V našem přehledu se
zabýváme –podle našich možností – především složkami Státní bezpečnosti pro boj
s vnitřním nepřítelem, tzv. kontrarozvědkou, tedy II. správou SNB
(centrála kontrarozvědky v českých zemích) a XII. správou SNB (centrála kontrarozvědky
na Slovensku). Obě dvě centrály podléhaly 1. náměstkovi federálního ministra
vnitra. V každém kraji pak měly tyto centrály svá předsunutá pracoviště na
krajských správách SNB. Příslušník StB byl oficiálně příslušníkem SNB a všechny
útvary StB měly také krycí označení jako správy SNB. Příslušníci SNB byli tedy
VB i StB. Náčelník krajské správy SNB měl pod sebou dva zástupce, z nichž
první byl krajský šéf StB a druhý krajský šéf VB. Z příslušníky StB
z krajských správ se občan dostával nejčastěji do styku. V KS SNB
byly ještě zahrnuty obvodní nebo okresní správy SNB, které se taktéž skládaly
ze složek StB a VB. Příslušníci StB na tomto nejnižším stupni vedli především
evidenci „nepřátelských osob“ a při akci NORBERT měli zajišťovat zatýkání těchto
osob a jejich transport do koncentračních táborů. Centrála kontrarozvědky (II.
správa SNB) operovala především na území Prahy, kde měla na starosti různé
ústřední orgány a instituce včetně ministerstev. Působila zde estébácká
smetánka a příslušníci této správy patří dnes k nejnebezpečnějším – svou
dobrou znalostí ústředních orgánů, tam, kde se nepodařilo personální obsazení
(od nejrůznějších náměstků přes sekretářky až po vrátné) z největší části
obměnit, státní správu trvale ohrožují. S příslušníky této správy jsme se
však mohli setkat při nejrůznějších „běžných“ akcích, kde vypomáhali svým
kolegům z krajských správ (hlavně v Praze), protože operativců bylo
zvláště v poslední době nedostatek.
Kromě běžných hodností
příslušníků SNB (viz dále) měli estébáci ještě zvláštní hodnostní značení podle
počtu odsloužených let. Byl to referent, starší referent, starší referent
specialista a vedoucí starší referent specialista. Ideovým tvůrcem těchto
pochmurných výrazů není nikdo jiný než opravdový specialista na metody
výslechu, sovětská NKVD – od ní jsou výrazy převzaty. Pouhým referentem byla
většinou jen písařka nebo sekretářka toho kterého oddělení, zatímco šéfem
oddělení byl vždy vedoucí starší referent specialista, služebně nejstarší
estébák, který mohl mít i nižší hodnost, než některý z jeho podřízených na
oddělení.
Tzv. vnitřní skupina na
každém oddělení StB měla na starosti administrativní zabezpečení oddělení,
vedení protokolů, kurýrní pošty, výdej hajzlpapíru, včetně postu náčelníkovy
milenky.
Z „podtitulů“ jednotlivých
oddělení jasně vyplývá, co měly v náplni práce a podle toho zde také
můžeme hledat toho „svého“ estébáka. 3. oddělení 12. odboru II. správy SNB,
tzv. stážisté, stipendisté, bylo oddělení StB zaměřené na zahraniční studenty
studující v Československu. V 50. letech bylo na StB oddělení
s neuvěřitelným názvem – „bývalí lidé“ (šlo o podnikatele, továrníky atd.
včetně jejich rodinných příslušníků, termín opět pochází z ruštiny). Už
jen z pouhé struktury StB a ze zaměření jejích jednotlivých složek je
zcela evidentní, že šlo o zločineckou organizaci s celospolečenským,
plošným pólem působnosti.
Velmi zajímavé jsou tzv.
činné zálohy StB – kmenoví příslušníci StB, nasazení na různých ministerstvech
a ústředních institucích jako normální zaměstnanci těchto organizací (viz
dále). Tito estébáci nedocházeli na vnitro, ani nemuseli mít dlouhou dobu se
svou mateřskou institucí spojeni. Jezdili do zahraničí, přijímali zahraniční
delegace atd.