
s iniciací a při tvorbě zákonného opatření jiná osoba dopustila či
dopustily jednání, které naplňuje skutkovou podstatu trestného činu podle
paragrafu 158 trestního zákona. Členové předsednictva ÚV KSČ jako
politický orgán vzali na vědomí návrh
zákonného opatření PFS, ale žádné další opatření k jeho realizaci
nestanovili ani nedali závazné pokyny kdy, kdo a jakým způsobem má realizovat
tento předložený návrh.
Na základě těchto zjištění lze u
všech, tedy jak poslanců bývalého Federálního shromáždění činných do listopadu
1989, tak u členů předsednictva ÚV KSČ v celém rozsahu jejich politické a
poslanecké činnosti pouze konstatovat vysokou odpovědnost politickou a morální
za t, že realizovali, vzali na vědomí a uvedli v život normu, která byla
ve zjevném rozporu s platným právem, mezinárodními úmluvami a morálními
normami.
Vzhledem ke všem shora uvedeným
skutečnostem jsem rozhodl tak, jak je ve znělce tohoto usnesení uvedeno:
Poučení:
Proti tomuto usnesení je přípustná
stížnost, kterou je možno podat do tří dnů od doručení tohoto usnesení.
Stížnost nemá odkladný účinek.
Vyšetřovatel GP ČSFR
Mgr. Petr Hons