--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: Quo vadis, armádo
Zdroj: NN Ročník........: 0003/004 Str.: 004
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Bedřich KAREL IX. (pokračování z minulého čísla)
Množství dopisů, které stále dochází do redakce a jejichž jediným tématem je armáda, ukazuje, že zájem veřejnosti o zřizování nového českého vojska neustává. Většina občanů však vyjadřuje obavy z převzetí starých zasloužilých kádrů bývalé ČSA či ČSLA do struktury českých ozbrojených sil. Jejich obavy jsou po mnohých zkušenostech
v uplynulém období zcela opodstatněné a pochopitelné. Bývalý ministr obrany L. Dobrovský byl hlavní příčinou konzervace neutěšeného personálního stavu armádního velitelského sboru, včetně agentury bývalé VKR, jež byla zčásti převzata VOZ a zbytek byl zařazen k Vojenské policii. Je logické, že s podobnými relikty komunistické minulosti nelze zřídit armádu novou a demokratickou. Prohlášení nového ministra obrany Ant. Baudyše (KDU-ČSL), které učinil po svém nástupu do funkce, že "pro politruky nebude v české armádě místo", je více než sympatické a spolu se všemi, kteří mají upřímný zájem na rekonstrukci armády v těleso funkční, schopné začlenění do společného evropského obranného systému, doufám, že dané slovo dodrží. Připomínat, že právě nyní, v počátcích obnovovaného českého státu, máme jedinečnou a neopakovatelnou příležitost napravit to, co úmyslně a zcela bez povšimnutí (- a s jasným záměrem udržet svou moc pomocí všech prostředků) pominula předešlá vládní garnitura složená povětšinou z bývalých
komunistů transformovaných do Občanského hnutí, nejen v oblasti obrany, ale i bezpečnosti, je snad už zbytečné ...
Persona grata ?
Vraťme se ještě jednou krátce k armádnímu velitelství Střed se sídlem v Olomouci. V čísle 1/93 jsem psal o personálním obsazení Vojenské policie při VVS bývalými příslušníky VKR a v několika stručných náznacích jsem se zmínil i o některých vysokých hodnostářích, kteří zůstali ve funkci.
Jedním ze "zasloužilých", kteří vytrvali, je i velitel VVS genpor. doc. ing. Fr. Podešva, CSc., jehož stručné vojenské curriculum vitae nezasvěcencům přiblíží závratnou kariéru "úspěšného" důstojníka.
Tento muž, zřejmě díky svým neobyčejným schopnostem, prodělal vskutku bleskový vzestup - od r. 1970 z hodnosti majora (- za pouhých dvacet let!) to dotáhnul až na generálporučíka. Podobný postup se skutečně podaří jenom výjimečně. Bylo obvyklé, že jiní (- patrně jim chyběly potřebné "schopnosti") čekali na hodnost plukovníka až patnáct let a povýšení do
generálské hodnosti se zpravidla nedožili ... Postup pana generálporučíka do jisté míry připomíná kariéru jiného generála, na něhož si jistě vzpomenou příslušníci starší a střední generace (- a nemuseli sloužit na HPS konce šedesátých let) a jemuž se dostalo přezdívky "semínkový generál"
...
Budoucí generál krátce velel tankovému pluku na Šumavě, bez abnormálních úspěchů či výsledků, jeho hodnocení bylo spíše horší. Vzdor tomu rychle postoupil do funkce zástupce náčelníka operačního oddělení Západního voj. okruhu. V této funkci proslul spíše množstvím zmatků, které soustavně působil, než svými schopnostmi. Přesto přešel na
nejvyšší voj. školu, na VA do Brna, kde působil ve funkci zást. náčelníka vel. fakulty, jež měla připravovat vyšší armádní kádry. Zanedlouho se stal vel. fakulty a neuplynulo mnoho času a v roce 1986 jako generál, přebírá funkci zást. náčelníka VAAZ Brno. V té době rovněž absolvoval generálský kurs v SSSR. Krátký čas pobyl na ZVO se sídlem v Táboře, odkud se vrátil velet akademii. Rektorem se však již
nestal a byl doslova "odložen" do výzkumného ústavu a posléze byl jmenován vel. VVS Olomouc.
Pan generál byl vždy vřelým straníkem a prvotřídním normalizátorem - patřil mezi ty "zdravé kádry", jež byly zárukou upevňování partajní autority a "stranickost" výuky stavěly nade vše, bez ohledu na odbornost. Učitelé, kteří to nechápali, byli ovšem náležitě pučeni: v každé lekci musely být patřičně vypíchnuty "politické cíle" a běda tomu, kdo nepoužil alespoň jednoho citátu marxistických předbojovníků.
Vztah pana generála k podřízeným stojí rovněž za zmínku. Povětšinou byl arogantní a necitelný, znal pouze vojenské řády a často citoval usnesení ÚV KSČ, běžné životní problémy podřízených ho nezajímaly. Některé aktivity v rámci posílení kázně byly groteskní: nařídil dokonce povinné nošení stejných kabel pro všechny posluchače VAAZ ...
Jak vidno, "odborné" předpoklady gen. Podešvy pro další službu v armádě jsou na neobvyklé úrovni. Uvidíme, zda budou po zásluze oceněny - osobně jsem přesvědčen, že pan generál stejně horlivě jako sloužil socialismu, by byl ochoten spolupracovat se svým včerejším imperialistickým nepřítelem, pragmatismus mu patrně nechybí ...
Armáda České republiky
V době, kdy už bylo jasné, že společný stát Čechů a Slováků postrádá jakéhokoliv smyslu, započalo se s vypracováním koncepce české armády. Nechme prozatím stranou skupinu lidí v uniformách, kteří se na vypracování koncepce přímo podílejí, k nim se vrátíme později.
Základem koncepce samé, bylo vypracování vojenské doktriny obnoveného českého státu. Obecně se vycházelo ze skutečnosti, že "konec bipolárního dělení světa i následný zánik ČSFR vytvořil pro český stát řadu protichůdných podmínek limitujících jeho vnější i vnitřní bezpečnost. Nehrozí mu sice v současné době bezprostřední agrese žádného ze sousedních států, ale složitá ekonomická situace, reálná hrozba masových migračních vln a sociálních otřesů, politická nestabilita a pokračující dezintegrační tendence zvyšují riziko vzniku možných lokálních a regionálních (?) konfliktů vyvolaných územními, etnickými a j. spory. I přes odmítavé stanovisko českého státu k vojenskému řešení současných i historických sporných problémů musí český stát brát tento stav jako realitu a přijímat opatření omezující dopad případné válečné činnosti na obyvatelstvo českého státu", konec citátu. V další části obecných předpokladů vytváření české armády je specifikováno několik bodů, ze kterých by měla vycházet nová vojenská doktrina:
1. ČR nikdy nerozpoutá žádnou válku k dosažení svých cílů 2. V případě svého napadení bude ČR bránit svou suverenitu, bezpečnost a územní celistvost v souladu s právem na sebeobranu v duchu Charty OSN, k tomu musí mít odpovídající síly pro obranu země v souladu s rozumnou obrannou dostatečností
3. Z konkrétního ekonomického, mravního, demografického potenciálu státu a také pro geopolitické a geostrategické polohy
4. Z komplexní přípravy ozbrojených sil, ekonomiky, civilní obrany, obyvatelstva a celého státu k plnění obranných úkolů v případě jeho napadení
Jednou z hlavních zásad úspěšné obrany je integrace budoucí české armády do systému NATO, proto lze přivítat pasáž, v níž se praví, cit.: "Budoucnost evropské integrace bude ležet v široké oblasti vzájemně propojených institucí. Jistota je ve vzájemných bezpečnostních zárukách, sdílení společné odpovědnosti za kolektivní ochranu, založené na integrované vojenské struktuře a dostatečné obranné síle". Méně pochopitelná je však formulace, jež demonstruje přílišnou sebedůvěru v sílu vlastní armády, cit.: "ČR musí zabránit vzniku války tím, že bude demonstrovat svou připravenost k obraně, zvláště schopností pohotově reagovat na změny v bezpečnostně politické situaci (?). Tím by ČR měl a sehrát také roli odstrašovací, založenou na existenci vlastních ozbrojených sil, jejichž jediným cílem je odradit každého (sic!) případného agresora."
Některé formulace však až příliš zavání čímsi důvěrně známým: "... OS (Ozbrojené síly) musí být rozmístěny a organizovány tak, aby zaručovaly bezpečnost celého území státu a současně nebyla nebezpečím pro sousedy, naši solidaritu a přátelství s možnými (?!) spojenci." V textu se rovněž praví, že "za základ ozbrojených sil je potřeba považovat armádu ČR a v ní základní druhy vojsk: pozemní vojsko, vojenské letectvo a vojsko integrované PVO... Bude potřeba oddělit OS od vojenské složky CO, silničního a železničního vojska, jakož i určitých částí týlových, technických svazků, útvarů a zařízení." Vlastní zřizování a rekonstrukce armády je pojato až příliš obecně, např. "... Hlavním cílem reformy by mělo být upevnění bezpečnosti ČR, zabezpečení efektivní výstavby OS a uvedení struktury OS do souladu s novou voj. doktrinou ČR. Reforma předpokládá optimalizovat organizační strukturu vojsk a orgánů velení, změnit systém doplňování a přípravy vojsk na teritoriálním principu, demokratizovat OS a zefektivnit vojenskotechnickou politiku ..." Jde v podstatě o nicneříkající fráze, které je možno chápat podle okamžité potřeby, jazyk je důvěrně známý ...
Evropské ozbrojené síly
V další části materiálu je stručně charakterizována struktura OS evropských států. Velikost armád přitom souvisí s počtem obyvatelstva, samozřejmě i se státními a aliančními zájmy, možností ohrožení a pochopitelně i úrovní zatížení ekonomiky vojenskými výdaji.
Z rozboru vyplývá, že nejnižší stavy ozbrojených sil má Švýcarsko (- v absolutních počtech i v přepočtu na 10 000 obyvatel - 24 vojáků). Průměrná hodnota stavu OS z dvaceti porovnávaných armád se pohybuje v rozmezí od 54 do 90 vojáků na 10 000 obyvatel (16 států), Řecko a Turecko má nejvyšší poměr - 185 a 117 vojáků na 10 000 obyvatel. Státy srovnatelné
s ČR jsou Belgie, Dánsko, Nizozemsko, Ma<131>arsko, Portugalsko a Rakousko. Tyto země dosahují poměru 55-75 vojáků na 10 000 obyvatel.
Z jiného pohledu, poměru počtu vojáků a rozlohy státního území, dosahuje absolutně nejvyšší hodnoty armáda USA - 4.580,9 vojáků na 1 000 km<253> - zde je však nutno vzít na vědomí podíl, který na sebe Spojené státy berou při zajišťování bezpečnosti ve světě v rámci mnohonárodních ozbrojených sil OSN (- zásahy v Iráku, Somálsku apod.). V příštím čísle NN budeme pokračovat v porovnávání velikosti evropských armád podle výše vojenských výdajů v poměru k národnímu důchodu a věnujeme s rovněž srovnání struktury armád podle obsazení důstojnických funkcí.
Ohlasy čtenářů
Čtenářka z Prahy, paní Z. Kalužová nám píše: "Jen krátce chtěla bych zareagovat na problém naší armády a prosím Vás, miláčkové, nerušte tuto rubriku, ať se k ní vyjadřuje co největší počet lidí! Vždyť ona je vlastně největší příčinou neštěstí našeho státu a všech států východního bloku, protože jedině pod její ochranou se u nás děly ty všelijaké hrůzy a nespravedlnosti!
Nemělo by se však zapomínat, že ne všichni naši hoši podléhající povinnosti vojenského výcviku byli ochotni zaprodat svou čest a zatížit své svědomí jenom pro kariéru a "hmotnou zainteresovanost", kterou Štrougal ve svých "moudrých" projevech přečasto zdůrazňoval! V dopise dále píše: "I já jsem měla muže v ozbrojených složkách ještě za staré republiky, ale těm se tenkrát říkalo "lesklá bída", protože jejich
platy se rovnaly platům ostatních státních zaměstnanců. Můj syn sloužil u letectva, ale jelikož odmítl na vojně vstup do KSČ a ani nepřijal nabídku zůstat na vojně jako voják z povolání, dostal zákaz létat s tryskáči ... Protloukal se napřed různými manuálními pracemi, ale dnes jsem na něj hrdá!
Na létání je už možná dost starý, ale aspoň ten zbytek pár let do důchodu dělá to, co ho odmalička bavilo, a to byla konstrukce letadel..." Naši čtenářku mohu ujistit, že armádní seriál bude pokračovat a časem se budeme věnovat i vojákům, kteří nezradili a svou přísahu dodrželi leckdy až do násilné smrti na komunistických popravištích.
Čtenář J. Tryta nám zaslal doplňující informace týkající se některých zasloužilých vojáků, píše: "Plk. Diviš byl tuším v minulém roce povýšen do hodnosti genmjr., nyní je v důchodu, jinak úspěšný podnikatel... genmjr. Pašek od dubna 1991 byl ve funkci náčelníka CO ČSFR (FMO CO ČSFR), na tuto funkci přešel z Inspekce MO... genmjr. Hevera - dne 31. 12. 1992
odchází do důchodu. Dosud zastával funkci náč. ekonomické a týlové správy taktéž u FMO CO ČSFR, neboli podřízený gen. Paškovi. Na funkci přišel po tzv. rotaci kádrů, kterou propagoval p. Dobrovský. Normální, neboli obyčejní důstojníci tomuto manévru říkali "ukrytí rudých kádrů". Taktéž genmjr. Pašek dnem 31. 12. 1992 odchází do zálohy,
další působnost je "tajná", neboť na penzi nemá věk (52 let). Plk. gšt. Zbytek je delší dobu v záloze, působí ve Slaném jako úspěšný podnikatel (KSČ mafie), využívá různé výhody bývalého vojáka (voj. rekreace, lázně atp.)." Našemu čtenáři děkuji za popis dalších trudných osudů našich slavných vojevůdců, jistě dostali, co si zasloužili ... Nadpraporčík J. H. nám píše: "Fandím vám, protože vidím, že z vaší činnosti vám nekyne žádný prospěch politický, ani hmotný, spíše naopak, a to, co děláte, děláte s poctivými úmysly..." Dále píše, že: "Dnešní důstojníci, ale hlavně bývalí politruci a kontrarozvědčíci tak nějak očekávají příchod Nového roku
ve stylu r. 1970 s opačnou polaritou, než měly normalizační čistky. Dokonce jdou ve své nehoráznosti tak daleko, že prohlašují: "Když nás te<131> vyhodí, tak nás za pár let budou rehabilitovat!" Oni totiž mají tu političnost armády tak v krvi a tak hluboko pod kůží, že spoléhají na to, že se jednou po nějakém dalším politickém převratu, ve který věří, do
armády vrátí a zase tam budou kádrovat... Zatím je situace taková, že řada odborníků techniků a elektro aj. z armády odchází houfně a masově, protože se jinde uchytí. Ale kdo se drží zuby nehty? Bývalí političtí pracovníci-politruci, protože na ty s jejich vysokým stranickopolitickým vzděláním nabytým na VPA K. Gottwalda... nikdo nečeká s otevřenou náručí
na civilním trhu práce. a také příslušníci VKR... ti se také drží u Vojenské policie... Takže bývalým profesionálním příslušníkům III. správy SNB se v dnešní armádě daří nejlépe. Bude se jim tak spokojeně dařit i v České armádě?... Oni totiž dovedou šikovně tahat za nitky, leccos na současné velitele a náčelníky vědí,
ti nad nimi musí držet ochrannou ruku. A nic v tom nezmůže ani Sdružení vojenská obroda, jehož nejvyšší polistopadové představenstvo se agenty StB jen hemžilo. Takže jaká je ta kádrová práce přejmenovaná na "personální"? Např. placený předseda KRK KSČ zástupce náč. pol. oddělení svazku dělal necelé 2 roky po revoluci obyčejného vel. roty,
což mu nevonělo,
tak se pomocí bývalých soudruhů kamarádů vyšvihl na funkci náč. stav. ubytovací služby, na kterou vzdělání z VPA K. G. nejspíše nemá... Náč. personální správy bývalého FMO Greiner ve voj. tisku uklidňuje vojáky z povolání, že se budou "zeštíhlovat" jenom řídící struktury, čímž má zřejmě na mysli MO, gen. štáb a vyšší
velitelství jako Západ v Táboře nebo Střed v Olomouci... On je ten generální inspektor skutečně zapotřebí jako sůl, aby se armáda skutečně zprůhlednila pro občana daňového poplatníka, aby viděl, do čeho a hlavně DO KOHO vkládá svoje těžce vydělané peníze. Zatím je dává do vysokých politruků a prominentů, kteří nejenže museli vědět
o akci NORBERT, ale jí i sami připravovali, a to nejspíš nejen na KVS v Ostravě. Napadlo už nějakého prokurátora prozkoumat odpovědnost těch politruků a kontrarozvědčíků, kteří pro svoje spoluobčany chystali koncentráky?... Oni, zejména všichni ti politruci a kontrarozvědčíci z vojenské odnože StB nadšeně budují novou demokratickou armádu... A kdo dělá výhledy pro
armádu do budoucna? ... Soudruh generál Gavlas, bývalý vysoký politrucký generál tak na úrovni KV KSČ. Platí vůbec lustrační zákon v armádě? Asi jenom pro někoho, pro "nepostradatelné" generály asi ne. ... Kdo dělá tuhle "personální" politiku?... Ano, někteří tedy kvůli pozitivní lustraci odešli, ale ti, kteří je do špinavých registrů zapsali, slouží spokojeně
dál u FBIS, Voj. policie nebo Voj. obranného zpravodajství... Konfidenti StB byli zveřejněni, ale konfidenti VKR nikoliv. Chystá se zveřejnění řídících pracovníků StB, ale budou s nimi zveřejněni i jejich vojenští kolegové, kteří rovněž porušovali lidská práva?" Co k obsáhlému dopisu pana J. H. dodat: situace, kterou líčí, je v mnoha případech shodná, zbývá pouze doufat, že pro nově zřizovanou českou armádu nebudou podobní jedinci potřební a jediným kritériem pro zařazení do funkce bude jejich vojenská odbornost. Ke zveřejnění seznamů pracovníků VKR a jejich konfidentů pouze krátce - pokud bychom je dostali k dispozici, nebudeme váhat
s jejich publikováním.
(pokračování v příštím čísle)
(foto: Pepíno Maraczi)
Bedřich KAREL
IX. (pokračování z minulého čísla) Množství dopisů, které stále dochází do redakce a jejichž jediným tématem je armáda, ukazuje, že zájem veřejnosti o zřizování nového českého vojska neustává. Většina občanů však vyjadřuje obavy z převzetí starých zasloužilých kádrů bývalé ČSA či ČSLA do struktury českých ozbrojených sil. Jejich obavy jsou po mnohých zkušenostech
v uplynulém období zcela opodstatněné a pochopitelné. Bývalý ministr obrany L. Dobrovský byl hlavní příčinou konzervace neutěšeného personálního stavu armádního velitelského sboru, včetně agentury bývalé VKR, jež byla zčásti převzata VOZ a zbytek byl zařazen k Vojenské policii. Je logické, že s podobnými relikty komunistické minulosti nelze zřídit armádu novou a demokratickou. Prohlášení nového ministra obrany Ant. Baudyše (KDU-ČSL), které učinil po svém nástupu do funkce, že "pro politruky nebude v české armádě místo", je více než sympatické a spolu se všemi, kteří mají upřímný zájem na rekonstrukci armády v těleso funkční, schopné začlenění do společného evropského obranného systému, doufám, že dané slovo dodrží. Připomínat, že právě nyní, v počátcích obnovovaného českého státu, máme jedinečnou a neopakovatelnou příležitost napravit to, co úmyslně a zcela bez povšimnutí (- a s jasným záměrem udržet svou moc pomocí všech prostředků) pominula předešlá vládní garnitura složená povětšinou z bývalých
komunistů transformovaných do Občanského hnutí, nejen v oblasti obrany, ale i bezpečnosti, je snad už zbytečné ...
Persona grata ?
Vraťme se ještě jednou krátce k armádnímu velitelství Střed se sídlem v Olomouci. V čísle 1/93 jsem psal o personálním obsazení Vojenské policie při VVS bývalými příslušníky VKR a v několika stručných náznacích jsem se zmínil i o některých vysokých hodnostářích, kteří zůstali ve funkci.
Jedním ze "zasloužilých", kteří vytrvali, je i velitel VVS genpor. doc. ing. Fr. Podešva, CSc., jehož stručné vojenské curriculum vitae nezasvěcencům přiblíží závratnou kariéru "úspěšného" důstojníka.
Tento muž, zřejmě díky svým neobyčejným schopnostem, prodělal vskutku bleskový vzestup - od r. 1970 z hodnosti majora (- za pouhých dvacet let!) to dotáhnul až na generálporučíka. Podobný postup se skutečně podaří jenom výjimečně. Bylo obvyklé, že jiní (- patrně jim chyběly potřebné "schopnosti") čekali na hodnost plukovníka až patnáct let a povýšení do
generálské hodnosti se zpravidla nedožili ... Postup pana generálporučíka do jisté míry připomíná kariéru jiného generála, na něhož si jistě vzpomenou příslušníci starší a střední generace (- a nemuseli sloužit na HPS konce šedesátých let) a jemuž se dostalo přezdívky "semínkový generál"
...
Budoucí generál krátce velel tankovému pluku na Šumavě, bez abnormálních úspěchů či výsledků, jeho hodnocení bylo spíše horší. Vzdor tomu rychle postoupil do funkce zástupce náčelníka operačního oddělení Západního voj. okruhu. V této funkci proslul spíše množstvím zmatků, které soustavně působil, než svými schopnostmi. Přesto přešel na
nejvyšší voj. školu, na VA do Brna, kde působil ve funkci zást. náčelníka vel. fakulty, jež měla připravovat vyšší armádní kádry. Zanedlouho se stal vel. fakulty a neuplynulo mnoho času a v roce 1986 jako generál, přebírá funkci zást. náčelníka VAAZ Brno. V té době rovněž absolvoval generálský kurs v SSSR. Krátký čas pobyl na ZVO se sídlem v Táboře, odkud se vrátil velet akademii. Rektorem se však již
nestal a byl doslova "odložen" do výzkumného ústavu a posléze byl jmenován vel. VVS Olomouc.
Pan generál byl vždy vřelým straníkem a prvotřídním normalizátorem - patřil mezi ty "zdravé kádry", jež byly zárukou upevňování partajní autority a "stranickost" výuky stavěly nade vše, bez ohledu na odbornost. Učitelé, kteří to nechápali, byli ovšem náležitě pučeni: v každé lekci musely být patřičně vypíchnuty "politické cíle" a běda tomu, kdo nepoužil alespoň jednoho citátu marxistických předbojovníků.
Vztah pana generála k podřízeným stojí rovněž za zmínku. Povětšinou byl arogantní a necitelný, znal pouze vojenské řády a často citoval usnesení ÚV KSČ, běžné životní problémy podřízených ho nezajímaly. Některé aktivity v rámci posílení kázně byly groteskní: nařídil dokonce povinné nošení stejných kabel pro všechny posluchače VAAZ ...
Jak vidno, "odborné" předpoklady gen. Podešvy pro další službu v armádě jsou na neobvyklé úrovni. Uvidíme, zda budou po zásluze oceněny - osobně jsem přesvědčen, že pan generál stejně horlivě jako sloužil socialismu, by byl ochoten spolupracovat se svým včerejším imperialistickým nepřítelem, pragmatismus mu patrně nechybí ...
Armáda České republiky
V době, kdy už bylo jasné, že společný stát Čechů a Slováků postrádá jakéhokoliv smyslu, započalo se s vypracováním koncepce české armády. Nechme prozatím stranou skupinu lidí v uniformách, kteří se na vypracování koncepce přímo podílejí, k nim se vrátíme později.
Základem koncepce samé, bylo vypracování vojenské doktriny obnoveného českého státu. Obecně se vycházelo ze skutečnosti, že "konec bipolárního dělení světa i následný zánik ČSFR vytvořil pro český stát řadu protichůdných podmínek limitujících jeho vnější i vnitřní bezpečnost. Nehrozí mu sice v současné době bezprostřední agrese žádného ze sousedních států, ale složitá ekonomická situace, reálná hrozba masových migračních vln a sociálních otřesů, politická nestabilita a pokračující dezintegrační tendence zvyšují riziko vzniku možných lokálních a regionálních (?) konfliktů vyvolaných územními, etnickými a j. spory. I přes odmítavé stanovisko českého státu k vojenskému řešení současných i historických sporných problémů musí český stát brát tento stav jako realitu a přijímat opatření omezující dopad případné válečné činnosti na obyvatelstvo českého státu", konec citátu. V další části obecných předpokladů vytváření české armády je specifikováno několik bodů, ze kterých by měla vycházet nová vojenská doktrina:
1. ČR nikdy nerozpoutá žádnou válku k dosažení svých cílů 2. V případě svého napadení bude ČR bránit svou suverenitu, bezpečnost a územní celistvost v souladu s právem na sebeobranu v duchu Charty OSN, k tomu musí mít odpovídající síly pro obranu země v souladu s rozumnou obrannou dostatečností
3. Z konkrétního ekonomického, mravního, demografického potenciálu státu a také pro geopolitické a geostrategické polohy
4. Z komplexní přípravy ozbrojených sil, ekonomiky, civilní obrany, obyvatelstva a celého státu k plnění obranných úkolů v případě jeho napadení
Jednou z hlavních zásad úspěšné obrany je integrace budoucí české armády do systému NATO, proto lze přivítat pasáž, v níž se praví, cit.: "Budoucnost evropské integrace bude ležet v široké oblasti vzájemně propojených institucí. Jistota je ve vzájemných bezpečnostních zárukách, sdílení společné odpovědnosti za kolektivní ochranu, založené na integrované vojenské struktuře a dostatečné obranné síle". Méně pochopitelná je však formulace, jež demonstruje přílišnou sebedůvěru v sílu vlastní armády, cit.: "ČR musí zabránit vzniku války tím, že bude demonstrovat svou připravenost k obraně, zvláště schopností pohotově reagovat na změny v bezpečnostně politické situaci (?). Tím by ČR měl a sehrát také roli odstrašovací, založenou na existenci vlastních ozbrojených sil, jejichž jediným cílem je odradit každého (sic!) případného agresora."
Některé formulace však až příliš zavání čímsi důvěrně známým: "... OS (Ozbrojené síly) musí být rozmístěny a organizovány tak, aby zaručovaly bezpečnost celého území státu a současně nebyla nebezpečím pro sousedy, naši solidaritu a přátelství s možnými (?!) spojenci." V textu se rovněž praví, že "za základ ozbrojených sil je potřeba považovat armádu ČR a v ní základní druhy vojsk: pozemní vojsko, vojenské letectvo a vojsko integrované PVO... Bude potřeba oddělit OS od vojenské složky CO, silničního a železničního vojska, jakož i určitých částí týlových, technických svazků, útvarů a zařízení." Vlastní zřizování a rekonstrukce armády je pojato až příliš obecně, např. "... Hlavním cílem reformy by mělo být upevnění bezpečnosti ČR, zabezpečení efektivní výstavby OS a uvedení struktury OS do souladu s novou voj. doktrinou ČR. Reforma předpokládá optimalizovat organizační strukturu vojsk a orgánů velení, změnit systém doplňování a přípravy vojsk na teritoriálním principu, demokratizovat OS a zefektivnit vojenskotechnickou politiku ..." Jde v podstatě o nicneříkající fráze, které je možno chápat podle okamžité potřeby, jazyk je důvěrně známý ...
Evropské ozbrojené síly
V další části materiálu je stručně charakterizována struktura OS evropských států. Velikost armád přitom souvisí s počtem obyvatelstva, samozřejmě i se státními a aliančními zájmy, možností ohrožení a pochopitelně i úrovní zatížení ekonomiky vojenskými výdaji.
Z rozboru vyplývá, že nejnižší stavy ozbrojených sil má Švýcarsko (- v absolutních počtech i v přepočtu na 10 000 obyvatel - 24 vojáků). Průměrná hodnota stavu OS z dvaceti porovnávaných armád se pohybuje v rozmezí od 54 do 90 vojáků na 10 000 obyvatel (16 států), Řecko a Turecko má nejvyšší poměr - 185 a 117 vojáků na 10 000 obyvatel. Státy srovnatelné
s ČR jsou Belgie, Dánsko, Nizozemsko, Ma<131>arsko, Portugalsko a Rakousko. Tyto země dosahují poměru 55-75 vojáků na 10 000 obyvatel.
Z jiného pohledu, poměru počtu vojáků a rozlohy státního území, dosahuje absolutně nejvyšší hodnoty armáda USA - 4.580,9 vojáků na 1 000 km<253> - zde je však nutno vzít na vědomí podíl, který na sebe Spojené státy berou při zajišťování bezpečnosti ve světě v rámci mnohonárodních ozbrojených sil OSN (- zásahy v Iráku, Somálsku apod.). V příštím čísle NN budeme pokračovat v porovnávání velikosti evropských armád podle výše vojenských výdajů v poměru k národnímu důchodu a věnujeme s rovněž srovnání struktury armád podle obsazení důstojnických funkcí.
Ohlasy čtenářů
Čtenářka z Prahy, paní Z. Kalužová nám píše: "Jen krátce chtěla bych zareagovat na problém naší armády a prosím Vás, miláčkové, nerušte tuto rubriku, ať se k ní vyjadřuje co největší počet lidí! Vždyť ona je vlastně největší příčinou neštěstí našeho státu a všech států východního bloku, protože jedině pod její ochranou se u nás děly ty všelijaké hrůzy a nespravedlnosti!
Nemělo by se však zapomínat, že ne všichni naši hoši podléhající povinnosti vojenského výcviku byli ochotni zaprodat svou čest a zatížit své svědomí jenom pro kariéru a "hmotnou zainteresovanost", kterou Štrougal ve svých "moudrých" projevech přečasto zdůrazňoval! V dopise dále píše: "I já jsem měla muže v ozbrojených složkách ještě za staré republiky, ale těm se tenkrát říkalo "lesklá bída", protože jejich
platy se rovnaly platům ostatních státních zaměstnanců. Můj syn sloužil u letectva, ale jelikož odmítl na vojně vstup do KSČ a ani nepřijal nabídku zůstat na vojně jako voják z povolání, dostal zákaz létat s tryskáči ... Protloukal se napřed různými manuálními pracemi, ale dnes jsem na něj hrdá!
Na létání je už možná dost starý, ale aspoň ten zbytek pár let do důchodu dělá to, co ho odmalička bavilo, a to byla konstrukce letadel..." Naši čtenářku mohu ujistit, že armádní seriál bude pokračovat a časem se budeme věnovat i vojákům, kteří nezradili a svou přísahu dodrželi leckdy až do násilné smrti na komunistických popravištích.
Čtenář J. Tryta nám zaslal doplňující informace týkající se některých zasloužilých vojáků, píše: "Plk. Diviš byl tuším v minulém roce povýšen do hodnosti genmjr., nyní je v důchodu, jinak úspěšný podnikatel... genmjr. Pašek od dubna 1991 byl ve funkci náčelníka CO ČSFR (FMO CO ČSFR), na tuto funkci přešel z Inspekce MO... genmjr. Hevera - dne 31. 12. 1992
odchází do důchodu. Dosud zastával funkci náč. ekonomické a týlové správy taktéž u FMO CO ČSFR, neboli podřízený gen. Paškovi. Na funkci přišel po tzv. rotaci kádrů, kterou propagoval p. Dobrovský. Normální, neboli obyčejní důstojníci tomuto manévru říkali "ukrytí rudých kádrů". Taktéž genmjr. Pašek dnem 31. 12. 1992 odchází do zálohy,
další působnost je "tajná", neboť na penzi nemá věk (52 let). Plk. gšt. Zbytek je delší dobu v záloze, působí ve Slaném jako úspěšný podnikatel (KSČ mafie), využívá různé výhody bývalého vojáka (voj. rekreace, lázně atp.)." Našemu čtenáři děkuji za popis dalších trudných osudů našich slavných vojevůdců, jistě dostali, co si zasloužili ... Nadpraporčík J. H. nám píše: "Fandím vám, protože vidím, že z vaší činnosti vám nekyne žádný prospěch politický, ani hmotný, spíše naopak, a to, co děláte, děláte s poctivými úmysly..." Dále píše, že: "Dnešní důstojníci, ale hlavně bývalí politruci a kontrarozvědčíci tak nějak očekávají příchod Nového roku
ve stylu r. 1970 s opačnou polaritou, než měly normalizační čistky. Dokonce jdou ve své nehoráznosti tak daleko, že prohlašují: "Když nás te<131> vyhodí, tak nás za pár let budou rehabilitovat!" Oni totiž mají tu političnost armády tak v krvi a tak hluboko pod kůží, že spoléhají na to, že se jednou po nějakém dalším politickém převratu, ve který věří, do
armády vrátí a zase tam budou kádrovat... Zatím je situace taková, že řada odborníků techniků a elektro aj. z armády odchází houfně a masově, protože se jinde uchytí. Ale kdo se drží zuby nehty? Bývalí političtí pracovníci-politruci, protože na ty s jejich vysokým stranickopolitickým vzděláním nabytým na VPA K. Gottwalda... nikdo nečeká s otevřenou náručí
na civilním trhu práce. a také příslušníci VKR... ti se také drží u Vojenské policie... Takže bývalým profesionálním příslušníkům III. správy SNB se v dnešní armádě daří nejlépe. Bude se jim tak spokojeně dařit i v České armádě?... Oni totiž dovedou šikovně tahat za nitky, leccos na současné velitele a náčelníky vědí,
ti nad nimi musí držet ochrannou ruku. A nic v tom nezmůže ani Sdružení vojenská obroda, jehož nejvyšší polistopadové představenstvo se agenty StB jen hemžilo. Takže jaká je ta kádrová práce přejmenovaná na "personální"? Např. placený předseda KRK KSČ zástupce náč. pol. oddělení svazku dělal necelé 2 roky po revoluci obyčejného vel. roty,
což mu nevonělo,
tak se pomocí bývalých soudruhů kamarádů vyšvihl na funkci náč. stav. ubytovací služby, na kterou vzdělání z VPA K. G. nejspíše nemá... Náč. personální správy bývalého FMO Greiner ve voj. tisku uklidňuje vojáky z povolání, že se budou "zeštíhlovat" jenom řídící struktury, čímž má zřejmě na mysli MO, gen. štáb a vyšší
velitelství jako Západ v Táboře nebo Střed v Olomouci... On je ten generální inspektor skutečně zapotřebí jako sůl, aby se armáda skutečně zprůhlednila pro občana daňového poplatníka, aby viděl, do čeho a hlavně DO KOHO vkládá svoje těžce vydělané peníze. Zatím je dává do vysokých politruků a prominentů, kteří nejenže museli vědět
o akci NORBERT, ale jí i sami připravovali, a to nejspíš nejen na KVS v Ostravě. Napadlo už nějakého prokurátora prozkoumat odpovědnost těch politruků a kontrarozvědčíků, kteří pro svoje spoluobčany chystali koncentráky?... Oni, zejména všichni ti politruci a kontrarozvědčíci z vojenské odnože StB nadšeně budují novou demokratickou armádu... A kdo dělá výhledy pro
armádu do budoucna? ... Soudruh generál Gavlas, bývalý vysoký politrucký generál tak na úrovni KV KSČ. Platí vůbec lustrační zákon v armádě? Asi jenom pro někoho, pro "nepostradatelné" generály asi ne. ... Kdo dělá tuhle "personální" politiku?... Ano, někteří tedy kvůli pozitivní lustraci odešli, ale ti, kteří je do špinavých registrů zapsali, slouží spokojeně
dál u FBIS, Voj. policie nebo Voj. obranného zpravodajství... Konfidenti StB byli zveřejněni, ale konfidenti VKR nikoliv. Chystá se zveřejnění řídících pracovníků StB, ale budou s nimi zveřejněni i jejich vojenští kolegové, kteří rovněž porušovali lidská práva?" Co k obsáhlému dopisu pana J. H. dodat: situace, kterou líčí, je v mnoha případech shodná, zbývá pouze doufat, že pro nově zřizovanou českou armádu nebudou podobní jedinci potřební a jediným kritériem pro zařazení do funkce bude jejich vojenská odbornost. Ke zveřejnění seznamů pracovníků VKR a jejich konfidentů pouze krátce - pokud bychom je dostali k dispozici, nebudeme váhat
s jejich publikováním.
(pokračování v příštím čísle)
(foto: Pepíno Maraczi)