--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Richter Antonín
Název: Bezpráví podle zákona
Zdroj: NN Ročník........: 0003/001 Str.: 007
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Je tomu už dávno, co lidé respektovali svoji odpovědnost. Jakmile zjistili, že někde něco není v pořádku, snažili se to napravit. Dnes však o to nikdo nedbá, i kdyby mu to padalo na hlavu. Nedbají o to ani zákonodárci, ačkoli by to měla být jejich samozřejmá povinnost. Aby neschvalovali osnovy zákonů, které se nesrovnávají s demokracií a neuváděli národ v pochybnost, že svoji práci dělají dobře. Neboť zákon č. 229/1991 Sb. o půdě dobře neudělali.

Podle ş 8 odst. 1 tohoto zákona musí vlastník zemědělského objektu, který ho požaduje vydat nebo uhradit jako osoba oprávněná, požádat o to nejpozději do 31. 12. 1992 osobu povinnou, která mu musí ve lhůtě šesti měsíců po doručení příslušné výzvy podle ş 16 odst. 4 téhož zákona - s vědomím a případnou účastí pozemkového úřadu - vyhovět. Jestliže tak neučiní, může ji oprávněná osoba rovněž do 31. 12. 1992, aby se domohla uspokojení svého nároku, žalovat. Požádá-li ji o vydání či úhradu objektu až v prosinci 1992, na což má podle ş 8 odst. 1 právo, zmešká tím lhůtu podat žalobu nejpozději do 31. 12. 1992, neboť osoba povinná může odmítnout vydání či úhradu tohoto objektu podle ş 16 odst. 4 do šesti měsíců až v r. 1993. Jestliže tedy zákon č. 229/1991 Sb. umožňuje oprávněné osobě majetek získat a současně jí v uvedeném případě znemožňuje se ho žalobou domoci, je to jeho velmi hrubý nedostatek. Příčinou toho je buď ledabylost, která vydávání zákonů provází, nebo vytrvalost jejich tvůrců, aby je už v zárodku zdiskreditovali. V obou případech je to doklad nepřípustné konzervace bolševického systému. Zadní dvířka, umožňující zlodějům či překupníkům kradeného zboží jimi případně uniknout a vyhnout se restitucím. Podobně je tomu se zákonem č. 229/1991, který patří do šrotu. Bylo by třeba zpracovávat zákony solidně a jednoznačně, aby jim každý snadno porozuměl a netápal. Aby neurážely jeho inteligenci ani logiku. Nedělat z nich rébus ani křížovku, se kterou si pak neví rady ani advokátní kancelář.

Výstražným dokladem bolševické zvůle i šlendriánu uvedeného zákona je ş 11 odst. 1, písmeno c, který říká - cituji - že "pozemek nelze vydat, je-li zastavěn" - i když se jedná třeba jen o garáž. Že byl ukraden, a proto na něm byla garáž svévolně postavena, zákon už neříká. Drží se mlčky reality jeho násilné existence, jako by byla svatá a definitivní. Bez ohledu na to, že původní vlastnictví pozemku byla také realita. Tu však bolševici neuznali, když pozemek "znárodnili". Asi nebyla dost svatá. Jestliže to zmíněný paragraf nepokládá za loupež, protože zastavěný pozemek touto garáží nedovoluje vydat, je nemravný. Staví právní řád na hlavu ve prospěch zlodějů na účet okradených. Je to paskvil, který nemá ve skutečně demokratických státech obdobu. U nás mu nevadí, že znásilňuje posvátné a nedotknutelné zásady. Neuznává nárok na soukromé vlastnictví, ačkoli ono je nedílnou součástí lidských práv. Spravedlnost je u něho neznámým pojmem.

O tom svědčí i případ výšeuvedené garáže, která se zatím rozrostla o několik dalších. Ty byly svévolně postaveny na parcele obytného domu hospodářské usedlosti, rozbořeného v r. 1945 přímým zásahem pumy při bombardování mladoboleslavské Škodovky a později schváleny úřady se zpětnou platností. Tím byly neprávem ochráněny už tehdy, tak jako jsou zákonem č. 229/91 neprávem chráněny dnes. Nelze je zlikvidovat ani vydat jejich pozemky na zmíněné parcele, kterou zneužily i zablokovaly, takže s ní nelze disponovat. To má ovšem pro jejího původního majitele neblahé důsledky. Nemůže zničený dům na jeho místě obnovit a pokračovat v zabezpečování zemědělské výroby. Nemůže napravit - ani o své újmě a na svůj náklad - škody a křivdy, které mu byly bombardováním i sekvestrací majetku způsobeny. Ačkoli to restituční zákon slibuje, nelze to uskutečnit. Nelze mu věřit, jelikož nemluví pravdu. Co ve svém úvodu tvrdí, to později vyvrací. Nemá žádnou exekutivní moc. Tím zpochybňuje sám sebe a z restitucí dělá frašku.

Jestliže se majiteli zmíněné usedlosti nepodaří odstranit garáže z jeho parcely, aby mohl zničený dům na témže místě znovu postavit, bude je muset od jejich držitelů na vlastní náklad i se zastavěnou plochou, třebaže mu patří, vykoupit. Budou-li s tím ovšem tito držitelé souhlasit. Tím podruhé zaplatí, co už jednou koupil. Kdyby něco takového bylo možné i v samoobsluze, musela by za ukradené zboží, chce-li ho dostat zpět, zloděje s poděkováním odměnit. Tam to ovšem není možné. V zemědělství - díky zákonu č. 229/91 - to však možné je. Proto ho nelze akceptovat.

Ing. Ant. Richter