Moravskoslezský den v rukou StB.

Úkoly agentury StB ve sdělovacích prostředcích

Už víme, kolik jich je a známe jejich jména. V Syndikátu novinářů České republiky je registrováno 262 agentů Stb. Těžko říct, kolik jich ještě pracuje ve sdělovacích prostředcích, ale podle úrovně většiny československého tisku, rozhlasu a televize jistě ještě dost. Co je jejich úkolem? Jak svou „vedlejší pracovní činnost“ uplatňují?

Jedním z hlavních úkolů agentury StB je účelová dezinformace veřejnosti. Z pokynů pro činnost agentů StB ve sdělovacích prostředcích vyplývá záměr obsadit rozhodující funkce v redakcích deníků, týdeníků, rozhlasu a televize. Podstatou jejich práce je dohled nad dodržováním dohod o rozdělení moci. Především pak to, aby se čtenář o těchto dohodách nedozvěděl. Jedním z dílčích úkolů je samozřejmě krytí dalších paralelních agentur v orgánech moci, ve vládách, státní správě, ekonomice atd. Realizace těchto úkolů nabývá na intenzitě zvláště před volbami, kdy lze nejen ovlivňovat zásadním způsobem mínění voliče.

První nezávislý deník vydávaný po listopadu 1989 může posloužit jako názorná ukázka dokonalého ovládnutí redakce agenturou SNB.

Pro peníze ke komunistům

V prosinci 1989 se v ostravském hotelu Imperial setkali novináři, kteří před rokem 1968 pracovali v redakcích na severní Moravě a po okupaci z nich byli vymístěni. Odtud vzešli budoucí redaktoři Moravskoslezského dne, který se v té době začal formovat okolo Jany Lorencové, iniciátorky jeho vzniku. Chyběly ale finance na rozjezd. Cesta k nim vedla některé ze zakládajících členů redakce na různá místa. Miroslav Samolevič, Jiří Šmýd a další nejdříve prosili na ÚV KSČ o předání Nové Svobody, deníku KSČ, do jejich rukou. Jana Lorencová žádala o pomoc už 3.prosince 1989 člena KC OF Václava Klause. Pomoc však nakonec poskytl nově vzniklý Syndikát novinářů, který zprostředkoval vydavatele. Stalo se jím vydavatelství a nakladatelství Novinář v Praze. Deník zařal vycházet koncem února 1990.

Klid na práci

Od počátku byly nejdůležitější posty v redakci obsazeny třemi agenty StB. Šéfredaktor Miroslav Samolevič, krycí jména „Dana“, vedoucí zpravodajského oddělení Jiří Šmýd, krycí jméno „Jiří“ a pozdější vedoucí sportovního oddělení Josef Mikoláš tak dostáli agenturním pokynům.

Nový deník si okamžitě a bez reklamy získal díky své razanci obrovskou popularitu, jeho náklad dosahoval místy až 160 tisíc výtisků. Byla tak zajištěna ekonomická stabilita listu. Nastala tedy správná chvíle pro očividné formování ideové tváře Moravskoslezského dne. S postupem času se čím dál více vytrácely fejetony Karla Biňovce, které při vzniku deníku měly rozhodující vliv na získávání čtenářů. Kritické materiály ztrácely úpravami agentů na údernosti. Mladším redaktorům, kteří vzešli z disentu a měli být novému deníku garancí nezávislosti a progrese, byly zadávány nepodstatné úkoly. Vadnoucí tvář listu měla sice vliv na úbytek čtenářů, ale nemohla již podstatně ovlivnit postavení deníku na trhu, což se projevilo i při vzniku konkurenčního DaRu.

Nastolený stav vedl ke stále častějším střetům s vedením redakce. To samozřejmě vyžadovalo známý „klid na práci“.

Převzetí moci

Zsačátkem října 1990 se objevilo nebezpečí převzetí listu do soukromých rukou. Pod hrozbou ztráty nezávislosti založila převážná většina redaktorů a administrativních pracovníků akciovou společnost Moravskoslezský den, která byla zaregistrovaná 1.listopadu 1990. Situace kolem vzniku společnosti, kdy odešla část redakce, nesouhlasící s jejím vznikem, využili Jiří Šmýd, Boleslav Navrátil a Vladimír Vavrda k získání důvěry akcionářů a stali se členy představenstva. Skloubením schopného předsedy představenstva (V.Vavrdy) a agentů StB působících v redakci došlo i k převzetí ekonomické moci. Následná dobrá spolupráce vedení vede k podezření, že předseda představenstva a.s. znal jejich minulost.

Na jaře 1991 bylo z činnosti redakce některým redaktorům jasné, že v týdeníku pracují agenti StB. Konflikty nabíraly na intenzitě.

Agenti souhlasí s lustrací

V této době se objevil požadavek 98 novinářů na provedení lustrací v jejich řadách. Na jeho podporu zorganizovala část redaktorů Moravskoslezského dne podpisovou akci. Na listině, odeslané parlamentu, jsou i podpisy všech tří agentů StB, kteří si byli vědomi, že akce nemohla splnit svůj účel, neboť neexistoval lustrační mechanismus. Další požadavek odevzdání čestných prohlášení o nespolupracování s StB byl opět potřen „Klidem na práci“. Situace v redakci se tak stala oboustranně neúnosnou.

Vyhazov a odchody

Jako první opustila redakci zakládající členka Petra Nagyová. Bylo totiž nutné zneprůhlednit činnost vedení, o které jako sekretářka šéfredaktora informovala ostatní. Postupně byl od redakční práce odstaven Karel Biňovec. V červnu 1991 zemřel. Po fyzickém napadení předsedou představenstva na redakční poradě zvážil své působení v redakci Vladimír Kostiha a po čtyřech měsících neplaceného volna odešel. Cestu odchodu zvolili i technický redaktor Zbyněk Tvrz a redaktor zpravodajství Marek Stoniš. Mateřská dovolená vyřešila problémy Petry Cagašové. K 31.říjnu dostala výpověď největší oponentka Jana Lorencová. Podstatu vystihl poslanec Petr Toman, mluvčí komise 17.listopadu, v pořadu „Co týden dal“, když řekl, že výpověď má politické pozadí. Propuštění J.Lorencové odstartovalo řetězec dalších odchodů. Redakci opustili Václav Žila, Jan Král, Sylvie Chytřinská a Honza Kyselý.

Toman a jeho fáma

Po odvysílání zmíněného pořadu „Co týden dal“ vyšel následující den článek Boleslava Navrátila „Toman a jeho fáma, aneb co by se poslanci stát nemělo“. Jeho šokující a lživý obsah pošlapávající čest nejen novinářky J.Lorencové jako novinářky vyvolal reakci všech redaktorů ve stálém pracovním poměru, kromě vedení redakce a.s. Jejich nesouhlasné stanovisko však vedení odmítlo zveřejnit a bylo jim naznačeno, že vedení zváží únosnost jejich působení v redakci. Již zmínění redaktoři ale zaměstnavatele předešli.

Boleslav Navrátil neváhal v článku použít k diskreditaci J.Lorencové ani její nucené působení jako servírky v době normalizace. „Velkoryse“ tak přešel fakt, že do redakce ostravského večerníku, kterou musela na přelomu let 1969-70 z politických důvodů opustit, sám v této době nastoupil k zahájení normalizačního procesu.

„Plán očisty“ redakce

Koncem roku 1991 dostala otázka lustrací konkrétní podobu. Vzhledem k dosavadní dobré spolupráci bylo nutné vypracovat plán na záchranu agentů StB, zaměstnaných v redakci, a zároveň jakési pověsti listu. Vedoucí zpravodajství Jiří Šmýd byl uklizen na místo tiskového mluvčího generálního ředitele OKD, šéfredaktor Miroslav Samolevič „opustil“ redakci z důvodu stáří a nemoci. Vedoucí sportovní rubriky Josef Mikoláš je zřejmě příliš proslulé jméno, jehož zmizení by odkrylo činnost agentů v redakci, takže zůstává. Stejný proces uchování jména Šmýd na stránkách listu probíhá uveřejňováním jeho materiálů nejen s hornickou tématikou. Společně s M.Samolevičem pak vykonávají externě funkci vedoucích vydání, což je nejdůležitější funkce při výstupu informací. Bývalý šéfredaktor je rovněž „otcem“ přílohy Moravskoslezského dne Ozvěny, která ovlivňuje mínění občanů frýdeckomístecka. Je také prvním polistopadovým šéfem severomoravského Syndikátu novinářů. Jedním z kandidátů na současného předsedu byl rovněž J.Šmýd, který se ale musel smířit jen s členstvím v jeho vedení. Zato je předsedou klubu nezávislých novinářů Pražského jara na severu Moravy.

Vedoucí sekretariátu je nyní spolupracovnice StB Jana Malá, takže pošta, ale i např. kopírka atd., je pod kontrolou. Stav redakce byl doplněn loajálními redaktory, kteří tuto vlastnost prokázali již před listopadem.Už víme, kolik jich je a známe jejich jména. V Syndikátu novinářů České republiky je registrováno 262 agentů StB. Těžko říci, kolik jich ještě pracuje ve sdělovacích prostředcích, ale co je jejich posláním a že se obklopují sobě rovnými, víme.

Petr Cibulka