--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Malý Radomír (převzato z LN) č.: 940
Název: Rozhodně "ne" španělské cestě
Zdroj: NN Ročník........: 0002/008 Str.: 000
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Často lze číst v některých novinách a slyšet i v televizi poukazování na příklad Španělska, kde Gonzálesova socialistická vláda vyhlásila tzv. národní smír s bývalými frankisty, jimž minulost generalissimovy diktatury na základě toho nelze připomínat. Prý bychom měli stejným způsobem postupovat vůči komunistům u nás. Na štěstí každé přirovnání kulhá a v tomto případě na obě nohy. Španělští socialisté nenabízejí frankistům smír z nějaké velkorysosti, nýbrž proto, že stoupenci Caudillovi mohou poukázat na mnohem krutější socialistickou diktaturu z roku 1934 a na zvěrstva obou táborů během občanské války 1936-1939. Každá z obou stran je té druhé něco dlužna. A u nás? Kdo je co dlužen komunistům? Oni i jejich sociálně demokratičtí předchůdci se těšili jak za první republiky, tak za Rakousko-Uherska plné svobodě říkat a publikovat své názory bez obav, že nebudou smět vykonávat povolání podle získané kvalifikace, a jejich děti studovat. Nikdo je neposílal do likvidačních táborů, ani nepopravoval, maximálně, pokud přehnali ostrost svých vystoupení, byli zavřeni na den či dva o chlebě a vodě. A jak jednali oni po uchopení moci? Není snad třeba neustále opakovat osm tisíc mrtvých a cca 300 000 vězněných. Dluh je tedy na rozdíl od Španělska jednostranný, do očí bijící zvláště v tom, že oběti komunistické zvůle stále žijí většinou jako outsideři, zatímco jejich soudci a mučitelé patří k lepším vrstvám. Proto je nutno španělskou cestu rozhodně odmítnout.

Radomír Malý

(Převzato z Lidové demokracie)