--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Studničná Jitka
Název: Generální prokurátor Jiří Šetina
Zdroj: NN Ročník........: 0002/029 Str.: 021
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Komunistické zločiny promlčeny nejsou Nový generální prokurátor České republiky JUDr. Jiří Šetina nemá z dědictví, které po sobě zanechal jeho předchůdce, příliš velkou radost. Jak říká, nyní bude velmi záležet na osvícenosti vlády, zda zajistí prokurátorům natolik slušnou životní úroveň, že nebudou odcházet do lukrativnějších zaměstnání. Stát se prokurátorem by mělo opět být věcí cti, znakem úspěchu, znamením odborné a morální způsobilosti.

- Pane prokurátore, váš úřad se nachází v žalostném stavu a je předmětem neustálé kritiky veřejnosti. Čím začnete nejdřív? Nejprve je nutné postarat se o to, aby se lidé nebáli vyjít na ulici. Až budu mít pocit, že se lidem lépe dýchá a že se cítí bezpeční, pustím se do hospodářské kriminálky. Obojí najednou s tak nízkým stavem lidí, které prokuratura má, stihnout zkrátka nelze, i když by to bylo samozřejmě žádoucí.

- Rozumím, nejsou lidi. Jak to uděláte, aby byli? Z jakého zdroje budete čerpat, až jim budete moci zajistit slušné materiální zázemí, bereme-li v úvahu - promiňte mi zevšeobecnění - že bývalí prokurátoři jsou zkompromitovaní totalitním režimem a slušní právníci se do instituce s tak špatnou pověstí nepohrnou? Minulí prokurátoři nejméně z 90 procent zpracovávali nepolitické věci, tedy kriminální trestné činy nepolitického charakteru. Trestné činy politického charakteru - gumové skutkové podstaty, jako například příživnictví, za které se dal zavřít prakticky každý, stačilo jen postarat se o to, aby nedostal žádnou práci - byly z našeho právního řádu vyňaty. Ani tu není politická, ani jiná vůle státu trestné činy politizovat, čili jsou dány podmínky pro plně odbornou a profesionální práci prokuratur. Všichni prokurátoři jsou zvyklí respektovat zákon. Netrpělivě čekáme všichni na vydání nových zákonů, zejména trestního zákona a trestního řádu.

- Důležitý se mi jeví zejména postoj veřejnosti ke státním orgánům, protože je to nakonec ona, kdo rozhoduje o tom, zda je instituce důvěryhodná, zda je jejím ochráncem či nepřítelem. To ale platí i pro soudy a policii.

Fungovat musí všechny tři složky: policie, prokuratura i soud. Jakmile jedna selhává, podlamuje druhé dvě. JUDr. Brunner se dopustil v tomto směru neodpustitelných chyb. Izoloval prokuratury od soudů, jako by se necítil být součástí justice. Součinnost všech tří složek je skutečně základ všeho. Předchozí generální prokurátor se nesnažil o součinnost s nikým. Ani s koncepcí, jak by měla v budoucnu prokuratura vypadat, nezačal. Tři roky, které mezitím uplynuly v novém čase, prostě nevzal na vědomí.

Já vlastně stojím na samém počátku. Určitou představu už mám. Budou muset vzniknout nové instituce, které tu nebyly. Například funkci veřejného žalobce na trestním úseku, kterou plnila prokuratura, převezme státní zastupitelství. To tu ostatně existovalo už dřív, ale začátkem padesátých let bylo zrušeno. - Hospodářská kriminalita je až na druhém místě. Nebude pak třeba pozdě?

Dokud musím volit a nemohu se věnovat obému najednou se stejnou intenzitou, jak bych chtěl, je bezpečí občanů ze všeho nejdůležitější. Občana podstatně víc zajímá, zda se mu vrátí dítě v pořádku ze školy, než že kdosi kdesi zfalšoval nějakou listinu.

Majetkové delikty existují od chvíle, kdy stát není výlučným vlastníkem všeho. Společnost na ně nebyla dostatečně připravena a nemá pro ně odpovídající zákony. Ale věc není tak zcela beznadějná. Promlčecí doba u těchto trestných činů je pět, někdy až deset let. Snad to do té doby stihneme.

- Privatizace je doprovázená skandály. Ze způsobů nabývání majetku se slušným lidem dělá někdy špatně. V jiných státech by šlo o trestné činy, u nás ne. Jak to?

Pořád ještě platí bolševické zákony. Celá privatizace je "nakládání se státním majetkem mimo obvyklý způsob hospodaření", což je terminus technicus, který stále ještě platí, nikdo ho zatím nezrušil. Čili veškeré nakládání se státním majetkem by se dalo v podstatě kvalifikovat jako v rozporu se zákonem. Kdyby se měly dodržovat všechny staré a pořád ještě platné zákony, k privatizaci by nedošlo. Jde o jakousi celospolečenskou dohodu, kterou Václav Klaus vyjadřuje například takto: Jestli někdo přijímá úplatky, krade nebo dělá podvody, vezměte si ho, je váš. Ale neříkejte nám, že je privatizace nezákonná, protože jinak to prostě nejde udělat.

- Ještě bych se na okamžik vrátila do minulosti. Byl zrušený článek 4 Ústavy o vedoucí úloze KSČ zákonnou překážkou ke stíhání trestných činů nebo nebyl?

Právníci, jak víte, mají pro tuto věc dva různé výklady. Jedna skupina má zato, že článek 4 nebyl zákonnou překážkou. Do této skupiny patří například právnické fakulty v Praze i v Brně, jejichž trestní katedry o tom vydaly rozsáhlé elaboráty. Druhá skupina, a do té patřím i já, se domnívá, že článek 4 je zákonnou překážkou. Vycházíme z faktu, že trestné činy politické nomenklatury nebylo před rokem 1989 vůbec možné stíhat. Ze stejného principu vychází ostatně i vládní návrh Spolkové republiky Německo o nepromlčitelnosti těchto zločinů. Děkuji za rozhovor.

Na II. mezinárodní konferenci o zločinech komunismu se vyptávala Jitka Studničná