--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Studničná Jitka
Název: Čí jsou vavříny Václava Klause
Zdroj: NN Ročník........: 0002/030 Str.: 021
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1991 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Když se v roce 1991 ve Federálním shromáždění schvaloval tzv. lustrační zákon, poslanec Václav Klaus odešel z jednacího sálu mimo a tam čekal, jak to dopadne. Z nějakého důvodu nemohl připustit, aby na hlasovacím výstupu z počítače, který je veřejný a archivuje se, bylo v kolonce "pro" i jeho jméno. Ostatní poslanci ODS, kteří byli přítomní, byli jednohlasně pro, stejně jako VPN, která zde hájila čest Slovenska.

Václav Klaus, který se zákonem nesympatizoval, si nemohl z pochopitelných důvodů dovolit ani opak, tedy, že by na hlasovacím výstupu bylo zaznamenáno jeho jméno v kolonce PROTI, protože by to příliš akcentovalo zásadní rozdíly názorů předsedy strany a jejích členů ve FS. Hlasovat proti vlastní straně dost dobře zkrátka nejde.

Budiž V. Klausovi připsáno k dobru, že se v této názorové rozdílnosti projevuje jako demokrat, a že výsledky názorových soubojů, často velmi bouřlivých, mezi ním a poslanci, v konečném důsledku hájí, i když je rezultát jiný, často přímo opačný, než jaký si původně přál. Nikdy se nedopustil toho, aby si, jak učinil V. Havel, sezval občany na náměstí a tam nadával na poslance, protože s ním v tom či onom nesouhlasili. Podobných situací, jaká nastala při schvalování lustračního zákona, byla celá řada. Pan předseda přemlouval, domlouval a nakonec křičel, zejména na předsedu poslaneckého klubu ODS J. Mlčáka, který názory poslanců V. Klausovi tlumočí a nebojí se mu říci ani další, často i velmi nepříjemné věci. Přirozeně, že autorita J. Mlčáka v klubu roste, a to nejen proto, že je to muž velmi moudrý a navíc skromný. Jen V. Klaus si dovolí při rozhovoru s ním křičezt, u ostatních se těší neobvyklé úctě. Neobvyklé proto, že úcta, jakožto jedna z kategorií mezilisdkých vztahů u nás téměř zcela zmizela.

Proti vůli V. Klause poslanci ODS hlasovali pro restituční zákon o mimosoudních rehabilitacích, pro usnesení o uznání III. odboje /za pomoci OH byli v tomto případě přehlasováni levicí/ pro transformační zákon, pro zákon o politických stranách /zde je nutno připomenout, že velmi kontraverzní byl návrh poslance J. Jílka, aby byl do zákona vkomponován zákaz KSČ, pro který ODS rovněž hlasovala, ale s výsledkem podobným jako u III. odboje/.

Zákon o zániku federace byl posledním, při kterém došlo k ostrému střetu mezi poslanci a V. Klausem, a ačkoliv si to pan předseda nepřál, zákon byl schválen. On sám se zachoval jako jindy - při veřejném projevu tento zákon okomentoval a podpořil, což mu, opakuji, slouží ke cti.

Názorová protipólnost se pochopiteln+ projevujei mimo parlament. Je zásluhou poslanců FS a řady místních sdružení, že kandidátka na místopředsedy ODS, ve která byla jména pánů Macka, Havlíka a Kováře, neprošla, a že na celostátním kongresu ODS 7. listopadu byli zvoleni do těchto funkcí pánové Vlach, Čermák, Zieleniec a Stráský. Předseda Klaus byl proti jakékoliv změně.

Ve vnitrostranických věcech mají federální poslanci stále větší vliv, zejména proto, že v požadavcích místních sdružení, např..aby byli z členství v ODS vyloučeni členové KSČ a StB apod., stojí na jejich straně. Místní sdružení jim oplácejí svou podporou. "Neposlušní" poslanci transformují vůli těchto místních sdružení, se kterými jsou ve svých bydlištích v neustálém kontaktu i do FS. Společně tvoří sílu, proti které ani velmi silná osobnost, jakou V. Klaus beze sporu je, nic nezmůže. Pragmatický způsob, jakým V. Klaus přijímá své prohry a jeho schopnost podřídit se při konečném rozhodnutí většině, našly své ocenění v podobě jeho znovuzvolení předsedou strany na témže kongresu. On sám poněkud znejistěl při požadavku místních sdružení, aby volba byla tajná, což bylo odhlasováno a opět proti jeho vůli. Nakonec i v tajné volbě zvolen byl, a to jednoznačně.

Na témže kongresu zavázala místní sdružení poslance k tomu, aby se opakovaně zasadili o uznání III. odboje. V. Klaus hlasoval proti. Ustavičné protety místních sdružení proti pronikání KSČ a StB do ODS sluch pana předsedy zcela míjí. Až na tomto kongresu si sdružení prosadila, za podpory poslanců, přece jen určitý filtr, kterým se strana bude bránit. Václav Klaus byl proti jakémukoliv filtru. Když s tímto požadavkem přišli členové ODS před volbami, vyhrožoval V. Klaus, že když toto sněm schválí, vystoupí ze strany a připomenul, jakých žalostných výsledků bez něho strana bude mít. Co nešlo příjmout před volbami, šlo po nich. Členové tak svému předsedovi vrátili jeho předvolební tah proti nim, který není nepodobný vydírání.

ODS není jedinou stranou, kde se názor předsedy tříští o názory členů, podobná situace, i když s opačnými znaménky, je v ČSSD/b/. Zatímco v ODS je členstvo pravicovější, než předseda, v ČSSD /b/ naopak členstvo tíhne, proti vůli předsedy, ke komunistickým idejím. Rozdíl je však v reakci členstva i samotných předsedů.

V ODS se předseda podřídí většině a členská základna nemá důvod si na něj před veřejností stěžovat. A také si nestěžuje.

Faktem však zůstává, že vavříny Václava Klause jsou dvojího druhu: jedny, které mu patří /jednání s V. Mečiarem apod./ a druhé, ke kterým přišel nechtěně. Sláva v tomto případě patří lidem v místních sdruženích a poslancům, jejichž jména lidé často ani neznají, a proti kterým na Václavském náměstí společně s V. Havlem protestovali.

Jitka Studničná