--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Durdil Miroslav
Název: Estébácká neviňátka
Zdroj: NN Ročník........: 0002/028 Str.: 031
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Mir. Durdill Jak se psávalo

Jedním z nejdůležitějších pilířů bolševické moci byl tisk a v něm angažovaní novináři vyrábějící jak na montážní lince jednu mystifikaci za druhou. Ve dvaašedesátém roce se redaktoři deníků předháněli v líčení události, která je hlavním tématem článku. Pro poněkud starší věkem, nikoliv duchem bude trpkou připomínkou, pro mladší názorným příkladem. Zalistujeme v deníku PRAVDA, vycházejícím v Bratislavě a doslova nás udeří titul "Agent NATO dopadnutý". Z textu vyjímáme: "dne 7. října krátce po ilegálním přechodu státní hranice z Rakouska do ČSSR zadržela hlídka pohraniční stráže narušitele, ve kterém byl zjištěn Emil ŠVEC, odsouzený v roce 1953 v ČSSR na šest let odnětí svobody za špionáž. Jmenovaný po propůjčení utekl ilegálně do zahraničí a nechává se naverbovat do služeb americké špionáže. Do ČSSR je vyslán na krátkodobou špionážní úlohu, kterou jej pověřila centrála NATO. Orgánům ministerstva vnitra byla nepřátelská činnost Emila Švece a jeho společníků známa již delší dobu a pro zahájení vyšetřování byl dostatek důkazů. Další špionážní materiál byl u něho nalezen po přejití čs. státních hranic. Do špionážní sítě byl zapojen americký občan E. Samrin se svou manželkou, kteří dojížděli k nám a přitom plnili špionážní úkoly. Výsledky vyšetřování Emila Švece odhalují špinavé metody agresivního paktu NATO, jeho špionážní centrály, která se snaží všemi prostředky získávat poznatky o obranyschopnosti socialistických zemí". (překl. do češtiny, aut.).

Jaká byla skutečnost...

Jako dravá smečka se vrhli na předem vytypovanou, nic netušící oběť, s úmyslem ji zatáhnout do svého doupěte...

Pan Emil ŠVEC, nar. 24. 9. 1925, byl vzat do vazby 13. 4. 1952 za protistátní činnost a v ní držen do 17. prosince roku příštího. Po svém odsouzení roky vězení strávil nejprve ve NVÚ Bratislava, poté v Praze, Kutné Hoře, Valdicích, Ilavě i Bánské Bystrici. Dne 4. prosince 1957 byl propuštěn na svobodu. Začal si hledat práci, ale vždy po vyplnění kádrového dotazníku nebyl bez udání důvodu přijat. Jediným východiskem se stal ilegální přechod čs. státní hranice, který se mu povedl 3. srpna roku 1959. Ve svém novém působišti Vídni postupně navázal styky s lidmi, kteří podle něj měli zájem o změnu režimu v ČSSR. Zde se seznámil s panem (soudruhem) Jozefem MÚDRÝM, sportovním redaktorem bratislavského Tipu. Jeho manželkou byla Vídeňčanka Hilda MÚDRÁ, známá jako trenérka čs. krasobruslaře a pozdějšího olympijského vítěze z roku 1972 Ondreje NEPELY. Při občasných setkáních hovořili o situaci v Československu a zhruba po dvou létech požádal p. Jozef Múdrý o malou "službičku". Vzhledem ke dvouleté známosti, kdy sice byl panu Švecovi podezřelý velký zájem pana J. Múdrého, agenta StB (krycím jménem VRANOVSKÝ) o jeho osobu, uvolil se k provedení převzetí balíčku, údajně obsahujícího některé materiály o dění v Československu. Nasedl do svého Fiatu 600 a odejel směrem k československé hranici. Asi třista metrů od hranice vystoupil z auta a vydal se pěšky směrem k hraničnímu kameni, kde měl být schován onen balíček. Toho dne byl krásný slunečný podzimní den a nic nenasvědčovalo, že se promění na jeden z nejčernějších v životě pana Švece. Těsně při hraniční čáře bylo asi 12 metrů zorané pole a potom asi osm metrů široký pás s kukuřicí. V ní odložil svůj vak, ve kterém měl fotoaparát zn. Pentacon, novinářskou legitimaci a pár dalších věcí. U hraničního kamene vybere balíček a vrací se směrem k autu. Asi v polovině zoraného pole se podvědomě otočí a spatří v bezprostřední blízkosti uniformovaného příslušníka, který jej následně udeří pistolí do spánku. Snaží se ubránit, vstane ze země, ale je opět udeřen. Křičí o pomoc, neboť očekává záchranu od rakouských spoluobčanů, žel marně. Zákeřný útok byl dobře časově naplánován a když přišli další dva příslušníci, je jeho odpor definitivně zlikvidován. Je uchopen a přenesen jako balík na území ČSSR, kde je hozen na zem a svázán. Jeden z rakouských občanů sice zpozoroval jeho únos, ale již bylo pozdě. Je vhozen do auta s čs. poznávací značkou a odvezen s otřesem mozku do věznice v Justičním paláci v Bratislavě. Rány po úderech pistolí mu zašíval lékař ministerstva vnitra Dr. Pavol UČNÍK, na kterém později žádá neurologické vyšetření. Toto jemu s ignorancí bolševiků vlastní, odmítnuto. Přepadení vedl a osobně provedl poručík Šándor. Nekonečné výslechy na StB vedl nejprve kpt. Ľadvenica a po měsíci je převezen do pražské RUZYNĚ, kde jej vyslýchá kpt. Janků. Přestože byl v době svého působení v Rakousku odsouzen v nepřítomnosti rozsudkem č.j. T 019/61 ze dne 1. 12. 1961 krajského soudu v Bánské Bystrici na 15 let, není mu tento rozsudek doručen a dostane jej až v roce 1968 po intervenci prokurátora. Též se dozvídá, že není nikde zapsáno odebrání klíčů od jeho vídeňského bytu, který byl v den jeho odvlečení do ČSSR kompletně vykraden a přitom jeho "vyšetřovatelé, již zmínění kpt. Ľadvenica a kpt. Janků měli přesný seznam jeho věcí z bytu. Pan Emil ŠVEC je posléze uvězněn v Leopoldově a jména dalších vězení jsou notoricky známa. V době od 18. června 1963 postupně "vystřídá" Rtyni, Valdice, Bytíz, opět Valdice, Pankrác, Valdice, Bratislavu, Brno, Valdice a po amnestii je propuštěn 19. června 1977 na svobodu z NVÚ Leopoldov. Pravda o jeho násilném odvlečení do ČSSR nebyla nikdy uveřejněna, zatímco blud angažovaných novinářů se periodicky opakoval při obdobných případech. V bolševickém tisku byli naopak oslavováni a následně stranickými funkcionáři vyznamenáváni podobní kapitánu Minaříkovi a na jejich "činy" skládány písně iniciativně interpretované zpěváky typu Josef Laufer...

Pan Emil Švec je po propuštění z vězení několikrát přijat a zase vyhozen ze zaměstnání a odchází na odpočinek s nízkým důchodem. Po listopadu 1989 žádá o přešetření jeho případu.

(pokračování příště)