--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: Už je to /zase/ tady!
Zdroj: NN Ročník........: 0002/030 Str.: 012
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Bedřich Karel Komunistická partaj se nám přerodila v politické seskupení, které podle slov zběhlého filmového režisíra Jiřího Svobody, nemá s bývalou KSČ zhola nic společného, kromě pouhého názvu ovšem. KSČM se stala moderní levicovou stranou, jako když z ošklivé larvy vylétne divukrásný motýl... Podobná idylka však nemohla vydržet dlouho, komunistický předvoj lidstva byl vždy na pochodu a na ruinách starého podlého světa budoval ráj na zemi. Samozřejmě se vší vehemencí uvědomělého proletáře, na nějakých mizerných pár desítek milionů mrtvých se nekoukalo, to jaksi parřilo k věci. Ja jasné, že nacisté byli pouhými epigony bolševiků a co zmohla na Německem obsazených územích /-i v Německu samém/vyspělá technika vraždění, to nahradili komunisté zvýšeným "lidským" nasazením. Vždyť i koncentrační tábory byly výplodem Leninova chorého mozku a v počtu obětí předstihli rudí "volksgenossen" své říšské "parteigenossen" nejméně dvojnásobně. Dnešní KSČ patrně usnula spánkem spravedlivých, totiž kromě občasných výkřiků zfanatizovaných bolševických důchodců dlících v počtu nejhojnějším na obligátních partajních šibřinkách, svou vůli po moci neprojevuje veřejně. Soudruzi si nejspíše vzali k srdci Masarykovo rčení o "drobné práci politické" a čekají na vhodnější příležitost.

Iniciativu tentokrát převzala nejmladší generace, ne světle božím se objevil tzv. Alternativní návrh programu KSČM, který vyšel z pera Komunistického svazu mládeže a je podepsán iniciativní skupinou KSM, úderníky Martinem Chudobou, Ondřejem Mertou, Martinou Kauffmanovou a dvěma hochy stydícími se za své jméno, jakýmsi Standou, studentem FF UK a Jirkou, studentem VŠE. Jinak ani při zuřící pravicové totalitě nelze, konspirace především.

Ale k programu samému. Preambule, či jak podobný úvodní text nazvat, obsahuje staré a notoricky známé fráze, např. "odmítáme kapitalismus, jako kořistnický systém založený na drancování přírody a vykořisťování člověka člověkem...". Je třeba dalšího komentáře? Mladí soudruzi se zapoměli porozhlédnout okolo sebe, jaké nenapravitelné škody jejich komunismus napáchal na životním prostředí a péče o blaho lidu v oblasti ekonomické nejlépe ukazuje životní úroveň, ke které jsme po téměř pětidesetiletích vlády socialismu dospěli. Soudruzi dále odmítají "kapitalismus, jako systém, jenž ve své podstatě není schopen řešit a překonat globální problémy, které sám produkuje..." Nejlépe je to vidět na bývalém Sovětském svazu, našem vzoru, jenom si nejsem jist, kdo tam vlastně vládl... V dalších formulacích už vysloveně vyhrožují: "Jsme si vědomi, že k prosazení těchto hodnot nepostačí pouze parlamentní politika. Politickou činnost chceme proto podporovat a vyvíjet především v samosprávných občanských aktivitách... co nejdříve vyprofilovat politiku KS v politiku konstruktivní opozice nejen proti současné vládě, ale proti celému současnému systému. Naším hlavním cílem v současném období je důsledné zavedení demokracie - vlády lidu." Předpokládám, že pomocí "ozbrojené pěsti" a v hromu rachotu a s hrůzami se všemi, případně za dunění děla z Aurory....

V kapitole Státní správa mladí partyzáni požadují zrušit úřad prezidenta - to by mě, royalistovi, vcelku vyhovovalo - konečně by podobnou koncepci uvítala i stále větší část občanů, jimž občan pretendent poněkud nevyhovuje. Ve stejné kapitole blábolí cosi o tom, že je jim cizí kapitalismus - to je myslím nejmenší problém, socialismus stále vítězí na Kubě a Čína je také zemí, nad kterou slunce zapadá...

Nejzajímavější je ovšem kapitola lakonicky nazvaná Ekonomika, zde se naplno projevila láska mladých komunistů k lidu. Naši pokrokoví hoši se zde vracejí k převratné ekonomické reformě Oty Šika, ovšem patřičně zpřísněné. Podniky jsou řízeny pracujícími a jejich volenými zástupci, všichni dohromady vytvářejí jakýsi, řekněme "akční" výbor a samozřejmě má právo veta, ředitel je volen. Hospodářský program graduje a mladí svazáci - komsomolci požadují :

1. Negativně se postavit ke vstupu do ES /vzhůru a s písní zpět do Orientu/ 2. Zastavit velkou privatizaci a vyvlastnit všechny dosud zprivatizované podniky /"kapitalisty" zřejmě zlikvidovat jako třídu.../

3. Restituovat pouze přímé postižené /to jsou ti povraždění, ptám se?/ a zrušit restituce nad milion Kčs /a vrátit komunistickým lupičům, dodávám já.../

4. Zastavit kuponovou privatizaci /bez komentáře/ 5. Povolit činnost pouze drobným živnostníkům /na ty dojde později/. Zákaz soukromníků zaměstnávat /koho?/

6. Výrazně omezit podíl zisků zahraničních podniků na naší ekonomice /mimo podivných akciovek řízených našimi zasloužilými nomenklaturními kádry a napojenými především na Ukrajinu a Rusko.../

7. Stanovit reálná kurs koruny k ostatním měnám /zařídí bradatý prorok Komárek, marka za 3,5O..../

8. Zdanit všechny majetky nad 1 milion Kčs 80ti procenty /opět jedna milá vzpomínka, milionářská dávka, vzpomínáte pamětníci?/

9. Připravit koncepci struturální politiky státu na souladu ekologických a ekonomických aktivit /zřídíme fungující socialistickou ekonomiku a zdevastujeme zbytek země dříve krásné na pohled/

10.Provedení okamžité volby výborů pracujících 11.Provedení volby ředitelů podniků /oba poslední body ponechávám bez komentáře, ale neodpustím si poznámku: ředitelem hutí bude švec a Škodovky krejčí.../.

V závěru mladí komunističtí "stürmeři" dovozují, že "proti konkurenční tržní ekonomice staví kooperační samosprávnou ekonomiku." Dříve se tomu lidově říkalo "bolševický bordel" a býval to termín navýsost výstižný. V sociální oblasti bude vše, jako dříve zadarmo a bytová krize se vyřeší urychleně - výstavbou panelákových brlohů předpokládám. Jako třešeň na dortu působí jejich požadavek "uzákonit právo na práci a povinnost pracovat" - není snad u nás nikoho, kdo by neznal heslo o koláčích bez práce.

Alternativní program vidí budoucnost národa /vida, nikoli lidu/ v mladé generaci a požaduje stavět program na mladých, už jen proto, cit.: "...aby jí měl kdo pomoci, aby se měla na koho obrátit." Konstatují, že v tom je obrovská šance a výzva komunistům udělat tyto kroky jako první...Na tomto místě bychom měli zbystřit smysly - pokud by se jim podařilo zblbnout alespoň část pomaleji uvažující mládeže, mohli bychom se snadno ocitnout ve středoevropském severním Irsku, není problém svést mládež k násilí. V zemědělství budou pochopitelně družstva a benevolentně připouštějí i možnost jednotlivých malovýrobců limitovaných omezeným množstvím půdy ovšem.

V tučně vytištěném epilogu samozřejmě opět "osvobozují člověka /všemi prostředky, předpokládám/ a nemyslí tím osvobození finanční oligarchie, ale osvobození všech lidí práce...a dokud nebudou lidé rozhodovat o své práci a jejíchplodech...nebude existovat svoboda jednotlivce, ani harmonie společnosti, nebude zaručen lepší svět bez válek,epidemií, bídy a hladu nebude člověk pánem na zemi." A protože komunisté všech věkových kategorií byli vždy od přírody i ideologie skromní, zapoměli uvést konkrétní příklad. Jediná země, kde vždy zítra znamenalo včera, splňuje beze zbytku podobná vytoužená přání, včetně válek, epidemií, bídy a hladu...

Takže, dejme si pozor, poslední bitva vzplála a mladí komunisté se dívají na pochod!

Středověké jihlavské městské právo potvrzené Václavem, z boží milosti králem českým a markrabím moravským, stejně tak jeho synem Přemyslem, tehdy ještě markrabím moravským, obsahovalo jedno velmi užitečné ustanovení, které se týkalo zapsaných čili psanců. A v této roli se naši milí komunisté vždycky cítili nejlépe....Vpříslušném článku se praví: " Ktožkolivěk v městě pana krále zapsán byl nebo v jiném kterémkoli městě, v městě a městech všech celého královstvie a země tejto za zapsaného jmien buď, a nižádný pán nebo šlechtic nebo rytieř nebo popravec /soudce/ kralovstvie jeho hájiti nebo brániti nesměj. A ač kto zapsán byl by a potom popaden, spravedlivým súdem potupen bude."

Poznámka. V sobotu 5. prosince byl neznámým pachatelem na prahu svého bytz pobodán předseda KSČM Jiří Svoboda. Motiv útočníka zůstává utajený. Ovšem po přečtení alternativního návrhu programu KSČM, který je přes veškerou podobnost s dosavadními záměry komunistické strany posunut extrémně vlevo, není vyloučen ani zásah z podobného okruhu. Rozpor mezi extrémním a umírněným křídlem reprezentovaným právě J. Svobodou není žádným tajemstvím a je možné, že někteří ultraradikálové nechtěli čekat až do sjezdu. Spory lze řešit i takto - konečně podobný způsob "diskuze" je komunistům vlastní.