--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Huml Ondřej
Název: Společný stát si rozbíjet nedáme!
Zdroj: NN Ročník........: 0002/025 Str.: 006
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

o dvou dějstvích

Je varovnou (a veřejností velmi podceňovanou) skutečností, že po již druhých svobodných volbách patří bolševikům a jejich ideologickým spojencům prakticky polovina mandátů ve Federálním shromáždění, přinejmenším v jeho české části. Není tedy pro ně problémem - na rozdíl od předchozího volebního období - vynutit si v souladu s jednacím řádem FS svolání mimořádné schůze parlamentu s programem, jaký si sami určí.

Poprvé se tak stalo ve dnech 11. a 22. září tohoto roku, kdy tématem, vnuceným ostatním poslancům, byla diskuse o státoprávním uspořádání ČSFR. Průběh schůze předčil i ta nejhorší očekávání. Osmnáctihodinový maratón rétorických cvičení poslanců levicových stran (včetně členů páně Sládkova SPR-RSČ) byl kompaktním blokem demagogických, lživých a mnohdy urážlivých útoků proti politice vládní koalice, především však ODS. Opírajíce se o ústavní právo říci na půdě parlamentu cokoliv bez rizika právní odpovědnosti, používali řečníci tvrzení a výrazy, které by si netroufl publikovat ani ten nejbulvárnější levicový plátek. V mnoha diskusních příspěvcích byla státoprávní problematika obsažena jen v obligátním požadavku na referendum jakožto údajně jediný ústavní postup rozdělení státu, zbytek se zpravidla zabýval zdrcující kritikou ekonomické, sociální a zahraniční politiky ODS. Ta také byla jednomyslně označována za rozbíječe společného státu, zatímco skutečnost, že Slovensko mezitím už vyhlásilo deklaraci o svrchovanosti i vlastní ústavu, byla taktně (či spíše takticky) pomíjena.

Jedním z "klenotů" diskuse byl příspěvek poslance za ČSSD/b/ pana Hoška. Nejprve se posluchači dozvěděli, že naše demokracie dělá z občanů živočichy, obávající se o svůj holý život a že nadvláda jedné strany vede k diktatuře většiny a tím k nové totalitě. (Pan poslanec jaksi zapomněl, že v demokratických volbách vždy některá z kandidujících stran zvítězí. Pokud však svou vedoucí úlohu nezakotví do ústavy, platí její "nadvláda" jen do příštích svobodných voleb. Zdalipak by používal stejných výrazů, kdyby - nedej Pánbůh - volby vyhrála jeho strana?). Jako důkaz uvedl tvrzení, že i ve FS jsou poslanci rozděleni do tří kast. Nejvýše prý jsou tzv. rovnoprávní poslanci, všude volitelní a všude možně jezdící, pak jsou poslanci s omezenými právy a posléze poslanci prakticky bezprávní (na přímý dotaz pan Hošek uvedl, že sebe započítává do druhé kasty poslanců, tedy mezi omezené). Vládu premiéra Klause označil nálepkou "diktátorsky likvidační komise" a své vystoupení zakončil tajemenou řečnickou otázkou, v čím že zájmu dnešní vládci trhají svou zem? (Každý doplň dle svého přesvědčení.)

Projev poslance Hoška pochválil ve svém teatrálním vystoupení zástupce Levého bloku, politický artista Ivan Sviták. Někdejší pravicový živel v řadách KSČ, spoluzakladatel Klubu angažovaných nestraníků a dnes levicový extrémista vyjádřil nejprve svůj hluboký odpor k pravicovým stranám i jejich představitelům v současné vládě. Jako jeden z mála zmínil i politickou aktivitu slovenské strany, a to tvrzením, že v případné Česko-Slovenské unii je pro něj V. Mečiar stejně přijatelný jako V. Klaus nepřijatelný.

Bez ohledu na realitu státoprávního vývoje označil poslance, kteří akcentováním této reality prý porušují svůj slib, za křivopřísežníky, patřící před soud národa. O současné vládě se vyjádřil jako o "vládě národní zkázy" (který národ měl ovšem pan Sviták na mysli?). V případě rozdělení budou prý nejméně na jednu generaci otráveny vztahy mezi Čechy a Slováky (neuvedl však, na kolik generací by tyto vztahy byly otráveny, kdybychom chtěli Slovensku v jeho emancipačním procesu bránit).

V závěrečném patetickém provolání vyznal svou víru v lid, který referendem řekne své "ano" společnému státu, "ne" anarchii, mafii a Václavu Klausovi (škoda, že nenásledovalo skandované volání "až žije KSČ").

Zážitkem bylo i vystoupení vůdce stále se zmenšujícího poslaneckého klubu SPR-RSČ dr. M. Sládka. Vzhledem k dále uvedenému považuji za svou povinnost zdůraznit, že podle dobrozdání psychiatrů se tento poslanec těší plnému duševnímu zdraví!

Za největšího rozbíječe společného státu označil člověka s pochybnou pověstí, bývalého prezidenta ČSFR V. Havla. Vydedukoval totiž, že ve chvíli, kdy se ukázalo, že pro Slováky je jako prezident nepřijatelný, začala vládní koalice rozbíjet stát s cílem vytvořit pro V. Havla další prebendu, tedy post prezidenta České republiky. Vůči přítomným slovenským poslancům vyjádřil své politování nad jednáním "hrstky zoufalců", pokřikujících před budovou FS na ty poslance, kteří v červenci t. r. zablokovali znovuzvolení Václava Havla a požádal je, aby podle nich neposuzovali všechny Čechy a Moravany. Závěrem vyjádřil i on přesvědčení, že smyslem politiky ODS je zlikvidovat ČSFR a její trosky vydat Německu. Pro úplnost se sluší dodat, že v téměř hodinovém projevu poslance Sládka zaznělo podobně hlubokomyslných myšlenek podstatně více, pro nezvyklou chaotičnost jeho vystoupení nebylo však možno zachytit všechny. Jeho nebývalé rozrušení, doprovázené častými odmlkami, ztrátou souvislostí v řeči a enormní žízní vedlo dokonce jednoho z přítomných lékařů k dotazu, zda se pan Sládek cítí zdráv.

Dvoudenní mlácení prázdné slámy skončilo. Uspokojení však zřejmě cítili jen ti poslanci, kteří si při této příležitosti vyprázdnili své jedové žlázy. Většina občanů si spíše připomenula výrok jednoho z protagonistů této frašky, týkající se házení některých politiků do Vltavy.

@PODPIS = RNDr. Ondřej HUML

@PODPIS = poslanec Federálního

shromáždění (ODS)