--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Placák Petr
Název: Hosté na slavnosti
Zdroj: NN Ročník........: 0002/030 Str.: 027
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Nedávno uvedla ČTV film Jana Němce "O slavnosti a hostech" z r. 1964. Skupina výletníků se dostane na slavnost pořádanou mužem, který je "obdařen temnou mocí". Z počátku se hosté na slavnosti necítí dobře. Tento pocit u nich navychází ani tak z toho, že by snad cítili, že se svou účastí na slavnosti stávají spolutvůrci něčeho nemravného, jako spíše z toho, že je hned na začátku hostitel vystrašil hrou na vězení. Jeden z jeho služebníků vyryl patou do písku kolem shluklé skupiny hostů čtverec, který měl představovat uzavřenou místnost, ze které se nesměl nikdo vzdálit - tedy překročit čáru na zemi. Všichni zůstavají rozpačitě stát uvnitř čtverce, nikdo neví, zda je to myšleno vážně nebo ne. Jediný z nich, který má zřejmě nedostatek intelektu - fantasie, čáru překročí, protože ho to přestane bavit. V tomt ale přichází hostitel a všichni včetně "rebela" přijímají pozvání na slavnost. Během vlastní oslavy se ovzduší "normalizuje", pocit ohrožení mizí a intelektuálové se stávají "plnohodnotnými" hosty slavnosti - volně se baví, připíjejí atd., zadrhovaný, neupřímný smích se mění ve smích nepředstíraný. Hostitel je spokojen - z původních, sice dobrovolných, ale přitom také pasivních účastníků slavnosti se stávají účastníci aktivní, kteří již z vlastní iniciativity vytvářejí příjemnou a poklidnou atmosféru slavnosti demonstrující, že vše je v pořádku. Tato atmosféra je narušena tím, když Jan Němec nachá jednoho z hostů, který se všeobecné bezstarostné zábavy odmítá účastnit, uprchnout. Událost vyvolá mezi hosty na slavnosti zápornou reakci a rozmrzení, že jejich bývalý kolega tak hloupým způsebem narušil pohodu na slavnosti, jakousi nepsanou smlouvu mezi hosty a hostitelem. Se zájmem pak přihlížejí (mezi nimi i ten "odbojný", co se spíš z vlastní hlouposti odvážil překročit čáru znázorňující vězení), jak služebníci hostitele, který je nanejvýš roztrpčen tím, že mu jeden z hostů utekl ze slavnosti, z jeho slavnosti, navádí na stopu uprchlého honícího psa, aby ho přivedli znovu na "slavnost". Honičky se jako příjemného povyražení hodlají účastnit i mnozí hosté. Film končí.

I když je Němcův film nadčasovým podobenstvým o kolaboraci s mocí, dá se velmi dobře přenést do čs. společnosti 60. let, zvláště na její intelektuální elitu a absolutní morální selhání této "elity" v protřední totalitního režimu. Zatímco se na začátku 60. let začali s podlomenýn zdravím z komunistických koncentračních táborů vracet první političtí vězni z doby po únoru 1948, aby s několika stovkami doslova živořili na okraji společnosti, tato skupina ráda a plně výužívala plně možností, který jí tehdejší režim poskytoval v době, kdy tisíce lidí stále přežívalo za těch nejponižujících podmínek v komunistických věznicích. A výlučnost těchto hostů na slavnosti pokračovala i v dobách normalizace, kdy se mnozí z nich stali pro obrozený a upevněný režim nestravitelní, kdy nemohli veřejně vystupovat či publikovat a kdy se dokonce několik z nich z nervozity režimu ocitlo za mřížemi. Ti v této době zůstali elitou v zákulisí, která, když nevystrkovala příliš růžky, nechal ji režim pokojně nanjen přežívat, ale dokonce i velmi dobře žít a občas i někde "polooficielně" vystoupit. Symbolické je i obsazení rolí ve filmu neherci - skutečnými představiteli intelektuální avantgardy z 60. let (skvělé herecké výkony předvedli především Ivan Vyskočil jako hostitel nebo Jiří Němec a Zdena Salivarová jako hosté).

Generace let 60tých, přes řadu velmi nadaných lidí, která z ní vzešla, je smutnou ukázkou toho, jak může být intelekt ohebný, jak si dokáže zdůvodnit jakékoliv počínání, aniž by jen hnul brvou. Němcovo podobenství nabývá na aktuálnosti právě dnes, kdy archivy ministerstva vnitra začínají vydávat svá svědectví. Petr Placák