--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš č.: 882
Název: Komunistická děvka pro všechno - ČSS
Zdroj: NN Ročník........: 0002/006 Str.: 004
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Československá strana socialistická Luboš Vydra

Socialismus je filosofie selhání, krédo hlupáctví a vyznavačství závisti!

Sir Winston Churchill

Nestoudná arbitráž

Pravda o Čs. straně socialistické je neméně trpká jako pravda o tomto národě, ve kterém, kdyby byl svolán sjezd konfidentů StB, tak jich bude více než těch lidí, kteří cinkajíce klíči, zaplnili 17. listopadu 1989 pražské ulice. A to nechávám stranou estébáky jako zaměstnance, a příslušníky zločinné organizace KSČ, kterých v té době bylo přes 1,7 miliónů. Z tohoto zorného úhlu je nutno pohlížet jak na tak velký odpor vůči lustračnímu zákonu, stejně jako na rozhodnutí Státní arbitráže pro hlavní město Prahu za předsednictví JUDr. Jiřího Marvana a členů JUDr. Čížkové a JUDr. Pikny, ze kterého vyplývá, že vlastně žádný únorový puč v roce 1948 nebyl. Protože z jakých jiných důvodů mohla zamítnout žádost Národní sociální strany o přiznání právní kontinuity s Čs. stranou národně socialistickou. NSS v tomto sporu mimo jiné uvedla, že Čs. strana národně socialistická byla tehdy rozehnána policejní silou. Přesto Státní arbitráž namítala, že žadatel nedoložil, kdy a jakým způsobem došlo k rozpuštění předúnorové ČSNS. Také zde právní finesy rudé justice spolehlivě zakrývají pravdu. Páni arbitři v rámci své pseudozákonnosti odmítají brát na vědomí fakta, že 23. února 1948 svolal Klement Gottwald do Obecního domu v Praze své spolupracovníky a členy nekomunistických stran, ochotné své strany zradit. Ustavil protizákonně jakýsi přípravný výbor pro utvoření akčního výboru Národní fronty a ten pak vyzval k vytváření podobných akčních výborů všude jinde. Na toto setkání přišli za Národní socialisty i vybraní zrádci, kteří byli na popud Milady Horákové okamžitě 24. února 1948 z této strany vyloučeni. Dalšími exponenty této "páté kolony" byli Luděk Kapitola, Bohuslav Kučera (předseda Čs. strany socialistické 1968 - 90) a další kreatury, které sloužily již před únorem 1948 v žoldu KSČ, StB, ale i NKVD. ČSNS přestala existovat. Zbylo z ní jen asi 10 000 "obrozených" kolaborantů, kteří dali základ Čs. straně socialistické, která je dnes postkomunistickým soudnictvím spolu s růžovými právníky z OH považována za přímého dědice ČSNS - zastánce parlamentní demokracie a masarykovského humanismu. Rozhodnutí pražského arbitra "že neexistuje žádný právní akt o ukončení činnosti původní ČSNS", de facto popírá zákon o mimosoudních rehabilitacích, neboť podle něj nebyly žádné zločiny spáchány a majetek popravených a odsouzených funkcionářů ČSNS nebyl rozkraden funkcionáři komunistické strany! Arbitrážní soud pro Prahu a pro ČR (JUDr. Bernard) svými skandálními rozsudky z března a září 1991 tak prakticky potvrdily správnost Gottwaldovy metody likvidace Československé strany národně socialistické.

Drzost kolaborantů nezná mezí -

Prezident si plete pojmy

V únoru 1948 měla Čs. strana národně socialistická 171 okresních organizací, po puči pak měla Čs. strana socialistická jen 97 okresních akčních výborů. Ve zbývajících okresech byla ČSNS rozehnána úplně, bez nástupnické frašky. Z 55 poslanců parlamentu se 32 okamžitě distancovalo od zrádců a později od ČSS odstoupilo i dalších 13 poslanců předúnorové ČSNS, takže kolaborantským socialistům zbylo koncem 1948 jen 10 poslanců z původního klubu. To již byli členové národně socialistické strany krutě pronásledováni. Do konce roku 1948 jich bylo desítky odsouzeno k vysokým trestům, později jako třeba M. Horáková popravováni, tisíce jich bylo odsouzeno k vysokým trestům vězení, tisíce vyhozeno z práce a tisíce dalších jich muselo odejít do exilu. Čs. strana socialistická se pak 42 let prohlašovala za novou stranu, která nemá s nástupnictvím po ČSNS nic společného. Proto je nechutné, když se socialističtí kolaboranti od jara 1990 hlásí k tomuto odkazu. Stejně tak nechutný je i výrok Václava Havla z prosince 1991, když politickým vězňům v hotelu Belvedere řekl, že kdyby měl zakázat KSČ, tak by musel zakázat i ty strany, bývalé Nár. fronty, "protože lidovci a národní socialisti nebyli lepší". Těmto nekvalifikovaným výrokům by se pan prezident měl vyhnout pečlivějším studiem historie a kvalitnějšími poradci. ČSNS začala ihned po únoru 1948 organizovat aktivní protikomunistický odboj. Ten však komunisté tvrdě potlačili. Proto její bývalí členové v roce 1968 zakládají K 231 a zároveň se pokoušejí vstoupit do ČSS a využít jejích struktur přes Svobodné slovo a Melantrich, k vytvoření legální platformy pro erozi komunistického zřízení. Komunističtí kolaboranti a agenti StB v čele s Bohuslavem Kučerou hrají na zdrženou a po srpnu 68 předstihují komunisty s normalizací a většinu aktivistů ČSNS z ČSS vylučuje.

Opět sociální, nikoliv socialistická Přesto v září 1990, kdy už to možnosti dovolí, se obnovuje ČSNS pod hlavičkou Národně sociální strana, odvozující svůj původní název ještě z doby c.k. monarchie. Tato strana však živoří, finančně i technicky, zatímco kolaboranti a agenti StB z Československé strany socialistické vlastní nadále ústřední sekretariát na náměstí Republiky, tučné konto, nakladatelství Melantrich a "předúnorové" noviny s vysokým nákladem 240 000 výtisků, se kterým mohou ovlivňovat veřejné mínění - "Svobodné slovo". De facto jsou to všechny klíčové pozice zajišťující veliké zisky a tím i možnosti vzít do žoldu ty nejotrlejší právníky, kteří ve společnosti, kde dosud vládne bezpráví, mohou pomocí špatných zákonů dokázat zločin i lidem spravedlivým. Otázka potom zní, zda tento výsledek způsobila jen naivita pražského obrodného proudu ČSS, důvěřivost exilové strany, politická nezkušenost polistopadových přírůstků ve straně a nedočkavost starých národních socialistů při snaze obnovit legálně svou stranu, která v rámci 3. odboje utrpěla těžké ztráty nebo zda tento výsledek způsobila aktivita početné agenturní sítě bývalé StB v řadách vysokých funkcionářů Československé strany socialistické a pracovníků aparátu strany? Na tuto otázku by nám měla odpovědět především Generální prokuratura ČSFR, které byl již 11. 7. 1991 dán podnět k zahájení trestního stíhání skupiny pachatelů, "kteří se pokusili z této strany vytvořit strukturované zázemí a později nástupiště pro zvrat ve státě a pod přímým vlivem bývalé StB a KSČ se dopustili a dále dopouštějí trestného činu rozvracení republiky podle ş 92, odst. 1, 2 tr. zákona, atd."

Vzhledem k tomu, že se od dob přijetí lustračního zákona povážlivě zhoršilo politické ovzduší u nás, protože statisíce provinilců má oprávněný strach, který se snaží přenést přes manipulace s informacemi na další spoluobčany, je bezpodmínečně nutné zveřejnit seznamy agentů StB. Proto publikujeme i zde některá jména funkcionářů aparátu socialistické strany, který byl agenty StB přímo prosycen. Archivy, které jsou dnes již přístupné, pak přinášejí pozoruhodné a především opovrženihodné poznatky z dějin této strany.

Na tabuli "cti"

JUDr. Bohuslav Kučera - přeseda ČSS 1968-90 * 26. 3. 1923 v předsednictvu nepřetržitě od 3. 7. 1951 !!!

"hlavní svatý socialistů".

V prosinci 1989 Václavu Havlovi vnutil do vlády dnešního předsedu ČSS Dvořáka.

Jan Škoda - předseda ČSS v roce 1990, * 31. 12. 1936 předtím Kučerův ústřední tajemník.

Spolužák V. Havla, "taktik", ona to prý ČSS měla jako "taktiku", aby se odlišila od OF..., který odmítl s ním

hovořit v listopadu 89 z jednoho balkonu. Kučerova pravá ruka v 80 letech, klasická loutka

"národněfrontovního" poskoka.

PhDr. Jan Příborský - generální tajemník ČSS 1990 * 23. 5. 1933 likvidoval pravicovou opozici a vyhazoval

nepohodlné z aparátu.

Stanislav Kliment - Vyvadilův gen. tajemník, v roce 1990 zabránil lustracím kandidátů ČSS do parlament. voleb.

Jan Bauer - "šedá eminence Melantrichu" * 23. 8. 1937

ing. Karel Lobl, CSc. - ministr, zrádce ČSNS * 21. 9. 1925 v únoru 1948

ve vedení ČSS od roku 1948 do r. 1989!

Luděk Kapitola

ve vedení ČSS 1948-1989

"něco otřesného!"

Byl určitý čas velvyslancem v Argentině.

Lubomír Petřík - šéfredaktor "Svobodného slova"

Jaromír Mašek - šéfredaktor "Svobodného slova" * 10. 7. 1931 "REMY"

Čestmír Kubík - do nedávna šéfredaktor "Svobodného slova"

ing. Ladislav Dvořák - nynější předseda ČSS, * 8. 8. 1943 do listopadu 89 působil v Chrudimi.

Předseda nejkonzervativnější krajské organizace. Poslanec FS v době pendrekového zákona.

Kučerou Havlovi strčen do první porevoluční české vlády, odborně zcela neschopný, populistický levičák, který se slušovickým Trnkou vytvořil koaliční Liberálně sociální unii.

dr. Jiří Vyvadil - velmi ambiciózní. Přivedl ČSS k volebnímu krachu. Machinacemi zabránil lustracím "aparátu" a volebních kandidátů, proslul svým agresivním bojem proti OF a starým národním socialistům. Přiveden do Ústředního sekretariátu ČSS dr. Kučerou (!)

prof. dr. Emanuel Šlechta (1948 - 1960) Byl komunistickým informátorem již před válkou a po r. 1945 byl KSČ řízen jako agent ve vedení ČSNS,

zakladatel Čs. strany socialistické, ministr Gottwaldových vlád. V roce 1960 za ne zcela vyjasněných okolností spáchal se svojí manželkou sebevraždu.

Alois Neuman - ministr Gottwaldových vlád a věrný patolízal komunistů.

Poslanci s urologickými obtížemi? Dále by bylo vhodné přinést seznamy poslanců ČSS z doby hlasování o "pendrekovém zákonu". Nyní mnozí z nich tvrdí, že v ten čas buď byli stiženi močovými obtížemi, průjmem, zánětem středního ucha, spali, četli si, "ničemu nerozuměli" a pod. Není to pravda! Máme jiné informace.

Úplný seznam těchto poslanců, kterých bylo celkem 32, proto všemi "zásluhami" zveřejníme v některém z příštích článků o ČSS, kde se budeme touto problematikou zabývat podrobněji.

Zrádci se hlásí o dědictví svých obětí Je zajímavé, že u téhož arbitra JUDr. Jiřího Marvana (náhoda?!) došlo 17. 12. 1991 k arbitrážnímu sporu o majetek s. p. Progopress, který patřil soukromé akciové společnosti Melantrich, a.s. pro grafický průmysl a nakladatelství a byl komunisty v roce 1948 "znárodněn". Kolaborantská ČSS dostala na toto sousto "zálusk" a prohlásila se za přímého dědice tradic Melantrichu. Zdá se však, že již JUDr. J. Marvan dostal přece jen strach, protože od arbitru se ustoupilo a místo toho má rozhodnout o Melantrichu privatizační projekt, ve kterém do konce někteří lidé z Generální prokuratury se postavili velmi rychle za Československou stranu socialistickou. Škoda, že jí však chyběla tato "svižnost" v případě řešení stížností pana Miloslava Marečka.

V návrhu členů představenstva NEZÁVISLÝ MELANTRICH, které se ustanovilo v roce 1990, se mimo jiné uvádí: "Federální ministerstvo kontroly prokázalo majetek ČSS ve výši 56 miliónů korun, navíc majetek vydavatelství ČSS Melantrich ve výši 21 miliónů korun. Považujeme za nemorální, aby s ním ČSS po očekávaném ukončení platnosti zákonného opatření volně disponovala, neboť víme, jakým způsobem ho získala. Za 1. republiky byl Melantrich soukromou akciovou společností, v níž akcie vlastnili také někteří členové Čs. strany národně socialistické, nikoliv však tato strana. Po roce 1948 byl Melantrich znárodněn. V roce 1950 uzavřela KSČ s nově založenou Čs. stranou socialistickou politickou dohodu, na jejímž základě jí dala do užívání, nikoliv do vlastnictví.