--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Hulík Milan, JUDr. č.: 1271
Název: Stíhání Vasila Bilaka
Zdroj: NN Ročník........: 0002/021 Str.: 008
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 21.07.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
V souvislosti s nalezením "korunního důkazu", slavného a tajného zvacího dopisu, bylo obnoveno trestní stíhání ve věci vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968, které muselo být předtím přerušeno pro nedostatek důkazů.
Jediný žijící signatář V. Bilak však není stíhán pro trestný čin vlastizrady podle ş 91 tr. z., ale podle ş 1 zákona na ochranu míru č. 165/1950 Sb. Přes četné výhrady, oponentury a zdůvodněná právní vyjádření mnoha právníků, přes jasný text Komentáře k trestnímu zákoníku v případě přerušení promlčení v důsledku poslanecké imunity, setrvávala GP tvrdošíjně na svém stanovisku, že trestný čin vlastizrady, jako i jiné trestné činy, spáchané představiteli a vykonavateli komunistického totalitního režimu, jsou promlčeny.
Podle zpráv z tisku dozorový prokurátor GP ČSFR JUDr. Nechanický přece jen vyjádřil své stanovisko k promlčení některých trestných činů, když konstatoval, že článek 4 ústavy o vedoucí úloze strany nebyl zakotven do trestního práva a "tak nemohl být důvodem pro přerušení promlčecí lhůty. Stejně tak je nemožné vycházet z poslanecké imunity, protože je vyloučeno, aby přispěla k tíži dotyčné osoby." I když se nejedná zřejmě o oficielní stanovisko GP, jde zatím o jediné stanovisko aspoň představitele GP, kterým tato instituce reaguje na stále sílící tlak po vyrovnání s minulostí a potrestání zločinů komunismu, v poslední době vyjádřený i v prohlášeních představitelů vládnoucí koalice a samotného ministra spravedlnosti. Vyjádření Dr. Nechanického je podle mého názoru projevem nemohoucnosti prokuratury vyjádřit se kvalifikovaně právně k uvedené problematice, protože i právnímu laikovi je zřejmé, že ústavní postulát vedoucí úlohy strany měl vliv na všechna odvětví práva včetně trestního, neboť socialistická ústava a zrovna tak vedoucí úloha strany byla onou prioritou, která ze soc. státu a jeho právního řádu udělala analogii feudálně-absolutistického státu z boží milosti, tentokráte však komunisticko-totalitního z milosti KSČ. V takovém státě bylo možné stíhat jen to, co bylo touto milostí povoleno, a proto dovolávat se promlčení z důvodu, že vedoucí úloha strany nebyla vyjádřena v trestním zákoně, je projevem absurdního právního /?/ purismu. To samé platí o tvrzení, že poslanecká imunita nemůže přispět k tíži pachatele tr. činu. Poslanecká imunita je formální překážka běhu promlčecí lhůty a nelze ji používat při hodnocení materielní stránky trestného činu či se ji dovolávat jako presumpce neviny.
Zatímco tedy obě odůvodnění postrádají náležitý právní základ, mají svůj významný právní charakter, jehož prizmatem prověřuje GP každý pokus o stíhání zločinů z období totality.
I bez složité právní argumentace je naprosto zřejmé, že institut promlčení se může uplatnit jen v takovém státě, kdy je trestní postih pachatelů všech trestných činů uvedených v tr. z. možný a kdy se také pachatelé těchto tr. č. stíhají. Pouze ve výjimečném případě na základě zákonem stanovených podmínek, pak může dojít k promlčení trestního stíhání a takový pachatel se po uplynutí promlčecí lhůty staví na roveň pachateli odsouzenému, který si trest odpykal.
Naproti tomu ve státě, v němž vládnoucí moc nedovoluje trestní postih určité kategorie trestných činů, se po spáchání trestného činu přerušuje běh promlčecí lhůty a tato situace trvá do doby, než se opět obnoví právní stav, t. j. do doby, kdy je možno pachatele všech trestných činů uvedených v trestním zákoně stíhat. Zde nejde ani o retroaktivitu, ani o porušení zásady: "není zločinu bez zákona, není trestu bez zákona." Jde o faktickou možnost fungování trestního zákona a trestního řádu (nezastupitelný znak fungování skutečného právního státu) bez nomenklaturních a ideologických výjimek, jde o jeden ze základních mechanismů fungování právního státu. Jeho nefungování v oblasti trestně právní německá právní teorie označuje jako "Stillstandsrechtspflege". Na tomto pojmu a výkladu z něj učiněném stojí i postih pachatelů trestných činů spáchaných v období existence NDR v Německu, které je opětně výstižně označeno němčinou jako "Regierungskriminalität". Tou se zabývá v Berlíně skupina 27 prokurátorů, připravuje podklady a důkazy pro trestní stíhání nejen E. Honeckera, ale i dalších jeho spolupachatelů a pachatelů z řad vládních a stranických prominentů bývalého prvního "německého státu dělníků a rolníků".
O tom, že se naše GP zabývají spíše činností ve smyslu přísloví o vlku a koze, svědčí to, že slavný pachatel a dnes už i obviněný Vasil Bilak je stíhán podle zákona na ochranu míru.
Myslím, že se mu dostane i cti být prvním, kdo podle tohoto diluviluálního zákona (vydaného proti americkým válečným paličům a jejich stoupencům) bude u nás souzen. Jde i o dějinný absurdní paradox, že namísto Trumana a rozšiřovatelů amerického brouka, známé mandelinky bramborové, bude podle něj souzen nositel tolika řádů a vyznamenání za obranu míru a socialismu! Souzen, ale asi ne odsouzen, protože si nedovedu představit, že by nějaký soud mohl Vasilu Bilakovi prokázat, že svým pozváním naplnil subjektivní stránku dané skutkové podstaty, t.j. že chtěl vyvolat válku! V tomto případě bude mít každý obhájce předem o úspěch postaráno, společenskou obhajobu mu můžeme poskytnout všichni, kdo víme, že V. Bilak nechtěl válku, ale jen zachránit sebe, socialismus a komunistický totalitní systém.
V Praze dne 21. 7. 1992 JUDr. Milan Hulík