--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kostlán František
Název: Hra na odvolání Jana Rumla
Zdroj: NN Ročník........: 0002/028 Str.: 018
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 31.08.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Rozhovor s Přemyslem Vachalovským, místopředsedou Občanské komise při Českém ministerstvu vnitra a členem koordinační rady Občanských komisí České republiky.
FK: Přemku, co tě popohánělo k občanskému zapojení a pomoci na vytváření demokratického režimu?
PV: U mne to začalo už v létech šedesát osm, šedesát devět. Devatenáctého ledna 69 jsem se připojil, jako jediný nestudující, k protestní hladovce studentů u Národního muzea v Praze. Říkám to proto, že jako jediný zaměstnanec jsem měl peníze, a tak jsem z půjčovny mohl přinést spacáky a stany. Dvacátého třetího ledna nás příslušníci VB "přestěhovali do ubikací v Krakovské ulici". Když nás za dvě hodiny propustili, tak stany ani spacáky tam už nebyly. Podal jsem tenkrát stížnost na Inspekci ministerstva vnitra a dostal jsem odpověď, že není proti komu zahájit trestní stíhání. Se studujícím teologické fakulty a iniciátorem hladovky Oldou Vítem, studentem práv Petrem Čundrlíkem a Janem Zajícem jsme tu poslední noc mrzli bez stanů a spacáků. Celá rodina mě tenkrát chtěla vydědit, měl jsem doma osmiměsíční dcerku, ale já si ve své naivitě myslel, že dělám něco potřebného, co věci pomůže. Nejsmutnější okamžik přišel se smrtí Honzy Zajíce. Napsal nám tenkrát divnej dopis, že se s náma chce sejít. Bohužel už k tomu nedošlo. Po jeho smrti mne StB na čtyři dny zavřela a vyslýchala. Rodina ani nevěděla, kde jsem. Chtěli nás zformovat do oficiální verze, že jsme zorganizovali skupinu lidí, kteří se budou postupně upalovat a podobný nesmysly. Chtěl bych zpětně poděkovat tehdejším novinářům, jak "hezky" o nás psali. Určitě nejeden z nich dělá novinařinu dodnes. Uráželi nás, že jsme během hladovky jedli atd.
V rámci nařízení tehdejšího ministra vnitra o "kriminalizování protisocialistických živlů" mi pak estébáci, kteří mě pořád sledovali," přišili pokutu a potom podmíněný trest za tzv. černé jízdy. Tresty neúměrně vysoké a nesmyslné. Přesto je mi to dnes vyčítáno, zveličováno a připomínáno některými lidmi. Přitom jsem za komunistů nedostal ani pas - neboli: není v zájmu ČSSR vaše vycestování do zahraničí.
FK: Občanské komise mimo jiné pomáhaly a pomáhají i ministerstvu vnitra. Jak vidíš jejich budoucnost?
PV: Občanské komise nejsou, jak je to na veřejnosti prezentováno, jakýsi spolek jakobínů, který se snaží jen něco rozbít. Naopak. V mnoha případech jsme se snažili obhajovat práci policie. Ze strany ministerstva a policie však chybí snaha o nábor nových, nezkompromitovaných policistů. Jedinou, vlastně soukromou inicitivu, v tomto směru provádí člen OK Petr Cibulka u vás v Necenzurovaných novinách. Co se týká další práce OK, máme takový nápad. V případě, že v České národní radě neprojde zákon o Občanských komisích a dopadne stejně jako v české vládě, tak budeme nuceni po vzoru "kolegů" na druhé straně barikády, kteří nedávno založili společnost přátel Julia Fučíka, založit nadaci, která bude před lidmi tohoto zaměření společnost chránit. Tím pádem byli bez jakýchkoli právních mantinelů, nebudeme vázání žádnými zákony, jako například paragrafem 102, o zachování mlčenlivosti. Pak budeme občané, kteří informace získají a předají tam, kam patří - to znamená sdělovacím prostředkům. Myslím si, že je velká škoda, že se vláda ČR nedokázala sejít se členy Občanských komisí a vyslechnout naše názory a důvody, proč si myslíme, že tato činnost je důležitá. Teď mě překvapila další věc. Z důvodové zprávy k návrhu zákona o OK se "vytratil" fakt, že podobné komise existují ve Spojených státech. O těchto komisích jsem si nechal zaslat informace. Nyní čekáme ještě odpověď z Velké Británie a dalších států. V této souvislosti bych se rád zastavil u podivné aktivity pana Václava Havla a jeho kolegů z "vedení" Charty 77, kteří dali podnět na vytvoření institutu ochránce lidských práv, tzv. ombudsmana. Panu Havlovi, který byl tři roky prezidentem této republiky, uniklo, že tady pracovali s podobným záměrem komise, které se nazývaly - občanské a vycházely ze zákona FS, a pracovaly bez jakékoli finanční a morální opory. Mrzí mě, že se opět někdo snaží protlačit do funkce pečlivě vybrané jednotlivce namísto kolektivních orgánů, vytvářených v místech, kde jsou známí, aby sami mohli kontrolovat dění ve svém okruhu.
Teď mě něco napadlo. Mám pro tebe jednu takovou nabídku, o který uvažuju. Vím, že jseš člověk, který do něčeho neustále šťourá a moc se nebojí. Nechtěl by si té budoucí nadaci a v této chvíli mně dělat tiskového tajemníka?
FK: To půjde těžko. Já nejsem bývalý člen KSČ a neoblboval jsem lidi v televizi jako Ladislav Špaček, jenž je osobním tiskovým tajemníkem Václava Havla.
PV: To by neměl být takový problém. Dnes se dává kdejakému póvlu výjimka. Já tobě dám zase výjimku v tom smyslu, že výjimečně nevadí, že si nikdy nebyl v KSČ.
FK: Teď zase chvíli vážněji. Postupem času jsi se ocitl v dost vysokém postavení, spolupracuješ s ministerstvem vnitra ČR. Plynou z tvé "funkce" nějaké výhody?
PV: Kromě kritických článků v novinách od bývalého ministra vnitra Tomáše Sokola, ve kterých mne označil za osobu s temnou minulostí a několikrát trestaného recidivistu, a rozřezaných pneumatik mého auta, které stálo zaparkované přímo před budovou ministerstva vnitra, byla největší výhoda v tom, že jsem si mohl číst výhružné anonymy a poslechnout telefonáty stejného ražení. Vyvrcholilo to přepadením mé třináctileté dcery. Když si hrála s dětmi, tak přišly dvě asi osmnáctileté dívky, odtáhly ji o kus dál a tam ji zbily řetězy. Vzhledem k tomu, že bydlím v místě, kde jsem doslova obklopen estébáky, vím, kdo tuto "výhodu" zařídil. Odehrálo se to v den, kdy jsem se měl zúčastnit besedy v Radiofóru v Českém rozhlase.
FK: Je o tobě všeobecně známo, že jsi velký obdivovatel koní a dostihů. Byl jsi letos na Velké pardubické a jak jsi ji prožíval? PV: Na Velké pardubické jsem byl už asi po pětatřicátý. Jezdím tam od malička. Ta letošní ve mně zanechala dost nepříznivý dojem. Aktivitu ochránců zvířat beru s rezervou, protože si nemyslím, že skutečný milovník koní by jim dokázal ublížit. Mám doklady o tom, že právě těmito "ochránci" byli dva koně zraněni. Přišli tam prý proto, aby chránili životy koní a přitom, podle svědectví jízdních policistů, jednomu koni způsobili tři centimetry dlouhou tržnou ránu na krku nějakým ostrým předmětem. Na druhého koně jsem se byl podívat ve stájích. Nebyl dosud schopen pohybu, protože jak levou přední, tak levou zadní nohu měl oteklou. Zranění bylo způsobeno tupým předmětem. Podle výpovědi jezdců buď železnou, nebo dřevěnou tyčí. Přitom kůň nikdy nešlápne na člověka. To se může stát jenom ve zmatku a chaosu.
FK: Jak probíhal zásah policistů v tvém zorném poli? Zásah policistů před tribunami se odehrál tak, jak by měla policie postupovat, a jak zasahuje všude v zahraničí - například ve Velké Británii při Velké Leivrpoolské, kde jsou demonstranti dvěma tisíci policisty, z toho značná část na koních, násilně vytlačováni bez ohledu na následky.
Jiná věc jsou zákroky z dohledu diváků a tribunách a především zmlácení a vývoz dvaadvaceti demonstrantů za Pardubice, až za Popkovice do lesa, což je srovnatelné s tím, co se odehrávalo v Praze v lednu 1989 a v listopadu na Národní třídě. To je jeden z mála zákroků, které se dnes dají potrestat. Odebrání filmů novinářům se podle mě (i když nejsem právník) dá kvalifikovat jako loupežné přepadení. Když mě někdo násilím nutí vydat věc, která je mým majetkem, tak nevím, jak jinak to nazvat. Zmíním se ještě o několika aspektech, o kterých se nemluví a nepíše. Na ploše závodiště pobíhali a zakročovali lidé v civilu, což podle mého zjištění byli příšluníci kriminálky Východočeského kraje a agentury Vidoq. Myslím si, že veškeré tyto zákroky mají být legitimní, mají je provádět složky k tomu určené, které jsou stejně vystrojeny a označeny služebními čísly. Na mlácení demonstrantů se podílela soukromá agentura Vidoq. Nikde v demokratickém světě se nemůže stát, že se při takovýchto akcích smíchá státní moc se soukromou. Nechápu, jak taková společná akce mohla být řízena a koordinována. Navíc "černí šerifové" jsou občany jako každý jiný a nemají oprávnění ani zákonné opodstatnění k útokům proti občanům. Obušek, případně jinou zbraň, smějí použít pouze v případě napadení, k obraně. Člen soukromé agentury tudíž nemůže na takovéto akci vykonávat stejný zákrok jako policista. Je proto s podivem, že se sdělovací prostředky a prokuratura se zásahy zaměstnanců agentury Vidoq nezabývají, přestože jejich brutalita je známa z výsledků šetření Nezávislé vyšetřovací komise i z televize. Majitelé a vedení soukromé agentury Vidoq je seskupení bývalých náčelníků kriminálky, VB i StB. Například náčelník z Polabin, pod jehož pravomoc spadala i továrna Semtín, kde se vyrábí Semtex. V tom bych viděl zajímavé podivnosti.
FK: Ministr vnitra Jan Ruml i ředitel policie Ivan Vyleta postrádali pravdivé informace o zásahu jak od orgánů Východočeského kraje, tak od Inspekce ministra vnitra. Co je tam za lidi, že nedokázali zákrok pořádně vyšetřit a včas informovat své nadřízené?
PV: Informace od útvarů, které prováděly zásah, skutečně nepřišly žádné. Neznám ještě závěr vyšetřovací Inspekce ministra vnitra, o její práci však svědčí fakt, že nedokázala do dnešního dne vyšetřit to, co zjistila Nezávislá vyšetřovací komise. Dám ti ještě jeden příklad. Podívej se na tento dokument, který jasně vypovídá o tom, jakým směrem a jak Inspekce ministra vnitra pracuje. 14. 9. 1992 jsem předal řediteli a vyšetřovateli Inspekce podnět, který se týkal pražských událostí v lednu 1989. Při těchto událostech vyvrcholila brutalita zasahujících, docházelo ke zranění, vývozům za Prahu a dalším postihům občanů. Přísné vyšetření žádám i proto, že lednové demonstrace z roku 89 jsou spojeny se jménem Jana Palacha. No a já jsem od Inspekce ministra vnitra ČR dostal 31. 8. 1992 téměř shodnou odpověď jako před dvaceti lety od tehdejší Inspekce na můj protest, že nás sebrali a mezitím zmizely stany a spacáky. Bylo přerušeno stíhání všech příslušníků SNB, případně PSVB, jelikož se NEPODAŘILO ZJISTIT SKUTEČNOSTI, OPRAVŇUJÍCÍ KONAT TRESTNÍ STÍHÁNÍ. Myslím si, že Inspekce ministra vnitra není hodná v této sestavě nést tento název, protože pana ministra Rumla podráží a jedná, podle mého názoru, proti jeho přesvědčení. Ředitel Inspekce pan Štefl se nedokázal zbavit lidí, kteří tam nemají co dělat. Není proto vhodnou osobou a byl z funkce odvolán poprávu. Myslím si, že ministr Jan Ruml bude mít na tuto funkci schopnějšího člověka a je jeho právem a povinností vybrat si takové spolupracovníky, kteří mají jeho stoprocentní důvěru.
Mám takový dojem, že akce na Velké pardubické je součástí "hry" na odvolání Jana Rumla z funkce. Už vloni došlo na obušky a na tribuně byl (jako letos Jan Ruml) tehdejší ministr vnitra Tomáš Sokol. Vloni se však ve sdělovacích prostředcích neobjevila taková rozsáhlá kampaň proti ministru vnitra jako letos, kdy se určití novináři snažili využít causy Pardubice k jeho odstranění a odvolání. Dočel jsem se dokonce, že měl létat helikoptérou, která tam poletovala, či řídil zásah vysílačkou apod. Nic takového není samozřejmě pravda. Jan Ruml normálně stál na tribuně jako každý jiný divák.
FK: Pardubice v poslední době prožívají jednu místní kalvárii za druhou. Vedle zásahu na VP to bylo i setkání komunistů na Kunětické hoře.
PV: Viděl jsem to v televizi a šel mi mráz po zádech. Jedna věc mě nenechává klidným - kdo se vlastně za tímto vším skrývá, kdo to podporuje a financuje, protože taková akce musí stát dost finančních prostředků. Něco málo o tom už víme. Velmi podobně v této záležitosti vystupuje spolek přátel města Pardubic, který byl zřejmě organizátorem nebo propůjčil pozemek komunistům k jejich setkání. Za všemi takovými aktivitami ve Východočeském kraji se pomalu rýsuje finančně silná skupina, složená z lidí před listopadem, vykonávajících vysoké státní funkce. Jestliže se objeví v nějaké akciové společnosti, která má nebývalé finanční prostředky, komunističtí ministři zahraničí a vnitra, a hlavně ideologický tajemník ÚV KSČ a snaží se ovládnout moc ve Východočeském kraji, tak je to pro nás varováním. Tato akciová společnost údajně nedávno zakoupila rušičku, vzdálenou asi třicet pět kilometrů od Pardubic. Stačí vyměnit dva bloky a z rušičky je výkonný vysílač. A já už bych se nikdy nechtěl dožít vysílání z této rušičky, jejímiž majiteli jsou tito "pánové".
Děkuji za rozhovor.
František Kostlán