--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kudláčková Jarmila -připravila č.: 981
Název: Necháme pořád za sebe rozhodovat KGB?
Zdroj: NN Ročník........: 0002/009 Str.: 004
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Petr Cibulka - Hnutí za občanskou svobodu "Politika se musí dělat před lidmi, s lidmi a pod jejich kontrolou. Budu vždy kritizovat politiku, která se odehrává za zády veřejnosti, byť by to i zdánlivě bylo v její prospěch. Člověk by měl aktivně podporovat všechno, co považuje za správné a stejně aktivně vystupovat proti tomu, co považuje za špatné." Hnutí za občanskou svobodu, jehož jsi mluvčím, jakoby skomíralo...

Opravdu skomírá, přestože má co říct více než kdokoli jiný na československé politické scéně. Skomítá proto, že jako první otevřelo prostor pro autentickou politiku všem, kteří o ni usilovali. Bez ohledu na jejich politickou orientaci. Přirozeně to byli často lidé s výraznými politickými ambicemi. Tito lidé pak po vytvoření OF přešli do mocenských struktur a HOS, které jim posloužilo jako odpalovací rampa a přestalo je zajímat. Zůstali ti, kteří se angažovali z jiných pohnutek - především morálních. Tito lidé zřejmě v žádném systému nejsou předurčeni k tomu, aby vládli jiným.

Patrně jsi jedním z nich. Je to důvod, že jsi v podstatě v permanentní opozici?

Máš pravdu. V politice se angažuji proto, že to považuji za nejúčinnější způsob, jak se podílet na procesu kulturního, duchovního a morálního kultivování společnosti. Pak přirozeně vystupuji proti všemu, co tomuto vzestupu podle mého názoru brání. Je toho zřejmě hodně. Jinak bych tak kriticky nevystupoval k tomu, co se v Československu dělo a děje.

Můžeš charakterizovat politika tvých představ? Měl by to být člověk, který politiku chápe jako službu druhým. Člověk, který si uvědomuje, že je zodpovědný těm, kteří ho zvolili a ne aparátu strany, která ho na kandidátku dosadila. Musí si taky uvědomit, že zastupitelská demokracie, jejímž je důležitým prvkem, se má ke skutečné demokracii asi tak, jako onanie k sexu.

Inu, taky názor. A praxe?

Propracovaný systém referend na místní, okresní, zemské, republikové a federální úrovni, který by znemožňoval přijetí každého důležitého rozhodnutí státních orgánů nebo samosprávy bez souhlasu všech občanů, kterých se to týká. Dále americký šerifský systém volitelnosti policejního náčelníka, doplněný volbou soudce, a to přímo občany. Bez důvěry těch, nad nimiž má vykonávat policejní a soudní pravomoc, je ve skutečně demokratické společnosti jejich role absolutně nemyslitelná. To je i jediná cesta k debolševizaci společnosti, která má smysl. Debolševizace zdola, ne hra na debolševizaci z rukou Pitharta, Čalfy, Burešové a jiných "bojovníků proti komunismu". Tento systém parlamentní demokracie doplněný prvky přímé demokracie je třeba ještě rozšířit o miliční armádní systém po vzoru Švýcarska a částečně Izraele. Bez toho zůstane čistě profesionální armáda pro demokracii vždy větší či menší hrozbou.

To vše se lze dočíst ve tvém minulém volebním programu. Změnil bys něco?

Nic podstatného.

Ani systém přímé volby kdekoho? Vycházím ze základní téze, že vše, co si občan může rozhodnout na místní úrovni, je nutné rozhodovat zde a pouze to, co na místní úrovni efektivně rozhodovat nelze, občané dobrovolně delegují na vyšší správní jednotku. Jsem pro důsledný politický a geografický polycentrismus. Občan musí mít zaručeno nejen právo, ale i reálnou možnost podílet se na tvorbě všech rozhodnutí, která se ho jakýmkoli způsobem dotýkají. Jde mně o demokracii pro všechny, nejen opět jen pro někoho.

Vzhledem k tomu, že politická moc komunistů se přelila do sféry ekonomické, mi tento systém (přímé volby) připadá jako vyslovený hazard.

Právě naopak. Držitelé miliard mohou mnohem snáze manipulovat úzkou skupinou ministrů a poslanců než patnáctimiliónovou společností v mezivztazích. To je nejlépe vidět na příkladu Švýcarska nebo některých států USA. O Švýcarsku sami Švýcaři mluví jako o bankovním emirátu. Přesto tam má finanční oligarchie relativně velmi úzký manévrovací prostor. Bez souhlasu veřejnosti není možno přijmout v parlamentě žádné důležité rozhodnutí, a o to by nám mělo jít.

Tyto země jsou vskutku vzorem demokracie. Pro nás však asi prozatím dost nedostižným.

Kdo chce ujít deset tisíc mil, musí udělat první krok. Mluvením o tom, jak je vzor nedostižný, se mu nepřiblížíme. Podobné výroky chápu z úst naší politické elity pouze jako průhledný manévr mající dokázat jejich nepostradatelnost. Podporováním nedůvěry ve voliče, oslabováním jejich sebevědomí posilují svoje mocenské pozice vyvolené kasty. Podívejme se však, kam nás tato elita vyvolených v uplynulých desetiletích dovedla. Navíc je oslaben výchovný dopad chyb a omylů na společnost. Na koho dopadají důsledky jeho chybných rozhodnutí, ten je nucen vzít je na vědomí a vyvodit z toho pro sebe do budoucna poučení. Trpět ovšem za chyby jiných je demoralizující a k růstu člověka a občana to nijak nepřispívá.

Za tvoji neúprosnost sis vysloužil přídomek fašista... Máš pravdu. Jsem člověk, kterého není možno koupit ani zastrašit. Pokud je fašistou ten, který bojuje za demokracii pro všechny, za dodržování lidských práv, proti manipulaci, za otevřenou politiku, za kontrolu moci zdola, za zodpovědnost politiků před voliči, proti nejrůznějším mafiím, za zaduchovnění a vyšší morální kvality společnosti, pak jsem fašista.

Přesto se zeptám:

Budeš kandidovat?

Nebudu.

Důvod?

Volební zákon je tak nedemokratický, že v praxi znemožňuje kontrolu moci voliči a jejich skutečnou účast na správě svých věcí. Uvědomuji si, že bych jako součást kandidátky některé ze stávajících politických stran pravicového spektra byl pouze loutkou sloužící mocenským klanům k získání antibolševické autenticity. Bez skutečné možnosti nějak ovlivnit chod věcí. Jako třeba Standa Devátý v ODS. A tuto roli odmítám.

V politbyrech většiny pravicových stran působí bývalí komunisté. Pokládáš tuto kuriozitu za náhodu?

Na československé politické scéně jsme svědky zostřující se předvolební konfrontace mezi agenty Ševarnadzeho křídla KGB a Krjučkovova křídla. Kdybych byl hlavou KGB a měl za úkol zajistit zájmy impéria na západních hranicích, udělal bych vše pro to, abych dostal pod svou kontrolu antikomunisticky a antisovětsky naladěnou část veřejnosti v nárazníkových zemích. Nejlépe tak, že bych založil prostřednictvím svých agentů desítky takto orientovaných politických stran, infiltroval ty už existující a pak vše sjednotil pod svým vedením v antikomunistický a antisovětský blok. Přitom je třeba vycházet z toho, že od exkomunistické levice zájmům KGB žádné skutečné nebezpečí nehrozí.

Existuje podle tebe vůbec nějaká pravicová formace, kterou by komunisté neinfikovali?

Na to jsem odpověděl v předcházející otázce. Být šéfem KGB, povýším Václava Klause a jeho tým za realizaci akce "Neznám špinavé peníze" (privatizování státního majetku naloupeného komunisty do rukou komunistické nomenklatury a StB) nejméně do hodností generálů. Tak dokonale by to totiž nezvládl snad ani Valtr Komárek s Petrem Pithartem dohromady. A to už je co říci. Prostě, kdo umí, umí. Proto se domnívám, že by si naši občané měli zvolit Václava Klause a ne exkomunistickou sociální demokracii nebo občanské hnutí.

Ty nebudeš letos volit?

Stále jsem ještě neztratil naději, že v sobě najdu dost síly se překonat a k volbám jít.

S jakým záměrem?

Volit.

Tu možnost jsi v podstatě vyloučil. Nevyloučil. Pokud je nám už souzeno vybrat si v nadcházejících volbách mezi Ševarnadzeho agenturou KGB ve vedení našeho státu a Krjučkovovým křídlem, popřípadě takovéto volby ignorovat, pak jsem rozhodnut co nejaktivněji vystupovat proti všem Krjučkovovým pohrobkům.

Existuje vůbec nějaké východisko ze současného československého neřádu?

Samozřejmě. Stát se samostatně myslícími a jednajícími lidmi. Koho konkrétně činíš odpovědným za to, že komunisté prakticky dál nerušeně ovládají tuto zemi?

Za selhání naší politické reprezentace všeobecně a Václava Havla zvlášť činím zodpovědné nás všechny. My jsme jim to svojí pasivitou, zbabělostí a nezodpovědností za svůj vlastní osud, dovolili.

Připravila Jarmila Kudláčková