--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Hromádková Alena
Název: Svůj k svému
Zdroj: NN Ročník........: 0002/028 Str.: 010
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.10.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Náhoda slouží jen připravenému - dvojnásobně to platí, jestliže příslušné náhodě pomohl na svět někdo jiný. V případě vůdců ODS (a pana Dlouhého) ten někdo byl nejen tzv. pravicový dissent, ale především realističtější část OF, jež nebyla ochotna smířit se s povahou a rozsahem "historického kompromisu", který uzavřela skupina kolem V. Havla s představiteli komunistické moci. Je jasné, že nic nejde najednou a že generálové politické scény musí postupovat takticky, krok za krokem, často bez ohledu na to, jak se momentální stav věcí jeví obyčejným pěšákům někde dole na dně každodenního směřování a úsilí.

Po léta řada skupin chartistů a politických vězňů, podobně jako DI či HOS a další, neměla na mysli pouze dialog s mocí, ale praktickou přípravu situace, kdy po osvojení si jazyka faraóna, po přijetí reality mocnými a faraónově vzdání se absolutní vlády nad lidmi, bude možné zahájit vlastní exodus. Ti, kdo znají tento biblický příběh, vědí, oč běží a nebudou se divit jeho peripetiím. Co z toho vyplývá pro naši napjatou politickou současnost, hlavně se zřetelem na situaci uvnitř ODS? Ukazuje se, že narostla nespokojenost okresů, kde již proběhla hlavní fáze transformace politické moci komunistů v nepřímou moc finanční. Jde hlavně o západočeské okresy a Jihomoravský kraj, především o Brno. Jak známo, zásadoví nekomunisté a antikomunisté se i nadále nacházejí v obtížném, těžko zlepšitelném postavení. Jsou schopni pochopit, že je třeba komunistům umožnit podnikání a investování, aby nebyl vyvezen do zahraničí i ten malý kapitál, co tu je, a k němuž si bůhví jak dopomohli. Ví totiž, že i nadále musíme platit jakési výpalné za to, aby bývalí mocipáni přestali být destruktivní, aby země aspoň nějak roztočila kolečka a nesklouzla do konfliktů srovnatelných s Jugoslávií... Přesto se situace zdá být mnohým slušným lidem na hranici psychologické a mravní únosnosti - o politické ani nehovoříc.

Jak si vede naše levice, je všeobecně známo. Pouze, pokud se ODS nedopustí spolu s dalšími stranami (např. ODA) nějakých zvlášť zřejmých chyb, lze předpokládat, že nějakou dobu bude ve volbách opakovaně úspěšná, a to tím spíše, podaří-li se jí včas zbavit se povážlivého počtu různých oportunistů a vyložených zlatokopů. Dále je zřejmé, že levice nejrůznějších odstínů nemá pozitivní program a že není schopna - a hlavně ochotna - pracovat na obnově přirozené tkáně životaschopných hospodářských, správních a právních institucí. Nevzdala se principu absolutní moci - pouze ho modifikovala.

Vzniká proto otázka, zda se tzv. pravicovým stranám podaří navázat na dědictví minulosti (samozřejmě, že předkomunistické minulosti) a zda se jim podaří znovuoživit řadu základních civilizačních hodnot, jako je povinnost, důvěryhodnost, ochota ke spolupráci, jež je v zájmu veřejného blaha apod.

Máme štěstí, že např. u našeho mocného západního souseda se leccos rovněž notně hýbe a že pan Gentscher, otec německé východoevropské politiky, byl už konečně odvolán. Jeho příznivci a emisáři u nás jsou z toho poněkud vyvedeni z míry, protože je jasné, že bez pomoci z této strany nevznikne v tuzemsku ona tzv. kvalitní levice alias střed politické scény, což je něco, co si západoněmečtí liberálové přejí mít v každé post-komunistické zemi.

Politický konec V. Mečiara je jen otázkou času - Slovensko pak nepochybně spadne do klína P. Weissovi a jeho "demokratickým" komunistům. U nás šťastný zítřek staro i novolevice není tak jistý. Přesto je důvod k vážným obavám. ODS je příliš kontaminovaná velkým podílem morálně indiferentních či amorálních podnikavců různého typu. ODA je zase zásluhou dvojice Hradská-Dlouhý de facto rozštěpena a Konservativní liga teprve hledá svoji organizační strukturu atd. ...

Kromě toho v části voličstva klíčí podezření, zda vůdcové ODS neudělali v ekonomické oblasti jakýsi "historický kompromis", srovnatelný s tím kompromisem, který udělali svého času představitelé OF (později OH) v oblasti politicko-právní. Pokud u nás nevykrystalizuje silná politická vůle směřující k vytvoření kvalitní konzervativně orientované pravice, stabilních právních a státních (samosprávných) institucí, potírající korupci a politickou zvůli, pak nás do Evropy pustí silnější a mocnější Evropané pouze v té míře, jež bude vyhovovat jim.

V této souvislosti je bohužel nutno se pozastavit i nad rozsahem hospodářského podnikání některých manželek našich čelných státních činovníků - i tohle totiž může být poslední kapka v poháru nestability, jež ovlivní osud celého národa.

Kuriózní akce klín zatím gentscherovským liberálům nevychází - jak ale dlouho? A jak bude dlouho trvat sjednocování v rámci Konzervativní ligy, očista lidovců a probuzení do reality Křesťanských demokratů? ODS už také nesmí ztrácet ani den - odcizení vedení od části členské základny v řadě bezmocných okresů, jež jsou ve vleku komunisticko-estébáckých mafií, je více než zřejmé. Je proto třeba dokončit oddělování koukolu od pšenice a věnovat hlubší pozornost a podporu všem menším pravicovým subjektům, jež jsou schopny ODS korigovat věcně, kritiky nutit ke zkvalitňování práce v terénu a hlavně k hlubšímu vyjasnění skutečných hodnotových orientací. O boji s korupcí v této souvislosti snad ani není třeba hovořit ...

A. Hromádková

říjen 1992