Z Obsahu přílohy NN 22/1992

Kohout Lubor a kol.: Komu vadí Sprušil?

Žižka Petr Jmenuje se moravský Catani Sprušil?

Zelenický František

Grecman Vlastimil:Prostor

Procházka Milan

Kohout Lubor, Grünthalová P.: Někdo tady lže

+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor: Kohout Lubor a kol. ¦

¦Název: Komu vadí Sprušil? ¦

¦Zdroj: NNp Ročník........: 0002/022 Str.: 001 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

aneb něco tady páchne

O případu Jiřího Sprušila jsme již psali v NN č. 21, jeho případ

jistě není jednoduchý a pochybnost v něm vyvolává i skutečnost,

že jeden ze současných aktérů Jan Ruml je muž s velmi dobrou

pověstí. Jistě pan Ruml od svého příchodu na Federální

ministerstvo vnitra udělal obrovské množství práce, má velký

podíl na paralyzování Státní bezpečnosti, na omezení moci FMV, na

kádrových změnách. Dopustil se samozřejmě chyb, je to

pochopitelné, své životní zkušenosti sbíral v úplně jiné oblasti

a prostředí. Dlouhé roky Jan Ruml působil v aktivní opozici proti

komunistickému režimu, pracoval v podřadných funkcích, nebylo mu

umožněno studovat. Dnes je českým ministrem vnitra, po

zkušenostech, které sám s nedemokratickými účelovými metodami

získal, kdy roky bojoval za dodržování lidských práv, se nechce

věřit, že by dnes mohl jednat podobně účelově jako komunističtí

předchůdci ve vysoké vnitrácké funkci. Chyby a nesprávná

rozhodnutí z období jeho náměstkování pravděpodobně vysoce

převýšila pozitivní práce, kterou ve stejném období vykonal. Dnes

již ovšem není mužem bez zkušeností s politickou mocí a

bezpečnostními složkami. Pokud se dopustí excesů, neměly by být

promíjeny jen proto, že Jan Ruml je antikomunista, či

bezpečnostní odborník. Kdyby se z těchto a dalších důvodů

přehlížely, bylo by to velmi podobné chování v minulosti, kdy k

přikrytí stačilo, že někdo byl komunista. Jaká je pravda v

případu Jiřího Sprušila, jsme se snažili zjistit u obou stran.

Jarmila Kudláčková 21. srpna 1992 u Jana Rumla a ve stejný den my

v Ostravě. Odpoledne jsme přijeli k budově Krajského ředitelství

policie, místu, kde má kancelář ostravská občanská komise.

Dovnitř jsme se dostali bez problémů, ty měl nedávno při svém

příchodu právě Jiří Sprušil, strážný ho odmítl pustit dovnitř.

Trochu paradox. Není to jistě tak dlouho, kdy uctivě otvíral

dveře před tím samým Jiřím Sprušilem. U nás však bohužel dosud

většinou úctu nevyvolávají kvality člověka, ale funkce, kterou

zastává. Když ji najednou nemá a je u jiných pánů s funkcí v

nemilosti, jen skuteční přátelé zůstávají a krysy si s chutí

kopnou do mrtvoly. Jsme očekáváni předsedou Krajské občanské

komise panem Grecmanem, tajemníkem panem Krejzou a zanedlouho

přijíždí i Jiří Sprušil. Začínáme si povídat, jak vše začalo a

kdo Jiří Sprušil vlastně je. Rozhovor je dlouhý, a tak vše

nebudeme reprodukovat, pouze holým přepisem, ale použijeme i

dokumentů, jež máme k dispozici.

Pplk. ing. Jiří Sprušil pracoval před rokem 1968 jako

vyšetřovatel Správy veřejné bezpečnosti v Ostravě, před tím

vystudoval civilní Vysokou školu báňskou.

Po okupaci byl vyhozen z SNB "jako nositel pravicového

oportunismu v Severomoravském kraji" a jako kontrarevolucionář,

tedy z politických důvodů.

Od roku 1971 až do roku 1989, tedy plných 19 let pracoval pak,

přesto, že měl odborné vysokoškolské vzdělání, jako pomocný

dělník v dolech OKR.

Členem KSČ byl od května 1968 do dubna 1969.

Na základě doporučení OF byl 19. února 1990 jmenován do funkce

náčelníka Krajské správy SNB v Ostravě.

Po nástupu do této funkce vzal vážně snahu o očistu SNB od

příslušníků StB, a dalších zkompromitovaných kádrů. Hned od

počátku spolupracoval při očistě SNB velmi úzce s občanskými

komisemi a podle názoru členů těchto komisí byl jedním z těch

vedoucích pracovníků SNB, kteří v tomto směru udělali nejvíce

praktické práce. V ostravském kraji nebyly prověřeny pro další

službu v policii téměř dvě třetiny z prověřovaných příslušníků

StB a vedoucích funkcionářů SNB. Při prověřování činnosti těchto

příslušníků postupoval jako jeden z mála tehdejších vedoucích

funkcionářů SNB v naprostém souladu s platnými zákony a předpisy.

Tím ovšem vzbudil nenávist řady příslušníků StB a

zkompromitovaných funkcionářů.

V té době ještě netušil, že tři nově jmenovaní náměstci náčelníka

Krajské správy SNB, tedy jeho nejbližší spolupracovníci,

Chovanec, Lamač a Vaculka jsou spolupracovníci StB. Akce "Klín"

se tedy v počátku podařila a nový náčelník J. Sprušil byl

obklopen ze všech stran lidmi pevně svázanými s minulým režimem.

Pro zkušeného a inteligentního člověka, kterým J. Sprušil je,

ovšem nebylo zase tak složité skutečnou minulost těchto lidí

zjistit. Nejdříve odhalil pana Chovance, který se stal ředitelem

krajské úřadovny Úřadu na ochranu demokracie a ústavy, pak pana

Lamače a řadu dalších funkcionářů SNB, např. náčelníka Krajské

dopravní policie V. Szopa, který úzce spolupracoval s velením

sovětských vojsk a byl v nomenklatuře KV KSČ J. Kohuta, bývalého

I. náměstka KS SNB z doby náčelníkování F. Kincla atd. Tvrdě se

také postavil proti případům, kdy se policejní funkcionáři stali

členy různých podnikatelských a jiných organizací, např. velitel

městské správy SNB A. Mazel, byl členem dozorčí rady švýcarské(?)

společnosti SNIP atd.

Není proto divu, že brzy začaly být organizovány různé pomluvy a

akce, které měly vést k odvolání pro zkompromitované kádry SNB

tak nebezpečného náčelníka.

Tím spíše, že J. Sprušil vyžadoval dodržování práva a zákonů od

všech příslušníků, nových i starých. Tak se dostal do konfliktu i

s vedením ÚOÚD, jmenovitě pány Stárkem a Vodsloněm, kteří

neoprávněně vyžadovali uvolnění budovy krajské správy a v rozporu

se zákonem blokovali uvolnění prostorů pro StB na poštách v

Ostravě.

Tím se ovšem pan Sprušil dotkl jejich pocitu vlastní důležitosti

a jejich ješitnosti, a tak spolu s J. Chovancem využili starých

kamarádských vazeb s J. Rumlem (tehdejším prvním náměstkem

federálního ministra vnitra) a pana Sprušila v jeho očích řádně

očernili. Jan Ruml zase ve stejném směru ovlivnil ministra vnitra

Langoše. Výsledkem bylo odvolání J. Sprušila z funkce ředitele

Krajské správy SNB, v listopadu 1990, a to na podnět FMV.

Použita byla zásada účel světí prostředky a noví funkcionáři FMV

tímto protiprávním odvoláním J. Sprušila splnili přání estébáků,

agentů a zkompromitovaných příslušníků SNB: Propuštění pana

Sprušila totiž předcházel služební podvod, kterého se dopustil

bývalý ministr vnitra ČR T. Hradílek tím, že dodatečně vypracoval

a zpětně antidatoval kompetenční rozkaz a zároveň využil tzv.

reorganizace (změna názvu Krajské správy SNB na Správu VB) k

propuštění nepohodlného policajta Sprušila. Tomáš Hradílek

později přiznal, že jednal na nátlak svého kamaráda J. Rumla a

jako čestný člověk uznal svou chybu, a to byl i jeden z důvodů

jeho odstoupení z funkce ministra vnitra ČR. Na funkci ministra

vnitra ČR doporučil při svém odchodu J. Sprušila nebo T. Sokola.

Ministrem se stal Tomáš Sokol.

Po přešetření celé záležitosti kolem odvolání byl J. Sprušil v

lednu 1991? ustanoven do funkce zástupce náčelníka Správy VB v

Ostravě. Ačkoliv tedy byl odvolán neoprávněně, nebyl ustanoven

zpět do funkce náčelníka, ale pouze jako jeho zástupce. Protože

však tehdy ještě pplk. Sprušil netuší, že nový náčelník Vaculka

je spolupracovníkem StB, a protože mu nejde o funkci, ale o

možnost podílet se na práci při budování policie demokratického

státu, neprotestuje a znovu se s plným elánem pouští do práce.

S pro něj typickou nesmlouvavostí kritizuje nešvary v policii,

protiprávní a diletantské postupy, ať se jich dopouští kdokoliv.

Je mimo jiné jmenován členem komise ustanovené FS pro

objektivizaci interpelace poslance Sachra, který ostře kritizoval

poměry ve vedení FMV.

Svou práci i zde bere vážně, a když FMV 6. 5. 1991 vydá

prohlášení k této záležitosti, které je podle něho zavádějící a

neodpovídá na otázky uvedené v interpelaci, vystupuje s některými

fakty ve sdělovacích prostředcích.

Například v interwiev pro MF dnes, 20. 5. 91 říká, mimo jiné:

"Zákon č. 100/70 Sb., o služebním poměru příslušníků SNB říká, že

žadatel o přijetí musí mít požadované vzdělání a být bezúhonný.

Kriticky se vyjadřoval rovněž k akci Mošnov: "Neměl jsem a nemám

nic proti razantně provedeným policejním akcím. Jejich síla musí

být však úměrná operativně ověřené míře očekávaného odporu. Ten

nebyl zjištěn před akcí ani při ní samotné. Bezdůvodné násilí

bylo používáno v lokalitě letiště Mošnov všude a proti každému

zaměstnanci. Hledaly se objekty, které tam nebyly a hledala se

zásilka, jejíž obsah ani nebyl znám. Jak se ukázalo,

takticko-operační příprava akce byla mizerná, taktéž

vyhodnocování informací získaných před akcí." (Metropolitan, 18.

4. 92)

I tady měl pan Sprušil pravdu, což v té době vehementně popíral

jak ministr Langoš, tak jeho náměstek Ruml. Branně-bezpečnostní

výbor FS se celou záležitostí zabýval, ale výsledek jeho

vyšetřování vyústil nakonec v pochvalu organizátorům akce, tedy

vedoucím funkcionářům FMV. Na jakoukoliv kritiku této akce

reagovali funkcionáři FMV, včetně pana Rumla, velmi podrážděně a

odmítavě. Teprve na jaře 1992 Jan Ruml přiznal veřejnosti, že se

akce Mošnov "moc nevydařila".

Pan Sprušil zatím dále pokračoval ve snaze o očistu policie. Mimo

jiné zjistil, že současný ředitel Správy policie Severomoravského

kraje, pan plk. Vaculka, byl po svém propuštění z SNB v roce 1976

spolupracovníkem StB. Na takovéto zjištěné skutečnosti okamžitě

upozorňoval své nadřízené a žádal nápravu. Stával se stále více

nebezpečným pro svou nekompromisní snahu o dodržování zákonů a

platných předpisů. Není proto divu, že byl 16. 1. 1992 ze své

funkce zástupce ředitele Správy PČR v Severomoravském kraji

odvolán. Důvodem odvolání bylo komplexní hodnocení, ve kterém

bylo, údajně na základě psychologického vyšetření a služebního

hodnocení konstatováno, že není způsobilý zastávat dosavadní

funkci, a je proto přeřazen na funkci samostatného referenta

ekonomického odboru.

Proti tomuto rozkazu se J. Sprušil odvolal a žádal rovněž

přezkoumání svého komplexního hodnocení, protože šlo o zjevně

nezákonný postup.

Z téhož důvodu podal v únoru 1992 u soudu v Ostravě trestní

oznámení na ředitele Policie ČR Zelenického a na L. Vaculku pro

nezákonný postup při svém odvolání. Tato causa se bude soudně

projednávat v září tohoto roku.

Ve svém odvolání J. Sprušil mimo jiné žádal přezkoumání

správnosti závěrů psychologického vyšetření.

Senát poradní komise MV ČR, jež je doporučujícím orgánem

odvolacího orgánu (ředitele Policie ČR Zelenického) ustanovil

znalce, kteří měli odpovědět na tyto otázky:

1. Zda stanovisko k psychické způsobilosti J. Sprušila bylo

zpracováno metodami obvyklými pro zjišťování psychických

předpokladů vyšetřovaného pro řídící funkci a zda byly metody

správně aplikovány

2. Posoudit relevanci závěrů z tohoto vyšetření učiněných

3. Idenfitikovat hypothetické charakteristiky osobnosti J.

Sprušila z materiálů obsažených v jeho osobním spise.

Znalecký posudek byl vypracován soudními znalci doc. PhDr. M.

Nakonečným, vedoucím katedry sociologie práce a vzdělávání

dospělých FF UK v Praze a PhDr. Ivanou Šnýdrovou z téhož

pracoviště.

Na doporučení Občanské bezpečnostní komise v Ostravě byl rovněž

proveden psychologický rozbor osobnosti krajským psychologem

PhDr. Karlem Jurkem, který byl senátem poradní komise MV ČR

rovněž převzat do vyšetřovacího spisu.

Ministerstvo vnitra ČR oficiálně ustanovení soudní znalci došli k

následujícím závěrům:

1. K psychodiagnostickým účelům byly použity zejména tzv.

projektivní metody. Výsledky dosažené užitím těchto metod jsou

často zpochybňovány pro nedostatek objektivních kritérií jak

psychické projekce, tak i vyhodnocení jejího obsahu (zatížení

větší či menší mírou subjektivity)..... Pro řešení úkolu, který

byl psychologům ministerstva vnitra zadán, by bylo vhodnější

použít metody přímého testování řídících schopností, např. ......

Vhodnost použitých psychodiagnostických metod je tedy sporná."

2. Je-li některými psychology zpochybňována objektivnost výsledků

projektivních metod a tyto metody byly především podkladem pro

psychologické závěry o osobnosti ing. Sprušila, jsou i tyto

závěry sporné." .....

V další části posudku uvádějí znalci konkrétní rozpory v

hodnocení psychických charakteristik ing. Sprušila a uvádějí:

"uvedené charakteristiky (v posudku) přesahují zřejmě možnosti

věcné interpretace získaných výsledků. Proband je např.

charakterizován tak, že se vyznačuje neodůvodněným podezíráním

(str. 2), avšak zda jsou jeho podezření důvodná, nebo ne, nelze

zjistit psychodiagnostickou cestou. Jde tu tedy zřejmě o převzetí

již hotového soudu, jehož pravdivost je možná sporná.".....lze

poukázat na možný rozpor: autor Znaleckého posudku konstatuje u

probanda zřetelně snížené sebevědomí, autoři Stanoviska

konstatují naopak "extrémně vysokou ctižádostivost, úroveň

aspirace a sebecitu" - jde o psychologicky neslučitelné

charakteristiky."

Uvedené psychologické nálezy nejsou v souladu s charakteristikami

pplk. ing. J. Sprušila obsaženými v jeho Komplexním služebním

hodnocení ze dne 7. 1. 1992, které je podepsáno ředitelem správy

plk. L. Vaculkou.

3. Charakteristika J. Sprušila, v níž základními sledovatelnými

znaky jsou projevy agrese až otevřené konflikty, vyznačující se

neotřesitelným setrváváním na určitých názorech (postojích).

Zda jsou tyto názory objektivní či nikoli, se vymyká

psychologickému posouzení..... nelze ani činit závěry o tom, zda

jejich prosazování je výrazem nedostatku tolerance, silně

agresivního založení, či dokonce patologické osobnostní dynamiky

či psychopatického založení, nebo zásadovosti, rozhodnosti a

jiných naopak pozitivních volních vlastností."

Závěry:

a) zjišťování předpokladů pro řídící funkci nebylo založeno na

užití zcela adekvátních metod......

b) na otázku, zda byly tyto metody při vyšetřování správně

aplikovány, lze odpovědět jen nepřímo, že se to u renomovaných

psychologů předpokládá.

Pochybnosti, které byly k některým aspektům psychologického

vyšetření na předchozích stránkách formulovány, zakládají nutnost

provést další přímé vyšetření ing. Sprušila a srovnat jeho

výsledky s výsledky získanými předmětným vyšetřením, které lze

považovat za sporné.

Podepsán doc.dr. Milan Nakonečný PhDr. Ivana Šnýdrová, CSc.

6. dubna 1992

K podobnému závěru došel při psychologickém vyšetření ing.

Sprušila i PhDr. Karel Jurek, který ve svém obsáhlém vyjádření

uvádí: "Vcelku typ demokratického až prozíravého řídícího

pracovníka...... poměr kladných faktorů vůči negativním je tu 13

: 6!

(myslí se pro výkon řídící funkce, pozn. autora)

Celá záležitost je tedy jasná. Nezávislé psychologické vyšetření

a posouzení psychologických závěrů, na jejichž základě byl ing.

Sprušil shledán nezpůsobilým pro výkon vedoucí funkce, bylo

zřejmě zmanipulováno a v každém případě sporné.

Na základě toho senát poradní komise MV ČR doporučil J.

Zelenickému, aby odvolání pana Sprušila vyhověl.

Ředitel Policie ČR František Zelenický však odvolání nevyhověl,

ani pokud jde o odvolání J. Sprušila proti komplexnímu hodnocení

(které se zakládalo zejména na posudku psychologů MV ČR, vedených

PhDr. Richterem, CSc. a které bylo znalci hodnoceno, jak uvádíme

výše) ani, pokud jde o odvolání z funkce zástupce náčelníka

Správy policie v Severomoravském kraji.

Odůvodnění tohoto zamítavého rozhodnutí pana Zelenického je tak

"poučné" a tak vypovídající o poměrech v české policii, že je

uvádíme v celé kráse:

(Odůvodnění - podtrhané)

+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor: Žižka Petr ¦

¦Název: Jmenuje se moravský Catani Sprušil? ¦

¦Zdroj: NNp Ročník........: 0002/022 Str.: 002 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

Povinností příslušníků podle ustanovení paragrafu 23 je ohlásit

nadřízenému závady a nedostatky, které ohrožují nebo ztěžují

výkon služby a hrozí škodou.

Příslušníci nemohou získat důvěru občanů tím, že jednoho

delikventa propustíme a místo něho přijmeme dalšího a ještě do

tak vysoké funkce. Jan Ruml rád podstrkuje jiným, co by měli

udělat. U druhých na překračování pravomocí poukazuje, ale sám si

toto překračování vzal za své. Některé své dosavadní postupy bude

mít možnost vysvětlit vojenskému prokurátorovi.

- Mám tomu rozumět tak, že jste na něj podal žalobu?

Ano. A také na další pracovníky FMV.

"Nejde o můj osobní spor s Janem Rumlem. Mám výhrady k jeho

názorové proměnlivosti a neodbornosti. Předložil jsem mimo jiné

fotokopii rozsudku trestního senátu Okresního soudu v Prostějově,

číslo jednací 1 T1/82 ze dne 19. 1. 1982 s razítkem soudu,

předsedy soudu a jeho vlastnoručním podpisem, kterým byl

stávající náměstek FMV Arnošť Kohut odsouzen k osmi měsícům

nepodmíněně. Za absurdní považuji, že je i poté třeba svědecky

dokládat kriminální závadovost pana náměstka. Arnošt Kohut nebyl

odsouzen za politiku. Naposled se dostal do rozporu se zákonem už

jako náměstek FMV a vyšetřování bylo zahájeno 1. 10. 1990. Jedna

policejní karta se závažnějšími poznatky byla vyzvednuta v

Prostějově v době, kdy tam byl pan Kohut s jedním ministrem, a už

nebyla vrácena."

- Předložil jste důkazy i k jiným funkcionářům FMV?

"Ano, k panu ministru Langošovi. Ve svém rozhovoru vydaném ČTK 2.

února 1991 uvedl, že má-li někdo nějaké magnetofonové záznamy

prokazující, že by měl podněcovat vzpouru ve věznici v Leopoldově

v březnu minulého roku, kam docházel za VPN, tak by měly být

odevzdány prokuratuře. Byly předány vyšetřující komisi. Jsou to

záznamy svědectví a mohly by posloužit jako výchozí materiál

pro další šetření. Jeden ze svědků řekl, že před vzpourou pan

Langoš prohlašoval: ŢMůžete to tady podpálit, za to vám ručím.Ţ

Dále František Stárek, jeden z vedoucích funkcionářů FIS,

prosadil v loňském roce na místo ředitele podřízené úřadovny v

jednom českém kraji svého dobrého známého, o kterém se ukázalo,

že jako civilista byl ve vlivu StB. Přes upozornění občanskou

komisí ze 3. 4. 1991 pana Stárka a ministra Langoše, ani jeden z

nich dosud neprovedl personální opatření. Koncem roku 1990 v

jednom nápravně výchovném ústavu byla probírána pracovníky

tehdejšího Úřadu pro ochranu ústavy a demokracie dokumentace

jisté činnosti. Když se tam dostavil pan Stárek a zjistil, že se

tam nacházejí příslušné doklady jeho přítelkyně, ústavní

pracovnice, doklady odvezl, přítelkyni prosadil do funkce

ředitelky NVÚ a jejího řídícího pracovníka nechal propustit,

přestože byl krátce před tím prověřen. V jiném kraji neprošel

jeden důstojník StB prověrkovým řízením, přesto byl panem Stárkem

ustaven do funkce náměstka ředitele Úřadu pro ochranu ústavy a

demokracie.

Jsou snahy rozbít komisi a neuveřejňovat výsledky. Uvedu

informaci z důvěryhodného zdroje FS. Předseda

branně-bezpečnostního výboru Ladislav Lis přizval k sobě Jána

Langoše a předběžně mu sdělil, že nemá se svými náměstky počítat.

Pan ministr odpověděl, že když se na ně sáhne, vyvolá vládní

krizi. Myslím, že se přeceňuje. Nedávno došlo k výměně ve funkci

ministra spojů a vláda pracuje na svých úkolech dál. Vládní krize

nevznikla. Ministr Langoš se snažil v komisi poukazovat u

prokázané trestné činnosti náměstka, že se málem jednalo o jistý

odboj proti totalitnímu režimu. Údajně v jednom případě se v

hospodě rval v loňském roce s bývalým estébákem. S čistým

svědomím mohu říci, že interpelace Richarda Sachra je plně

opodstatněná ve všech bodech. Podle mého názoru stávajícímu

vedení FMV svěřit správu hřbitova o deseti popisných číslech by

bylo hazardem. Státní představitelé, kteří mají pravomoc jmenovat

ministra a jeho náměstky, by se nad vzniklou situací měli vážně

zamyslet."

- Můžete říci něco bližšího ke schůzce v Mělnické vinárně, při

které, jak jste pro náš list nedávno řekl, došlo k rozhovoru o

zinscenování konfliktu mezi vámi a vaším velitelem Ludvíkem

Vaculkou?

"Členy této společnosti byli propuštění důstojníci StB z

pražských centrál, kteří se oslovovali soudruzi. Je pozoruhodné,

že mezi ně přišel i František Stárek. Mezi přítomnými proběhl mj.

tento rozhovor: ŢJe nutné všechny bývalé estébáky, kteří chodí po

ulici v hodnosti podplukovníka a plukovníka, udržet, protože to

je naše rezerva, a obsadit jimi různá velitelství v Praze."

- Václav Havel při své návštěvě Ostravska opět řekl, že nemá nic

proti tomu, že v čele FMV jsou kamarádi z minulých let. I když to

nevidí perspektivně. Jak se díváte na vedení rezortu vy?

"Nelze upřít panu prezidentu jeho jistě dobře míněný názor. Je

ovšem otázkou, když mu kamarádi v tak vysokých funkcích začnou

dělat ostudu, zda kamarádství má převažovat nad nedobrými

pracovními výsledky a nezodpovědností a zda by z toho neměl

urychleně vyvodit přísné závěry.

Vůbec však nesouhlasím s rodinnými klany v kterékoliv organizaci.

Jan Ruml je prvním náměstkem FMV, jeho bratr Jiří šéfem Ochrany

prezidenta republiky, jejich švagr ing. Jiří Fulík šéfem Úřadu

pro ochranu ústavních osob a otec Jiří Ruml poslancem FS a

předsedou komise vyšetřující události 17. listopadu 1989, která

provádí také lustrace."

Petr Žižka

+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor: Zelenický František ¦

¦Název: ¦

¦Zdroj: NNp Ročník........: 0002/022 Str.: 003 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 27.04.1992 Rok: 1992 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

České republiky

V Praze, dne 27. dubna 1992

Č.j.: KM-16/PK-1992

Rozhodnutí

Podle ş 117 a násl. zákona č. 100/1970 Sb. (ve znění změn a

doplňků), o služebním poměru příslušníků, jsem po předchozím

projednání v poradní komisi posoudil odvolání podplukovníka Ing.

Jiřího SPRUŠILA, nar. 17. ledna 1938, staršího referenta

specialisty kontrolní skupiny ekonomického odboru Správy PČR

Severomoravského kraje proti

- komplexnímu služebnímu hodnocení schválenému dne 14. ledna 1992

ředitelem Správy PČR Severomoravského kraje,

- rozkazu ve věcech personálních ředitele Správy PČR

Severomoravského kraje č. 20 ze dne 16. ledna 1992 o ustanovení

do stávající funkce podle ş 18 odst. 1 písm. c) zákona č.

100/1970 Sb. a rozhodl jsem ve smyslu ustanovení ş 117 odst. 1

cit. zákona

takto:

podle čl. 57 odst. 2 nařízení ministra vnitra ČSSR

č. 26/1983 odvolání zamítám a napadené

služební hodnocení i personální rozkaz

potvrzuji.

Odůvodnění

Posouzením věci na podkladě soustředěné dokumentace a v zákonné

lhůtě podaných odvolání pplk. Ing. Jiřího SPRUŠILA jsem neshledal

důvod ke změně nebo zrušení napadeného služebního hodnocení či

personálního rozkazu. Služební orgán I. stupně řízení v

předmětné personální záležitosti postupoval v souladu s

příslušnými ustanoveními zákona č. 100/1970 Sb. a předpisy

vydanými k jeho provedení. Námitky odvolatele jsou neopodstatněné

a nemají oporu v obecně závazných ani resortních právních

předpisech.

Zpracované služební hodnocení je objektivní a s potřebnou

přesností vystihuje odborný a morální profil odvolatele, včetně

zhodnocení podmínek pro další výkon služby. Jeho závěr, že

odvolatel není způsobilý zastávat funkci zástupce ředitele Správy

PČR Severomoravského kraje, ale je způsobilý k výkonu funkce u

ekonomického odboru zmíněné správy, má oporu v hodnotící části.

Dostatečný důvod pro zpracování komplexního služebního hodnocení

byla zjištěná psychická nezpůsobilost pro výkon řídící funkce,

která se negativně projevila v jednání odvolatele při plnění

pracovních úkolů. Z věcného hlediska je nevýznamné, zda psychická

nezpůsobilost byla zjištěna v rámci atestací podle nařízení

ministra vnitra České republiky č. 74/1991 (respektivě a přesněji

jejich příprav, neboť v inkriminované době nebyla ustanovena

komise příslušná k jejich provedení), nebo na základě rozhodnutí

služebního orgánu vydaného podle čl. 24 odst. 2 písm. c) nařízení

ministra vnitra ČSSR č. 25/1983. Obsah a forma "Stanoviska k

psychické způsobilosti (osob vyšetřovaných pro řídící funkce v

Policii České republiky)", které bylo součástí podkladové

dokumentace pro zpracování hodnocení (čl. 25 NMV ČSSR č.

25/1983), je závazně stanovena v Policii České republiky. Stejně

tak je jednotná testová baterie, jež je aplikována při všech

psychologických vyšetřeních na různých úrovních řízení v policii.

Byla sestavena na základě zkušeností policejních psychologů a

metod používaných v zahraničí. Závěry vyšetření nebyly v podstatě

zpochybněny znaleckým posudkem zpracovaným v průběhu odvolacího

řízení (z příčiny odvolatele bez jeho osobní přítomnosti u

znalců) a "Psychologickým rozborem osobnosti Ing. Jiřího

SPRUŠILA", který zpracoval PhDr. Karel JUREK, psycholog z podnětu

občanské komise při Správě PČR Severomoravského kraje.

V zájmu důsledného plnění úkolů vyplývajících z poslání Policie

České republiky je v kompetenci služebních funkcionářů vyhodnotit

ve služebním hodnocení způsobilost příslušníka ke službě se

zřetelem na zastávanou funkci (ş 15 odst. 2 zákona č. 100/1970

Sb.). V daném případě bylo tedy na úvaze služebního orgánu zvážit

z vyšetření psychologů kladné faktory vůči negativním pro řídící

funkci odvolatele, s kterou je spojen vysoký stupeň služební

odpovědnosti. Závažnost nežádoucích důsledků, které by eventuálně

mohly nastat v případě ponechání na původní funkci, se vyjádřily

v závěrech hodnocení o nezpůsobilosti ji zastávat. I přes tyto

skutečnosti nelze vyloučit další služební postup odvolatele v

daném směru při odstraňování negativních faktorů ve svém chování.

Podané odvolání proti služebnímu hodnocení (odvolatel odmítl

potvrdit svým podpisem, že s ním byl seznámen, ačkoliv toto

faktické potvrzení je mu uloženo čl. 28 NMV ČSSR č. 25/1983, bez

omezení práva odvolání či stížnosti proti jednání služebních

funkcionářů) nemá odkladný účinek, a proto služební orgán

odůvodněně realizoval jeho závěr. Odvolání z funkce a ustanovení

do nové nastalo vydáním personálního rozkazu č. 20/1992 podle -

18 odst. 1, písm. c) zákona č. 100/1970 Sb. Nová funkce odpovídá

dosažené kvalifikaci odvolatele (ş 17 odst. 1 zákona č. 100/1970

Sb.), tedy též praxi a stupni vzdělání a je v souladu s potřebou

Policie České republiky.

Za těchto okolností jsem proto rozhodl, jak zní výrok.

Poučení: Podle ustanovení ş 116 odst. 4 zákona č. 100/1970 Sb. je

toto rozhodnutí konečné a nelze se proti němu odvolat.

plk. JUDr. František ZELENICKÝ

+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor: ¦

¦Název: ¦

¦Zdroj: NNp Ročník........: 0002/022 Str.: 004 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

prokazuje, že nadarmo neskládal zkoušku z marxleninského lhaní.

Zcela opomíjí závěry znalce, nevadí mu, že platná metodika

vyšetřování předpokladů pro výkon vedoucí funkce v resortu ČMV je

podle posudku znalců z oboru psychologie nevhodná, tvrdí, že

závěry vzešlé z této skvělé metodiky nebyly znalci "v podstatě"

zpochybněny - což je v rozporu se skutečností, jinými slovy, pan

Zelenický, ředitel české policie, lže! Rovněž tvrzení, že:

"Závažnost nežádoucích důsledků, které by eventuálně mohly nastat

v případě ponechání na původní funkci, se vyjádřily v závěrech

hodnocení o nezpůsobilosti ji zastávat," je skvostem marxistické

logiky i českého jazyka.

Co jiného lze očekávat od pana Zelenického, který byl do funkce

dotlačen Petrem Burianem (spolupracovníkem StB) a Ing. Kužílkem -

ODA (známý svými snahami paralyzovat údernost občanských komisí v

resortu policie) a proti jehož metodám práce mělo OF v Hradci

Králové výhrady již na jaře 1990, když vykonával funkci zástupce

náčelníka krajské správy SNB a který je zetěm soudruha Krauseho,

šéfa 6. odboru slavného Hegenbartova 13. oddělení ÚV KSČ. Kariéra

pana Zelenického po roce 1989 je přímo závratná, za dva a půl

roku to dotáhl z hodnosti kapitána až na hodnost plukovníka. Tak

rychlý postup neměl v hodnostech ani soudruh Kincl, bývalý

ministr vnitra ČR, a to byl zetěm soudruha Korčáka.

Po obdržení tohoto rozhodnutí Jiří Sprušil podal na pány

Zelenického a Vaculku trestní oznámení a žalobu pro nezákonný

postup při jeho odvolání z funkce. To bylo již druhé nezákonné

odvolání J. Sprušila z funkce.

Měl sice již špatné zkušenosti s uplatňováním práva v naší

"demokratické" společnosti, ale zároveň pevnou víru, že "pravda a

spravedlnost" nakonec zvítězí.

Advokát pana Sprušila dr. Jirousek, mezitím sdělil panu ministru

Sokolovi, že z této záležitosti bude ostuda. Pan ministr JUDr.

Sokol, zřejmě v předvolební snaze napravit si pošramocený image

panu dr. Jurečkovi, odpověděl, že byl svými podřízenými mylně

informován a v osobním dopise uvedl mimo jiné: "je především mým

zájmem, aby všechna rozhodnutí v mnou řízeném resortu byla právně

relevantní. Záležitost pana Sprušila osobně sleduji (ale špatně,

pozn. autora) a porušení zákona ani příslušných resortních

předpisů nepřipustím." Dále se v tomto dopise z května 1992

omlouvá za časovou zaneprázdněnost a píše, že po volbách by

uvítal osobní projednání celé věci.

Leč ve volbách propadlo OH a s ním i pan ministr Tomáš Sokol. A

celá záležitost čekala na nového ministra. Pan Sprušil zatím

pracoval na odboru ekonomiky.

Pan Sprušil k tomu říká: "Jsem již od mládí zvyklý prohrávat,

nebo vyhrávat, ale musím být přesvědčen, že jsem vyhrál, nebo

prohrál čestně. Soupeři z FMV, FBIS a MV ČR pojem čestnost zřejmě

neznají a prokázali to v mém případě za dva roky již dvakrát (to

ještě netušil, že třikrát - pozn. autora).

Cílem podrazů je dostat mě za každou cenu od zdroje informací

včetně kontaktů na slušné důstojníky v Praze a zabránit mému

přímému zasahování do řízení policejního výkonu. Ironií je, že

všichni ti, kteří alespoň jednou denně prohlašují, že "právní

stát se buduje právními prostředky", v mém případě právní

prostředky doslova zahodili." (Metropolitan, 18. 4. 1992)

Když byl do funkce ministra vnitra ČR jmenován Jan Ruml, zdálo

se, že nezákonnosti v české policii skončí a konečně se dovolá

spravedlnosti i J. Sprušil. Pan Jan Ruml totiž v předvolební

kampani vystupoval jako nekompromisní obránce demokracie,

zastánce důsledné očisty společnosti od zkompromitovaných

komunistických vedoucích kádrů, jako nesmlouvavý zastánce

lustračního zákona a paragrafu 260. Ve svých vystoupeních

jednoznačně podporoval občanské bezpečnostní komise (které pan

ministra T. Sokol systematicky likvidoval) a mnohokrát

zdůrazňoval nutnost důkladných personálních změn na českém

ministerstvu vnitra, jehož činnost a personální obsazení tvrdě

kritizoval. V té době se pilně zúčastňoval akcí Konfederace

politických vězňů, občanských komisí a není proto divu, že když

tyto požádal o to, aby podpořily jeho kandidaturu na funkci

českého ministra vnitra, tato podpora mu byla poskytnuta.

Skeptici sice považovali za poněkud podezřelé, že pan Ruml v

průběhu předvolební kampaně změnil dres KAN za slibnější dres

ODS, upozorňovali na to, že J. Ruml stále prohlašuje, že důsledně

očistil Federální ministerstvo vnitra od starých struktur, což ne

zcela odpovídá realitě, poukazovali na jeho chyby při různých

bezpečnostních akcích (Mošnov, drogy na letišti) i na to, že je

divné, jak může dobře vykonávat funkci prvního a jediného

náměstka FMV, když nechybí na žádné akci, která mu může získat

popularitu a pověst neohroženého bojovníka proti komunismu (KPVČ,

KAN, AA, OBK, atd., atd.) a je stále někde jinde než na

ministerstvu. Našli se dokonce takoví šťouralové, kteří si

vzpomněli na interpelaci dr. Sachra o poměrech ve vedení FMV a na

způsob, jakým byla smetena se stolu, hovořili o účasti J. Rumla

při dýcháncích s nadměrnou konzumací alkoholu a vzpomněli si i na

aféru Bartončík. Jiní zase považovali za nedůvěryhodné, že J.

Ruml mnohokrát prohlásil, že chce odejít z výkonné funkce v

resortu vnitra a chce se věnovat práci v bezpečnostním výboru

parlamentu, kde může využít získaných zkušeností a pak se

zčistajasna stal ministrem vnitra a na dotazy, co ho vedlo ke

změně rozhodnutí, odpověděl, že ho to baví.

Tito skeptici byli však ze všech stran okřikováni, obviňováni z

neodůvodněné podezíravosti a peskování.

Obecně byl nástup Jana Rumla na funkci ministra vnitra přijat

spíše s kladnými očekáváními.

Občanské bezpečnostní komise, které ho v minulosti mnohokrát

upozorňovaly na neúnosnost setrvávání pana Zelenického a dalších

kádrů podobného typu ve funkcích a kterým sliboval nápravu tohoto

stavu, bude-li mít příležitost, stejně jako vyřešení případu J.

Sprušila (přednostní řešení tohoto případu slíbil pan Ruml na

zasedání koordinační rady OBK v červnu tohoto roku, těsně před

svým jmenováním do funkce ministra) panu Rumlovi vesměs fandily.

Krajská občanská bezpečnostní komise Ostrava poslala panu

ministrovi Rumlovi 17. 7. 92 následující vyjádření:

+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor: Grecman Vlastimil ¦

¦Název: ¦

¦Zdroj: NNp Ročník........: 0002/022 Str.: 005 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 17.07.1992 Rok: 1992 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

bezpečnostní komise

Ostrava

Ministerstvo vnitra ČR

k rukám ministra p. J. Rumla

Praha

Ostrava, dne 17. 7. 1992

Věc: Vyjádření k obsazení funkce ředitele Správy policie ČR pro

Severomoravský kraj

Na zasedání zástupců OBK Sm. kraje dne 17. 7. 92 jsme byli

informováni členem OBK p. Milanem Krejzou o návštěvě p. Fendrycha

v Ostravě dne 16. 7. 1992.

V důsledku této návštěvy vznikly na krajské správě v Ostravě

různé dohady a fámy, které se týkají personálního obsazení funkce

ředitele krajské správy. Tyto fámy podle našeho šetření pocházejí

údajně od p. kpt. Vargy, který takto informoval p. mj. Sládečka.

Obsahem fám je verze, že ředitelem kraj. správy v Ostravě se má

údajně stát p. kpt. Varga nebo p. mj. Pražák. Dalším obsahem této

fámy je, že p. plk. Sprušil je zcela nevhodný pro vedoucí funkci

u policie a dokonce má odejít ze služby.

Uvedené názory jsou v rozporu s míněním zúčastněných zástupců OK

našeho kraje. Důvodem je jasné vědomí nás všech, že jak na

krajské správě, tak i na okresních ředitelstvích je třeba provést

důsledné personální změny. Jsme přesvědčeni, že jediným garantem

těchto opatření je pplk. Ing. Sprušil, kterého doporučujeme

jednohlasně do funkce ředitele Krajské správy policie ČR v

Ostravě.

I když samozřejmě máme k p. pplk. Ing. Sprušilovi určité výhrady,

které souvisí s jeho emocionálním vystupováním a které jsme mu

osobně vytkli s tím, že si důrazně přejeme, aby se už

neopakovaly. P. Sprušil totiž je, podle našeho nejlepšího vědomí

a svědomí, v současné době jediný člověk, který není

zkompromitovaný jakýmkoliv způsobem, provázán s nežádoucími

funkcionáři policie a splňuje Vámi vyřčená slova v televizních

novinách dne 4. 7. 92, cit.: "Vážím si čestných a neúplatných

policistů.

Přítomni: Mgr. Zvolánek Tomáš, Ostrava

Hasprůn Štefan, Bruntál

Černý František, Vsetín

Trejbal Vladimír, Karviná

Lampa Jan, N. Jičín

MVDr. Šmíd Vladimír, N. Jičín

Schäfer Alfred, Frýdek-Místek

Krejza Miloslav, Ostrava

Mikoláš Rudolf, Opava

Kasperčík Karel, Ostrava

Pika Zdeněk, Opava

Vlastimil Grecman

předseda krajské OBK

+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor: Procházka Milan ¦

¦Název: ¦

¦Zdroj: NNp Ročník........: 0002/022 Str.: 005 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

mluvčího FMV). O podivných okolnostech této návštěvy sepsal pplk.

Mgr. Milan Procházka, vedoucí oddělení stížností a kontroly

Policie ČR v Ostravě, záznam, ze kterého citujeme:

Požádal jsem pana FENDRYCHA o účast tajemníka Komise

bezpečnostněobčanské při Správě PČR v Ostravě pana Miloslava

KREJZY a abychom jednali v jeho přítomnosti. Pan FENDRYCH

souhlasil.

Po příchodu pana KREJZY jsem se otázal pana FENDRYCHA, co má na

srdci a co si přeje se mnou projednávat po celé 2 dny, tj. ve

čtvrtek a v pátek 16. a l7. července.

Pan FENDRYCH odpověděl, že je již v Ostravě od 15. 7. 1992 od

12.hod., že již jednal s plk. VACULKOU a dalšími členy vedení

Správy v Ostravě a že by měl ke mně pouze jednu otázku, abych mu

odpověděl: "Jaké jsou příčiny současného nevyhovujícího stavu

řízení Správy." Víc, že po mne za pobytu v Ostravě nechce.

Projevil jsem údiv a dotázal jsem se, proč jsem si měl dle vzkazu

FENDRYCHA čtvrtek a pátek rezervovat pro něho k jednání. Na to

jsem odpověď nedostal. Uvedl jsem, že příčiny současného

nevyhovujícího stavu řízení Správy policie ČR v Ostravě jsem

podrobně popsal a zdůvodnil ve dvou dopisech ministrovi vnitra ze

dne 1. a 9. července 1992. Pan FENDRYCH trval na svém, proto jsem

podrobně popsal dle známých skutečností od r. 1990 dosud vývoj

negativních tendencí v řídící sféře v Ostravě, kdy do čela Správy

byl Prahou, tj. FMV prosazován CHOVANEC Václav, bývalý sloužící

příslušník u poradců KGB v Ostravě v letech 1955-1956 a býv.

náčelník odd. Správy StB v Ostravě požívající v r. 1990 absolutní

důvěry vedení FMV a také STÁRKA, Ing. MÜLLERA, ŠUSTEROVÉ apod. a

že v červenci pan RUML v r. 1990 dal CHOVANCOVI pokyn, aby mne

propustil, aniž si ověřil CHOVANCOVY lživé výroky k Ing.

SPRUŠILOVI a ke mně. Byl jsem poškozen a dle rozkazu ředitele

FBIS NOVOTNÉHO mé dočasné zproštění služby v trvání OSMI MĚSÍCŮ

bylo nedůvodné. Dále došlo vedením FMV k jmenování do vedoucích

funkcí v kraji bývalých spolupracovníků StB pplk. LAMAČE a nyní

plk. VACULKY, který byl soudním znalcem dle hlavy I.TZ ve

službách StB Ostrava a byl také FMV placen, přes soud. Na toto

FENDRYCH odpověděl, že slova VACULKOVA řídícího orgánu StB,

nahraná na magnetofonovém pásku, jsou pro něho "dedukce býv.

řídícího orgánu StB VACULKY". Požádal mne, abych se nedotýkal

jmen STÁREK, JIROUS, ŠUSTEROVÁ, že to jsou disidenti proti

totalitě. Na toto pan KREJZA se ohradil a uvedl, že on již dříve

byl disidentem a vězněn přes deset let a že nyní je každý z nás

hodnocen podle toho, jak se chováme, jaké hodnoty zastáváme a ne

podle rozmařilosti.

Dále pan FENDRYCH sdělil, že vzhledem k tomu, že s panem

ministrem vnitra Janem RUMLEM dobře se znají ze služby s R.

PRAŽÁKEM a L. VARGOU, kdy pan RUML zrušil kontrolu nad nimi, že

jim absolutně důvěřuje, že mají nejlepší výsledky práce v

republice, že stačí, když mu osobně dokladují služební výsledky,

tak je pan VARGA navrhován na ředitele Správy Policie v Ostravě.

Já a pan KREJZA jsme zastávali názor, že nejlepším ředitelem může

být jedině pplk. Ing. SPRUŠIL, protože má dlouhodobé služební a

odborné zkušenosti, dobré charakterové vlastnosti a rovněž tak má

zkušenosti se stykem s lidmi a zná problémy vnitra, dále, že byl

2 x protizákonně odvolán z funkcí a trpěl za totality příkořím a

taktéž trpí dlouhodobě po 17. listopadu neoprávněné sankce. Na

toto se pan FENDRYCH přímo otázal KREJZY, kdo je z těchto dvou:

VARGA - PRAŽÁK lepší.

FENDRYCH řekl, že se od nás nic nedozvěděl a že vše, co ministr

vnitra ČR od nás obdržel, nejsou fakta, ale dedukce a že je s

námi zklamán. Na toto jsem FENDRYCHOVI řekl, proč vlastně do

Ostravy přijel, zda obhajovat VACULKU a jeho lidi, které z řad

zkorumpovaných službou býv. řežimu ustanovil do funkcí, anebo

ověřovat poznatky k ustanovení do funkce ředitele Správy VARGU

nebo PRAŽÁKA, a to znovu metodou přítelíčků a kamarádíčků, jak to

bylo praktikou u vnitra v uplynulých 2 letech. Na to se FENDRYCH

ušklíbl, neodpověděl nic a odešel.

Návštěvu Martina FENDRYCHA v Ostravě hodnotím jako uplatňování

manýr kádrové práce komunistického režimu, ne podle zásluh a

odbornosti, ale podle kamarádšeftu. Můj osobní dojem z

FENDRYCHOVY osoby je: Slovo DILETANT pro Martina FENDRYCHA je

slovo slabé!

pplk. Mgr. Milan Procházka

vedoucí oddělení stížností a kontroly

+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor: ¦

¦Název: ¦

¦Zdroj: NNp Ročník........: 0002/022 Str.: 006 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 28.07.1992 Rok: 1992 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

jednání ministra vnitra Jana Rumla s předsedou občanské

bezpečnostní komise v Ostravě a panem J. Sprušilem.

pplk. Ing. Jiří Sprušil

Správa Smk, Policie ČR

Ostrava

Záznam

z jednání s ministrem vnitra ČR Janem Rumlem na MV ČR

v Praze dne 28. 7. 1992 ve 13.00 hod. Účasten pplk. Sprušil,

Vlastimil Grecman, předseda OBK při Správě Smk v Ostravě

Jan Ruml: Nemohl jsem do Ostravy přijet pro pracovní

zaneprázdnění, proto jsem vás oba povolal ke mně. Rozhodl jsem,

že novým ředitelem Správy Smk, Policie ČR v Ostravě bude Varga z

expozitury FKP v Ostravě. Pana Vaculku z předmětu jednání je

třeba již vynechat, podal si žádost o uvolnění ze služebního

poměru. Sprušil bude přeložen do Českých Budějovic na tamní

Správu, nevím, co tam bude dělat, ale potřebují ho tam. Vydal

jsem k tomu ředitelství Policie ČR příslušné pokyny, jinak věci

nemohu ovlivňovat, není to v mé kompetenci. Měnit svá rozhodnutí

nebudu. Sprušil je příliš inteligentní, než aby v této době

sloužil u Policie.

J. Sprušil: S tím nesouhlasím, stejně tak s přemístěním na Správu

Jčk, podám si raději žádost o odchod. Co bych měl v Jčk na Správě

dělat? (Odpověď J. R.: Nevím, tam Vás potřebují).

Nikdy jsem nebyl podlézavý k nadřízeným a nebudu ani k Vám. Když

Vám má konstruktivní kritika vadí, nedá se nic dělat.

V. Grecman: To je z Vaší strany "rána pod pás, podtrh". Je to

proti obsahu jednání na Koordinační radě OBK v Praze, jehož jste

byl v červnu účasten.

Jan Ruml: Nepoužívejme velkých slov. Mé rozhodnutí je konečné.

Jednání skončeno ve 13.45 hod.

Za správnost: pplk. Sprušil

+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor: Sprušil Jiří ¦

¦Název: ¦

¦Zdroj: NNp Ročník........: 0002/022 Str.: 006 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

potřetí, tentokrát na pokyn ministra vnitra Jana Rumla. Na

základě toho podává pan Sprušil dne 3. 8. 92: "oznámení o

trestném činu dle ş 279 b tr. zák. na plk. JUDr. F. Zelenického,

ředitele Policie ČR.

Z odůvodnění trestního oznámení vyjímáme:

Vážený pane prokurátore,

jsem nucen na základě dlouhodobě trvajícího protizákonného

jednání ředitele Policie ČR plk. JUDr. Františka Zelenického vůči

mé osobě podat u Vás dle věcné příslušnosti tr. oznámení na

jmenovaného ředitele Policie ČR pro naplnění skutkové podstaty

tr. činu dle ş 279 b, odst. 1, tr. zák., jehož se dopustil tím,

že přes můj výslovný nesouhlas u ministra vnitra ČR Jana Rumla

při osobním jednání dne 28. 7. 1992 za účasti předsedy Občanské

bezpečnostní komise při Správě Smk, Policie ČR v Ostravě pana

Vlastimila Grecmana, vydal Rozkaz č. 247/92 ve věcech

personálních dne 30. 7. 1992, kterým mě překládá (dle ş 18, odst.

1 zák.č. 186/92 Sb) na dobu od 1. 8. 92 - 31. 3. 1993 ze Správy

Smk, P ČR ke Správě Jihočeského kraje PČR s odůvodněním, že tak

bylo rozhodnuto po vzájemné dohodě ředitelů Správ k posílení

výkonu služby na ekonomickém odboru PČR této Správy, čímž mně

jmenovaný ředitel Policie ČR svévolně ztěžuje výkon služby.

Odůvodnění:

Byl jsem reaktivován dne 19. února 1990 a ustanoven do funkce

náčelníka, později ředitele býv. KS SNB v Ostravě. Plk. JUDr.

Zelenický nastoupil do funkce vzniklého ředitelství Policie ČR

asi v srpnu 1990. Po protiprávním aktu ze strany MV ČR a z

podnětu FMV (tehdy 1. nám. Jana Rumla) jsem byl od 1. 12. 90

ustanoven do funkce zástupce ředitele Správy Smk, Policie ČR v

Ostravě, kterou jsem vykonával do 16. 1. 1992. Prvé odvolání z

funkce je doposud v šetření u GP ČR. Druhé mé nezákonné odvolání

z funkce zástupce ředitele bylo šetřeno senátem poradní komise

ministra vnitra ČR pro mne s kladným výsledkem, ale ředitel

Policie ČR plk. Dr. Zelenický vydal rozhodnutí, jímž potvrdil mé

odvolání z funkce. Byl jsem nucen podat na jmenovaného tr.

oznámení pro tr. čin dle ş 158 tr. zák., stejně tak na

dosavadního ředitele Správy Smk, Policie ČR v Ostravě plk.

Ludvíka Vaculku, které od dubna t. r. šetří IN MV ČR pod č.j.

IMČ-26/20-1992. Věc bude v brzké době projednávána soudně pro

nezákonné správní řízení. Rovněž by mělo probíhat přípravné

řízení u IN MV ČR v Praze na základě mého tr. oznámení na plk.

JUDr. Františka Zelenického ze dne 12. 6. 1992 pro tr. čin dle -

206 tr. zák., a to pod č.j. IMČ/0-156/92.

Od 17. 1. 1992 až doposud vykonávám funkci staršího

referenta-specialisty kontrolní skupiny ekonomického odboru

Správy Smk, Policie ČR v Ostravě.

Vydáním Rozkazu č. 247/92 ze dne 30. 7. 1992 (příloha č. 1)

dochází ze strany ředitele Policie ČR plk. Dr. Zelenického k mému

dalšímu šikanování a ke svévolnému ztěžování výkonu mé služby.

Otázka mého služebního přeložení nebyla se mnou projednávána

žádným z kompetentních služebních funkcionářů.

O záměru mého služebního přeložení jsem se dozvěděl náhodně při

osobním jednání s novým ministrem vnitra ČR Janem Rumlem dne 28.

7. 1992 v Praze za účasti předsedy Občanské bezpečnostní komise

při Správě Smk, Policie ČR v Ostravě pana Vlastimila Grecmana.

Jednání bylo vyvoláno z podnětu pana ministra a jednalo se v

podstatě o jeho osobní rozhodnutí, že nebudu znovu ustanoven do

funkce ředitele Správy Smk, Policie ČR v Ostravě po odchodu z

funkce stávajícího ředitele, u něhož jsme odhalili vědomou

spolupráci se Státní bezpečností v době jeho civilního zaměstnání

v normalizačních letech (1976-1989) a vůbec jeho činnost ve

funkci ředitele Správy Smk je předmětem vyšetřování IN MV ČR pod

č.j. 26/20-1992-IMČ a dalších.

Rozkaz č. 247/92 svým obsahem a jeho vydáním nekompetentní osobou

(ředitelem Policie ČR) jako právní úkon, je neplatný.

Tímto nezákonným postupem ze strany ředitele Policie ČR plk.

JUDr. Františka Zelenického (i z ustanovení ş 124, odst. 1 zák.

č. 186/92 Sb) jsem byl doslovně donucen podat si dne 30. 7. 1992

po návratu z jednání s ministrem u svého nadřízeného ved.

ekonomického odboru žádost o skončení služebního poměru.

Důvodem mého dlouhodobého šikanování (od října 1990) v Policii ČR

je odůvodněná kritika býv. vedení FMV (do června 1992) za

neodborně prováděné policejní akce a vůbec služební činnost z

nedodržování zákonů a zákonných předpisů, a to jak po služební

linii, tak u FS, ČNR. V případech, že zůstaly podněty bez

nápravy, bylo využíváno sdělovacích prostředků a na to si rádoby

"demokraté" nebyli schopni zvyknout.

Trestní oznámení podávám při plném vědomí a získaných

zkušenostech z r. 1991 ze "zásahu" HVP plk. JUDr. Kříženeckého do

jednoho z případů, šetřených z mého podnětu Vaší prokuraturou,

opravuji dozorovaných, aby věc byla šetřena k dosažení výsledku o

neodůvodněnosti podnětu a tím k jeho procesnímu odložení

(vyplývalo to z osobního přátelského vztahu HVP k panu Janu

Rumlovi).

pplk. Ing. Jiří Sprušil

Přílohy:

č. 1 Rozkaz Ř PČR č. 247/1992 ............. 1/1

č. 2 Rozkaz MV ČR č. 73/1990 ............. 1/10

č. 3 Rozkaz MV ČR č. 35/1991 ............. 1/2

+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor: ¦

¦Název: ¦

¦Zdroj: NNp Ročník........: 0002/022 Str.: 007 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 07.08.1992 Rok: 1992 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

komise v Ostravě V. Grecman uvedl, že Jan Ruml: "Prohlásil, že

Sprušila navrhuje přeložit mimo Severomoravský kraj. Jako důvod

uvedl, že je moc inteligentní, demokratického smýšlení a že v

dnešní policii není místo pro lidi tohoto typu."

Hned druhý den reagoval na tento článek pan J. Křižan v Prostoru.

Citujeme: "Pana Sprušila nepřeložil pan ministr Ruml, ten mu

pouze oznámil, že byl přeložen na rozkaz svého bezprostředního

nadřízeného, policejního ředitele F. Zelenického. Pokud jde o

slova inteligentní, demokratického smýšlení, dnešních policistů,

tak patrně došlo k přeslechu......Informace, kterou pan Grecman

novinářům poskytl, je naprosto nepřesná. Konkrétně v Jihočeském

kraji nastala potřeba obsadit místo ekonomického

referenta......Žádné šikanování v tom není."

Na základě tohoto vyjádření pana Křižana žádá pan Grecman Prostor

o následující tiskovou opravu, která však nebyla zveřejněna.

+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor: Grecman Vlastimil ¦

¦Název: Prostor ¦

¦Zdroj: NNp Ročník........: 0002/022 Str.: 007 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 19.08.1992 Rok: 1992 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

k rukám šéfredaktora pana Jana Šterna

V Ostravě, dne 19. 8. 1992

Věc: Žádost o tiskovou opravu

Dne 8. 8. 1992 byl ve vašem deníku uveřejněn článek "Policista

šikanován?", podepsaný Jiřím Fiedorem. Byl jsem přímým účastníkem

jednání, kterých se článek dotýká a v článku jsem byl jmenován.

Proto žádám o tiskovou opravu v těchto bodech:

1) "Pana Sprušila nepřeložil pan ministr Ruml, ten mu pouze

oznámil, že byl přeložen na rozkaz svého bezprostředního

nadřízeného, policejního ředitele F. Zelenického."

Pan Ruml v uvedeném rozhovoru dne

28. 7. 1992 řekl: "Poněvadž nemám personální pravomoci v české

policii, doporučím řediteli policie Zelenickému, aby vás přeložil

mimo Sm. kraj." Na dotaz pana Sprušila, kam by to asi mělo být,

odpověděl pan Ruml, že si představuje České Budějovice. Autor

článku si měl ověřit, že informace, které mu byly k tomuto

odstavci podány (z článku vyplývá, že prvním náměstkem MV ČR

panem J. Křižanem), jsou zcela nesprávné, neboť přímým nadřízeným

staršího referenta na Správě PČR není ředitel Policie ČR, ale

příslušný šéf odboru.

2) "Pokud jde o slova inteligentní, demokratické smýšlení

dnešních policistů, tak patrně došlo k přeslechu. Právě takové

lidi pan ministr Ruml chce v policii mít."

K tomu uvádím: nepřeslechl jsem se. Mnou uvedená citace slov pana

Rumla je přesná. Označil jimi pana Sprušila s dovětkem, že se

proto nehodí k práci v dnešní policii, která je stále ještě

svázána totalitními předpisy a vojensky organizovaná.

3) "Informace, kterou pan Grecman novinářům poskytl, je naprosto

nepřesná. Ministr jako důvod uvedl naléhavou služební potřebu ve

smyslu příslušného paragrafu příslušného zákona. Konkrétně v

Jihočeském kraji nastala potřeba obsadit místo ekonomického

referenta."

Přesnost mých citací posuzuje osoba, která na jednání nebyla

přítomna.

Pan ministr Ruml při jednání dne 28. 7. 1992 důvod přeložení

neuvedl, pouze konstatoval, že to bude uvedeno do souladu s

příslušným zákonem a paragrafem a několikrát zdůraznil, že ho k

tomu nevedou osobní důvody.

4) "Pan ministr požádal řadu pracovníků policie o podněty a

jejich názory. Jedním z nich byl pan Sprušil, který předložil

přibližně třístránkový text, ze kterého vyplynulo, že navrhuje

založení samostatného ministerstva policie.

Z toho návrhu dosud pan ministr nepoužil ani jednu myšlenku, ani

jednu větu."

Dne 7. 7. 1992 požádal tehdejší první náměstek FMV J. Ruml mým

prostřednictvím pana ing. Sprušila o vypracování koncepce řízení

MV ČR a Policie ČR. Tuto koncepci, vypracovanou ing. Sprušilem,

jsem osobně předal za přítomnosti pana Fendrycha panu Rumlovi dne

9. 7. 1992. Tato koncepce měla rozsah téměř šesti stran

strojopisného textu formátu A 4. Dne 13. 7. 1992 bylo v Praze

zasedání Koordinační rady OK ČR za přítomnosti ministra vnitra J.

Rumla. Jím přednesená téze koncepce řízení MV ČR a Policie ČR

byly v několika bodech téměř totožné s příslušnými body uvedené

koncepce pana Sprušila. Tento fakt mohou potvrdit i další členové

Koordinační rady.

5) "Žádné šikanování v tom není. Jestliže je pan Sprušil takovým

policistou, jak o něm článek v Mladé frontě hovoří, tak by měl

pochopit, že v Jihočeském kraji vznikla potřeba, a právě proto

tam byl přeložen. On se odvolal, ale protože toto odvolání nemá

odkladný účinek, dá se říci, že nesplnil rozkaz, a to jasně

svědčí o jeho dispozicích a kvalitách. Demokratické principy u

policie znamenají řád a nutné dodržování discipliny."

První náměstek ministra vnitra ČR zřejmě nezná zákon o služebním

poměru, který platí od 1. 7. 1992. Z něj totiž jasně vyplývá, kdy

je rozkaz platný a kdy ne.

Následující řádky nejsou součástí žádosti o tiskovou opravu a

ponechávám na Vás, vážený pane šéfredaktore, zda se rozhodnete je

zveřejnit.

Dvojice pánů J. Křižan a J. Fiedor je v Severomoravském kraji

"proslavená" svým volebním debaklem a svou nepodařenou

předvolební tiskovou konferencí. Pokud budou ve stejných

intencích vůči našemu kraji pokračovat, není to zřejmě jejich

poslední fiasko.

předseda OK Ostrava

Vlastislav Grecman

+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor: Kohout Lubor, Grünthalová P. ¦

¦Název: Někdo tady lže... ¦

¦Zdroj: NNp Ročník........: 0002/022 Str.: 007 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

příkaz.

Nebo lže pan Grecman a pan Sprušil, kteří byli u jednání společně

a mohli se domluvit na pomluvě pana ministra Rumla. Zbývá

odpovědět na otázku, proč by to dělali?

Tajemník občanské komise pan Krejza říká: "Sprušil není zaujatý

osobně proti nikomu, je zaujatý proti lumpům. Je natolik naivní a

domnívá se, že v tomto státě najde právo. Dnes je na krajském

ředitelství 64 lidí, na které se vztahuje lustrační zákon, měli

by být již ze služby pryč. Zjistili jsme, že krajské ředitelství

je dnes rudější, než byla krajská správa za Kincla" (bývalý

krajský náčelník SNB v Ostravě a později komunistický federální

ministr vnitra - pozn. red.). Pan Sprušil dodává: "Již podruhé

během tří let jsem sproštěn služby, právní prostředky obrany jsem

vyčerpal, nyní mohu jen čekat. Když jsme zjistili", říká pan

Krejza, "že nemáme šanci ani po služební či právní linii, otevřeli

jsme záležitost v novinách. Bohužel to nepomohlo. Občané se s

informacemi seznámili a jejich reakce byla nulová."

Ptáme se, kdo bude krajským ředitelem po odchodu Ludvíka Vaculky.

Předseda občanské komise p. Gercman: "Vaculka jde do důchodu, na

jeho místo je navržen mladý muž, kpt. Varga."

A byl tedy Vaculka spolupracovník StB?

Na náš dotaz vytahuje p. Krejza soupis vyplacených "honorářů",

který se podařilo komisi získat. Jsou na něm napsané finanční

částky vyplacené Vaculkovi od roku 1986, poslední výplata má

datum z dubna 1990. Sprušil: "Celkem za necelé čtyři roky Vaculka

jako soudní znalec dostal zaplaceno 39.200,- Kčs. Dělal od svého

vyhazovu z policie v roce 1976 soudního znalce na dopravní

nehody. Ovšem hlavně na nehody policistů s alkoholem v krvi a

funkcionáře či výše postavené lidi. Kromě toho dělal soudního

znalce pro sabotáže."

Znáte nějaký případ, kdy by Vaculka pracoval jako soudní znalec

pro Státní bezpečnost právě v oboru sabotáží?

Grecman: "Ano, jeden jsme předali s kompletní dokumentací

inspekci, ten byl na základě právě Vaculkova posudku dotažen až k

soudu - ten člověk byl za sabotáž odsouzen."

Sprušil: "Vaculka pracoval celý život na základě kompromitujících

materiálů, dřívější gen. řed. Vítkovic Peška, jinak velký přítel

Sovětského svazu, měl nějaké ulité peníze v plynovodu Orenburg,

Vaculka to na něj věděl a dokázal tak ledacos zařídit. Byl přítel

i s tajemníkem KV KSČ soudruhem Moravcem. Když odsud konečně

odcházel, bývalý náčelník pořádkové služby v kraji Kohút

prohlásil: "a jak tady může zůstat Vaculka, vždyť to byl náš

člověk od začátku", Sprušil pokračuje: "Kohút likvidoval s pomocí

pěti důstojníků stopy své a nejen své činnosti."

Předseda Grecman: "Když tady byl Zelenický, předali jsme mu

složku s dokumentovanou trestnou činností Kohúta, Zelenického

ovšem zajímalo, kde jsme materiály získali a vůbec ne, co má

Kohút na triku."

Pan Sprušil: "Ruml prohlásil, že má Vaculku svým způsobem rád",

dříve to řekl i o řediteli ostravské expozitury ÚOÚD (Úřadu pro

ochranu ústavy a demokracie) panu Chovancovi. Pplk. Procházka byl

svědkem toho, když tento Chovanec, bývalý tlumočník poradce KGB,

mával před očima Tomáše Hradílka deskami od nějakého svazku a

říkal: "tak Tomáši, nemusíš se ničeho bát, již jsme to vymazali a

máš vše čisté." Hradílek s Fiedorem (dříve poslanec ČNR, pozn.)

byli několik dní zavřeni u Chovance v kanceláři a archivu. Co tam

asi tak dělali. Ing. Sprušil pokračuje: "také víme, že zde byl

Stárek a odvezl šest svazků vnitřní vězeňské ochrany z kriminálu

v Heřmanicích. Zjistili jsme, že to byly svazky pánů Havla a

Dienstbiera, kteří tady seděli. Kromě toho máme výpověď jednoho

důstojníka z věznice o tom, jak pan Havel dostával jako Ţodměnu

za informaceŢ kartony amerických cigaret."

Že by zde byl zakopaný pes Sprušilova případu? To, co Jiří

Sprušil vyslovil, je zajímavé. Členové občanské komise při těchto

slovech souhlasně pokyvují a dodávají, že pana Sprušila plně

podporují, tyto věci jsou tedy známé i jim. Sezení pokračovalo,

dozvídali jsme se další věci a získávali další dokumenty.

Pokračování v příštím čísle

Pavla Grünthalová

Lubor Kohout