Komunistická tajná policie v letech 1945 až 1989

Po skončení 2. světové války se KSČ soustředila na ovládnutí ministerstev vnitra a národní obrany. Už 18. května 1945 bylo z pokynu komunistického ministra vnitra V. Noska zahájeno formování Pohotovostního pluku 1. NB, který byl 23. 7. 1946 přeorganizován na Pohraniční útvary SNB 9600. Jádro těchto elitních pohotovostních pluků v síle 6000 mužů bylo tvořeno nejrůznějšími dobrodruhy a partyzány, kteří začali odbojovou činnost proti nacistům 9. května 1945. Tyto pluky sehrály významnou úlohu v únoru 1948. 19. února vyhlásil ministr vnitra Václav Nosek heslo „Alfa Praha“, podle něhož se do Prahy a jejího bezprostředního okolí přesunula část pohotovostních pluků za účelem převzetí kontroly nad Prahou a zajištění důležitých budov ve městě včetně ministerstev. 23. února pak na přímý rozkaz ministra pak útvary SNB zajistily dovoz a uskladnění zbraní pro Lidové milice. Z těchto pluků se také rekrutovali příslušníci Státní bezpečnosti. Už v „Návratu na organizaci Národní bezpečnosti“ ze 14. srpna 1945 je požadováno vytvoření jednotného bezpečnostního útvaru, výslovně definovaného jako obdoba armády, jehož protivníkem by měli být političtí odpůrci, jejichž politická aktivita je hodnocena nikoli jako projev legální a legitimní politické opozice, nýbrž jako nebezpečí srovnatelné s útokem ozbrojených sil jiného státu. Vývoj v zemi začal mílovými kroky směřovat k totalitnímu systému.

Od samého počátku Státní bezpečnost ovlivňovala a později přímo řídila bezpečnostní komise ÚV KSČ. Ještě není plně objasněna činnost NKVD v tomto procesu, ale např. jedna z klíčových postav zpravodajské služby MV před únorem 1948, dr. Štěpán Plaček, byl současně spolupracovníkem sovětské tajné služby.

30. října 1947 zřídil Nosek „Skupinu bezpečnostní“, která řídila uniformované i neuniformované policejní sbory, kriminální i zpravodajské. V jejím čele stanul další komunista plk. František Janda. Na jaře roku 1948 měla tato „Skupina Bezpečnost“ podobu prezídia, Hlavního velitelství SNB a Ústředny Státní bezpečnosti, v jejímž čele stál JUDr. Jan Hora. Po nástupu druhé garnitury poradců NKVD v létě 1948 mizí ze scény i část vysokých důstojníků StB (Hora, Janda, Plaček, Pech, Staněk, Weis a Wöhl) a do čela StB se staví „muži února“ – Jindřich Veselý a Josef Pavel.

17. října 1948 byla v rámci ministerstva zřízena Skupina I – Bezpečnost. Řízením byl pověřen Josef Pavel jako zástupce ministra.

Skupina I – Bezpečnost

Prezídium pro Bezpečnost (kádrové a osobní odd., politické a osvětové, výcvikové, hospodářské, inspekce, organizační, právní, bezpečnostních referentů, Lidové milice, TNP – tábory nucených prací)

Odbor BA – odbor StB či Velitelství StB

přednosta – Jindřich Veselý

1. zástupce – Osvald Závodský

zástupci – Bedřich Pokorný a dr. Karel Černý

a) skupina Baa – vnitřní StB

vedoucí – Osvald Závodský

sektor I

- kontrarozvědný (referáty různých zemí)

vedoucí V. Šmolka

sektor II

- politické zpravodajství

vedoucí – Ladislav Zelenka

oddělení 1 – studijní

oddělení 2 – ilegalita včetně podzemní činnosti (Miroslav Tůma-Pich)

oddělení 3 – školství, tělovýchova a sport, ústřední úřady, policie (Josef Čech)

oddělení 4 – pravice, sociální demokracie, strana lidová, národní socialisté, církve (Karel Filka)

sektor III

- hospodářské zpravodajství

vedoucí – Miroslav Staněk

sektor IV

- výkon

vedoucí – Josef Pechatý

oddělení 1 – zjišťovací (identifikace pozorovaných osob)

oddělení 2 – sledování

oddělení 3 – výpadové (zatýkání)

oddělení 4 – všeobecné objekty (střežení zastupitelských úřadů)

sektor V

- realizace (vyšetřovací)

vedoucí – dr. Lumír Kroček

oddělení 1 – vyšetřování OZ (dr. Jan Hromádko)

oddělení 2 – vyšetřování PZ (revírní inspektor Papoušek)

oddělení 3 – vyšetřování HZ

oddělení 4 – dohled nad vyšetřováním a věznicemi

Samostatné sektory

sektor BAb

- zahraniční zpravodajství

vedoucí – Oskar Valeš

- malá Státní bezpečnost

vedoucí – dr. Vojtěch Müller

sektor BAo

- ochrana

vedoucí – Antonín Paducha

sektor BAP – pasy, víza, cizinci, ilegální přechody

vedoucí – dr. Jaroslav Brož

sektor BAt

- operativní technika

vedoucí – Karel Smíšek

sektor BAd

- administrativní

vedoucí – dr. Karel Černý

pomocné odd.- Jurij Křížek

ústřední evidence StB – archiv StB

Ministerstvo národní bezpečnosti

23. května 1950 byla Skupina I – Bezpečnost zrušena a na jejím základě bylo zřízeno MNB, jehož základní podoba byla takováto: vedení resortu v čele s ministrem a jeho náměstky, kádrový odbor, Velitelství StB, Velitelství VB a Velitelství PS.

Vedle nich měly vzniknout i samostatné sektory: ochrany státních činitelů, rozvědky, evidence, vězeňství, operativní techniky, spojovací a administrativně hospodářský.

Velitelství Státní bezpečnosti

přednosta – plk. Osvald Závodský

sektor I

- vnější

vedoucí – mjr. Vladimír Smola

sektor II

- vnitřně politický

vedoucí – mjr. Ladislav Zelenka

sektor III

- boj proti hospodářské sabotáži

vedoucí – škpt. Jaroslav Hudecký

sektor IV

- SNB, PS, Svaz vězeňské stráže, hasiči, LM

sektor V

- sledování, identifikace, zatýkání, domovní prohlídky

vedoucí – kpt. Antonín Prchal

sektor VI A

- nepřátelé ve straně, buržoazní nacionalisté, interbrigadisté

vedoucí – škpt. Bohumil Doubek

sektor VI B

- jugoslávští špióni, hos. sabotáž, sionisté

vedoucí – škpt. Milan Moučka

Krajská velitelství StB

31. prosince 1948 byla v sídlech krajských národních výborů zřízena krajská velitelství jak StB, tak VB (NB). Toto opatření navazovalo na výnos ministra vnitra z 22. března 1948, jímž byla zřízena pravidelná síť okresních velitelství StB, kryjící se s okrasním stupněm státní správy. Velitelství Státní bezpečnosti přikládalo krajským velitelstvím značný význam. S příslušníky těchto útvarů přicházelo také obyvatelstvo nejčastěji do styku. Byly to jakési frontové útvary třídního boje. Jejich organizační struktura byla stejná jako u Velitelství StB s tím, že místo sektorů zde byla oddělení, např. na 2. oddělní byl referát 2 (sociální demokraté, národní socialisté, lidovci, Demokratická strana), referát 4 (národní výbory, soudy, odbory sociální péče), referát 5 („bývalí lidé“, účastníci I. a II. odboje, „vesnice“).

Hlavní správa StB

Rozkazem z 28. června 1952 byl název Velitelství StB změněn na Hlavní správu StB a sektory přejmenovány na odbory. Současně se krajská velitelství měla stát krajskými správami StB.

velitel – Jaroslav Hora

zástupce – Antonín Prchal

I. sektor

- velitelství StB k 16. říjnu 1951

velitel – Vincent Urban

zástupce – Kamil Pixa (101 příslušníků StB)

II. sektor V

- StB k 14. říjnu 1951

velitel – npor. Jaroslav Müller

zástupce – Andrej Keppert

1. odd. – trockisté, nepřátelé ve straně, burž. nacionalisté, sionisté

2. odd. – teroristé, strana lidová, nár. socialisté, Skaut, letáky

3. odd. – katolická církev, nekatolické církve, sekty, svobodní zednáři

4. odd. – sociální demokraté, zdravotnictví, mládež, školství a kultura, státní úřady, VB, kriminální ústředna, hasiči

5. odd. – „bývalí lidé“, vesnice, odbojáři

III. sektor V

- StB k 17. říjnu 1951

velitel – npor. Alois Pavlíček

zástupce – Václav Hubák

1. odd. (27 příslušníků StB) – těžký a chem. průmysl, hutě, doly, těžba uranu

2. odd. (19 příslušníků StB) – ministerstva a podniky stroj., lehkého a stav. průmyslu

3. odd. (19 přísl.) – ministerstva financí a plánování, banky, pojišťovny, spořitelny

4. odd. (15 přísl.) – potravinářský průmysl, zemědělství, spoje a doprava

5. odd. (8 přísl.) – referát železniční dopravy

6. odd. (18 příslušníků) – referát ochrany státního tajemství

IV. sektor V

- StB

velitel – Miroslav Slaný

zástupce – Vl. Bouzek

1. odd. – radioodposlech

2. odd. – šifra, dešifrování

3. odd. – odposlechy telefonů

4. odd. – instalace techniky

5. odd. – zhotovování falzifikátů nejrůznějších dokumentů

V. sektor V

- StB k 12. říjnu 1951 (zde začínal neblaze proslulý pozdější 1. náměstek ministra vnitra Antonín Prchal)

velitel – Vl. Žemlička a Pavel Janík

1. odd. – sledování osob

2. odd. – identifikace osob, dozor nad hotely (kompromitace pomocí policejních prostitutek)

3. odd. – zatýkání a domovní prohlídky (velitel poručík Václav Kozel)

4. odd. – cenzura zahraniční korespondence, cenzura vnitrostátní korespondence, rota R – trvalý dohled nad budovami zastupitelských úřadů nepřátelských zemí

VI. sektor V

- StB

(zatýkání skupiny 3. oddělení V. sektoru předávaly zatčené do rukou příslušníků VI. sektoru – sektoru vyšetřování, jehož pověst je i dnes po desítkách let strašná)

sektor VI. A

- k 15. říjnu 1951

velitel – mjr. Bohumil Doubek

zástupce – Karel Košťál

1. odd. (8 vyšetřovatelů) – nepřátelé ve straně

velitel – npor. Bohuslav Brůla,

zástupce – por. František Majer

2. odd. (7 vyšetřovatelů) – buržoazní nacionalisté

velitel – kpt. Vladimír Kohoutek,

zástupce – por. František Homolka

3. odd. (7 vyšetřovatelů) – bývalí příslušníci interbrigád

velitel – kpt. Jan Musil,

zástupce – stržm. Jiří Malý

sektor VI. B

- k 11. říjnu 1951

velitel – Milan Moučka

zástupce – Jaroslav Sedláček

1. odd. (11 vyšetřovatelů) – velitel por. Miloš Kořínek

2. odd. (11 vyšetřovatelů) – velitel por. Stanislav Semínko

3. odd. (20 vyšetřovatelů) – velitel por. Vojtěch Ježek

4. odd. (7 vyšetřovatelů) – velitel kpt. Josef Konrád

zjišťovací referát (4 příslušníci) – npor. Karel Puchera

Početní stavy StB na velitelství a krajích dohromady

k 2. 2. 1949 – 4351 příslušníků

k 1. 6. 1950 – 5708 příslušníků

k 1. 1. 1952 – 8621 příslušníků

Agenturní síť

Agenturní síť byla považována za jeden ze sloupů, na kterých StB, a vlastně i celý totalitní režim, stojí. Síť měla plošný záběr, zasahovala do všech sfér společnosti a nebyla tedy používána pro předem stanovené sféry zájmu. KSČ se snažila pomocí sítě Státní bezpečnosti zjišťovat, co si lidé ve skutečnosti myslí a činit pak různá opatření.

Na samém počátku se tzv. všeobecný registrační protokol operativních svazků, který zachoval přírůstek a pohyb svazků agenturní povahy, nevedl. Teprve od 15. března 1951 musely být povinně evidovány vyšetřovací svazky založené StB. Podle zachovaných materiálů měla StB na začátku 50. let velmi málo agentů. V situační správě Antonín Prchal uvádí, že k 1. červnu 1950 byla na „V StB v sektoru I, II a III celkem 207 špatně řízených agentů, je jich k 1. 1. 1952 již 578 a jejich kvalita zhruba odpovídá kvalitě řádně řízeného agenturního zpravodajství“. Pod vlivem sovětských zkušeností nastalo „podstatné zlepšení v práci vyšetřovacího sektoru, jehož práce se oprostila od všech improvizací a povrchností“. „Za rok 1950 byly získány pouze ve dvou případech kompromitující materiály na kapitalistické diplomaty, kdežto v roce 1951 byly získány celkem ve 24 případech.“ Jde o velmi nízké číslo počtu agentů (o 10 let později tvořilo agenturní síť StB již tisíce lidí), i když připustíme, že část agentů-provokatérů nasazených v letech 1949/1950 do ilegálních skupin, skončila jako jejich oběti, tj. byli zastřeleni při zatýkání nebo popraveni. Podobně i agenti, kteří byli dekonspirováni, museli být vyřazeni z agenturní sítě. Řádově by však šlo o několik desítek lidí.

Na přelomu 50. a 60. let obhospodařovala StB asi 6 až 8 tisíc agentů. Morální integrita osobnosti je daleko méně závislá na světovém názoru, než jsme byli ochotni připustit. Při získávání agentury byla rozhodující pouze míra zájmu StB a čas, který měla k dispozici. Z dané skupiny, na kterou se soustředila, svých 20 až 25 % „dušiček“ ulovil a vůbec nezáleželo na tom, šlo-li o katolický klérus, lidovou stranu, židovskou náboženskou obec nebo Chartu 77.

Noví muži

V roce 1952 stála StB na vrcholu své moci. 23. ledna vystřídal, Ladislava Kopřivu ve funkci ministra národní bezpečnosti Karol Bacílek, což bylo pro šéfa StB pravé požehnání.

18. července 1952 byl z pravomoci ministra spravedlnosti převeden do působnosti MNB celý vězeňský celek i s příslušníky Svazu vězeňské stráže. Pro vyšetřovaného již nebylo úniku – příslušníci MNB ho zatýkali, vyšetřovali a pak hlídali ve vězení.

Po smrti Stalina (5. března 1953) a krátce nato Gottwalda bylo 11. září 1953 MNB sloučeno s MV a do čela staronového resortu byl postaven mladý a neznámý stranický funkcionář Rudolf Barák. Jeho úkolem bylo zajistit, aby meč dělnické třídy vždy poslouchal ruku, která ho svírá, ale aby přitom neutrpělo jeho ostří. Došlo k rozčlenění StB, přičemž velitel operativních složek už nemohl nařídit nasazení operativní techniky, sledování či zatčení, aniž by se o tom služební cestou nedozvěděl někdo jiný, kdo mu není podřízen.

Nové rozčlenění ministerstva vnitra

ministr – Rudolf Barák

1. náměstek – plk. Antonín Prchal

náměstci – mjr. Košťál, mjr. Jeleň, plk. Kotal

I. správa MV

- zahraniční politická rozvědka

velitel – pplk. K. Klíma

II. správa MV

- kontrarozvědka

velitel – mjr. J. Miller

III. správa MV

- vnitřní zpravodajství

velitel – mjr. Fr. Svoboda

IV. správa MV

- ekonomická rozvědka

velitel – mjr. J. Rybín

V. správa MV

- železnice

velitel – npor. L. Fiala

VI. správa MV

- vojenská kontrarozvědka

VII. správa MV

- sledování

VIII. správa MV

- ochrana ústavních činitelů

velitel – plk. K. Klíma

IX. správa MV

- operativní technika

Správa vyšetřování

velitel – pplk. Milan Moučka

Některá oddělení II. správy:

4. odd. 6. odboru – ministerstvo zahr. věcí, Čs. ústav zahraniční, cizinecké hotely

1. odd. 7. odboru – ČSD, referát pasové kontroly, ostatní zahraniční doprava

2. odd. 7. odboru – Plavba labsko-oderská, Plavba dunajská

3. odd. – zahraniční personál ČSA, dálnopisy, telefony a telegrafy do kapitalistických států

Některá odd. 2. zvláštního odboru MV – prověrka korespondence:

1. odd. – úkolová prověrka korespondence se zahraničím

2. odd. – úkolová prověrka vnitrostátní korespondence

6. odd. – namátková cenzura korespondence se zahraničím

7. odd. – namátková cenzura vnitrostátní korespondence

Po Barákově odchodu na post místopředsedy vlády, pokusu o mocenskou rošádu s vyčleněním státobezpečnostních složek z resortu ministerstva vnitra a jejich podřízením přímo vládě (to je sobě), následné srážce s Antonínem Novotným a celým předsednictvem ÚV KSČ zakončené Barákovým zatčením, se stal ministrem vnitra Lubomír Štrougal (ve funkci od 22. 6. 1961 do 26. 4. 1965).

V prosinci 1963 přijalo předsednictvo ÚV KSČ usnesení „O vytvoření čs. jednotné kontrarozvědky“ s platností od 1. 1. 1964. Státobezpečnostním složkám byla přidělena nová úřední jména a nové krycí označení:

I. správa MV

- rozvědná správa MV

II. správa MV

- kontrarozvědná správa MV

III. správa MV

- Hlavní správa VKR bez krycího názvu – správa vyšetřování StB

IV. správa

- správa sledování a ochrany zastupitelských úřadů

V. správa

- správa ochrany stranických a státních činitelů

VI. správa

- správa operativní techniky bez krycího označení – zvláštní správa

Po příchodu nového ministra vnitra plk. Josefa Kudrny (26. 8. 1965 až 15. 3. 1968) byla znovu zřízena Hlavní správa StB sloučením operativních správ kromě rozvědné. Náčelníkem HS StB byl jmenován plk. Klíma. Krajské správy MV, vzniklé po roce 1953 sloučením krajských správ StB a VB, byly nahrazeny krajskými správami SNB.

Federál

K 1. březnu 1969 byly státobezpečnostní složky nově organizovány – ústavním zákonem z 1. ledna 1970 pak byly převedeny do pravomoci federálního ministerstva.

O tom, jak by měly fungovat státobezpečnostní složky v době normalizace, nás informuje dokument „Základní úkoly, zaměření, formy a metody práce čs. kontrarozvědky“ z roku 1972:

„XIV. sjezd KSČ stanovil zajištění dalšího rozvoje socialistické společnosti pro všechny oblasti našeho společného života, hlavní směry činnosti, ze kterých vyplývají i úkoly pro čs. kontrarozvědku.“ V dokumentu se praví, že čs. kontrarozvědka se řídí usneseními stranických orgánů a teprve pak následuje poukaz na to, že také „zákony a ostatními právními předpisy a na základě jich vydanými rozkazy a nařízeními ministra vnitra ČSSR a jeho náměstků“. Za hlavní operační směry je nutno považovat „boj proti zbytkům vnitřního nepřítele, proti pronikání antikomunismu a proti organizování ideologické diverze“.

V rámci krajských správ SNB byly zřízeny Správy StB v čele s náčelníkem, který byl 1. zástupcem náčelníka krajské správy SNB. Oba dva jmenoval federální ministr vnitra! Druhým zástupcem náčelníka KS SNB byl náčelník VB jmenovaný republikovým ministrem vnitra. Správy StB v krajích byly orientovány čistě kontrarozvědně.

Ministři vnitra

Josef Pavel – ve funkci od 8. 4. 1968 do 31. 8. 1968

Jan Pelnář – ve funkci od 1. 1. 1969 do 28. 1. 1970

Radko Kaska – ve funkci od 28. 1. 1970 do 28. 2. 1973

Jaromír Obzina – ve funkci v letech 1973 až 1983

Rozčlenění FMV z května 1974

Hlavní správa rozvědky krycí ozn. I. správa SNB

Správa kontrarozvědky pro boj s vnějším nepřítelem II. správa SNB

Správa kontraroz. pro boj s vnitřním nepřítelem X. správa SNB

Správa kontrarozvědky pro ochranu ekonomiky XI. správa SNB

Správa kontrarozvědky v Bratislavě XII. správa SNB

Správa sledování IV. správa SNB

Správa ochrany stranických a ústavních činitelů V. správa SNB

Správa zpravodajské techniky

VII. správa SNB

Správa vyšetřování StB bez krycího názvu

Zvláštní správa

Odbor zahraničního tisku IV. odbor SNB

X. správa SNB:

I. odbor – antisocialistické síly a nepřátelská seskupení

II. odbor – kultura, umění, věda, zdravotnictví

III. odbor – školství, zahr. studenti a sport

IV. odbor – ideocentra, emigranti

V. odbor – církve

XI. správa SNB

I. odbor – ústřední řídící a plánovací orgány (ministerstva)

II. odbor – FMZV a jeho organizace (tj. podniky zahr. obchodu), Ústřední celní správa, Výzkumný ústav zahr. obchodu

III. odbor – paliva, energetika, chemie, strojírenství (zejména zbrojní výroba)

IV. odbor – doprava a spoje včetně příslušných víz

V. odbor – ochrana státního tajemství

Slovensko

Správa kontrarozvědky v Bratislavě v sobě slučovala dvě funkce – centrály StB pro území Slovenské republiky a správy StB pro Bratislavu a Západoslovenský kraj. Tato centrála tedy přímo řídila všechna městská a okresní oddělení StB v Bratislavě a Západoslovenském kraji. Je zajímavé, že správa kontrarozvědky v Bratislavě, která byla pověřena kontrarozvědnou činností na území SR, přestože podléhala federálnímu ministrovi vnitra, tak její náčelník byl povinen informace, které se týkaly Slovenska, předávat i prvnímu tajemníkovi ÚV KSS a předsedovi slovenské vlády.

Poslední reorganizace resortu ministerstva vnitra se uskutečnila 1. srpna 1988 (viz dále).

(z J. Frolík – Organizační nástin státobezpečnostních složek SNB v letech 1945 – 1989)