--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kohout Lubor
Název: Je náš stát v bezpečí?
Zdroj: NN Ročník........: 0002/028 Str.: 028
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Za odborníkem A teď jsme u momentu, kdy naše informace docházejí, respektive nejsou pro objetivní vylíčení úplné. Odcházíme tedy za člověkem, který nám byl dost složitou cestou doporučen, nepřeje si být jmenován. K jeho osobě můžeme s jeho souhlasem zveřejnit jen některé údaje: žije v Praze, je v důchodu. Sám nám o sobě odpověděl na několik otázek takto:
Vy jste bývalý příslušník, nebo spolupracovník nějaké zpravodajské služby?
"V žádném případě, i kdybych byl, tak vám na tuto otázku přece kladně neodpovím. Mým koníčkem jsou již dlouhé roky zpravodajské služby, informace o nich. Od středověkých po současné, říkám koníčkem, ne povoláním. V mládí mne tajné služby fascinovaly, dnes mne řekněme zajímají. Možná, pokud by zde nebyli tak dlouho u moci komunisti, stal jsem se i příslušníkem některé tajné služby, v mládí. Dnes ovšem vím, že pro mne bylo lepší být tím, čím jsem."
Jak získáváte informace?
Ani na tuto otázku vám nemohu odpovědět, dlouhé roky jsem si vyhodnocoval tzv. otevřené zdroje, tedy vše, co jsem byl schopen sehnat. Jistě víte, že u nás toho moc nebylo, a tak jsem byl odkázán na to, co jsem různými cestami získal ze zahraničí. Samozřejmě jsem neměl nikdy přístup do archivů ministerstva vnitra. Ale k vaší otázce, nechci kolem sebe vyvolávat tajemno, ale v žádném případě ani nežádoucí pozornost, takže čtu, mám přátele, a to by snad mohlo stačit.
Taky si myslíme, pojďme na věc, jak to tedy bylo s Úřadem na ochranu ústavy a demokracie?
"Základní věci znáte, po jeho vzniku vznikla uvnitř jakási neformálná společenství. Jedno tvořili dosavadní příslušníci StB, prošli prověrkami, druhé reaktivovaní, třetí lidé z civilu. Každá skupina byla ostražitá před druhými. Zpočátku většinu vedoucích postů ovládli reaktivovaní, drželi při sobě a nepochybně se domnívali, že to tak zůstane. Považovali se se svými zkušenostmi z padesátých a šedesátých let za povolané budovat službu chránící tento stát. Paradoxně se i z tohoto důvodu stávali vzájemně bližšími dosavadní estébáci a lidé z civilu. Zvláště ti, kteří zpravodajské práci v dobrém slova smyslu propadli. Reaktivovaní si své pozice hlídali, zaměstnance z civilu považovali za naprosté amatéry. Ovšem ti, kteří získali důvěru lidí z StB, tedy lidí s prokazatelnými znalostmi zpravodajské práce a také s důležitými informacemi, se začali učit. Reaktivovaní byli brzdou služby. Na úkor práce, či výuky nových lidí hráli staré policejní hry o funkce. Samozřejmě existovaly i výjimky potvrzující pravidlo, například pan Procházka v Ostravě, či p. Elznic, ovšem velmi řídké. Mezi reaktivovanými byli i agenti StB, a samozřejmě ne na nízkých funkcích. Například ředitel nejdůležitější první sekce ÚOÚD Skřivánek, jeho zástupce Klečka a další. V polovině roku 1990 odešli, ne úplně dobrovolně. Po Janu Rumlovi, který přešel na FMV, se stal ředitelem Jiří Müller z Brna. V tehdejším ÚOÚD se projevovaly klasické dětské nemoce, nefungovalo takřka nic. Od vnitřního informačního toku, výuky a školení nových pracovníků, týlového zabezpečení, personálního útvaru, po vlastní výkon služby, tedy sběr a vyhodnocování informací.
Müller byl dobrý nebo špatný ředitel tajné služby? Těžko odpovědět, na to, aby se to poznalo, byl ve funkci příliš krátkou dobu. V jeho případě jednoznačně negativní roli sehrálo FMV. Müller je ale příliš opatrný a nedůvěřivý, úzkostlivě se bojí udělat chybu, asi proto neřešil řadu poměrně jednoduše řešitelných problémů. Tehdejší náměstek federálního ministra vnitra Langoše Arnošt Kohut byl určen jako zodpovědný činitel pro ÚOÚD, nedělalo to však dobrotu, jak by také molo: když se snaží službu řídit dva tak rozdílní lidé, jako jsou Kohut a Müller. Langoš to pochopil a Kohutův přímý vliv ukončil.
Müller dostal tři měsíce času na to, aby dal ÚOÚD dohromady, což pochopitelně nestihl, je ovšem otázkou, zda byl vůbec schopný něco podobného zvládnout za podstatně delší dobu.
Co se dělo potom?
"Další změna ředitele, pokud o ní chcete znát podrobnosti, zeptejte se Johna Boka."
To jsme pochopitelně udělali. Vypráví bývalý šéf odboru ostrahy ÚOÚD John Bok: "Když padal ředitel Müller, považovali jsme to vesměs za komplot vnitra, hlavně práci Arnošta Kohuta. Snažili jsme se tomu zabránit, ne pro nějaké osobní vztahy k Müllerovi, alespoň z mé strany ne. Kromě jiného, a to vás bude zajímat, jsme na popud Zdeňka Vodsloně šli za prezidentem Havlem, tedy Vodsloň, Jiří Novotný-tehdejší ředitel 7. vnitřního odboru (politický a náboženský extremismus) první sekce a já. Návštěva byla víceméně trapná, oba, Vodsloň i Novotný, byli k Havlovi servilní, ne slušní a uctiví, ale servilní. Novotný na Havlův argument, že Úřad na ochranu ústavy a demokracie nic nedělá, vytáhl z tašky fotografie nějakých mladých lidí se zbraněmi a oponoval, že to není pravda, vždyť jeho odbor rozkrývá a dokumentuje vyzbrojenou teroristickou skupinu. O co, ale opravdu šlo, jsem se dozvěděl až později. Samozřejmě na fotografiích žádní teroristé nebyli, Novotný to v té době dobře věděl. Byli na nich zachyceni nějaký kluci z jižních Čech, sbírající trofejní válečné věci, uniformy, řády, dýky a podobně. Střelné zbraně na fotografiích byly obyčejné makety. Novotný tedy prezidentovi vědomě lhal, předváděl se. Müller byl ministrem Langošem odvolán a novým ředitelem se stal právě Jiří Novotný."
Tady vyprávění Johna Boka přerušíme a vrátíme se k našemu zpravodajskému průvodci, ten k tomu říká: 19. prosince byl zrušen Úřad na ochranu ústavy a demokracie a založena Federální informační služba. Všichni pracovníci ÚOÚD dostali výpověď, proběhla reorganizace a značná část jich byla ihned přijata do FIS. Propouštění bylo ovšem velmi špatně právně provedené, vyhození proti němu ve velké většině podali odvolání a propouštění se za několik měsíců opakovalo. Příslušníci Novotným vyhozeni ovšem celou tu dobu nepracovali, zaplaceno však dostali. Dnem zrušením ÚOÚD současně odešla pod přímé velení Federálního ministerstva vnitra sledovačka (II. sekce ÚOÚD) a zpravodajská technika (III. sekce), měl z nich být vytvořen servis sloužící pro různé útvary. Tím ovšem do budoucnosti FMV získalo dokonalý přehled a kontrolu nad prováděnými technickými a zpravodajskými úkony.
Co bylo dál?
"Byl rok 1991, připravoval se zákon o Federální bezpečnostní a informační službě, tedy i oddělení kontrarozvědky od vlidu a kontroly FMV. Samostatnost tolik požadovaná veřejností i velkou částí poslanců. V létě 1991 byl zákon Federálním shromážděním projednán a schválen."
A vnitřní situace ve službě?
"Nevalná, vnitřní hry o funkce pokračovaly, odvíjely se z osoby ředitele. Nebude příliš přehnané, když uvedu,
že ve Federální informační službě začalo platit staré policejní a armádní pořekadlo: "srovnej blbce do řady a z toho největšího udělej náčelníka." Novotný důležité funkce obsazoval svými kamarády, kteří měli velmi podobné "schopnosti" jako on. Konkrétní jména mohu uvést, např. Ivo Kačaba, bývalý pracovník Pražského kulturního střediska (PKS), dnes již vedoucí první sekce FBIS, tedy sekce východ. Zeptejte se na něj v PKS." To jsme udělali, po chvíli vzpomínání nám dřívější Kačabovi kolegové řekli: "byl to takový nýmand, v pékáesce měl na starosti kulturně výchovnou činnost, v podstatě seděl a vystřihoval nůžkama Jakeše, Fojtíky, Honeckery a dělal nástěnky. Měl také v referátu různé amatérské soubory. Cože to dneska dělá?" Zeptal se jeden z bývalých Kačabových kolegů. Po odpovědi, že jejich bývalý kolega-nástěnkář chrání náš stát před nebezpečím, KGB prohlásil: "To snad není možné, on ten Orwell měl pravdu."
Vraťme se k našemu novému příteli:
"Hodnocení o nýmandovi je poměrně přesné, v něčem se ovšem pan Kačaba vyzná. V tom, jakého šosu se má přidržet na své cestě vzhůru. Za Novotného byl rozhodujícím mužem na Federální informační službě bývalý příslušník StB z padesátých a šedesátých let, Julius Vostrý, estébák pracující proti vnitřnímu nepříteli, a to snaživě a velmi intenzivně.
Ivo Kačaba byl jeho věrným stínem. Novotný z Vostrého udělal ředitele výkonu, po náměstcích byl tedy v hierarchii Fisu nejvýše. Později byl sice z funkce sesazen, ovšem poradcem ředitele zůstal až do konce Novotného působení.
Jak je možné, že Vostrý, bývalý estébák, měl takový vliv? "Není to složité, zvláště díky svému příbuzenskému poměru s dalším mocným mužem, donedávna prvním náměstkem FBIS Zdeňkem Vodsloněm, o tom jste snad slyšeli?"
Skutečně slyšeli a z mnoha zdrojů, dá se říci, že velmi málo dobrého. Vodsloň pochází z rodiny významného komunistického funkcionáře Františka Vodsloně, bývalého náměstka ministra zemědělství, jednoho z mužů likvidujícího soukromé rolníky, později předsedy ÚV ČSTV. Dále chartisty atd.
Zdeněk sám chartistou není, i když se s oblibou setkání signatářů zúčastňuje. Dnes je i díky Necenzurovaným novinám známá story ohledně vily, kterou dodnes Vodsloňovi obývají. Viz NN č. 19. Do Dobřichovic jsme se také zajeli podívat a sousedů a pamětníků na Vodsloňovi poptat: "bydlí tady již dlouho, to víte, dříve to byli velcí komunisté, znám je všechny. František má tři syny, ten, který vás zajímá, Zdeněk, býval hodný kluk. To víte, tady je to i přes hodně lufťáků vesnice, vidíme si do talíře." Vypráví nám soused v hospodě. "Zdenka vozila do školy šestsettrojka, i další kluky. Po osmašedesátým se to změnilo, starý byl vyhozen z funkci, šel do penze, a tak se nám obyčejným lidem přiblížili. Dříve to bylo hodně jiné, lidé se jich tady báli." Soused pokračuje: "jednou, je to již dávno, se Dobřichovicemi rozléhala střelba, šlo to od Vodsloňů. Říkali jsme si, co se to děje a běželi tam a představte si, stará Vodsloňka střílela pistoli svého manžela králíky." Opět se vracíme k našemu rádci. "To, co vám v Dobřichovicích řekli, je sice zábavné, ale o Vodsloňovi a jeho roli v FBIS to příliš nevypovídá. A doplňuje: "Zdenek Vodsloň, Vostrý, František Stárek, to byla parta kolem Novotného, tahající za nitky. Ne proto, aby služba plnila svoji roli a dělala to, co má, troufám si tvrdit, že šlo hlavně o osobní moc. V návrhu zákona o FBIS bylo řečeno, že ve službě budou pouze dva náměstci, každý z nich navržený národními vládami a ředitel navržený vládou federální. Ve FIS byli náměstci tři. Na post náměstka za českou vládu připadali v úvahu dva kandidáti. Jaroslav Bašta, dosud náměstek pro výkon a právě Zdeněk Vodsloň, náměstek pro týl. Novotného skvadra podporovala Vodsloně. Do noty jim zapadla Baštova návštěva u prezidenta a Bašta byl vyhozen. Vodsloň tak zůstal bez konkurenta, ovšem i tak měl se svým jmenováním problémy. Dokonce se mu stalo, že s kumpány své jmenování oslavoval předčasně o týden dříve.
I my jsme pravděpodobně byli podobné oslavy svědky, při našem potulování kolem sídla centrály Federální bezpečnostní a informační služby v Praze, v Majakovského ulici 21 byla ještě kolem 22.00 hod. místnost ve druhém patře ozářená zářivkami. Z otevřených oken se velmi často ozývaly opilecké výkřiky, svojí bujarostí připomínající proslulé estébácké oslavy. Později odjížděl os. automobil Lada s vousatým mužem za volantem. Tím mužem byl tehdejší náměstek FBIS Zdeněk Vodsloň, člově, falešný, punc "odborníka na delimitace" a v této souvislosti prohlašující: "My jsme nástupnická organizace StB, o delimitaci se sváma bavit . Zdenek Vodsloň nebyl jen "odborník na delimitace". Když tehdejší náměstek FMV Arnošt Kohut pořádal školení na družicové spojení, za FBIS se jej zúčastnil "odborník na družice Vodsloň", k tomu uvádí pracovník FBIS: "Po školení přišel Vodsloň s tím, že družicové spojení může stále používat každý pracovník operativy, dalo nám hodně práce mu vysvětlit, že by musel mít na hlavě helmu a parabolickou anténu."
Protože jsme při své návštěvě u Johna Boka získali Vodsloňův dopis vztahující se k jeho jmenování, citujeme: ....citace ...... Vodsloňovo tvrzení staví na pravou míru jeden z vedoucích pracovníků FBIS: "Byl jsem u toho, když se Vodsloň dozvěděl, že je konečně opravdu potvrzen ve funkci náměstka. Bylo to ve školicím středisku FBIS v Zastávce u Brna. Vodsloň začal skákat, plácal se do nohou a vykřikoval: "já jsem náměstek, já jsem konečně náměstek.."
Starý pán pokračuje: "Vodsloň rozestavil na důležitá místa ve službě své lidi, je zajímavé, jak jsou mu podobni. Bez vzdělání, toužící po funkcích, na které nemají. Není to jen Kačaba, o kterém jsme již mluvili, dále jsou to Kiš, Josífek, Fajmon či lidé sice se vzděláním, jako jsou Král, Jelenová a další. Co jméno, to opravdu postavička hodící se všude možné, jen ne do tajné služby. Král je bývalý estébák z Krajské správy Praha, aby se ve službě zachránil, podnikl všechno možné, až našel Vodsloně a on jeho. Vodsloň jej šikovně umístil jako vedoucího sekretariátu ředitele FBIS Bačinského a získal tak nejen informace. Fajmon je bývalý vyšetřovatel prokuratury z Ústí nad Labem, v jehož tehdejší náplni práce byly trestné činy napadení veřejného činitele. Jelenová je pracovnice komunistické prokuratury z padesátých let atd. Tito lidé jsou samozřejmě Vodsloňovi zavázáni a udělají, co potřebuje.
Jak je možné, že vše Vodsloňovi vychází? Vše zase ne, nedávno byl horkým kandidátem na funkci českého policejního ředitele, měl velkou podporu ministra Rumla, ale nepodařilo se mu to.
A FBIS dnes?
"Teď je to teprve zajímavá otázka. Co bylo, bylo, je to důležité, je to obrovské poučení, vypovídající o mnoha věcech ze současnosti."
POZOR
A teď rozbor situace, armáda, Slováci, jejich tajná služba, rozpracovávání Čech, vliv ukrajinského KGB, ruského KGB, vytváření mafií i s účastí prac. KGB, narkomafie, italská mafie, praní peněz, trojské koně ZS GŠ.
Závěr, záruky státu, jedině ČBS, ovšem kvalitní a bez Vodsloňů, Kischů, Fajmonů, Menclů atd., atd., tj. cca 5 stránek.
Přibližný závěr
Jaké vidíte východisko?
"Velmi bude záležet na tom, koho Stanislav Devátý do České bezpečnostní a informační služby převezme. Pokud nenaruší řetěz Vodsloně, Stárka, bude to velmi složité a pravděpodobně se bude opakovat stejná situace jako za pana Bačinského. V první etapě by měla být vybudována malá, schopná, efektivní služba a postupně profesionálně rozšiřována o mladé, vzdělané lidi. Jedno ze řešení je ze stávající FBIS převzít ty schopné, kteří se osvědčili. Není těžké odhadnout, kolik jich je, více než něco málo přes sto lidí by to nebylo."
Lubor KOHOUT