--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Studničná Jitka
Název: Karlovy Vary - chlouba předků, hanba naše
Zdroj: NN Ročník........: 0002/029 Str.: 012
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
(Dokončení z minulého čísla) Becherovka
Poněkud ve stínu afér kolem Karlovarského porcelánu zůstala Becherovka. Podle stížnosti, kterou adresoval bývalý vedoucí výroby tohoto závodu ing. Vladimír Kouřil ministerstvu kontroly, má projednávání a schvalování privatizačního projektu typické znaky privatizace lukrativních podniků v Karlovarském porcelánu. Zdá se, že zde proti sobě stojí základní privatizační projekt, ve kterém ředitel Becherovky V. Lupínek (viz Rotary club) sám sobě podnik prodává, a konkurenční projekt společnosti s r.o. Karlovarské nápoje. Poněvadž je řeč o budoucí fúzi obou společností, o které V. Lupínek zřejmě nechce ani slyšet (připravil se na koupi Becherovky registrací své firmy Karlovarská likérka, s.r.o., na kterou mínil Becherovku převést), zdržuje uskutečnění projektu, jak se dá a pod nejrůznějšími záminkami. Jednou z nich je neošetření ochranné známky, kterou jako ředitel podniku v majetku státu nikterak neochraňoval. Náhle však považuje ochranu známky za to nejdůležitější.
Zda ministr kontroly zastaví činnosti obou společností do doby, než bude vše vyjasněno, je otázka. Možná, že mu hrozí, jako v případě Karlovarského porcelánu, výtka české vlády, že brzdí svými zákroky privatizaci. Mimochodem, útoky české vlády proti ministru kontroly Igoru Němcovi mají svůj daleko nevybíravější protějšek v nejrůznějších anonymech, záhadných telefonátech a podobně. Vláda, namísto, aby I. Němcovi už tak trpký úděl pomáhala nést, mu ho kupodivu nikterak nejen nezlehčuje, ale spíš ztrpčuje. Naproti tomu má ministr Němec sympatie veřejnosti a klubu ODS ve FS. Vydrží nátlak anebo povolí? Věřme, že to první.
Chladicí zařízení
Dříve se podnik jmenoval Strojoprav Karlovy Vary. Zabývá se výrobou výrobníků ledu. Základní projekt na jeho privatizaci zpracovala pražská firma PROCON na veřejnou soutěž. Konkurenční projekt na přímý prodej podal Josef Krejčí, mechanik, který v podniku pracuje už sedmnáct let. Základní projekt, na němž se podílela i pracovnice okresní privatizační komise a členka ODS V. Havlová, zvítězil a pan Krejčí se ihned přihlásil jako účastník veřejné soutěže. Jaké bylo však jeho překvapení, když zjistil, že po zaplacení 10 000,-Kčs (základní podmínka pro vstup do veřejné soutěže) budou ve vyhodnocovací komisi sedět (podle projektu) V. Kulhánek, člen Rotary clubu a ÚR KAN a náměstek primátora M. Soukup, člen Rotary clubu a předseda okresní privatizační komise (v době podávání projektu), zástupci firmy PROCON a paní V. Havlová, v Karlových Varech až příliš často spojovaná s dalšími privatizačními skandály. Tím spíš, že se dozvěděl, a to oficiálně, že nejpravděpodobnější je prodej společnosti složené ze současného vedení podniku a některých zaměstnanců. Když poukázal na nerovnost účastníků a na složení komise, obdržel nové podmínky, v nichž se praví, že složení komise "nebude předmětem informace pro účastníky". Na předpojatost lze poukázat jen u soudu. U podobných komisí nikoliv.
Pan Krejčí zřejmě viděl, že se paní Havlová podílela, jako i v jiných případech ve městě, na vypracování základního projektu a že v komisi jsou tedy nejméně dva lidé, zainteresovaní na tom, aby veřejnou soutěž vyhrál podnikový management. Ten totiž za projekt firmě PROCON zaplatil 250 000,-korun a pochopitelně mu velmi záleží na tom, aby investované peníze nevyšly nazmar.
Agra Jenišov
Další skandál vyšel najevo při tiskové konferenci, kterou uspořádal ředitel regionálního odboru ministerstva zemědělství V. Knob. Tento muž nastoupil do své nynější funkce poté, co zjistil bývalý ministr zemědělství B. Kubát jisté nedostatky v privatizaci na Karlovarsku a Sokolovsku (s výjimkou statku Dalovice). Tříměsíční kontrola ukázala, že bude nutné vymáhání finančních prostředků, které byly původně určeny soukromým zemědělcům, že transformace družstev neprobíhala, jak měla a další podivnosti.
Ze současných šedesáti zemědělských podniků ne všechny měly projekty v pořádku. V případě povinného privatizačního projektu s.p. Agra, jejímž ředitelem je člen Rotary clubu F. Piškanin, se přišlo na značnou část zatajeného majetku, a to v hodnotě desítek miliónů korun. Podnik byl záměrně přiváděn na buben, protože si ho prý F. Piškanin chtěl levně koupit. Mezitím prodával státní majetek (občas sobě, a to za podhodnocené částky), obchodoval se zahraničím, z čehož neodváděl daně a podobně. Ani obligátní ztrácení dokladů zde nechybí. Na ředitele F. Piškanina je podána žaloba. Ing. Knob poukazuje na provázanost mezi bývalým ředitelem Piškaninem a ostatními členy Rotary clubu, včetně náměstka ministra Skalického M. Soukupa. Nachází se v podobné situaci, jako ministr kontroly. Jedna z anonymních hrozeb zní: Lepší než smrt je 40 let na vozíku ...
Dolní Kamenná
Dolní Kamenná jsou pozemky podél řeky Ohře, na nichž stojí nedostavěný, nyní už zprivatizovaný obchodní dům. Patří panu Wachsmuthovi z SRN, který jej koupil v holandské aukci. Koupě byla velmi pečlivě připravována předem, a to tak, že pan Wachsmuth se měl stát jediným účastníkem aukce, která měla vlastně pouze zakrýt obyčejný přímý prodej. Akce se povedla. Projekt, na kterém se velkou měrou opět podílela už zmíněná V. Havlová, stanovoval, že z prodeje bude vyloučena domácí veřejnost. A pak už jen stačilo zveřejnit vývěskou, že aukce se bude konat. Bylo velmi nepravděpodobné, že by se takto dozvěděl o aukci ještě někdo jiný než pan Wachsmuth, pro kterého bylo tohle divadlo zrežírováno. Aukce totiž byla vykonána zcela regulérně - za jakéhokoliv počtu účastníků, jak praví projekt. Tedy za účasti pouze jednoho zájemce, který v tomto případě nakoupil za vyvolávací cenu.
Tento projekt prosadil na ministerstvu privatizace náměstek M. Soukup. Proč? Náměstek primátora V. Kulhánek obdržel od pana Wachsmutha dopis, ve kterém navrhuje městu, že dlouhodobě pronajme a zhodnotí investicemi pozemky na Dolní Kamenné, za podmínky, že mu bude prodán nedostavěný obchodní dům.
Co se týká pozemků samotných, původně pan Soukup i paní Havlová obhajovali projekt, podle kterého měly na žádost města připadnout obci. Pak ale náhle oba změnili názor. V tahanici o pozemky byl totiž nepřímo zainteresován tehdejší místopředseda místního sdružení ODS pan Lamka, zaměstnaný do letošního léta jako náměstek Stavomontáží. Tento podnik si podal privatizační projekt, podle kterého chtěl pozemky, které doposud pouze spravoval, získat do vlastnictví. Jenže, jak to udělat, když členové privatizační komise M. Soukup s V. Havlovou jsou nakloněni spíš požadavku obce?
V době aféry kolem obchodního domu upozornil pan Lamka poslance ODS J. Jílka (FS) a I. Vrzala (ČNR), že přílišné čeření hladiny ohrožuje jeho záměr. Navštívil totiž v SRN pana Wachsmutha, který mu navrhl, že jestli se podaří Stavomontážím pozemky získat, že by je mohly vložit do společného podniku s ním, a že pak budou dodavatelem všech staveb, které zde vzniknou. Velký kritik pana Lamky v průběhu privatizace pan Soukup se přiklání na stranu Stavomontáží a ty pak v souboji projektů zvítězily.
Pan Lamka oběma poslancům vyhrožuje, že jestli to otevřou v tisku, můžou počítat s jeho odvetou. Není se svými výhrůžkami první ani poslední. Ředitel březovské porcelánky J. Chládek také nezůstává pozadu. Vyhrožuje, že jestli J. Jílek do aféry kolem Karlovarského porcelánu zatáhne Rotary club, že to bude jiné kafe. (Podle všeho se zdá, že Rotary club zatáhli do skandálů především jeho členové).
Celá záležitost vyvolala mezi karlovarskými podnikateli rozruch. Poslanec FS J. Jílek, kterého na ni upozornili, požádal písemně ministra Ježka, aby privatizační věci v Karlových Varech svěřil jiným náměstkům. Následoval pokus o odvolání poslance z kandidátky, blížily se volby. M. Soukup s návrhem stáhnout J. Jílka z kandidátky v radě místního sdružení ODS neuspěl. Následující Soukupova věta po tomto návrhu byla určena Lamkovi: Neboj, tvůj projekt prosadím.
Kdosi - a zde je podobnost s jinou vnitrostranickou aférou (Kovář-Honajzer) - poslal jménem místního sdružení do Sněmovní ulice v Praze na výkonnou radu ODS pomlouvačný dopis, jehož účelem bylo stažení J. Jílka z kandidátky "shora". Číslo odesílacího faxu údajně souhlasilo s číslem faxu místního sdružení v K. Varech, ale M. Macek ho, jak nyní říká, nemůže najít. Možná dokonce, že nikdy neexistoval. Někteří lidé z VR ODS pouze řekli J. Jílkovi, že existuje, on sám ho však nikdy neviděl, dokonce ani nebyl pozván, když se jeho věc projednávala. Zjistil pouze, že k faxu se v Karlových Varech nikdo nehlásí. Nikdo z těch, kteří dopis viděli, si nevzpomíná, kdo pod ním byl podepsán.
Celá řada slušných lidí ve VR ODS měla z toho pachuť v ústech. Cítili, že toto všechno se děje jenom proto, aby M. Soukup mohl zůstat nerušeně na svém místě. Nakonec zůstal a po ministrovi Ježkovi se dočkal i nového šéfa, ministra J. Skalického. Velmi podrobnou zprávu o privatizaci v Karlových Varech, jakož i o bezvýsledných jednáních s členy místní ODS M. Soukupem a V. Havlovou, kteří jsou zcela pod vlivem levicové radnice, podal poslanec Jílek výkonné radě ODS v Praze. Nikdo se jí nezabýval. Možná, že by nebylo od věci, aby se pokusil nyní, když se vedení ODS změnilo, napsat mu ještě jednou.
Voliči žasnou
Mnozí karlovarští občané po všech těch ohavnostech nabyli dojmu, že privatizace je jeden obrovský podvod, přičemž, na rozdíl od M. Zemana a I. Svitáka nezatracují kupónovou privatizaci, spíš naopak. Kupónovka je to jediné, na čem se mohou jako občané podílet. Vše ostatní je jen pro ty, kteří jsou si rovnější. Tak alespoň píšou panu Jílkovi dopisy a upozorňují ho na vše, co se kde šustne. Kopie jednoho z posledních se dostala i k nám do redakce. Jeho pisatelka v něm, kromě jiného, píše:
"Pane poslanče, obdivuji Váš postoj a odvahu při odhalování lidí typu pana ing. Soukupa, kteří profitují na příslušnosti k ODS a tím ji diskreditují v očích veřejnosti. V okrese K. Vary není sám. Inkognito spolupracuje s "šedou eminencí" panem ing. Turkem, t.č. přednostou Okresního úřadu v K. Varech, který všechny "obchody" pana ing. Soukupa posvěcuje, protože sám je "ve hře". Tak například privatizace Stavoprojektu K. Vary, sídlícího v objektu, který vlastnila církev římskokatolická a komunisté jej zabavili. Privatizace se odehrála za asistence pana ing. Turka velmi levně - 1 milión Kčs. Podpisem pana ing. Soukupa bylo vše potvrzeno. Hodnota domu a pozemku však činí minimálně 10 miliónů Kčs. Pane poslanče, podívejte se na to! Co si asi myslí většina zaměstnanců Stavoprojektu, kteří museli opustit svá pracoviště, protože vyhrála lumpárna. Osobní zájmy pana Turka a Soukupa vyhrály nad programovými prohlášeními ODS, které jsme volili." Vida, zase jedno nové jméno - a také jedno, které se objevuje takřka všude. Jméno M. Soukupa, jakož i jméno V. Havlové můžeme číst v nejrůznějších projektech mezi členy představenstev či dozorčích rad nejrůznějších privatizovaných podniků. Na pokyn ministerstva M. Soukup z těchto orgánů odstoupil. Autora dopisu nezveřejňujeme s ohledem na jeho bezpečnost. V Karlových Varech zuří boj o město, a jedna ze stran, jak je z dostupných materiálů patrné, nemá právě košer způsoby.
Při pohledu na privatizační portrét jednoho jediného města, v němž se kapitál dostává do velmi nezodpovědných rukou, člověka popadá zoufalství. Zvyky, které si tito "podnikatelé" přinesli z dob své slavné éry, ponesou, posíleni bohatstvím všelijak nabytým, do nově se tvořícího státu. To nebude právní stát, to bude Santa Puelo.
Zatímco se Václav Havel utápí v jalových hovorech, komunisté si mezi sebou rozdělují léna země České, a to navždy.
Jitka Studničná