Armáda –
parazitní organizace 1.řádu
Ve výčtu institucí a ústavů souvisejících s armádou nelze opomenout Vojenské lesy a statky Hořovice, Velichov, Mimoň, Sušice, Horní Planá, Plumlov, Lipník, Malacky atd., spolu se satelitním parazitem – Ústav pro hospodářskou VLS Olomouc.
Jestliže v minulosti (i současnosti) poskytoval
les ochranu lupičům, banditům, partyzánům, armádě SSSR, tak dnes pro změnu
poskytuje úkryt bývalým funkcionářům KSČ, ÚRO, pracovníkům a spolupracovníkům
StB, milicionářům a jiným zkompromitovaným zločincům. (V každém podniku VLS je
toto nepsaným zákonem a veřejným tajemstvím).
Pro nezasvěcené se bude zdát, že Vojenské lesy jsou
bezvýznamnou a neškodnou složkou. Zdání ovšem klame pro jejich rafinovaný úkryt
a nepřístupnost. Tuto organizaci si totiž vytvořili záměrně sami komunisté pro
své utajené lovecké radovánky, často spojované s „římským hodováním“ pro jeden
prostý důvod: Zákaz vstupu pro veřejnost. Za tímto zákazem platí dodnes
džungle, kde vládnou zkušené staré struktury, které ochotně přijímají své
bývalé bratry ochránce – funkcionáře KSČ a poctívají je dobře honorovanými
funkcemi, jako je např. vedoucí lesní správy atd. Normální smrtelník, který si
dělal šanci na postup přes půl života, pak jednoduše utře nos. Rudí beránci se
tak přebarvují na zeleno a ještě s kvalifikací!
Přestože na nátlak veřejnosti byly některé vojenské
prostory zrušeny (Sušice, Mimoň), po této kosmetické úpravě však nadále jejich
pohrobci odborně hospodaří „vojensky“ a tvrdě se brání přičlenění ke Státním
lesům. Mohlo by to zpřetrhat propletenost a vazby starého „kamarádšoftu“. Za
tím účelem si vydržují byrokratický aparát ÚHÚ VLS Olomouc, který věrně slouží
jejich krycím požadavkům. Je to sice proti Lesoprojektu podstatně dražší a
zkostnatělý (výroba map jim trvá až 5 let), leč s údajně tajnými úkoly,
aby tu byl důvod pro jejich existenci (hlavně příplatky). Je to však aparát
čistě stranický a kovaný. Za odstřel jelena, zvěřinu, obilí, ryby a jiné
naturálie jsou ochotni zavřít oči a nakreslit les, kde chybí, předepsat výši
těžby podle potřeb chlebodárců z VLS či jiné požadavky. V samotném
ústavě jsou tyto pozornosti přidělovány podle stupně stranické hierarchie a
kovanosti. Jejich zásluhou byly např. škody způsobené sovětskými vojsky podhodnoceny
minimálně o 100 %. Soudruzi jsou přece internacionální. Není náhodou, že
v době nezaměstnanosti si mohou zaměstnávat vysoký počet důchodců,
bývalých spolupracovníků a spolehlivých soudruhů. Dosud je pověřován pro funkci
ředitele VLS vždy voják z povolání v hodnosti minimálně majora.
Všichni jemu podřízení vedoucí jsou náležitě prověřeni a prokádrováni a do
dnešní doby vykonávají funkce na základě dekretů schválených KSČ. Ojedinělé
změny byly jen v přesunu identických míst (např. mjr.ing. Novotný,Csc. Jako
ředitel z ÚHÚ Olomouc na VLS Velichov). Taková lustrace je pro VLS
naprosto neznámý pojem. Proč tito majoři a soudruzi řídí provoz ve zrušených
vojenských prostorech? Že by očekávali návrat starých zlatých časů? Kvůli těmto
bolševikům odchází řada mladých, nezkompromitovaných a schopných občanských
pracovníků, neboť nezapadají do vazeb starých struktur a politruků, kteří si
zde systematicky vybudovali nepřístupnou mafii. Vytvořili velmi složitý
několikastupňový aparát, kde je i dosud zavedeno hodnostní označení u civilistů
(Státní lesy např. tento totalitní výplod dávno zrušily). Na 1 THP připadá 180
ha lesa a 3 dělníci, což ve světě nemá obdoby (snad jen Albánie). Stav,
v jakém se dnes nacházejí Vojenské lesy, lze označit jako „skansen
reálného socialismu“. Jejich drzost dosáhla vrcholu v podobě tvrzení, že
zákaz vstupu ochránil les před poškozením. Je velice snadné se přesvědčit, co
napáchala Sovětská armáda (Milovice, Mimoň), žel, zapomněli na nezákonně
odlesněné plochy, které uniknou pozornosti zvláště v okraji a kde les již
není, nelze ani vidět škody na stromech. Rovněž vysoké stavy zvěře (krmené
ovšem) zanechaly svoje dílo. Drastické poškození porostů zejména u VLD
Hořovice, kde nás nastupující generace bude za toto dědictví proklínat i
v hrobě.
Škody kolem střelnic jsou běžný jev, nelze nic
namítat. Jedná se jen o menší plochy a převážně koncentraci. Nelze však omluvit
další území. Pro svoje „potřeby“ si zabrali plochy 20 až 30 x větší, než je
ohrožení vojenskou činností a škody jsou i tam. Je na čase, aby se tyto
„účelové podniky“ či instituce zrušily, evidentně silně zredukovaly a přešly
pod dohled civilní správy. Není možné připustit další devastaci
nekvalifikovanými normalizátory, kteří v klidu a vesele „hospodaří“ dál
v nezměněné podobě přezaměstnanosti a starých „osvědčených metod“.
Nesouhlasit může jen zatvrzelý komunista.
Jan Rissel