--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: Potřeba studu
Zdroj: NN Ročník........: 0003/001 Str.: 000
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Bedřich KAREL Už poněkolikáté přistoupili bosenští Srbové na další z mnoha příměří, která již byla uzavřena, a ještě uzavřena budou. Po každém náznaku "dobré vůle" ze srbské strany si Evropa znovu oddechne a získá další dobrou výmluvu k odložení razantní vojenské akce, jež by se stala prvním účinným krokem k ukončení krutostí balkánské války. Evropa se tak stále podvoluje tlaku Srbů, kteří pomocí taktiky postupných kroků nakonec stejně získají, co potřebují. Kolik to bude stát zmařených lidských životů, navíc za cenu vyhnání celé etnické skupiny obyvatelstva, zřejmě už nikoho nezajímá. Jinak by se civilizovaný svět nemohl, v podstatě se založenýma rukama, dívat na utrpení doslova vyhlazované národnosti.

Komu dnešní situace na Balkáně připomíná stav před druhou světovou válkou, není daleko od pravdy. Evropské demokracie se stejně jako tehdy omezují na pouhé verbální odsudky útočníka a v nejlepším případě vysílají mise, jejichž jednání nevedou prakticky k ničemu, přičemž jejich jediným výsledkem je získání času, který nezbytně potřebuje srbská i chorvatská strana po "Endlösung" (konečné řešení) muslimské otázky. Nemluvě už o nebezpečí zásahu islámských zemí ve válečném konfliktu, jehož důsledky by vedly k bezprostřednímu ohrožení bezpečnosti celé Evropy.

Televizní divák si už zvykl na každodenní výjevy plné autentických válečných hrůz. Navíc převládá všeobecné přesvědčení, že se nás to vlastně netýká - proč by nás měl zajímat osud lidí kdesi daleko na jihu Evropy... A opět se vrací neodbytná reminiscence na osmatřicátý rok. Tehdy také nikdo nechtěl válčit, všichni chtěli mír. Ten však byl po nesmírném šestiletém utrpení vykoupen 60 milióny obětí. Balkánský konflikt, ať se to již někomu líbí či nikoliv, je ryze evropskou záležitostí, proto jsou státy obývající společný prostor vázány povinností zasáhnout optimálním způsobem. Válka dospěla do stádia, ve kterém již není možné použít běžných donucovacích prostředků, jenž jsou neustále doporučovány "appeasery" většiny evropských zemí. Srbové a v poslední době i Chorvaté, se nezaleknou výhrůžek obchodním embargem, vždy se totiž najde dostatek cest, jak ho obejít.

Jedinou cestou veducí alespoň k částečnému úspěchu je účinný vojenský zásah, tedy nikoli pouhé letecké útoky na pozemní cíle, ale rozsáhlá pozemní operace. Není vyloučeno, že ze srbské strany může odpor přerůst ve vleklou gerilovou válku, to však není důvodem, jenž by podobné řešení vylučoval. Jiné cesty už totiž není: způsoby ukončení válečného konfliktu tak, jak jsou navrhovány opatrnickými evropskými politiky, již nebudou účinné. Podobně scestná je představa, že se vše urovná zevnitř a žádného zásahu nebude třeba. Na podobném předpokladu je založen Vance-Owenův plán ukončení konfliktu, který není ničím jiným než pouhým alibismem, nic totiž neřeší.

Není tomu tak dlouho, co se V. Havel vyslovil pro vojenský zásah v bývalé Jugoslávii a přes všechny výhrady, které k jeho osobě chovám, mi nezbývá než souhlasit. Poněkud zvrácenou reakcí, jež však plně odpovídá absurditě doby, ve které žijeme, byly výsledky průzkumu veřejného mínění, v němž se většina českých občanů vyslovila proti naší aktivní účasti při vojenských operacích. Nezastírám, že jsem neočekával vlnu nadšení, ale naprostý nezájem o náš společný osud či odmítnutí pomoci, je přespříliš. Bosna, Srbsko i Chorvatsko totiž leží ve stejné Evropě jako naše i ostatní země tohoto kontinentu a na frontovou linii se automobilem dostanete za necelých šest hodin. Lidé tam vraždění jsou stejní jako my. Nestydíte se, Evropané?

POZNÁMKA

Zvláštní pověřenec komise OSN pro lidská práva pro oblast bývalé Jugoslávie, bývalý polský ministr T. Mazowiecki, na tiskové konferenci ve Vídni varoval před hrozícím "vyhlazením Muslimů v Bosně a Hercegovině". Státy Severoatlantické aliance se stále nemohou dohodnout, zda vojensky zasáhnout či pokračovat v jednání... (zpráva z denního tisku). A mně nezbývá, než připomenout část dialogu V+W z dob předválečného Osvobozeného divadla, v němž varují před hrozící válkou a srovnávají rok 1900 a 1934: "... Čuchněte si k Evropě a zavání střelným prachem jako tenkrát..."