--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Blažek Pavel č.: 965
Název: Tiší společníci III.
Zdroj: NN Ročník........: 0002/008 Str.: 025
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Tachovské dokumenty, usvědčující pracovníky okresního oddělení obecné kriminality z vědomé spolupráce se Státní bezpečností, aniž by tito příslušníci bývalého Sboru národní bezpečnosti byli vedeni v registru svazků jako agenti StB včetně tajných spolupracovníků a agentů agentury kriminálky, dostaly spolu s jinými dokumenty do jiných souvislostí i případ majitele rožmberského pivovaru a českobrodského agenta TS č.B-5246 Františka Mrázka, který se spolu se svými společníky vždy za záhadných okolností dostal bez větších problémů ze situací, v nichž by obyčejní smrtelníci uvázli na několik let ve vězení. Stejné otázky vyvolává i fakt finančních zdrojů, z nichž při aukci agent TS č. B-5246 mohl čerpat hotovost podle svého přiznání až do výše 120 miliónů Kčs, a kdo byl onen neznámý muž, snažící se ovlivnit pětimiliónovým úplatkem dražbu pivovaru 7. září 1991 v Českém Krumlově. Otázkou zůstává rovněž netečnost ministerstva kontroly a dalších orgánů činných v trestním řízení. Jde v tomto případě o jejich paralyzaci dobře zakonspirovanými strukturami stejně jako v některých jiných případech, nebo už jsou tak hluboce zasaženy korupcí polistopadové orgány moci? Jen další vývoj odpoví na všechny otázky, nebo ukáže, že mezi námi žijí lidé, jimž je a jimž i bylo vše dovoleno.
"Pavučina"
V osmdesátých létech byl na odhalování nejzávažnějších druhů trestné činnosti vytvořen z řad kriminalistů i příslušníků Státní bezpečnosti speciální tým s krycím názvem "Pavučina." Úplná činnost tohoto týmu není dodnes veřejnosti přesně známa a je předmětem různých spekulací. V "Pavučině" měl uváznout i František Mrázek. Nestalo se tak. Někdo do vývoje věcí zasáhl příznivým způsobem pro TS č. B-5246 a jeho společníky. Svědectví o těchto osobnostech typu "Deus ex machina" by kromě řídících důstojníků týmu "Pavučina" měl vydat policejní generál v. v. Carda, který je veřejnosti známý především jako jeden z těch, kdo byli v pozadí kruté policejní brutality páchané na lidech v době tzv. týdne Jana Palacha v lednu 1989. Ve věci aganta Mrázka a kolínského policejního gangu soudruh Carda osobně řídil speciální porady. Nebylo mu neznámé ani to, že trestnou činnost kryje Okresní prokuratura v Kolíně. Do okruhu zasvěcených osob patřilo také vedení Správy SNB Praha, Středočeského kraje, Vojenská obvodová prokuratura v Praze, Vyšší vojenská prokuratura v Příbrami, Krajská prokuratura v Praze, vedení Inspekce Ministerstva vnitra ČSR, vedoucí tajemník KSČ v Kolíně, vedoucí tajemník KSČ Středočeského kraje a pracovníci ÚV KSČ. Překážky ve vyšetřování činnosti kolínského policejního gangu vytvářeli příslušníci StB z V. správy - generál Buchvaldek a spol., zatím neidentifikovaní příslušníci I. správy StB, kteří se angažovali rovněž ve věci tajemníka národního umělce Karla Gotta pana Miroslava Provoda ("Skupina"), který se po propuštění z vězení na základě amnestie stal velkopodnikatelem - firma Jars, vlastnící mimo jiné důležité prostory na letišti Mošnov a na žižkovském nákladovém nádraží v Praze. Zveřejněna by rovněž měla být v daných souvislostech výpověď národního umělce Karla Gotta, která se nachází na Obvodním soudě pro Prahu 6. Ve věci zásahů do vyšetřování by se mohl vyjádřit také JUDr. Megele z Vysoké obvodové prokuratury v Praze a pracovníci bývalé IV. správy StB, kteří se v kolínském případě angažovali dosud neobjasněným způsobem. Vše zatím nasvědčuje tomu, že českokrumlovská aukce byla součástí široce založeného plánu.
Role soudruhů Hejtíka a Nikla
Podle dochovaných písemných svědectví byl jeden z členů kolínského policejního gangu a řídící orgán agenta Mrázka, bývalý nadporučík Hrouda v přímém kontaktu se soudruhy ze všeobecného oddělení ÚV KSČ Hejtíkem (s ním se agent Mrázek scházel U zlatého soudku v pražské Ostrovní ulici) a jeho zástupcem Niklem. Toto spojení efektivně fungovalo. Například na základě telefonické intervence soudruha Hejtíka z ÚV KSČ na Krajskou správu SNB dne 7. února 1989 učinil nadporučík Hrouda oznámení na příslušníka SNB Š., který měl znásilnit ve Vyticích šedesátiletou ženu, a na autolakýrníka J., pro nezákonné podnikání. Dokumenty ukazují, že o Kolínsko měl soudruh Hejtík eminentní zájem stejně jako podplukovník Dědek, kterého si na Kolínsku pamatují také jako velkého ctitele zabíjaček.
Záhadné úsilí, JUDr. Prskavec a ministr Hrazdíra Podle kolínských svědectví a dokumentů občanských komisí se po amnestii Špuláka a spol. o tyto členy kolínského policejního gangu s mimořádnou iniciativou zasazoval nynější první zástupce Ředitelství středočeské policie podplukovník Otakar Dědek, který dokonce vydal rozkaz, podle něhož měl Špulák nastoupit zpět na funkci náčelníka OOK OS SNB Kolín!!! Dokumenty a svědci ukazují, že tyto snahy nebyly náhodné, a že v předchozích létech se podplukovník Dědek "náhodou" objevoval v situacích, na nichž měl nějaký zájem soudruh Hejtík. Uvedený důstojník projevoval o Hroudu a Špuláka nevšední péči v době jejich vyšetřování, kdy se jich jako podezřelých z trestné činnosti ujal ve svém odboru. Odpor občanských komisí a čestných policistů vyústil ve vyšetřování. Vedl je na jaře 1990 náčelník Inspekce Ministerstva vnitra České republiky JUDr. Jiří Prskavec. Iniciativy podplukovníka Dědka v souvislosti s tvrdým prosazováním Špuláka a Hroudy zpět do jejich funkcí označil za pouhé pochybení!!! A v tomto smyslu připravil podklady pro tehdejšího ministra vnitra JUDr. Antonína Hrazdíru, jenž je podepsal. Dnes s odstupem času na základě znalostí situace v Pohovorové komisi a Občanské komisi při českém ministerstvu vnitra úspěch uvedené operace lze považovat spíše za typický než neobvyklý. Otevřený zůstává cíl těchto operací a jejich strategický smysl.
"Střelím Havla mezi oči!"
Hegenbartovým předchůdcem ve vedení pověstného 13. oddělení ÚV KSČ byl generál Eugen Turzo. Jeho tým byl tvůrcem koncepce personální politiky od počátku normalizace a vypracoval ji se zřetelem k dlouhodobé perspektivě. Role KGB a dalších bývalých sovětských orgánů v této činnosti dosud nebyla rozkryta, dokumentace byla údajně zničena, takže nám není k dispozici. Otázku jejich vlivu na personální politiku v současných orgánech státu je proto nutné považovat za stále otevřenou. Za nepřímý důkaz lze zatím považovat snahy určitých osob a skupin o uhájení jistých a specifických pozic, které někdy připomínají instrukce z dějin komunistického hnutí a KSČ o kombinaci legálních, pololegálních a ilegálních metod práce s hluboce založenou strategickou ideou. Kolínský případ a iniciativy podplukovníka Dědka jsou v této souvislosti kocourkovskou variací tématu. Bývalý náčelník kolínské kriminálky po amnestii od počátku roku 1990 vyvíjel mimořádné úsilí s cílem dostat se zpět k SNB a na původní místo. Žádný prostředek mu nebyl cizí. Upozorňoval na policisty, zneužívající pravomoci veřejného činitele, činil podání na své bývalé kolegy o jejich listopadové činnosti. V jednom případě s odvoláním se na svědectví svého komplice Hroudy obvinil bývalého politruka a polistopadového aktivistu nezávislých odborů pplk. P. z toho, že veřejně tvrdil, že se 17. listopadu 1989 mělo střílet, až dokonce v kolínské vinárně v podnapilém stavu měl říct, že "střelí Havla mezi oči" s doplňujícím výrokem "my jsme stále ozbrojení!" Špulákův nezdar je v tomto případě jen jeho osobním neúspěchem, protože vše ostatní se podařilo. Společnost od Zlatého soudku zůstala nedotčena. Ukrytý kapitál se mohl zlegalizovat. Vlivní přátelé na vysokých místech zůstali. Protiklausovská propaganda je účinná, dezinformace obyvatel se daří. Konfiskace majetku KSČ a SSM neproběhla. Pokusy o ni jsou dosud parodií.
Pavel Blažek