Policie!

Koho kryje?

Motto: Byl takový policajt, že neustále doma manželce nadával za to, že nezhasíná v ledničce. Kdykoliv ledničku otevřel, uvnitř se svítilo“.

(Z vyprávění mého kamaráda)

O policajtech se psalo v každé době. Skládaly se a skládají vtipy. Dějí se mezi nebem a zemí věci, které vtipem nejsou, jsou doslova na pováženou. Vytočil mě například případ Ivo Kachtíka, který byl 27.ledna 1992 zatčen v tramvaji kolem dvacáté hodiny, když si předtím všiml, že za tramvají jedou tři vozy. Zatkli ho tři policisté, kteří ho odvlekli do auta. Nezapomněli tlumočit, že tady vládnou oni, a ne Jirous s Pencem. Kachtíkovi vyhrožovali fyzicky, pokud bude pokračovat v peticích, bili ho „jen po spáncích“ obuškem a škrtili rukama. Pak ho vozili a ukazovali jako „toho šmejda z demonstrací“ ostatním policistům ve vozech. Toto nebylo první zatření. Kachtík byl zatčen již v roce 1987 po půlnoci, převezen na Prahu 8 do Rosenbergových č. 1, kde si jej převzali tentokrát kolegové z „Barťáku“. Vezl u sebe knihy „Jazzové sekce“, což se prý nesmělo. Kroutil jsem nad tím vším hlavou. To přece není možné!

„Já nemohu zpívat skromně

radostí jsem bez sebe

představte si, že se do mne

zamiloval SNB.

Pranic nedbám na řeči

Vždyť u člena Bezpečnosti

Budu nejvíc v bezpečí.“

Antonín Brousek

Podivuhodní kouzelníci, Rozmluvy, 1987, str. 113

Byla neděle, sváteční den, pro mne dvakrát sváteční. Po zhruba 17 letech jsem již čtrnáct dní vlastnil „Kantůrkovu bedničku“ a sledoval odpoledne film „U nás v Kocourkově“ (KocourkOF je město), v němž jsem obdivoval zručnost vězně, který ve filmu okradl ředitele věznice o hodinky. Obchodní styky mě od teliny vyhnaly z bytu, nevěda, že o pár hodin déle se stanu zlodějem ve velkém.

Scéna: Praha 8, Vršní ulice. Neděle 22.března 1992. Čas: 23,20. Osoby, obsazení a děj následuje:

Vraceje se ulicí, kde již několik let žiji mezi zrádci tzv. 99 z roku 1968“, kolem domů, kde bydlí zaměstnanci armády, jsem spatřil jedoucí vůz se zhasnutými světly. Podivná to noční jízda. Až blíže jsem rozeznal blikač na střeše. Těsně před námi vůz rozsvítil, načež jsem rozsvítil taktéž baterku. Auto rychle zabrzdilo, vyskakujícímu Orgánu sděluji, že mně to už také svítí. Orgán I (ev.č. 288 39) žádá můj doklad o bytí, požaduje informace, odkud a kam jdu. Odmítám toto sdělit a doplňuji na Orgán II (ev.č. 288 35, že u zadku vozu stojí jako gestapák. Přesně takhle si pamatuji gestapo a jejich postoje z filmů. A vůbec: odkud převzali naši rudí gestapáci (StB) ta slova: „ruce na zeď, krok ode zdi a roztáhnout nohy“ ? Často právě za asistence takových příslušníků v zeleném! Z vozu vyskakuje vousatý civil (VC), napřahuje se na mne pěstí, když mu ruku zadržuje Marcela z naší redakce. Schytá za to slůvko od VC „nech toho, ty šlapko!“ a mne VC zve do parku, kde mi rozbije držku. Všechny označuji za bolševiky, odmítám sdělit, kde pracuji, jdu si zapsat evidenční číslo řidiče, kterému bych do rukou nesvěřil ani koňské opratě. Ten je nakrásně tukově rozteklý za volantem a jeho pohodlí mu ani na druhé mé oslovení nedovoluje své číslo předložit. VC odmítá taktéž předložit služební průkaz. Nejdříve prý šel náhodou po liduprázdné ulici, poté prý zase bydlí vedle v baráku, pak nám do jeho služebního průkazu nic není. Odmítá se legitimovat i Marcela, jsem 1 : 1. Vousáč opět nabízí rozbití mé držky, je upozorněn, že si vykáme, aby netykal. Prý budu obviněn za urážku veřejného činitele, žádáme tedy odvezení na policii, kde bude sepsán protokol. To je odmítnuto za neustálých lží všech policajtů. Překrucují celý rozhovor a nahrávají sobě na smeč. Řidič vozu B 475 25 rozvalen stále jak v kokpitu letadlové lodi někam vysílá. Tam dostane rozkaz, aby mě propustili, že jsem na policisty nadával vždycky. Když Orgánu I sdělím, že o nich napíši, chce, aby to byla jen pravda. Když se dozví, že dělám v „krávě“, odpoví, že se mám teda čím chlubit a dodá něco, jako bych byl v kupě hnoje a zapáchal. Dezorientační hlas VC neslyším, za ruku mě odvádí Orgán II a závěrem sděluje přání, potkat mě o samotě, pak si to se mnou vyřídí…

Kdo odpoví? Orgán I (umazán od bílé zdi na jedné straně) neměl s Orgánem II nasazenou čepici – proč? Proč se vousáč v civilu (VC) odmítl legitimovat? Kdo to byl? Smí odmítnout (v tomto případě i řidič) předložit své evidenční číslo? Smí jezdit policejní vůz potmě? Může vám cizí člověk z policejního vozu vyhrožovat rozbitím držky? Doloží tito skupináři svá tvrzení, že přijeli na vysílačku, neboť jsem prý o ulici dál údajně vykrádal několik vozů? Nahlásí mi škodu a co jsem zcizil?

Celá tato osádka vozu se bránila, že nejsou bolševici. Pokud nikdy nevlastnili rudou knížku, tak jim vzkazuji, že to jsou bolševici bez knížky. Takových žije mezi námi také dost. Chovají se, jako kdyby bylo všechno jejich a nebylo nad jejich názor. A nad jejich třídní moc a sílu.

Kroutil jsem hlavou nad případem Kachtíka – „Kačera“ již v roce 1987 i v roce 1992. Po dnešní zkušenosti již hlavou nekroutím, radši bych někomu zakroutil krkem. A věřte, velmi dobře vím, komu. POLICISTÉ – KOMUNISTÉ!

Pepino Maraczi