--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Příběh jedné trvdohlavé dámy
Zdroj: NN Ročník........: 0002/029 Str.: 031
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Luboš Vydra Zdraví bylo bezcenné
Když jsem uviděl paní Lenku Pýchovou, první, co mne napadlo, že je mladší, než kolik uvádí datum jejího narození v lékařském nálezu. Její svěžest a temperament zcela pochopitelně dráždí soudce, znechucené svým vlastním chorobným životem, za což si mohou na rozdíl od paní Pýchové pouze oni sami. A tahle dáma že chce od státu odškodnění za poškozené zdraví v důsledku věznění 1957-59 částkou 100 000,-Kčs?
Pro paní Pýchovou to však znamená již třicet let naprosto asketický stravovací způsob života, pouze o vločkách, bez gastronomických požitků. V důsledku věznění v komunistických kriminálech, kam přišla naprosto zdravá, onemocněla chron. hepatitidou, pankreatytýdou, chron. onemocněním žlučníku, žlučových cest a střev s největší pravděpodobností po přechozené žloutence. Přeloženo: Po léta má stejnou Dg. se zločincem Honeckerem, o kterého se tolik německá justice bojí, aby mu líčení neuškodilo. Paní Pýchová je však již dva roky vláčena po soudech a posudcích a nemůže se dovolat spravedlnosti. Jak uvádí JUDr. Vladimír Kolář ve svém vyjádření ke znaleckému posudku: "Navrhovatelka nepatřila k aktivním odpůrcům komunistického režimu, ani k jeho protagonistům, kteří se nakonec stali obětí vlastní zrůdné filozofie. Byla mladým děvčetem, které pracovalo jako každý jiný v té době. Pracovala ve zdravotnictví, poskytovala svou péči všem, kteří ji potřebovali a tak, jak jí to přikazovala zdravotnická etika. O to zrůdnější je, že si ji mašinérie komunistické zvůle vybrala jako oběť a objekt svých šílených představ o moci a o mezích této moci. Není možné nalézt pro takové jednání jakoukoliv omluvu, není možné takto napáchané zlo odbýt penězi." Zatčena byla na ulici a rodina o ní nevěděla řadu měsíců. Důvodem tohoto postupu byla její žádost o sňatek se zaměstnancem francouzské ambasády, že přitom odmítla spolupráci s StB a nemlčela. Naopak o tomto všem a vyhrožování její osobě, podala na Západ informaci. Ještě ve vězení se mohla zachránit a byl by jí sňatek povolen, kdyby se podvolila a stala agentkou StB. Protože tak neučinila, dostala se na 13 měsíců do vyšetřovací vazby a po mnohahodinových výsleších, které probíhaly ve dne v noci, byla odsouzena bez přiznání a podepsání vyšetřovacích protokolů, pro údajné ohrožení státního tajemství, k pětiletému těžkému žaláři v III. nápravné skupině. Nelidské zacházení, jednostranná strava bez vitamínů za pouhé 4 Kčs na vězně denně, mělo za následek chronické onemocnění celého zažívacího traktu. Přestože trpěla záchvaty prudkých bolestí jak slinivky, žlučníku či střev, nikdy jí nebylo poskytnuto žádné lékařské ošetření. Dokonce nesměla ležet ani na holé podlaze. Protože nastupovala do vězení jako zdravá, nebyla jako jiní nemocní zařazena na lehčí práce do Pardubic, ale pracovala na vykládce zrní, kde nosila pytle o váze 60 kg, i když sama vážila pouhých 52 kg. Vzpomíná, jak při prvních pytlích padala pod jejich váhou na zem, odmítnutí práce by však znamenalo další dva roky navíc. Předsedkyně soudního senátu JUDr. Vokurková, kde paní Pýchová MS žaluje, to však do zápisu vůbec neuvedla a přeformulovala si výpověď podle svého tak, že to budí dojem, jako by žalobkyně přehazovala metráky obilí lopatou.
Po svém propuštění na amnestii jí zůstala ztráta občanských práv na dalších pět let. Nesměla využívat ani své kvalifikace ve zdravotnictví, stejně jako jí nebylo umožněno živit se coby tlumočnice z angličtiny. Naopak byla poslána pracovat na soustruh do AZKG Vysočany. Vzhledem k tomu, že jí sužovaly veliké bolesti, byla předána na léčení na kliniku na Karlově náměstí, kde jí dr. Pražák a později doc. Brodanová svojí obětavou péčí doslova zachránili život. Prošla mnoha komisemi a jaterními testy, než lékaři našli odvahu uznat ji plně invalidní. Aby se ale neřeklo, dostávala 30 let ten nejnižší invalidní důchod - 600 Kčs, který teprve nedávno jí byl zvýšen na 1 700 Kčs. Důchodové zabezpečení totiž musí, jak jí sdělil právník, vycházet z posledního výdělku a nemůže proto dělat výjimky. Přestože po svém návratu z kriminálu byla paní Pýchová v léčení na jaterním odd. již uvedené kliniky, MS jí to odmítá uznat a uvést do příčinné souvislosti s jejím vězněním. Tvrdí, že žádné nálezy z doby po jejím propuštění nemá. Nebere se v potaz, že oněch 250 000 politických vězňů po svém propuštění se ocitlo ve zcela opačné situaci než komunisté a estébáci za vlády Václava Havla a že obracet se na tehdejší MS se stížnostmi na zdravotní potíže způsobené "humánním" socialistickým vězněním by byla od těchto "škůdců společnosti", přinejmenším veliká nehoráznost a nevděčnost. Nemám pochyb o tom, že by si s podobnými stěžovateli dovedli náležitě poradit. Z těchto ublížených dnes žije jen 14 000 a trvale invalidní od věznění jsou jen dva - pan Miroslav Dolejší a paní Lenka Pýchová.
Nepříjemná pro včerejší i dnešní režim Od roku 1990, kdy probíhají rehabilitace a zdravotní odškodnění členů KPVČ, má paní Pýchová také podanou žádost. Až v roce 1991 byla písemně MS vyrozuměna, aby předložila bodové ohodnocení svého zdravotního stavu. Jako maximum byla stanovena hranice směšných 1000 bodů. Aby však tato nízká hranice tolik nedráždila veřejnost, byla později dána možnost zvýšit odškodnění v individuálním případě i desetkrát víc. První znalec z KPVČ primař MUDr. Jiří Krbec, CSc., profesor, ve svém posudku z 24. 3. 1991 uvádí: "S ohledem na skutečnost, že k poškození zdraví došlo za podmínek zvlášť nelidských a krutých s porušováním zákonů proti lidskosti, zvyšujeme hodnocení 10 x, to jest na 10 000 bodů." MS je však pobouřeno, a proto určuje nové soudní znalce: Prof. MUDr. Františka Boudíka, DrSc., který sice ve svém posudku potvrdil, že onemocnění je v důsledku věznění, ale k bodovému hodnocení se odmítl vyjádřit a MUDr. Antonína Kanderta, který vychází pouze z běžných občanských vyhlášek, neberoucích v úvahu útrapy věznění a přiznává p. Pýchové pouhých 1 000 bodů. Strach některých znalců nad tím, aby neztratili možnost v penzi si u tzv. nezávislých soudů finančně přilepšit, zdá se, že vítězí. Na lékaře to však člověka nejvíce mrzí. Paní Pýchová si při tom vždy vzpomene, co viděla a zažila na vězeňském psychiatrickém pavilonu v Bohnicích, kam byla z Ruzyně převezena za svoji protestní hladovku. Sem jednou za čas přicházeli civilní lékaři, kteří u politických vězeňkyň schvalovali korekce o vodě, na zemi a bez šatů, a to i u vězeňkyň ve věku 75 let. To vše, třeba jen za to, že při nástupech nemocné nestály v pozoru. Tito lékaři byli velmi zadobře s brutálními veliteli, kteří se mohli vždy na jejich posudky a svědectví spolehnout. A dodává: "Pro pobavení se čte kniha p. Havla Dopisy Olze o tom, jaké měl návštěvy, dostával balíčky, nevěděl, jaký čaj si má uvařit, spal na lůžku, žádné korekce, psychiatrické pavilony, facky, zavázané oči a hrubosti - vrátil se zdráv, přeju mu to. Ale on nás nikdy nepochopil."
Ovoce spravedlnosti JUDr. Nováka
13. 11. 1992 jdu na soudní jednání, kterému předsedá JUDr. Vokurková. Neunikne mi její znechucení, které projevuje nad přáním žalující strany. Kdo to kdy viděl? Většina členů KPVČ mlčí uklidněna svými rehabilitačními almužnami za ušlý plat i po deseti, patnáctiletých kriminálech a tady je žena, která trvá na tak vysokém zdravotním odškodnění, až lakotné české duši je z toho zle. Také JUDr. Vokurková to zřejmě považuje za rozkrádání státu, a proto si svoji zlost vylévá na právním zástupci paní Pýchové, JUDr. Kolářovi, kterého neustále přerušuje a přeformulovává jeho výroky tak, jak se jí to hodí. Její pohled a jednání jasně sdělují, jaká je to drzost, že paní Pýchová s takovými nálezy ještě žije. Asi po čtvrthodině dorazí zástupce žalované strany JUDr. Bakeš. Oznamuje, že jde od ministra Nováka. Je značně rozčilený. Nejspíše je to reakce na dopis paní Pýchové panu ministrovi, kde si žalobkyně stěžuje na to, že jí pan Bakeš na chodbě řekl, že stejně nic nedostane, a jestli na konec přece jenom něco, tak jen ve splátkách po 2-3 000 Kčs ročně, protože tak si to prý spočítal, podle toho, jakou naději má paní Pýchová se čeho dožít. Na její otázku, zda již ministerstvo odškodnilo někoho nad tisíc bodů, jí odpověděl, že jakýsi náš vězeň, co žije v Německu, dostal 60 000 Kčs za neplodnost z uranových dolů. Znalci však bohužel byli cizí. Neodpustil si také poznámku s konstatováním, jaký že to byl malér s kupou mrzutostí a že se to nesmí opakovat. - Lze se tedy jen dohadovat, co p. Bakešovi za tato prostořeká slova pan ministr Novák na hlavu snesl. A protože mu to nejspíše ještě znělo v uších, tak po svých tvrzeních, že lékařské posudky nepokládá za přiměřené, protože to nejsou posudky soudních znalců, okřikoval zrovna mlčící paní Pýchovou: "No nekruťte hlavou! Neznáte zákon!" Familiérnost této části soudního jednání dokreslovala skutečnost, že JUDr. Vokurková ho nejenže za tyto výpady nenapomenula, ale zcela bezostyšně se připojila k útokům proti žalující straně také. Nakonec pan Bakeš velkomyslně oznámil, že pan ministr se s případem Lenky Pýchové seznámil a že jí chce proplatit definitivu 15 000 Kčs. Na to tato neohrožená dáma prohlásila, že klidně tuto částku panu ministrovi daruje k jeho vícedesetitisícovému měsíčnímu platu. Jednání bylo odloženo na neurčito.
Když povolí panu ministrovi nervy
O JUDr. Novákovi jsme již v NN vícekrát o jeho neschopnosti, a proto schopnosti ledasčeho, kriticky psali. A jako se to již stalo před tím, i tentokrát na naši předhozenou kost čekal estébácko-sládkovský Špígl a udělal s p. ministrem spravedlnosti, z velké části proti našim novinám, rozhovor. (Zveřejněno 10.11.92). Pan ministr nás obviňuje, že úspěšně přispíváme k destabilizaci pravice, schematicky opakuje "sametovou" frázi, že činnost našich novin spojuje extrémy levice a pravice, zařazuje nás mezi Sládkovy republikány a tvrdí, že nám příliš nevadí činnost současné komunistické strany. Aby toto tvrzení rozmělnil, používá jednoduchého rétorického triku a tvrdí, že nám vadí pouze několik bývalých komunistů. Sotva by asi přijmul diskusi, že komunismus je jen malá část odlidštěnosti, kterou nazýváme bolševizmem a že je to jiný význam téhož slova, které přeloženo do češtiny znamená velikášství. Proto nikoliv dekomunizace, ale debolševizace. Pan ministr naše noviny nečte pozorně, a nebo čte pouze články o sobě, protože jinak by mu neušlo, že i když nejsme zrovna servilní k vládní koalici, nejsme ani nepřátelští k tomu, co považujeme na ní za rozumné. JUDr. Novák projevuje nechuť nad dosud existujícími občanskými komisemi, kterých by se nejraději zbavil stejně jako jeho předchůdce JUDr. Sokol. Zapomíná však, že pokud existuje právní marasmus, který denodenně objevujeme, kdy justice se hodlá zakonzervovat do doživotních funkcí v nikým nekontrolovatelných mafiích, které učiní z každého ministra spravedlnosti buď poslušnou loutku, nebo všehoschopného "kmotra", pak zrušit OK znamená zbavit se společenské kontroly v tom nejnevhodnějším období. I můj příspěvek o paní Lence Pýchové potvrzuje, že takové rozhodnutí by bylo předčasné.