--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Wynnyczuk A.
Název: Dopis z USA
Zdroj: NN Ročník........: 0002/023 Str.: 014
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 04.09.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Nepříjemná slova na adresu vládnoucích politiků DOPIS Z USA

Nedávno jsem se dozvěděl, že jedny pražské noviny otiskly seznam agentů StB a zároveň, že Václav Havel to kritizoval. Jistě je více lidí v Československu, kteří jsou s otištěním seznamu nespokojeni. Jistě také jsou v tom seznamu lidé, kteří trpěli za komunistického režimu a byli donuceni k podepsání spolupráce. Znamená to však, že celá věc udavačství a estébácké nelidskosti se vyřeší zatajováním a mlčením? Zájem o seznam agentů by dnes celkem neexistoval, kdyby vláda již před dvěma lety jednak vydala na veřejnost seznam estébáků, hlavně těch, kteří ty agenty verbovali, a také umožnila každému občanu nahlédnout do spisů, které StB o nich vedla. Tím by se každý dozvěděl, kdo ho udával, a nemusel by se nikdo starat o ty, kteří sice podepsali, ale nikoho neudali.

Bohužel celé to zatajování jmen estébáků a agentů a vyhrožování novinářům, kteří by ta jména snad uveřejnili, je nehodné vlády či prezidenta, který má na vlajce jasně napsáno: "Pravda vítězí!". Mentalita, že lid je hloupý a věci se musí před ním zatajovat a že ministři a státní úředníci všechno vědí lépe a všemu rozumějí lépe než "prostý" lid, není slučitelná se skutečnou demokracií. Snad už se mohli politici za ta léta poučit, že každé zatajování vede k větším problémům než nepříjemná pravda.

Československo by nutně potřebovalo zákon, který by dal občanům právo na většinu informací, které vláda má, a rozhodně na informace, které vláda o občanech shromažďuje. My ve Spojených státech jsme zvyklí, že o každém politikovi či vyšším státním úředníkovi, či soudci, se dočteme ty nejpodrobnější věci z jejich minulosti. Někdy je to přehnané a až trapné, ale má to své výhody. My jsme také zvyklí, že můžeme zažádat o vydání každého dokumentu, který není tajný z bezpečnostních důvodů, a vládní úředníci je musí vydat. Kromě toho máme novináře, kteří soutěží v tom, aby našli každou maličkost z minulosti politiků, aniž by byli stále žalováni za urážku osoby. Tady je nejen zvykem, ale také zákonem, že každý, kdo jde do veřejného života dobrovolně, musí čekat, že jeho minulost bude také veřejná. Zatím nám ten systém sloužil celkem dobře a demokracie se udržela více než dvěstě let.

A. WYNNYCZUK, II Diana Lana, Troy, N. Y. 12180 (Lidová demokracie - 4. 9. 1992)