--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: O neústavnosti
Zdroj: NN Ročník........: 0003/004 Str.: 022
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 21.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Ústava České republiky nabyla účinnosti dnem 1.ledna 1993. Tímto dnem se měl tedy ustavit prozatímní Senát způsobem, který měl stanovit ústavní zákon (viz čl. 106 odst. 2 Ústavy.) Ústavní zákon o způsobu ustavení prozatímního Senátu však doposud, tedy i po 1. lednu 1993 neexistuje. Česká národní rada, nyní Parlament České republiky na něj jaksi pozapomněl, čímž se dostal do patové situace, vynecháme-li možnost inscenování komické taškařice, kterou předpokládá

ustanovení shora uvedeného článku Ústavy ve své poslední větě, která zmocňuje Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky k vykonávání funkce Senátu do doby nabytí účinnosti ústavního zákona o prozatímním Senátu.

V této souvislosti je třeba popsat, jak by takový výkon funkce Senátu Poslaneckou sněmovnou vypadal. Uvedu to na dvou příkladech. Prvním příkladem bude proces schvalování zákona, což řeší Ústava svými články č. 39 až 52.

Pokud tedy bude Parlament České republiky projednávat a schvalovat například ústavní zákon o ustavení prozatímního Senátu, projedná nejprve Poslanecká sněmovna návrh tohoto zákona, odsouhlasí jej alespoň třípětinovou většinou všech svých poslanců (viz čl. 39, odst. 4 ústavy) a po tomto odsouhlasení postoupí takto odsouhlasený návrh ústavního zákona o prozatímním Senátu de fakto sama sobě, aby v zastoupení Senátu vykonala za něj to, co by jinak vykonal Senát sám. Tedy projedná návrh zákona ve lhůtě třiceti dní od doby, kdy si jej sama bez zbytečného odkladu předala a vydá usnesení, v němž buďto návrh zákona schválí nebo jej zamítne nebo jej vrátí sama sobě s pozměňovacími návrhy. O tom všem samozřejmě rozhoduje kvalifikovanou, v případě návrhu ústavního zákona, třípětinovou většinou všech poslanců. Nedodrží-li třicetidenní lhůtu k tomu, aby shora popsaným způsobem vykonala funkci Senátu, bude návrh zákona přijat. Poslanecká sněmovna má však ještě jednu možnost. Může podle ustanovení čl. 48 Ústavy vyjádřit svoji vůli, návrhem zákona se nezabývat. Vždy však Poslanecká sněmovna musí vykonat to, co by jinak měl dělat Senát. To i v případě, že taková její činnost vyzní jako taškařice znevažující parlamentní demokracii.

Druhým, neméně zajímavým příkladem výkonu funkce Senátu Poslaneckou sněmovnou, je volba prezidenta republiky. Tento příklad je o to zajímavější, že k volbě prezidenta skutečně dojde v době, kdy nebude existovat Senát. Postup volby je dán čl. 58 Ústavy.

V prvním kole volby bude třeba, aby kandidát získal nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců Poslanecké sněmovny a nadpoloviční většinu hlasů všech senátorů. Protože Senát neexistuje, bude tedy nutno, aby jeho funkci při volbě prezidenta vykonala Poslanecká sněmovna. Sejde se tedy k volbě prezidenta znovu, tentokrát v zastoupení Senátu a vykoná volbu prezidenta. Zvolen bude ten z kandidátů, který získá nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců Poslanecké sněmovny a nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců Poslanecké sněmovny. To, prosím, není chyba v psaní, to je konstatování skutečného ústavního stavu věci. Poslanecká sněmovna vykonává totiž funkci Senátu jako celek, tedy všemi svými poslanci. Může se ale stát, že žádný z kandidátů nezíská nadpoloviční většinu v obou komorách Parlamentu České republiky, tedy nezíská nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců Poslanecké sněmovny a nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců Poslanecké sněmovny v zastoupení Senátu. Pak bude následovat druhé kolo volby, nejdéle do 14 dní od volby první. Tohoto kola se však účastní ten z kandidátů, který získal nejvíce <%4>hlasů v Poslanecké sněmovně a nejvíce hlasů v Poslanecké sněmovně v zastoupení Senátu. Budou-li mít někteří z kandidátů stejný počet hlasů v Poslanecké sněmovně nebo stejný počet hlasů v Poslanecké sněmovně v zastoupení Senátu, sečtou se hlasy získané jak v Poslanecké sněmovně, tak v téže sněmovně v zastoupení Senátu a do druhého kola volby postoupí ten z nich, který bude mít nejvyšší součet všech pro něho odevzdaných hlasů. V tomto druhém kole se bude opakovat proces volby podle zásad pro volbu v kole prvním, s tím rozdílem, že pro zvolení postačí nadpoloviční většina všech přítomných poslanců Poslanecké sněmovny a nadpoloviční většina všech přítomných poslanců Poslanecké sněmovny v zastoupení Senátu. Nedej však Bůh, aby prezident nebyl zvolen ani v kole druhém. Nastala by totiž zajímavá situace. Volba by se opakovala do 14 dní od volby předcházející, ale proces volby by byl odlišný. Zvolen by byl ten z kandidátů, pro něhož by hlasovala nadpoloviční většina všech přítomných poslanců Poslanecké sněmovny a senátorů. Protože se však senátorů pro neexistenci Senátu, jaksi nedostává, nebyli by pochopitelně přítomni. Opět by je museli zastoupit kolegové poslanci Poslanecké sněmovny. Vztáhne-li se ustanovení čl. 39, odstavce 1 i na volbu prezidenta, postačí, aby bylo přítomno 67 poslanců Poslanecké sněmovny. Z nich pak musí pro kandidáta hlasovat alespoň 34 poslanci. Zda hlasování proběhne dvakrát, jednou za Poslaneckou sněmovnu a podruhé Poslaneckou sněmovnou v zastoupení Senátu, záleží možná od zvolené techniky volby. Bude-li se hlasovat tajnou volbou, je možné, že poslanci budou vhazovat do volební urny lístky dva, jeden jako poslanci Poslanecké sněmovny a druhý v zastoupení Senátu. Budou-li hlasovat veřejně, postačí snad, zvednou-li obě ruce, jednu za Poslaneckou sněmovnu a druhou za Senát. Tak bude 34 hlasy, vůlí celého národa, prezident zvolen. Pokud se vám zdá, že to, co je shora napsáno, nemůže být

myšleno vážně, že jde o legraci, že takto prováděná volba prezidenta by byla taškařicí a páni poslanci by se v takovém případě

chovali jako tatrmani, nechám to na vás. Doporučuji však, abyste si přečetli Ústavu České republiky. Podobných věcí k zamyšlení tam možná najdete více. Upozorňuji však, že nevykoná-li Poslanecká sněmovna volbu prezidenta tak, jak je shora uvedeno a spokojí-li se paní kandidátka a páni kandidáti s volbou provedenou pouze Poslaneckou sněmovnou jako takovou, bez toho, že by Poslanecká sněmovna vykonala při volbě funkci Senátu tak, jak je shora uvedeno, pak ten z kandidátů, který bude zvolen jen Poslaneckou sněmovnou jako takovou, bude zvolen-nezvolen, bude tedy prezident-neprezident a bude moci do Vladislavského sálu ke slavnostnímu slibu a inauguraci přijet nepřijet. Koloběžku k tomuto účelu prý doposud na Hradě mají.

Závěrem musím konstatovat, že jakýkoliv zákon, schválený bez Senátu, ať již prozatímního, nebo řádně zvoleného, zákonem nebude, pokud nebude dodržen postup uvedený shora, jakýkoliv akt Poslanecké sněmovny, jako jedné z komor Parlamentu České republiky, který podle Ústavy vyžaduje stanovisko Senátu, bude paktem, zdrojem neústavnosti, pokud nebude proveden způsobem shora uvedeným. Pokud tedy Poslanecká sněmovna nevykoná funkci Senátu tak, jak to předpokládá ustanovení čl. 106, odstavce 2 in fine. Že půjde o činnost vzbuzující úsměv, či přímo o směšné konání, je sice pravda, ale text Ústavy je neúprosný. A kdo více než ti, co jej s takovou slávou odhlasovali, by jej měl dodržovat, i když takové jejich jednání bude postrádat věcné logiky a bude předmětem posměchu.

V Praze dne 21. ledna 1993 JUDr. Vladimír Kolář