--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Žák Alexej
Název: Jak humorista odhalil estébáky v RUDÉM KRÁVU
Zdroj: NN Ročník........: 0002/023 Str.: 026
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 17.08.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
"Jak humorista odhalil estébáky v RUDÉM KRÁVU" Při četbě Polygonu č. 5/92 jsem na str. 29-30 složených z příspěvků různých lidí reagujících na zveřejnění spolupracovníků StB v Necenzurovaných novinách, dříve nazývaných Ty rudé krávo, našel dva články, na něž bych rád odpověděl. Jedná se konkrétně o příspěvky paní Zdeny Škvorecké-Salivarové a Vladimíra Škutiny, jež reagují velmi podrážděně, ne-li přímo hystericky na skutečnost, že se jejich jména objevila v seznamu spolupracovníků StB vydaném těmito novinami. Tento seznam byl zřejmě pořízen přepisem z tzv. registru svazků spolupracovníků StB v různých kategoriích, jak je vymezuje "Směrnice pro práci se spolupracovníky kontrarozvědky" A-oper-I-3, jež byla přílohou rozkazu ministra vnitra ČSSR č. 3 ze dne 25. 1. 1978, kterým byla zrušena platnost dříve vydaných předpisů upravujících tuto problematiku.
Chtěl bych zdůraznit jednu podstatnou věc. Mnozí si agenta StB nyní představují jako "dacana", který všemožně znepříjemňoval lidem život a byl na ně zlý. To je ovšem tragický omyl, protože se v daném případě nejednalo o opravdu kvalitního agenta, ale o člověka naprosto nepoužitelného pro práci kontrarozvědky. Agent, to byl člověk, který v žádném případě nevybočoval ze svých zvyklostí, choval se naprosto přirozeně, mnohdy svým obětem i tzv. nezištně a dobrácky pomáhal v překonávání nejrůznějších obtíží, a tak si získával jejich důvěru. Nezřídka takoví lidé vystupovali i s odvážnou kritikou režimu, za což měli přesně určené "potíže" buď na pracovišti, ve škole, nebo u úřadů. Tyto potíže sloužily ke krytí takového agenta, čehož bylo s úspěchem využíváno. Někdy se přikročilo i k zajištění TS a jeho umístění do cely předběžného zadržení, pokud to situace vyžadovala, což se dělo po vzájemné dohodě mezi řídícím orgánem a agentem, aniž by útvary VB věděly, o koho se jedná. Takováto opatření se realizovala právě v rámci agenturní sítě budované u opozice, zejména mezi chartisty a církevními spolky. Odhalit takto "perzekuovaného" člověka bylo skoro nemožné. Někdy, po důkladné analýze a k rozpracování exilových center v zahraničí, bylo přistupováno k plánovanému vysazení agenta za hranice našeho státu do cílové země ve formě nucené emigrace. V takovém případě, po tomto úspěšném vysazení a zhodnocení perspektivnosti agenta, respektive zajímavosti objektu zhlediska státobezpečnostního zájmu, do něhož měl proniknout nebo jej rozpracovat, přebírala řízení agenta I. správa FMV - rozvědka. Od této chvíle se už žádné materiály o jeho činnosti v původním osobním svazku neobjevovaly, protože agent byl již evidován v příslušném objektovém svazku I. správy FMV, která registr svazků nepoužívala. Ten, kdo nezná příslušné číslo takového svazku, nemůže nikdy tajného spolupracovníka I. správy FMV objevit, protože i zde byl ještě navíc veden pod krycím jménem.
I. správa FMV měla prioritu ve výběru lidí do svých řad a vybírala si opravdu ty nejschopnější, kteří pak většinou působili venku jako nelegálové. Diplomatický status byl vyhražen jen pro vyvolené z okruhu komunistické společenské smetánky, takže při odhalení jim v nejbližším případě hrozilo jenom vyhoštění z dané země. Rozvědka verbovala pro svou potřebu u všech ostatních správ FMV, nejčastěji však u kontrarozvědky, tj. II. správy FMV a voj. kontrarozvědky, tj. III. správy FMV. Kromě toho si rozvědka získávala své vlastní spolupracovníky na vysokých školách, vědeckých ústavech a mezinárodních organizacích, přičemž jimi získaný TS nebyl pochopitelně od samého počátku nikde evidován jako TS v registru svazku. Na každé správě FMV byli vysazeni tzv. poradci ze sovětské KGB, kteří koordinovali činnost naší a sovětské zpravodajské služby v zahraničí při přesně vymezených akcích, stejně tak jako na teritoriu našeho státu, či jiných spřátelených zemí Varšavského paktu. Při překrývání zájmů pak docházelo i k přebírání TS získaných naší zpravodajskou službou ze strany KGB pro vlastní potřeby.
Agent čs. rozvědky Babrak Karmal
Jenom jednu malou perličku pro příklad. Málokdo zřejmě ví, že bývalý afghánský představitel Babrak KARMAL, který před invazí sovětských vojsk do Afghánistánu působil jako velvyslanec této země v ČSSR, byl získán ke spolupráci, tj. naverbován čs. rozvědkou, od které si jej pak převzala sovětská KGB a plně využila ke svým cílům. Velké věci vznikají vždy z těch malých a čs. zpravodajská služba měla vždy ve světě dobrý zvuk, neboť byla obávaným protivníkem západním zpravodajským službám. Pro svou činnost si budovala opěrné body a základny nejen mimo hranice našeho státu, ale i na našem území. Jednou z těchto základen byl i DAK Slušovice, nyní DAK MOVA Bratislava. Zde si estébáci a kágébáci podávali ruce, protože veškeré podvody a nezákonnou činnost tohoto agrokombinátu jejich pracovníci a TS kryli. Z toho titulu se v příslušném ...... svazku I. správy FMV objevují jména ing. Františka ČUBY, jeho ekonomického náměstka doc. HURTY a také RNDr. Karla ZELENÉHO, bývalého ředitele závodu Agrogen DAK Slušovice, jinak též švagra bývalého ministra zdravotnictví ČR MUDr. Martina BOJARA. Všichni tři byli spolupracovníky 74. odboru I. správy FMV. Jejich jména v registru svazků a tedy ani v seznamu tajných spolupracovníků StB proto nenajdete.
Slušovický nomenklaturní kádr ochraňuje ekonomiku Doslova šokem pro mne bylo zjištění, že bývalý spolužák ministra vnitra ČR Tomáše SOKOLA a zároveň jeho dobrý přítel JUDr. Jan ŠULA, který byl slušovickým nomenklaturním kádrem a působil i ve Vietnamu, byl na podzim r. 1991 jmenován právě SOKOLEM do funkce ředitele útvaru, který se má zabývat ochranou ekonomických zájmů ČR na MV ČR. Že ve Vietnamu působili pouze tzv. prověření lidé buď pod kontrolou naší rozvědky, nebo KGB, snad ani nemusím zdůrazňovat. JUDr. Šula zde navíc seděl na nomenklaturním postě ředitele, tedy nikoli v zanedbatelné funkci nějakého referenta. Dnes se už opravdu musím smát tomu známému prohlášení Sokola o tom, jak zamete s těmi komunisty. Většího kašpara na politickém jevišti po listopadu r. 1989 bychom asi těžko hledali. Ovšem i zde platí známé pořekadlo o tom, že účel světí prostředky, protože tato jediná věta jej vynesla na post ministra.
Když o mně dnes slušovičtí kágébáci a estébáci tvrdí, že jsem agentem KGB, já se naproti tomu mohu zeptat, a čí agenti byli všichni ti, kteří způsobili rozpad čs. státu, rozdmýchávají nacionalistické vášně mezi lidmi v ČSFR, umožnili komunistické nomenklatuře a šmelinářům legalizovat své nezákonně získané finanční prostředky a umožnili jim bezproblémový přechod do ekonomiky, odkud dnes budou ve formě podnikatelů a zaměstnavatelů terorizovat lidi a ovlivňovat politiku státu? Kdo byli ti, co znemožnili akceschopnost hospodářské kriminální služby a útvarů vyšetřování této problematiky tím, že tam nasadili bývalé politruky a sesazené náčelníky včetně bývalých pracovníků StB, kteří předtím soustavně kryli páchanou tr. činnost hospodářského i devizového charakteru komunistické nomenklatury? Kdo byli ti, co prosadili v parlamentu novelu tr. zákona, ze které byla vypuštěna všechna ustanovení postihující dnes páchanou tr. činnost? Co to bylo za lidi, kteří doslova zaneřádili zhrzenými a pokřivenými osmašedesátníky všechna důležitá místa ve státní správě, kteří pak pokračovali dál ve své přímo sabotážní činnosti, která podminovala základy státu? Kdo mi na to dá odpověď? V čím zájmu se toto vše asi děje?
Ne, paní Škvorecká-Salivarová nemá zač děkovat panu Havlovi, leda tak za ten metál, protože jí napadený seznam spolupracovníků StB, byť i neúplný, měl být publikován již dávno a kompletní, hned po vypuknutí aféry "BARTONČÍK". Je zajímavé, že právě zde se tak iniciativně angažoval Václav HAVEL. Je skutečností, že v tomto případě byl naprosto zjevně porušen volební zákon, z čehož mnozí viní Jana RUMLA. Nelze však přehlédnout fakt, že na tom měla svůj podíl neobyčejná úskočnost a drzost právě p. Bartončíka, který podvedl nejenom Havla, ale i Rumla, a proto tento jednal tak, jak bylo v dané chvíli možné. V té době šlo ještě mnohé zachránit, kdyby se postupovalo opravdu poctivě a hlavně důsledně, k čemuž byly vytvořeny podmínky a nikdo jiný neměl ve státě takovou autoritu, a tím pádem i moc jako Havel. Tehdy mohl udělat cokoliv a nikdo by se jej neodvážil kritizovat, protože za ním stála drtivá většina národa, která do něj vkládala své naděje po životě vpravdě atd., což pan prezident sliboval. Pak by se nikdy nemohlo stát, že by si agenti StB v parlamentě dělali z lidí srandu, Mečiar by nebyl tím, čím je dnes a p. Dienstbier by nemusel lhát lidem, že na našich zastupitelských úřadech a jeho ministerstvu už nepůsobí žádní agenti StB.
Velmi pochybuji o tom, že by někdo v té době lidi uvedené v seznamu spolupracovníků StB lynčoval, tím méně pak paní Škvoreckou způsobem, jak to ona ve svém příspěvku sugestivně popsala.
Na adresu p. Škutiny bych chtěl říci, že redakční kolektiv Necenzurovaných novin rozhodně neskočil na špek žádným plukovníkům StB a už vůbec není pravda, že "ten jejich plátek s výstižným názvem RUDÉ KRÁVO" vydávají za komunistické peníze. Na rozdíl od skutečnosti, že on je v registru svazků uveden. Právě pan Škutina svým typickým, rádoby humorným příspěvkem, se zachoval jako skutečný agent StB, protože použil naprosto zjevné (alespoň pro mne) dezinformace. O jeho invektivě "za pomoci bývalého pacienta psychiatrické léčebny", směřující proti signatáři Charty 77 p. Petru Cibulkovi, který byl v rámci preventivních opatření brněnské StB umísťován do psychiatrické léčebny v Brně-Černovicích, stejně jako jiní nepohodlní disidenti, se nebudu zbytečně rozepisovat. Zneužít se dá všechno, ale je opravdu nefér takhle postupovat proti člověku, který se nikdy nezaprodal.
Pan Škutina i pí Škvorecká-Salivarová by proto udělali mnohem lépe, kdyby stanoveným způsobem požádali o svou lustraci a osvědčení o jejím výsledku zaslali redakci Polygonu, místo zcela zbytečného, hysterického pokřiku a osočování. Příslušná komise FMV, v jejímž čele stojí p. Bašta, kterého znám jako slušného člověka, jistě zcela objektivně prozkoumá materiály obou postižených a vydá příslušné osvědčení s negativním nebo pozitivním nálezem. V registru svazků totiž není uveden obsah příslušných spisů, ale pouze jejich registrace. Nic jiného z něj nevyčteme než to, co je publikováno v seznamech otištěných Necenzurovanými novinami.
Tohle všechno je už dnes druhořadá záležitost, daleko horší je skutečnost, že celý proces s gen. Aloisem LORENCEM a spol. co nevidět skončí bez hmatatelného výsledku, protože silně pochybuji o tom, že jej na Slovensku bude někdo soudit za skartaci dokumentů StB a jejich odvoz do bývalé SSSR.
(nevím, zda nemá být vynechán odstavec) Apolitičnost policie
Na závěr svého příspěvku, když už se točíme kolem problematiky min. vnitra, nabízím vám k zamyšlení jednu věc. Do omrzení byla v ČSFR na všech možných politických shromážděních, zasedáních parlamentů, vlády v tisku, televizi apod. rozebírána otázka důsledné apolitičnosti příslušníků policie. Z toho plyne, že příslušníci policie přijatí do služebního poměru, nebudou členy žádné politické strany, ale také nebudou ani kandidovat za žádnou stranu, protože už samotná kandidatura znamená porušení zásady apolitičnosti. Každý, kdo vstupuje do řad policie a chce skutečně poctivě vykonávat tuto náročnou práci jako profesionál, nemůže stranit žádné politické straně. Pokud chce tzv. politicky pracovat a má v tomto směru nějaké ambice, pak takový člověk nemá v aparátu policie co pohledávat, protože bychom se za chvíli dostali zase tam, kde už jsme jednou byli.
Jak je vidět, tak právě reprezentanti Občanského hnutí sami tuto zásadu neustále porušují. Předkládám Vám, vážení čtenáři, k posouzení dva dokumenty, aby bylo jasno, že nepoužívám žádnou dezinformaci jako výše uvedený p. Škutina. Oba dokumenty mají vztah k jedné a téže osobě. Pan ing. Vladimír TUREK se po listopadu r. 1989 objevil v prověrkové komisi pro příslušníky StB u OS SNB ve Znojmě. Je to odůvodněno tím, že je kamarád disidenta ing. Jiřího Müllera (v té době předsedy krajské občanské komise při KS SNB v Brně, poté ředitel Úřadu na ochr. ústavy a demokracie v Praze, po odvolání ministrem FMV Langošem, byl jmenován předsedou branně-bezpečnostního výboru ČNR, kteroužto funkci vykonával až do letošních voleb, kdy se měl dle záměrů OH stát ministrem vnitra ČR) a současného poradce předsedy FS s. Kováča (HZDS) dr. Jaroslava ŠABATY. Po odchodu p. Müllera do Prahy stal se p. Turek ředitelem ÚOÚD v Brně a za poměrně krátkou dobu putoval na Centrálu za p. Müllerem. Po jeho suspendování se p. Turek urychleně vrátil zpátky do Brna a po odvolání pplk. Popeláře z funkce náčelníka KS SNB, obsadil toto uvolněné křeslo. Upozorňuji, že tato funkce umožňuje, aby člověk ovládal celý kraj a podle svého uvážení obsazoval funkční místa na okresech. Pan Turek po nástupu k MV v roce 1990 obdržel hodnost kapitána a za dva roky už byl v hodnosti podplukovníka, aniž by někdy předtím čichnul k policejní práci. Na svém pracovišti se stal známým pronásledovatelem příslušníků policie, kteří nesdíleli jeho názory, nebo projevovali antipatii vůči OH, přičemž každému zdůrazňoval, že oni sloužili zločinnému režimu a byli členy zločinecké organizace, tj. KSČ. On sám samozřejmě nesloužil nikomu. Blížily se volby r. 1992 a ejhle, pan Turek, který neustále vyžadoval na každém apolitičnost, najednou kandidoval do FS za OH!! Dokonce na 3. místě v kraji! Policejní ředitel ČR Zelenický mu k tomuto účelu ještě poskytnul volno s nárokem na služební příjem z peněz daňových poplatníků, se zdůvodněním ve smyslu uvedených şş, což ve své podstatě znemená z důvodu veřejného zájmu. Jakým veřejným zájmem může být, aby policista kandidoval za pol. stranu do zákonodárného sboru, místo toho, aby likvidoval kriminalitu? Dovedu si představit ty dopady, kdyby jen podřízený rovněž kandidoval, ale za KSČM nebo za Sládkovu stranu. To by asi už déle nesloužil. Jsem zvědav, jak se s tímto případem vypořádá p. RUML a zda se něco podobného bude ještě opakovat, lidé by si to neměli nechat líbit.
(redakčně kráceno)
Žák Alexej, Curych, 17. 8. 92