--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Maraczi Pepíno
Název: Zabiti při útěku
Zdroj: NN Ročník........: 0003/001 Str.: 031
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

K I. části Seznamu zastřelených osob CESTY ZA SVOBODOU

Již x samotné oplocení naší země při pohledu zvenčí dávalo najevo, v jakém prostředí žijeme. Pokud se někdo rozhodl odejít za svobodou pěšmo přes "čáru", musel absolvovat metrový plot z drátěné síťoviny, na jehož vrcholu bylo na izolátorech instalováno signální zařízení, které při dotyku upozornilo, ve kterém místě je narušena hranice. Střední stěna byla pak nabita proudem se šesti až osmi tisíci volty. Nechyběly ani kulisy komunistického dramatu: strážní věže, kulometná hnízda, bunkry a zakopané tanky s děly. Později kulisu dotvářely infračervené reflektory, speciální dalekohledy, z nichž bylo možné pozorovat krajinu i v noci. Pohraniční stráž dostala název "zelené gestapo".

Pokud neskonali "narušitelé" hranic přímo před hlavní samopalu, mohli se stát obětí převaděče. Znám jen případ převaděče Bělousova, který byl "komandírem" NKVD a lidi, které měl přes hranici převést, nejdříve okradl a pak v noci ubíjel v rokli u Karlových Varů, kde je házel do opuštěné šachty. Podobně jednal převaděč Polčák na Šumavě nebo Hubert Pilčík ze Sence u Plzně, který za převod vybíral ve špercích či penězích 25-30 tisíc. Jediným světlým bodem v převádění zůstala odbojová skupina "Rozvodněná Dyje", která se zdarma do 31. října 1948 postarala o zdařilý útěk 93 lidí.

První únos letadla do zahraničí se datuje 24. březnem 1950. Kuriozitou je "unesený" rychlík č. 3717, který 11. září 1951 projel Aší do obce Wildenau. Ze 106 cestujících se jich ihned vrátilo jen 27, ostatní požádali o politický azyl. Poprvé se podařilo v potápěčském oděvu a přilbě uniknout do Rakouska Oldřichu Lopadovi v červenci 1954. Dne 25. 7. 1953 vzal do tanku osm lidí Václav Uhlík, aby s nimi přejel hranice. Tank dal vlastnoručně dohromady ze starého britského tanku, který našel v poli a za pár korun jej koupil. Útěk (neboli "újezd") se tenkrát zdařil. I když byli utíkající vynalézaví, mnoho jich padlo do rukou provokatérů a pracovníků StB, tak jako rodina Petráskových, která byla zatčena na bratislavském letišti 30. 3. 1950. Moje osobní známá, paní Libuše Drobílková, byla označena jako žena, která patří do "reakční mládeže". Byla zatčena ve svých 21 letech, v červenci 1948. Když měla být po výsleších převezena z Bartolomějské ulice na Pankrác, dostala moták, ať se nebojí. Do Bartolomějské nadruhý den přijeli dva muži a místo do vězení ji převezli na Wilsonovo nádraží, kde skrytě nastoupila do rychlíku, kterým hned odjela do Domažlic a pak pěšky přes hranice. Každý neměl to štěstí, aby mu pomohli kamarádi, vydávající se za policisty. Bratři Mašínové se museli začátkem října 1953 doslova prostřílet ze sovětského sektoru ve východním Německu do západní zóny. Ač postřeleni, přece jen svobodni.

Přesto je mnoho lidí, kteří se svobody nedožili. Jak to dokládá náš poprvé zveřejněný seznam obětí z let 1948-1956.

Pepíno Maraczi