--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Blažková Ema
Název: Luděk a René
Zdroj: NN Ročník........: 0003/001 Str.: 030
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1974 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Ema Blažková, akademická malířka Na jaře před velikonocemi 1974 jsem si polepšila. Dostala jsem se na celu č. 212 při jižní stěně budovy trestnice v Ruzyni. Předtím jsem byla na opačné straně chodby, v cele se zamřížovaným okénkem na sever. Bylo tam zima. Ale teď mi někdy svítilo hořením okénkem do cely jarní sluníčko. A kdy jsem se vyhoupla na stolek, dál na stráni byly vidět rozkvetlé keře. Jedinou výhodou severní stěny trestnice "Na Ruzyňce" bylo okénko, které vedlo k pozemku Státního statku a tam se pro dělníky ohlašovaly přestávky v práci údery na kus železné traverzy. A podle toho zvuku se dal alespoň sčítat časový běh antického Chronose.

Na mé nové cele mi bylo divné, že jsou vybílené zdi celé pošlapané, že jsou všude špinavé šlápoty od pantoflí, dokonce i na stropě !

Pak jsem se dozvěděla od starousedlých vězeňkyň, že tam přede mnou byly zavřeny dvě mladé šlapky. Uměly si Morseovou abecedou vyklepávat zprávy i s hořením patrem a také vodovodním potrubím se dá hovořit se sousedními celami.

Na signál: Vy-plách-ni! (tři údery) ti nahoře hadrem vymáčkli všechnu vodu z odpadové roury a "domácí telefón" byl tím uzpůsoben k hovorům.

Na třetím patře, na mužském oddělení byli nad touto celou dva vězňové. Ti řekli těm dvěma dole, že se jmenují Luděk a René. V krátkých rozhovorech s dvěma mladými ženami pod nimi si všichni slibovali, až vyjdou z lapáku, kde se sejdou a jaký pěkný společný život je čeká. René byl námořním kapitánem našich zaoceánských lodí a Luděk také byl nějakým nóbl gentlemanem. Obě šlapky byly tak fascinovány vidinou vdavek a skvělé budoucnosti, že pořád lezly na okénko, pořád volaly do mříží, posílaly si "koně" s těmi nahoře na utržených proužcích látkové obruby z ručníku s psaníčky a s cigaretami a ženy jim posílaly nahoru oplátkou pramínky svých vlasů.

Jak vyklepávaly pantoflema vzkazy, tak proto ty šlépěje i po stropě! Dozorkyně Zdena, praporčice na ženském oddělení 2. patra si už s těmi dvěma mladicemi nevěděla rady. Pořád rámusily a povykovaly, a tak se dohodla s velitelem 2. patra, "Černým Karlíčkem", aby jim velitel z třetího patra svezl dolů výtahem na ženské patro toho Luďka a Reného. A že je oběma šlapkám ukáže. Byli to dva velmi degutantní strejci...

A pak už byly obě ženy tiché, trochu plakaly zklamáním, a potom už měly dozorkyně po chodbách klid.

Podlipské noviny, 18/92