--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Levý Pavel
Název: Pánové Havel a Sládek
Zdroj: NN Ročník........: 0002/025 Str.: 020
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

státu. Má jen tolik osobních práv, kolik má každý jiný občan. Jestliže o panu Nixonovi novináři napsali, že kryje zločince a mohli to dokázat, vedlo to k impeachmentu pana Nixona, a nikoliv k potrestání novinářů. Prezident Gottwald byl opilec a krvavá stvůra, Novotný agent gestapa a Svoboda agent NKVD. Každý, kdo něco takového veřejně prohlásil, byl odsouzen, uvězněn a nyní rehabilitován. Odsouzen byl podle zákona 231, jehož spoluautorem a předkladatelem byl v roce 1948 pan Jiří Hájek, později první mluvčí Charty 77 a přítel pana Havla. Rehabilitace byla provedena podle zákona, na jehož formulaci se významně podíleli právníci Charty. Mimo jiné pan dr. Jiří Hájek (totožný s tím prvním) a pan dr. D. (Josef Danisz - krycí jméno Jana, pozn.redakce), který osobně donášel StB na pana Havla.

Podivné skutky pana Havla v úřadě prezidenta vedly k tomu, že někteří občané (např. pan Sládek) jej začali klást na roveň jeho předchůdcům z dob vlády bolševika. Státní moc na to reagovala tak, že se pana Sládka snažila obžalovat podle stejného zákona, který chránil jeho bolševické předchůdce. (Zákon 231 p. Hájka obsahuje mj. větu: Důkaz pravdy se nepřipouští.)

Soudím, že v tomto sporu nejde ani o pana Sládka, ani o pana Havla. Jde o základní podstatu demokracie. Je na panu Havlovi, aby na pana Sládka podal žalobu. Je na panu Sládkovi, aby u soudu podal důkaz, že pan Havel je opilec, narkoman a zločinec. Nemá-li pan Sládek takové důkazy, je na soudu poskytnout panu Havlovi příslušnou satisfakci. Jen tak funguje demokracie, jinak jsme v monarchii, nebo v komunismu. Ačkoliv za výrok "císař pán je vůl" bylo 14 dní vězení, udal-li to vůbec někdo, protože s tím výrokem souhlasil každý, včetně pana soudce. Vždycky jsem soudil, že o některé řeči pana Sládka by se měla státní moc zajímat. Nikoliv však o ty výroky, kterými někdy vtipně, jindy nevybíravě kritizuje pana Havla, ministry a jiné pohlaváry. Jde spíš o to, jaké řešení pan Sládek navrhuje: "Vemte na ně klacek, nahrňte je do Vltavy" apod. je zcela jasná propagace násilí. Takové věci by politik neměl říkat ani špásem.

Soud v demokratickém státě pečlivě váží nejen právní, ale i morální stránku věci. Způsob a výše satisfakce je pak odrazem této morální stránky věci. Je např. nesporné, že pan Havel měl plné právo udělit takovou amnestii, jakou udělil. Zároveň však pan Havel jednal v rozporu s morálním imperativem každého státního úředníka. Šetřit životy, zdraví a majetek občanů. Bylo mu jistě jasné, že propustí-li nebezpečné recidivisty, doplatí na to nevinní. Kdyby tedy matky všech těch, kteří byli těmito zločinci zavražděni, nazvaly pana Havla zločincem, pan Havel na ně podal žalobu, musely by tyto matky panu Havlovi poskytnout satisfakci. S ohledem na morální stránku věci by však tato satisfakce byla velice nízká, soudím, že jeden haléř československý.

Rovněž se domnívám, že morální stránka věci je na naší straně, když my, političtí vězni, kritizujeme, že někteří kamarádi pana Havla mají přímý podíl viny na našem neštěstí z doby bolševika. Není ovšem pravda to, co tvrdí pan Sládek, že ten, kdo se kamarádí se zločinci, sám je zločinec. Zločincem je pouze ten, kdo zločiny páše. Kdybychom přijali argumentaci pana Sládka a dovedli ji do důsledků, mohlo by se stát, že množina zločinců by byla totožná s množinou všech lidí.

Nevím, dokonce ani netuším, jak by dopadla skutečná pře mezi panem Havlem a panem Sládkem. Vím jen, že by z ní oba pánové vyšli se značně pošramocenou reputací. Pan Havel tedy na pana Sládka žalobu patrně nepodá a pan Sládek tomu bude jistě rád. Ing. Pavel Levý