--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Svoboda Jan
Název: F. Kožík o Masakru v Katynu
Zdroj: NN Ročník........: 0002/029 Str.: 021
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 23.10.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Deník Rudé právo otiskl dne 23. 10. 1992 článek M. Šišky s názvem Rozkaz: Zastřelit! Jeho autor se v něm zabývá tragédií v Katynském lese, při níž na jaře 1940 přišlo o život několik tisíc polských důstojníků, zajatých a popravených sovětskou tajnou policií - NKVD.

Mnohem zajímavější a důležitější je to, co jsme se z tohoto článku nedozvěděli. Buď to jeho autor neví (o čemž nejsem přesvědčen), nebo nám úmyslně některé skutečnosti zatajil. Proč asi?

Jedná se mimo jiné o osobu lékaře prof. F. Hájka, odborníka z oboru soudního lékařství, kterého si Němci v r. 1943 vybrali jako svědka, jenž měl potvrdit, že zločin v Katynu spáchali Rusové, a to ještě předtím, než začal Hitler svůj útok proti SSSR. Díky tomuto morálnímu "škraloupu" se prof. Hájek stal po válce povolným nástrojem nových, komunistických vládců. Je to prosté a funguje to odjakživa naprosto spolehlivě. Lidé s problematickou minulostí patří v nových režimech k jeho nejposlušnějším oporám. Spolehlivost, spojená s mlčenlivostí, byla u prof. F. Hájka tak velká, že se v březnu 1948 objevil mezi hrstkou vyvolených, kteří měli co do činění se zkoumáním způsobu úmrtí ministra zahraničních věcí J. Masaryka, který byl ráno 10. 3. 1948 nalezen mrtev na nádvoří Černínského paláce.

Prof. Hájek prováděl pitvu zemřelého a jeho lékařské dobrozdání v pitevním protokolu, který údajně nepodepsal, bylo pro komunistickou vládu jasné a jednoznačné. Popravdě řečeno, nemohlo být ani jiné: šlo prý o sebevraždu. Pochybnosti tu možná byly, ale odvaha napsat pravdu nikoli. Vzhledem ke kompromitaci s fašistickým okupačním režimem to bylo pochopitelné. Komunisté ho měli tam, kde ho potřebovali mít.

V souvislosti s účastí prof. Hájka na místě Katynské tragédie šlo o mnohem víc než jen o bestiální vraždění Berijových pochopů z NKVD. Jednalo se tu právě o ony povolné nástroje z řad české inteligence, jež se propůjčily k ostudné úloze obhájců německých "nadlidí", kteří se dopouštěli obdobných zločinů na bezbranných obyvatelích jimi okupovaných zemí.

Prof. Hájek nebyl jediným "spolehlivým" Čechem, který měl sloužit jako prostředník při propagandistickém využití zločinu v Katynském lese. Mezi účastníky německé komise, která prováděla ohledání zavražděných polských důstojníků, byl také spisovatel František Kožík, jehož spolupráce s fašistickým i komunistickým režimem je dostatečně známa.

Tento přímý účastník vzpomíná na ony události v Literárních novinách z 15. 3. 1952 takto:

"Nelidský zločin v Katynském lese byl pro mne a pro každého soudného diváka zřetelně rozpoznatelnou provokací a nemotorně nastrojenou lživou podívanou, která měla očernit Sovětský svaz a zastřít už nepřehlednou řadu vlastních krutých zločinů nacistických násilníků. Naší veřejnosti bylo už tehdy docela jasno, že jde o podvodný tah Goebbelsovy propagandy, o jejíž lživosti jsme se nesčíslněkrát přesvědčili. Zpráva vyšetřující komise z roku 1944 (jednalo se o sovětskou komisi, která měla revidovat německá zjištění z předchozího roku - pozn. aut.) potvrdila nejen přesný dojem nás, kdo jsme tam byli dovezeni, ale i neomylný úsudek všeho našeho lidu. A jakákoliv zákeřná snaha otřást klidným, skálopevným zjištěním této zprávy je rozhodně jen bezmocnou a bezpodstatnou pomluvou, hodnou opovržení."

Tolik autentické svědectví F. Kožíka o události půl století staré. Ponechme stranou, kdo nebo co je hodno opovržení. Asi by toho bylo za těch 50 let diktatur, které u nás vládly, víc než dost. Přesto se domnívám, že by bylo docela zajímavé a možná i zábavné dozvědět se, co si o tom všem myslí F. Kožík dnes. Článek M. Šišky v Rudém právu obsahuje jednu pikantnost, která rozhodně stojí za zaznamenání. Cituje například práci M. Boráka: Vraždy v Katynském lese (Ostrava 1991). Jedná se o autora, který se v minulosti zabýval problematikou dějin KSČ na Ostravsku. V roce 1980 vydal jinou knížku: Zločin v Životicích, o likvidaci této partyzánské obce na Těšínsku nacisty, dne 6. 8. 1944. Myslím si, že závěr o takových "historicích" si udělá čtenář sám. Komentář se mi zdá být zbytečný. Nejen v tomto případě. Dr. Jan Svoboda, Maurerova 1305, Praha 4