Formálně
je ta nejnovější akce proti mně záležitostí děkana agronomické fakulty Vysoké
školy zemědělské v Praze. Doc.ing.Václava Vaňka,Csc. Ve skutečnosti je to
nepochybně „dílo“ kolektivní, důkladně konzultované nejspíš s rektorem
této školy, prof.ing. Jiřím Petrem, DrSc. Jsem zván policií ČR, místním
oddělením Dejvice na 18.února za účelem úředního jednání – podezření ze
spáchání trestného činu pomluvy podle § 206 odstavec 1,2 trestního zákona,
kterého jsem se měl dopustit, když jsem pranýřoval dodnes pokračující vyplácení
miliónů korun politickým prostitutům, kteří na této škole dál křiví a ohlupují
tisíce studentů. Z této
Gottwaldovy, Novotného Husákovy a nakonec Jakešovy Lhoty jsem musel odejít
v roce 1970 s několikaměsíčním předstihem před prvními „pomýlenými“
soudruhy. (Po předchozím zákazu chodit na školu, protože prý už pouhá má
přítomnost působila na studenty jitřivě, rušila „obnovování klidu a pořádku“.)
Když jsem po dvaceti letech,
začátkem prosince 1989 (ještě za arogantního řádění vydařeného odchovance této
školy, Štěpána) mluvil na prostranství před agronomickou fakultou ke stovkám
studentů a zaměstnanců, domáhal se velitel milicí a udavač Chudoba (působí na
škole dodnes) mého okamžitého zatčení. Pro poruchu telefonu se však příslušného
komanda nedovolal.
Po ostudných průtazích mě
staronoví hodnostáři této školy jakoby rehabilitovali. Ono „jakoby“ spočívá
v tom, že především děkan Vaněk si dal velice záležet, aby mne přešla chuť
na školu se vrátit. Byl úspěšný! Měl jsem se totiž vrátit na katedru, odkud
odmítli i je přesadit jinam (natož morálním nátlakem ze školy zcela
vypoklonkovat) normalizátora tak zdatného, že ho sám Husák odměnil ministerským
křeslem.
Dnes mě ten „poškozený na cti“
žaluje a volá před soud. Zvláště vydařený skanzen stalinčíků tedy nezahálí!
Mou derehabilitaci zřejmě hodlají
dotáhnout až do vítězného konce. A bude – li mě soudit překabátěný bolševik a
dá-li si i on záležet, aby mi spočítal všechna „příkoří“, která jsem na obvodu
Prahy 6 i jinde už způsobil bolševikům překabátěným i nepřekabátěným, Kdo ví,
čeho se ještě dožiju! Nebyl jsem až moc mírný, když jsem jako delegát ODS za
Prahu 6 na ustavujícím kongresu této strany v Olomouci mluvil o
polistopadové sametovosti jako o přitroublé, protože nás přichází zatraceně
draho hospodářsky i morálně? (Hospodářsky především tím, že toleruje nepřímé i
přímé rozkrádání společenského majetku a morálně především tím, že spousta
poctivých lidí už zase ve spravedlnost nevěří a spousta lidí darebných už se zase
spravedlnosti nebojí). Není ta sametovost příliš často urážející až
k vyslovenému cynismu?
Čí je to hanba, že půjdu před soud
za pranýřování ohavnosti tak evidentní a tak drahé ekonomicky i pedagogicky? Je
to hanba moje, nebo je to hanba překabátěných bolševiků z Vysoké školy
zemědělské? Je to hanba moje, nebo hanba ministerstva školství, že ani ono
nevyvinulo patřičný morální nátlak, aby nám už konečně vysokoškoláky
vychovávala skutečně jen intelektuální a etická elita národa? A neměl by se za
tento soud propadat hanbou i premiér, co slyšel trávu růst?
A. Bělohoubek