--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: Recenze
Zdroj: NN Ročník........: 0003/004 Str.: 008
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Bedřich KAREL V závěru loňského roku poznamenaného definitivním rozchodem absurdního československého soustátí, vyšlo 25. a 26. číslo dvouměsíčníku STŘEDNÍ EVROPA.
V úvodní redakční poznámce SE je naznačena alternativa, která by se mohla stát protikladem k renesanci nacionalismu v zemích bývalé východní Evropy, tedy i u nás, cituji: "Právě zde je šance pro konzervativní myšlení, jež proti jednostranným přístupům klade důraz i v politice na spojení univerzálního s partikulárním. Konzervativní myšlení není třeba našemu
kulturnímu a politickému povědomí pouze imputovat zvnějšku, ale je nanejvýš aktuální odhalovat jeho kořeny v naší politické tradici ..."
Svůj komentář věnuje dr. R. Kučera Benešovým memorandům z pařížské mírové konference v r. 1919. Mezi jiným hodnotí, slušně řečeno, poněkud pokřivený způsob Benešova prosazování oprávněnosti existence československého státu, cit.: "Všechna Benešova memoranda se dají bez nadsázky označit za snůšku polopravd či dokonce lží. Memorandum č. 1 se nazývá Čechoslováci, č. 2 Teritoriální požadavky Čsl. republiky, č. 3 Problém Němců v Čechách, č. 4 Problém těšínského Slezska, č. 5 Slovensko, č. 6 Problém maďarských Rusínů, č. 7 Lužičtí Srbové, č. 8 České
Horní Slezsko, č. 9 Problém kladské oblasti, č. 10 se týká problému hranic a č. 11 práva na odškodnění za válečné škody. Není možné zde rozebírat všechna memoranda a krok za krokem vyvracet všechny ty nepravdy, které jsou v nich uvedeny. Chtěl bych proto vyzdvihnout jen několik podle mého názoru podstatných momentů. Tak například v memorandu č. 1 se zásadně
mluví o národu Čechoslováků, kteří si zaslouží konečně mít svůj vlastní národní stát a tím získat svobodu, o níž byli systematicky připravováni Němci a Maďaři. Beneš zde květnatě rozvíjí mýtus o jakési holubičí povaze Slovanů a jejich vrozené demokratičnosti. Čechoslováci prý mají zvláštní historickou misi a sice boj za velké
humanitní ideály... jeho pojetí českých dějin bylo zásadně a hluboce protiněmecké. Vyjádřil to např. ve větě, že dějiny Čech a Moravy se dají shrnout jako jeden velký boj proti Němcům (...) ... To, že Československá republika vznikla jako antiněmecký útvar ve střední Evropě, pokládám za hlavní příčinu její tragedie a doufám, že podobný sebevražedný projekt se již nikdy nebude opakovat", tolik dr. R. Kučera. Dodat mohu pouze jediné: počátky vzájemných vnitroevropských vztahů je nutno hledat v hloubi historie českého státu, jenž byl vytvářen tisíciletou symbiózou Čechů, Němců, Rakušanů, Italů a dalších obyvatel evropského prostoru. Benešovo tvrzení o historickém antiněmectví Čechů je nehorázným
překroucením společných evropských dějin a vše mělo jeden účel - zalíbit se státům Dohody a podpořit tak vznik soustátí, jež se právě na konci loňského roku rozpadlo ...
V obsahu čísla 25 je publikováno Benešovo Memorandum č. 1 a 3. Etienne Tassin se v článku Stane se Evropa politickým společenstvím? zabývá myšlenkou politického a duchovního sjednocení Evropy a poznamenává: Evropa může vzejít pouze z "denacionalizace" států. Stejným regionem se ve své řeči k německým průmyslníkům, zveřejněné pod názvem Co je střední Evropa? zabývá i Jiří Gruša. Drobný příspěvek Károly Tótha Politik a legenda je předmluvou k úvodní části historické studie Istvána Bibó Bída malých národů východní Evropy. V bloku Sud. Němci si autoři všímají problému usmíření mezi sudetskými Němci a Čechy. Mezi velmi zajímavé příspěvky patří dvě statě věnované
problémům těžce zkoušených zemí bývalé Jugoslávie. Jugoslávské dědictví - rozhovor s V. Blažičem a Velké Srbsko na rozcestí z pera Edvarda Kovače.
V tradiční rubrice Česká zemská šlechta se Milan M. Buben věnuje hrabatům Schlikům a Brandisům, rubrika obsahuje i text F. Schlika, jenž byl převzat z jeho pozůstalosti a zabývá se nešťastnými počátky Čsl. republiky. V nové rubrice Česká pravice: politika a osobnosti, je studie Aleše Valenty věnovaná F. L. Riegrovi, jenž byl bezesporu nejvýznamnějším českým politikem
19. století. Maďarsko-slovenské vztahy jsou obsahem rozhovoru SE s Ladislavem <153>ll<148>sem, který je doplněn prohlášením Együttéllés o nebezpečí diskriminace národních a etnických menšin ve slovenské ústavě.
Suverenita kontra subsidiarita jako základ evropského sjednocování je tématem úvodního komentáře dr. R. Kučery v SE 26/92, ve kterém mj. píše: "Západoevropské státy se postupně vzdávají části své suverenity podle principu subsidiarity, což znamená, že na vyšší, tj. evropskou úroveň, předávají ty kompetence, které nemohou být na nižší (národní,
regionální nebo lokální) uspokojivě řešeny. ... Proti západoevropské integraci stojí středo- a východoevropská dezintegrace, čímž se propast mezi oběma částmi Evropy ještě prohlubuje, navzdory tomu, že se její čerstvě osvobozená část snaží zavést demokracii a tržní hospodářství ..." Dále cituje H. Arendtovou: "Pokud bude národní nezávislost, na niž má každý národ právo, ztotožňována se státní suverenitou, nekontrolovanou a neomezenou mocí v zahraničně politických záležitostech, je bezpečný mír stejně utopický jako kvadratura kruhu." (H. Arendt: Macht und Gewalt, 1981). Obsáhlý blok příspěvků je věnován politice dr. Edvarda Beneše v kontextu se střední Evropou a z řady autorů různě rozsáhlých článků je možno jmenovat např. T. Broda, D. Blumenwitze, J. Tomaszewskiho, Alfreda de Zayas.
V rubrice Vyrovnání s minulostí jsou publikovány dva velmi podnětné příspěvky: Pravda je milosrdná, monolog s J. Fuchsem od Aleny Wagnerové a Vyrovnání s minulostí od JUDr. Milana Hulíka. Milan M. Buben se ve svém bloku Česká zemská šlechta věnuje tentokrát dvěma rodům - svobodným pánům Krausům a Dlauhoweským z Dlouhé Vsi. Poutavým způsobem je zpracována esej Ivana Dubského
Nietzsche v Marienbadu, přičemž vycházel z Nietzscheových dopisů v překladu M. Hrbka. Milým oživením obsahu čísla jsou i básně z pozůstalosti Zdeňka Kalisty s předmluvou Jana Šulce.
Obsah obou posledních čísel revue dokázal, že vynikající pověsti periodika na úrovni, dostála i tentokrát redakce se ctí. Za potěšitelnou zprávu je potom možno pokládat změnu v periodicitě vydávání Střední Evropy, která by měla již v tomto roce vycházet jako měsíčník.
Adresa nové redakce:
STŘEDNÍ EVROPA, Vyšehradská 4, 120 00 Praha 2 telefon: (02) 295 110