--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Cibulka Petr
Název: Čtvrtý odboj na obzoru
Zdroj: NN Ročník........: 0003/001 Str.: 016
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

rehabilitací Čtvrtý odboj na obzoru

Přes ujišťování všech dosavadních šesti ředitelů Federální bezpečnostní informační služby o tom, že služba je v podstatě očištěna od příslušníků StB, pracovalo jich velký počet ve FBIS po celou dobu její existence. V podstatě všichni dostali, zejména od bývalého ředitele J. Novotného, ale někteří i od jeho nástupce Š. Bačinského, výjimku z lustračního zákona.

Na neúnosné personální obsazení tajné služby mnohokrát upozorňovaly Necenzurované noviny, nespokojenost s jejím personálním stavem vyslovovali politici, poslanci, Zvláštní kontrolní orgán FS pro činnost FBIS, novináři, i někteří příslušníci FBIS.

V tajné službě probíhá již dva roky boj o to, zda se stane službou, která bude plnit své, zákonem stanovené úkoly při ochraně bezpečnosti státu, nebo zda se stane nástrojem určitých politických kruhů sloužícím k diskreditaci nepohodlných politiků, novinářů a občanů a k prosazování politických cílů určitých mocenských skupin.

Součástí tohoto boje je také propouštění lidí, kteří by dílčím mocenským zájmům mohli stát v cestě. Tak jako mnohde jinde, jsou bezostyšně propouštěni noví, schopní lidé. Využívá se k tomu zejména reorganizace, protože zde zákon dovoluje neudávat důvody propuštění. Lidé, kteří se angažovali při tvorbě základů demokratického státu a jeho institucí, jsou dnes nepohodlní nejen komunistickým mafiím, ale i některým novým, polistopadovým politickým seskupením, protože nehodlají mlčet k tomu, jak různí vysocí činitelé zaměnili zájmy celku za osobní ambice, vysoké posty a velké peníze.

Tito lidé jsou dnes opět mezi prvními propouštěni z práce, jejich názory, připomínky a kritiku dnešní mocní bagatelizují, zpochybňují jejich motivaci, a prohlašují je buď za osoby nedostatečně informované (které do toho nevidí), nebo za lidi, kteří závidí mocným jejich posty a jsou plné nenaplněných ambicí, nebo přímo za lidi psychicky narušené.

Čestní lidé bez patřičných "styků" směrem nahoru jsou dnes proti persekuci opět bezmocní, a to přesto, že jsou neustále vyzýváni k osobní angažovanosti. V okamžiku, kdy se skutečně angažují a poukazují na podvody nezákonnosti, zlodějny, protekcionářství atd., jsou zlikvidováni, propuštěni a jinak odstaveni od možnosti ovlivňovat situaci.

Naše společnost tak vytváří novou vrstvu lidí, kteří jsou protiprávně a v rozporu s listinou občanských práv a svobod diskriminováni za své politické a občanské postoje, za své, mnohdy naprosto oprávněné kritické názory.

Zdá se tedy, že bude muset přijít další vlna rehabilitací, a jestli se situace rychle nezmění, není vyloučena ani budoucí parlamentní diskuse o uznání čtvrtého odboje.

Jednou z institucí, jejíž personální politika vytváří nepochybně podmínky pro budoucí rehabilitaci, je tajná služba. Neúnosná personální politika spočívající nejen v "pěstování si" estébáků, ale i v obsazování vedoucích funkcí ve službě lidmi, jejichž hlavní a často jedinou kvalifikací pro výkon vedoucí funkce byla naprostá oddanost tomu, kdo momentálně zastával post vyšší a nejvyšší, se stala pro FBIS zcela typickou. Schopnosti, vzdělání, dodržování zákonů a preferování zájmů bezpečnosti státu nad zájmy vedoucích funkcionářů FBIS, se naopak staly důvodem k vyhození ze služby. Tuto personální strategii zavedl bývalý ředitel Novotný, pokračoval v ní jeho nástupce-ředitel Bačinský a pokračuje v ní i prozatímně a doufejme, že skutečně jen prozatímně pověřený ředitel BIS Stanislav Devátý.

Pan Devátý se tak připojil k polistopadovým funkcionářům, kteří vytvářejí půdu pro vznik čtvrtého odboje, a to v době, kdy ještě nebyl uznán odboj třetí (k hanbě nás všech, ale především k hanbě polistopadové vládnoucí garnitury).

Bezprostředně po svém pověření prozatímním ředitelováním české tajné služby (BIS) přistoupil totiž k provedení "zásadních organizačních změn" (v rozporu se svým pouze prozatímním pověřením).

V souvislosti s touto reorganizací provedl pan Devátý rovněž výběr pracovníků bývalé Federální bezpečnostní informační služby, které uznal za hodny, býti převzati do BIS. Kritéria výběru nám nejsou známa, jsou nám však známy výsledky výběru a ty jsou zdrcující.

Do české tajné služby bylo převedeno více než 70 bývalých příslušníků druhé správy StB, kteří před listopadem byli součástí služby, která věrně sloužila komunistické nomenklatuře a příslušníci dalších správ StB, zatímco byli propuštěni další noví, čestní a schopní lidé, podobně jako při reorganizaci na podzim roku 1991. Na řadu bývalých příslušníků StB se přitom vztahuje lustrační zákon, to znamená, že nesmějí pracovat v FBIS (zák.451, ş1, písm.c).

Podle našich informací ustanovil pan S. Devátý do funkcí v české tajné službě (BIS) více než 60 bývalých příslušníků StB, kteří pracovali na "vnitřním nepříteli", to znamená, že fízlovali, udávali a pronásledovali své spoluobčany (včetně jejich rodin). Jsou to mimo jiné tito bývalí příslušníci druhé správy StB: Babic Jiří, 1968 Kučera Josef, 1951

Bendová Ilona, 1959 Nechvíle Miloslav, 1950 Berka Roman, 1950 Novotný Gustav, 1939

Brabcová Vlasta, 1959 Oppl Michael, 1966 Bujňák Vlastimil, 1954 Peterka Václav, 1948

Burak Peter, 1952 Petřík Jiří, 1954 Chroust Michal, 1949 Pěnčík Zdeněk, 1963

Dittrich Josef, 1951 Pipková Renata, 1965 Eliáš Antonín, 1961

Frank Milan, 1957 Průchová Jitka, 1954 Fráz Oldřich, 1947 Přerovský Milan, 1949

Hakl Ctislav, 1951 Ridoško Bohumil, 1949 Hronek Jaroslav, 1939 Somol Lumír, 1935

Jáně Zdeněk, 1955 Stanko Štefan, 1937 Jelen Petr, 1963

Kašíková Věra, 1952 Svoboda Roman, 1960 Kelča Josef, 1940 Štubňa Ivan, 1948

Kolář Vladimír, 1944 Vodička Josef, 1955 Kozelka Josef, 1952 Winkler Jan, 1965

Křen Josef, 1952 Zdeňková Jitka, 1961 Ženíšek Jaroslav, 1954

Jsou to lidé, kteří například: absolvovali školy a kurzy KGB, rozpracovávali společné akce se ZO KGB v Milovicích, kontrarozvědně ochraňovali zájezdy Čedoku, rozpracovávali zahraniční montéry, rozpracovávali problematiku emigrantů, podíleli se na kontrarozvědné ochraně sovětských vojsk, ochraňovali řidiče mezinárodní kamionové dopravy, a dokonce udávali nejen přátele a známé, jsou tam i výtečníci, kteří udávali vlastní rodinu. Rozpracovávání "nepřátel socialismu", občanských iniciativ, jako byla Charta 77, VONS, HOS atd., patřilo k náplni práce II.správy StB. To jsou tedy lidé, kteří jsou podle názoru ředitele FBIS S. Devátého "nepostradatelnými odborníky" pro českou tajnou službu.

Ústavní soud sice rozhodl, že ministr vnitra, ministr obrany, ani ředitel FBIS nemá nadále právo udělovat výjimky z lustračního zákona (ş 2, odst.3 a ş 3, odst.2 zák. 451), ale BIS se tím netrápí. Ředitel odboru legislativy Ivo Fajmon při rozboru tohoto rozhodnutí Ústavního soudu shledal: "Výjimky (z lustračního zákona - pozn. aut.) již udělené však nepozbudou platnosti. Jde o právo zastávat funkci příslušníka Bezpečnostní informační služby České republiky již nabyté, které není možno zpětně odejmout." Takže estébáci jsou ustanoveni, podle našich informací jich nebylo převedeno do BIS pouze několik. K nepřevedeným patří Václav Wallis, toho času ve vazbě pro důvodné podezření z prodeje informací z FBIS za "velmi slušné peníze" a jeho dva spolupracovníci Peter Petro a Pavel Kašpar.

Do české BIS naopak nebylo převedeno více než deset nových, většinou vysokoškolsky vzdělaných pracovníků, kterým chyběl základní předpoklad pro setrvání v tajné službě: totiž mlčet k estébáckým praktikám, k neschopnosti, nezákonnostem a prohlubování neakceschopnosti tajné služby, jejímž důsledkem je ohrožení bezpečnosti státu.

Jde o jasnou likvidaci "nepohodlných" lidí, zcela v tradicích bývalé StB. Jde o zjevnou snahu učinit personální situaci na BIS nezvratnou, tak aby pozice neschopných vedoucích funkcionářů ve vedení nemohly být otřeseny ani případným nástupem nového ředitele.

Jedním z opatření v tomto směru je i dvojí zkušební lhůta stanovená pro pracovníky BIS. Ti "poslušní" a neschopní ničeho jiného než trapné loyality směrem nahoru (česky se tomu říká jadrněji) mají stanovenou zkušební lhůtu jeden den. Ti trochu podezřelejší z vlastnictví mravních zásad z toho, že by se chtěli držet litery zákona a usilovat především o ochranu bezpečnosti státu, dostali zkušební lhůtu 3 až 6 měsíců. Do té doby se buď přizpůsobí, nebo ... Tito "podezřelejší" jsou tímto způsobem vyšachováni z jakékoliv vedoucí funkce i samostatné práce - dokud jsou totiž ve zkušební lhůtě, nemohou zastávat žádné funkce ani provádět operativní činnost. Je to velmi chytře vymyšleno, že? To asi nemá pan Devátý z vlastní hlavy. Někdo jím obratně manipuloval a dosáhl svého. Ke škodě pana Devátého, který za to nese zodpovědnost, i ke škodě nás všech.

Šance, kterou měla tajná služba při přeměně v českou tajnou službu - očistit se od zkompromitovaných a neschopných lidí, nebyla využita. Naopak, pozice neschopných a všehoschopných se upevnila, a to díky nevšímavosti parlamentů a vlád vůči varovným signálům, spoustě informací a skandálům s činností FBIS spojených. Je to nebezpečná nevšímavost, která se dříve či později tvrdě vymstí - bohužel nám všem.

Pana premiéra Klause by mělo zajímat alespoň to, že stav vysokoškolsky vzdělaných pracovníků ve vedoucích funkcích české BIS je cca 5 % z celkového počtu vedoucích pracovníků služby. (Na přání procento upřesníme). Mělo by ho zajímat i to, že nová reorganizace tajné služby (mimochodem již asi dvacátá) je v rozporu s úkoly služby a možnostmi jejich plnění. Mělo by ho zajímat i to, že je svými spolupracovníky, kteří mají na starost otázky bezpečnosti, informován přinejmenším jednostranně nepřesně a neúplně, ne-li přímo nesprávně.

Situace ve BIS (dříve FBIS) je ad absurdum dovedenou ukázkou (nikoliv ojedinělou) toho, že jakékoliv sebeotřesnější a prokazatelné informace o katastrofálním stavu důležité státní instituce nevzbuzují v odpovědných činitelích často žádný zájem, natož snahu situaci řešit.

Ani jedna z uveřejněných, často až neuvěřitelných informací o stavu a činnosti tajné služby nebyla vyvrácena a byly to informace neobyčejně závažné, dokládající nejen její neakceschopnost, ale i překračování platných zákonů.

Pozice "mrtvého brouka", kterou k tomu zaujímaly vlády i parlamenty, je živnou půdou pro darebáky, hochštaplery, dobrodruhy, neschopné nýmandy a podobné typy. Slušní a stateční lidé jsou likvidováni, bezmocní. Stále ještě! Nebo už zase? Petr Cibulka