--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Bělohoubek Antonín
Název: Strach ze soudruhů milionářů
Zdroj: NN Ročník........: 0003/004 Str.: 019
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Před listopadem 1989 jsem povícero vyšetřovatelů vyváděl z míry, když jsem jim nabízel "k rozpravě" témata vážnější, než byla ta, pro která mě vyslýchali. Jedním z takových "provokativních" témat byly mé výroky o soudruzích milionářích. Po vyslovení těchto slov zpravidla následovala výhružná otázka: "Koho tím myslíte?!" - A tak jsem mluvil o milionářích na Západě, kteří milióny vlastní a podnikají s nimi ku prospěchu svému, ale "tuatam" i k prospěchu těch, které zaměstnávají a pro které vyrábějí. A pak jsem mluvil o soudruzích milionářích, kteří milióny prošustrovávají svou kolosální neschopností. Uváděl jsem povícero zcela konkrétních příkladů, což se zpravidla velice nelíbilo, a proto brzy následovalo konstatování, že "to sem nepatří" a že budeme pokračovat na téma "disidentského rozvracení republiky". (Při této potyčce jsem některé zase vyváděl z míry jiným "komplimentem": "Jak je to s vaší etikou, vyšetřovateli, to si budu dál jen myslit. Hodně bych ale asi podceňoval váš intelekt, kdybych měl zato, že ta slabomyslnost, kterou jste na mne právě vychrlil, pochází z vás. Že to byla jen tvrzení, se kterými jste byl povinen na mne vyrukovat?" - Povětšinou následovalo zmatené pobíhání "poctěného", a nebylo divu - co si měl s takovou "poklonou" počít?)
Po "úspěšné privatizaci" však výraz "soudruzi milionáři" nabyl zcela jiného významu, než jaký jsem mu dával při zmíněných výsleších. Dnes totiž přemnozí soudruzi ty milióny už skutečně vlastní. Vždyť až po listopadu 1989 se jim vlastně podařilo dokončit, co začali v únoru 1948: Tenkrát byli "jen" nezodpovědnými, svévolnými správci ohromného majetku, až privatizačním polorozkradením se stali jeho majiteli!
Je se proč bát soudruhů milionářů! Zatímco milionář na Západě se nepochybně zajímá především o to, co uchazeč o práci umí, soudruzi milionáři si dají nepochybně zatraceně záležet na tom, aby nedali práci i kurážnému antikomunistovi. "Naštěstí" je takových antikomunistů už zase jak šafránu, takže si je dost snadno ohlídají.
Vás neuráží a nepobuřuje skutečnost, že vinou nebolševických břídilů budou ti nejstatečnější opět nezřídka odkázáni na "velkorysost" doživotních bolševiků?
Vy vylučujete, že na ty zvlášť kurážné a nebezpečné protivníky si soudruzi milionáři najdou a zaplatí nejen zdatné pomlouvače a záludníky, ale tuatam (ukáže-li se to být "nezbytným") i vrahy?
Ant. BĚLOHOUBEK