--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Grünthalová Pavla
Název: Pravda o 17. listopadu
Zdroj: NN Ročník........: 0003/001 Str.: 020
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 21.08.1990 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Pana Čeřovského jsme se v souvilosti s jeho životními zkušenostmi zeptali:
Vy jste se aktivně podílel na zveřejnění přísně tajného rozkazu náčelníka Generálního štábu ČSLA M. Vacka o vojenském potlačení vystoupení tzv. opozice v roce 1989. Můžete nám o tom něco říci? 21.8.90 mi byl na krátkou dobu zapůjčen dokument, který hovořil o tom, že tehdejší náčelník generálního štábu Vacek vydal přísně tajný rozkaz k mobilizaci určených útvarů - tankových a pozemních - k potlačení možného vystoupení takzvané čsl. opozice. K tomu použití nedošlo, protože 24.11.89 na ÚV KSČ, kdy ministr obrany gen. Václavík žádal, aby dostal souhlas k použití armády, Jakeš tento souhlas nedal. K použití armády proti vnitřnímu nepříteli podle usnesení Rady obrany státu z roku 1971 muselo být rozhodnutí dáno z politického centra, tzn. 13.odd. KSČ. Když jsem se s tímto dokumentem seznámil, šel jsem na GP ČSFR s tím, že chci učinit výpověď, že jsem takový dokument měl v ruce, a žádám, aby GP zahájila v této věci šetření.
Nikdo s tím ale nechtěl mít nic společného. Pak mě na Hl. voj. prokuratuře začli vyslýchat, ne co bylo v dokumentu, ale kdo mi ho dal. Nakonec se mnou sepsali protokol, já jsem se odebral za Honzou Bauerem, který pracoval jako redaktor v Zemědělských novinách a on o tom článek uveřejnil a začal velký poprask. V pondělí ráno dementoval toto oznámení náčelník generálního štábu, tehdy generál Slimák (později povýšený panem Havlem do hodnosti generálporučíka a o něco později odvolaný), a pak se ukázalo, že lhal. Na základě toho začalo rozsáhlé vyšetřování. Chtěl jsem se dostat k Havlovi, to mi ale nebylo umožněno. Nicméně, podařilo se mi dostat se na Hrad, přijal mne Křižan, přišli tam potom moji další kolegové a k nevůli pana ministra Vacka začala veliká akce studia dokumentů, které jednoznačně potvrdily, že armáda se na takový zásah připravovala a že na něj byla připravena.
Poté byla ustanovena prezidentská komise. Předsedou této komise byl poslanec Dejl za OF z České Lípy (z této komise jsem byl vyšachován). Komise dlouhou dobu nic nedělala, jen předstírala, že pracuje. Pak byli přece jen nuceni vydat 105 až 115 stránkovou zprávu (oficielně bylo vydáno 105 stránek), to znamená, že deset dokumentů se vůbec na veřejnost nedostalo. V této zprávě bylo jednoznačně prokázáno, že takové nařízení existovalo, že armáda měla prostě potlačit jakékoliv vystoupení v roce 1989. Na základě těchto nezvratných důkazů musel Havel odvolat generála Vacka z funkce ministra obrany a jmenoval do funkce ministra Dobrovského. My jsme později došli k závěru, že kdybychom byli věděli, že Vacka vystřídá Dobrovský, že jsme měli raději Vacka odprosit, raději jsme ho tam měli nechat, protože to, co následovalo, to bylo horší, než když tam byl Vacek. To proto, že o Vackovi jsme věděli, že to je lotr, ale byl odborník, věděli jsme ovšem, že je politicky zkompromitovaný a tudíž jeho politické možnosti jsou v určitých mezích. Kdežto Dobrovský byl muž Havla, tudíž ten mohl od mínus do plus nekonečna, navíc to byl neodborník a v podstatě všechno tam zakonzervoval všechny ty staré kádry, které jsou tam až dosud. Odešli jenom lidé, kteří už nemohli pro své jméno na veřejnosti vystupovat. Nebo ti, kteří již splňovali důchodový věk. Jinak z lidí, kteří byli uvedeni ve zprávě komise, neodešel vůbec nikdo.
Co bylo bylo potom, co následovalo?
2.ledna 1991 jsem podal na Generální prokuraturu ČSFR trestní oznámení na Václavíka, Vacka a celou řadu lidí, kteří zastávali funkce a byli jmenováni v této prezidentské komisi jako lidí, kteří připravovali protistátní puč. Dlouhou dobu se nic nedělo, vůbec jsem nedostal žádné potvrzení, tak jsem napsal dopis přímo Dubčekovi, jako předsedovi Federálního shromáždění a obvinil jsem generální prokuraturu, že porušuje zákon, a ani mi neodpověděli na tento dopis, a ani do 30 dnů nezahájili žádné vyšetřování. Samozřejmě od Dubčeka jsem žádnou odpověď nedostal.
Zase asi dva měsíce se nic nedělo, tak jsem napsal urgenci. Poté jsem byl předvolán na vyšší vojenskou prokuraturu do Příbrami, kde se mnou sepsali neslaný nemastný protokol a řekli mi, že nemohou v té věci dále pokračovat, protože nemají zprávu prezidentské komise, přestože ji mnohokrát vyžadovali. Já jsem tedy vyšetřovateli vyšší vojenské prokuratury podplukovníkovi Doležalovi řekl, že tuto zprávu mám doma, takže jsem ji dal k dispozici a opět se nic nedělo. Až v roce 1992 jsem dostal usnesení vyšší vojenské prokuratury, že v předmětné věci bylo vše podniknuto, že to bylo zkonstatováno ve zprávě prezidentské komise z roku 1990 a že Vyšší vojenská prokuratura Příbram další šetření zastavuje a že proti tomuto usnesení mohu podat odvolání. Napsal jsem odvolání v tom smyslu, že pokud vojenská prokuratura tvrdí, že není třeba nic vyšetřovat, že je to chyba, že ona je povinna vyhledávat a vyšetřovat tyto věci a vyhledat všechny okolnosti tak, aby byla tato trestná činnost objasněna. 20.10.1992 jsem dostal usnesení vyšší vojenské prokuratury, že moje odvolání zamítá a celou záležitost zastavuje, protože činnost tehdejších představitelů Čs. lidové armády byla v souladu s tehdejšími zákony. Takže k této záležitosti již není co dodat. Víte něco o tom, že mezi československými polistopadovými představiteli a vedoucími představiteli SSSR existovaly nějaké dohody o dalším vývoji u nás, co se smí, co se nesmí a podobně? Pikantní na celé záležitosti je to, že díky dopisu, který poslal tehdejší velvyslanec Rudolf Slánský junior z Moskvy, vyšlo najevo, že Sovětská strana souhlasí s ujednáním, ke kterému došlo 13. prosince 1989 mezi zástupci Havla a tehdejšími představiteli ÚV KSČ. ÚV KSČ zastupoval tehdejší tajemník Mohorita, byl u toho také tiskový tajemník br. Hora a za Havlovu stranu toto jednání vedl Šilhán, Křižan, Vondra, Hanzal a další. O tomto existuje jednoznačný důkaz. Slánský v tomto dopisu, který poslal Dobrovskému (Dobrovský byl v té době mluvčím, potom byl perzonálním šéfem min. zahraničních věcí), psal, že Sovětská strana s těmito úmluvami souhlasí.
V dopise se uvádí, že východiskem jednání musí být, že československá strana dodrží tato ujednání: nebude provádět žádné změny na ministerstvu vnitra a ministerstvu obrany a za to, že je garantováno zvolení Havla prezidentem republiky. Tento dopis se dostal na veřejnost, já jsem tento dopis četl. Tento dopis existuje a měl by být uložen v archivu ministerstva zahraničních věcí. To je možná jedna z věcí, za něž dostal potom Dobrovský za odměnu křeslo ministra obrany, protože v tom musel mít prsty. Nechápu, proč by takovýto dopis dostával Dobrovský a nikoliv ministr zahraničních věcí - to byl Dienstbier. Je to trošku podivuhodné, velvyslanec by měl psát svému šéfovi ministrovi a nikoliv tiskovému mluvčímu, což byl Dobrovský. Pravděpodobně se braly v úvahu vztahy a styky pana Dobrovského za doby jeho dřívějšího působení jako dopisovatele v SSSR.
Jaké otázky byste rád položil současnému ministrovi obrany I. Andrejčákovi?
Teď kdybych stál před ministrem obrany Andrejčákem, zeptal bych se ho: Jakou roli a jaký podíl sehrál on sám ministr Andrejčák, tehdejší velitel východního vojenského okruhu, v této věci. Protože on za zásluhy o přípravu tohoto puče se stal později náměstkem ministra obrany Dobrovského.
Zadruhé bych se zeptal, kdy a jak s konečnou platností budou z československé armády propuštěni všichni bývalí nomenklaturní představitelé armády jako generál Kubizňák, gen. Ducháček, gen. Rygál, náčelník pozemního vojska, který měl později na starosti odsun sovětských vojsk - Naďovič, kdy bude odvolán z Kanceláře prezidenta republiky generál Tomeček, to je zvlášť ostudná záležitost. Generál Tomeček, bývalý velitel raketového vojska západního vojenského okruhu (tedy člověk, který měl prsty na jaderných zbraních), dále kdy bude odvolán z Rady obrany státu generál Čadek, atd. atd. Jak a kdy bude vyřešena s konečnou platností generalita spojená přímo s KGB, dodnes působící ve Vysoké škole pozemního vojska ve Vyškově. Kdy budou odňaty hodnosti těm V. Havlem povýšeným generálům, u nichž se prokázalo, že jsou agenty KGB nebo spolupracovníky StB, nebo agenty VKR. A dále kdy budou například reaktivováni ti důstojníci, kteří prokázali v období totalitní diktatury svůj jednoznačný postoj, nebyli zkorumpováni a jednoznačně odmítli s tímto režimem spolupracovat, byli degradováni, vyhnáni na okraj společnosti, mnozí z nich byli zavřeni a někteří z nich dokonce se museli uchýlit za hranice nebo byli za hranice vystěhováni.
Jaká je podle Vašeho názoru nyní situace v československé armádě? Co by se mělo stát, jaké podmínky by měly být splněny, aby vznikající česká armáda se stala armádou demokratickou a bojeschopnou?
Nejprve bych chtěl zdůraznit, že za dobu, kdy vykonával funkci ministra obrany pan Dobrovský, přivedl československou armádu k naprostému kolapsu. Pan Křižan mně sice na Hradě vyprávěl, když se řešil případ ministra Vacka, jaký je pan Dobrovský podle sdělení prezidenta Havla odborník, ale to se později neukázalo v praxi. Hlavní, co se mu podařilo, bylo naprosté zakonzervování dosavadního stavu. Přemístění zkompromitovaných důstojníků a generálů se provedlo systémem "škatule, hejbete se!", takže až na malé výjimky všichni jsou dále v armádě, jen na jiných, rovněž teplých místech.
Na doporučení OBRODY byl nominován do funkce náčelníka GŠ generál Pezl a jeho podlézavci. Na generální štábu byla pod vedením gen. Pezla vypracována vojenská doktrina, podle níž by se nedal bránit ani Karlštejn. Obklopil se podivnými lidmi, o jejichž vztahu ke KGB a StB (VKR) nelze vůbec pochybovat. Všichni prezidentskou komisí označení spiklenci jsou stále na FMO nebo generálním štábu. Pan Dobrovský vzal jen toho, kdo se mu hodil a odmítl nepohodlné. Stejně tak se mu podařilo vyhodit i mnohé reaktivované vojáky, z některých udělal opět poslušné kolaboranty (čímž ostatně mnozí za totality byli) a jiné nechal povýšit a ustanovit nejen na dobře placená, ale i rozhodující místa. KGB v Moskvě má tak skvělý přehled, co se ve federální, ale i v nově připravované armádě děje, takže si myslím, že dříve než Rada obrany státu (samozřejmě s komunisty, majícími legitimace ještě v roce 1990!), vědí o všech záměrech, plánech a opatřeních než předseda federální nebo národní vlády.
Vždyť ale přece existuje lustrační zákon a ten se přece vztahuje i na armádu?
Pan Dobrovský záměrně a vědomě neplnil tzv. lustrační zákon, takže lidé, kteří měli z této armády po 1.7. t.r. odejít, si vesele pobývají na teplých místech a očekávají, až sjednocená levice vyhraje volby a pan Dlouhý se třeba stane předsedou vlády. Složení Rady obrany státu České republiky, v níž jsou dva komunisté do r. 1990 a dva předchozí, samozřejmě neskýtá žádnou záruku nové, demokratické armády.
Proslýchá se také leccos o konfliktu zájmů, či normálně řečeno o neoprávněných výhodách a obohacování se vysokých armádních činitelů.
Dnes je např. pan Vacek prezidentem společnosti VICTORIA, která usiluje o získání jednoho z nejbohatších prostorů severních Čech, výcvikového prostoru (VVP) Kuřívody o rozloze cca 250 čtv.km. V souvislosti s tím mně napadá, o čemž šuškají hradní vrabci, proč pan Dobrovský nechal celý tento prostor a zejména letiště Hradčany naprosto prázdný, když se tam mohl okamžitě rozmístit letecký pluk z kteréhokoliv prostoru, kde svojí činností zatěžuje okolí. Podivuhodná je také skutečnost, že zatímco VVP Mladá a Milovice jsou prostory naprosto zdevastované, letiště Hradčany je dobře hlídáno a udržováno. Pro kohopak asi? A kdopak za toto hlídání a opatrování dostane pěkně zaobalenou, doživotně zajišťující sumičku, pokud možno v dříve odsuzované kapitalistické měně? Myslím, že se to brzy pozná, až skončí tzv. konkurz, v němž je o vítězi, jak se šušká po Českolipsku, už rozhodnuto. Nemělo by se také zapomenout na bývalého poslance OF pana Deyla. Byl přece tak loajálná. A tak pořád v této republice (a nedej Bože, aby i v té budoucí) platilo:
CHCEŠ-LI SE DOSTAT DO VELKÉHO MALÉRU, UDĚLEJ NĚCO PRO VLAST ! Těm, kdo by stáli o radu, bych mohl sdělit své zkušenosti. A tak stále, jakmile se ozvete proti establishmentu, vrhne se na Vás pod praporem antikomunismu smečka normalizátorů, partajních funkcionářů, bývalých či soudobých estébáků, agentů KGB a příslušníků Lidových milic. Ti všichni si udržují několikeré noviny, podplácejí žurnalisty, pracovníky rozhlasu a televize, a tak se můžete ke svému údivu dozvědět, že zemřelý Dubček byl největším demokratem (i sociálním), největším bojovníkem za občanská a lidská práva a největším humanistou na světě. Ostudou Václava Havla zůstane nejen tento zbabělec, kterého vyzvedl do vysoké funkce, ale i Čalfa, což bylo plivnutím do tváře miliónům obyvatel Československa, že premiérem se stal husákovský ministr, jakoby se v tomhle nešťastném státě nenašel jediný slušný a schopný člověk.
Myslíte si, že hrozí zneužití armády proti demokratickému vývoji? Je to možné vyloučit? Co proti tomu je možno dělat?
Mohl bych snad říci ne Bože chraň krále, ale chraň tuto nešťastnou zemi a lid, který ještě neprohlédl ze své slepoty. Mě jen udivuje zaslepenost (nebo snad i slepota) mnohých, kteří se tváří, že nevědí, že je možno v rozvojové zemi (jakou je nyní i ČSFR) provést snadno vojenský převrat za pomoci jednoho dobře vycvičeného pěšího praporu. Ti, co až dosud armádě veleli a velí, jsou povětšině zbabělci a amatéři, vydávající se za profesionály. A pod jejich velením, pokud jim bude nová česká armáda svěřena, nikdy žádná bojeschopná a profesionální armáda nebude vytvořena. Jim totiž nikdy o takovou armádu ani v minulosti moc nešlo. Hlavně, že se měli dobře, že jim do toho nikdo moc nemluvil a měli zaručený klid a jistotu. Garancí byla KSČ a kladný poměr k SSSR. A v tom se mohli přetrhnout. Teď právě je jim dobrá Spolková republika a USA, dříve nejhlavnější nepřátelé.
Jak mně řekl vloni jeden z vojenských přidělenců: Dříve moji rezidenci obcházeli oklikou a na nucených recepcích se se mnou báli promluvit a teď je nestačím odhánět od domu. A jsou to stále titíž lidé. Pan Dobrovský to ví.
Jakou záruku můžete spatřovat v těch lidech, kteří dodnes zastávají vedoucí funkce v armádě.
Pavla Grünthalová