--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Grünthalová Pavla
Název: Vy jste nahoře i když jste dole-V. Havel: Audience
Zdroj: NN Ročník........: 0002/028 Str.: 024
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Armáda nepotřebuje morálně čisté profesionály Příběh nereaktivovaného leteckého odborníka
Pan Čeřovský se narodil v Hořicích v roce 1931. Od mládí toužil stát se letcem, a proto se přihlásil do vojenského leteckého učiliště. Po řadě potíží se mu podařilo absolvovat pilotní výcvik a začala jeho dráha vojenského pilota.
V průběhu let v armádě absolvoval kromě Vojenské akademie i dálkově civilní Vysokou školu ekonomickou. Ve svých 35 letech byl nejmladším podpolukovníkem letectva v naší armádě. V roce 1955 si ho předvolal náčelník a dal mu na vybranou: buď vstoupíš do strany, nebo jsi skončil s létáním a armádou. Podepsal tedy přihlášku do KSČ a v roce 1958 se stal členem KSČ. Vyloučen byl v roce 1969. V roce 1968 byl náčelníkem štábu leteckého pluku v Hradci Králové. Pro svůj nesouhlas s vojenskou okupací ČSR byl shledán politicky nevyhovujícím, a když odmítl podepsat souhlas se svým propuštěním z armády z tohoto důvodu, byl na hodinu propuštěn - zcela v rozporu s platnými zákony a předpisy. Pak byl půl roku bez práce, protože ho nikde nechtěli zaměstnat. Poté pracoval šest let v Plynostavu Pardubice, za neustálého dohledu StB, nakonec byl zatčen a v zinscenovaném procesu poprvé odsouzen. Následovala degradace, odnětí vyznamenání a odepření nároku na důchod.
Po propuštění z vězení podepsal Chartu 77. StB se pokoušela ho donutit k vystěhování a když odmítl, byl v roce 1981 znovu zatčen a odsouzen ke dvěma letům vězení. Trest si odpykával ve věznici na Borech, kde v té době byl vězněn i V. Havel, J. Dienstbier, provinciál Dominikánů D. Duka a další přední osobnosti disentu. Před propuštěním ho navštívili pracovníci StB, kteří mu sdělili, že pokud nepřijme nabídku k vystěhování, může očekávat další, nejméně desetileté věznění za špionáž. Přímo mu řekli, že mají připravený takový dokument, podle kterého ho každý soud v Československu k tomuto trestu bez problémů odsoudí. Pan Čeřovský proto využil nabídky vlády SRN, přijal zde politický azyl a s rodinou opustil Československo.
Otázka, která napadne každého po seznámení se s osudem tohoto statečného člověka, zní: Co udělá ministr obrany polistopadové vlády k nápravě bezpráví, kterého se dopustilo socialistické velení armády na panu Čeřovském?
Co udělá pro takové lidi, jejichž morální věrohodnost, ale i vysoká profesionalita je mimo vší pochybnost prezident republiky? Navíc tehdy, jestliže je zná a jejich charakternost a čestnost může posoudit i na základě zkušeností ze společného věznění? Zkušenosti pana Čeřovského, který se spolu s řadou dalších exulantů po listopadu vrátil do vlasti, na výzvu předních představitelů politického života, v čele s V. Havlem, jsou bohužel, velmi tristní.
Vrátil se do své země s nejlepší snahou pomoci svými znalostmi a zkušenostmi tam, kde bude nejužitečnější a kde je to také veomi potřebné - v armádě.
Po svém návratu, 18. prosince 1989 posílá prostřednictvím svého advokáta ministru obrany M. Vackovi dopis, ve kterém žádá o rehabilitaci a zároveň nabízí svou pomoc při budování demokratické armády. Z tohoto dopisu vyjímáme:
"Můj klient byl rozkazem ministra národní obrany Dzúra propuštěn z vojenské činné služby z politických důvodů v roce 1969. Rozhodnutí ministra národní obrany bylo odůvodněno tak, že vzhledem k nesouhlasu s násilným vstupem spojeneckých vojsk Varšavské smlouvy na území ČSSR dne 21. 8. 1968 i s postupem československých orgánů státní moci, ztratil způsobilost k výkonu služby vojáka z povolání a byl zhodnocen jako politicky nevyhovující.
Jsem zmocněn vám oznámit, že dnem, kdy budou splněny požadavky mého klienta, bude připraven okamžitě nastoupit k plnění svých povinností, vyplývajících z jeho hodnosti a funkce v ČSA."
Když byl "odměněn" vyznamenáním socialistické armády a 1.500,-Kčs, napsal dopis prezidentu republiky.
Plukovník v záloze
Ing. Zbyněk Čeřovský
Husníkova 2079
158 00 Praha 5-Jinonice
Praha, 21. června 1990
Vážený pane prezidente,
obracím se na Vás otevřeným dopisem. 20. června 1990 jsem obdržel medaili "Za zásluhy o ČSLŢA 1. stupňa, kterou mi udělil federální ministr národní obrany generál Vacek. Je mi líto, pane prezidente, že Vám to musím napsat a medaili Vám jako vrchnímu veliteli vrátit, neboť Bůh i Vy jste mými svědky, že mi medaile nepatří, neboť v uplynulých dvaceti letech jsem se o "zásluhy ČSLA" ponejvíce zasloužil jako nádeník a po určitou dobu jako Váš spoluvězeň na Borech.
V roce 1968 jsem byl se svými přáteli na letišti v Hradci Králové svědkem toho, jak tehdejší ministr obrany Polské republiky a dnešní prezident, generál Jaruzelski, vyznamenával polské vojáky za zásluhy v boji proti "kontrarevoluci". Tou kontrarevolucí jsme byli my, pane prezidente, vojáci československé armády, kteří jsme v souladu s ústavou, vojenskými řády, předpisy a přísahou byli rozhodnuti bránit naši vlast proti okupačním armádám Varšavské smlouvy. Zabránila nám v tom zrada v nejvyšším stranickém, vládním a vojenském vedení. Mnozí z nás zaptalili za svoje tehdejší odhodlání, přesvědčení a statečnost svými životy, zdravím, kriminálem nebo vyhnanstvím. Žili jsme po dlouhá léta na periferii společnosti, zbaveni všech občanských a lidských práv, terorizováni komunistickou stranou, Státní bezpečností, vládními i správními orgány. Druzí, kteří zradili a podepsali souhlas s invazí a okupací, si na našich osudech vybudovali své kariéry. Jen se prosím podívejte, jak pan ministr Vacek hrdě nosí svá vyznamenání, která jistě obdržel od největšího zloducha našich novodobých dějin, tehdejšího prezidenta Husáka. Jako vrchní velitel máte právo se přesvědčit o citacích rozkazů o udělení těchto vyznamenání. Je proto naší celostátní tragedií, ale i Vaší, že jsem mezi téměř sedmi tisíci vyhozenými, Vám oddanými a demokraticky smýšlejícími důstojníky a generály nenašel žádného vhodného kandidáta, který by mohl funkci federálního ministra národní obrany úspěšně vykonávat. Je to pro mne hluboké pokoření a urážka, že jste opět na tuto důležitou funkci nominoval nomenklaturního generála, spjatého s nejhorším obdobím našeho uplynulého dvacetiletí.
Jestliže jste si dosud nenašel čas, abyste nás vyznamenal na naše vojenské a občanské postoje, pak tento kus bezcenné husákovsko-jakešovské minulosti udělte takovému příslušníku armády, který se opravdu v uplynulých dvaceti letech o "československou lidovou armádu" zasloužil. Přitom máte možnost se přesvědčit, že pan ministr Vacek, v poslední době přesvědčený a zasloužilý demokrat, dosud nevzal na vědomí změnu názvu republiky, armády a státního znaku. Prohlédněte si dobře i krabičku, ve které mně bylo toto vyznamenání předáno. Jistě předtím ležela ve skladu starožitností, v bazaru nebo ji už někdo předtím použil. Nepovažoval byste to i Vy sám za osobní urážku, kdyby Vám někdo něco podobného za utrpení uplynulých dvaceti let, předal?
Byly doby, pane prezidente, kdy jste měl na československou armádu a její představitele zcela odlišný názor než nyní. Dovoluji si Vás upozornit, že až na malé výjimky se jedná stále o stejné lidi jako tehdy. Jen trochu zestárli a byli povýšeni Vaším předchůdcem nebo Vámi. Mám dojem, že o tomto stavu nejste pravdivě a objektivně informován. A protože jste mně na moje předchozí dopisy nikdy neodpověděl, musím se bohužel na Vás obrátit otevřeným dopisem prostřednictvím tisku.
A ještě něco:
Za vyhnání z armády a dvacetiletou diskriminaci mně tato dluží částku přibližně Kčs 300.000,-. V době, kdy pan ministr Vacek propuštěl své věrné a dával jim stotisícová odstupné, mně dne 20. června poskytla vojenská správa zálohu na tento dluh. Celých Kčs 1.500,-. Originál stvrzenky Vám přikládám jako důkaz, abych nebyl obviněn z nepravdy. Tak vypadá skutečná a opravdová demokratizace a odhodlání k nápravě minulých křivd ze strany federálního ministra národní obrany. A tak také vypadá v praxi prohlášení Občanského fóra, vyzývající emigranty k návratu. A co dál? Musím se dívat na to, jak sametová revoluce proti vůli svých 87 % voličů bude mít na rozhodujících postech komunisty současné nebo nedávno bývalé, kteří odložili své legitimace na přání či na rozkaz. Není to trochu podstatný rozdíl mezi slovy a činy? Jste opravdu přesvědčen, pane prezidente, že takto pravda a láska zvítězí? Dovolte, abych o tom na základě své krátkodobé zkušenosti pochyboval. Zatím jsem se většinou setkával s nevraživostí, odmítáním a nenávistí. Důkazem je toho i má žádost o reaktivaci, kterou řeší pan ministr Vacek od 18. prosince 1989. Přeji Vám jen to nejlepší.
Zbyněk Čeřovský
Přílohy:
1) Medaile ZA ZÁSLUHY O ČSLA se stuhou a krabičkou 2) Legitimace k medaili
3) Stvrzenka o poskytnutí zálohy na Kčs 1.500,-
Na tento dopis prezidentu republiky ani na dopis ministru obrany Vackovi neobdržel pan Čeřovský žádnou odpověď.
V říjnu 1990 se proto obrací na nového ministra obrany L. Dobrovského s dotazem, proč nebyl dosud reaktivován. Začátkem prosince mu ministr obrany Dobrovský posílá následující dopis, který je dokladem toho, jak si představují demokracii někteří polistopadoví představitelé. Hlavně je jasným svědectvím o tom, kdo byl a kdo ne - podle pana Dobrovského - přínosem po armádu. Pan Dobrovský, který se proslavil jako obhájce nepostradatelných odborníků z řad starých nomenklaturních kádrů, nepovažoval za přínosného odborníka člověka, který byl i v exilu považován za experta na otázky letectví, o čemž svědčí i řada odborných statí, které pan Čeřovský publikoval v exkluzivním časopise Armed forces v letech 1985 až 1990.
Kromě toho se rozhodnutím nereaktivovat pana Čeřovského dopustil pan Dobrovský porušení zákona o mimosoudních rehabilitacích, zejména ş 22, odst. 7.
Dopis ministra obrany Dobrovského uvádíme celý, protože je podle našeho názoru skvělou ukázkou pravé podstaty myšlení a postojů představitelů polistopadové moci, postižených nevyléčitelným syndromem komunistického myšlení.
(scaner)
Do dnešního dne nebyl pan Z. Čeřovský reaktivován. Armáda má zřejmě dost nezkompromitovaných, morálně čistých profesionálů. Nebo je ve věci něco jiného?
Pavla Grünthalová