--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Hanspaulka zakletý vrch
Zdroj: NN Ročník........: 0003/005 Str.: 010
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Zakletý vrch Luboš Vydra

Motto: Nejhorší na světě je to, že je čím dál horší

(císař František Josef)

Cesta od poctivosti k čachrům

Luxusní vilová čtvrť na Hanspaulce vznikala v polovině třicátých let. Velké procento majitelů zdejších pozemků ji nechalo vystavět proto, aby se živili tím, že si ve vile nechali byt a ostatní byty v ní pronajímali dalším spoluobčanům převážně ze středních vrstev. Za Němců se tu, až na zabavení židovského majetku v duchu arizace, prakticky v tomto směru

nic nedělo. Každý se tu bál s byty podnikat, aby se nemusel náhodou stěhovat na podstatně nevlídnější místo. Teprve po pětačtyřicátém roce se sem začala postupně přesouvat tzv. "pražská společenská smetánka". Bydlela tu například celá benešovská klika, herci a jiní významní lidé. Vše se však dělo celkem poctivě a dokonce se dá říci, že na úrovni. Tehdy totiž, když někdo měl peníze a zájem o vilu a našel někoho, kdo by mu ji prodal, tak si ji pro sebe koupil. Na tom není nic špatného. Byl to projev vztahu k hezkému bydlení - nic víc. S nástupem komunistů však došlo k narušení těchto přirozených potřeb. Vznikly mafie a zoufalý boj zdejších občanů o bydlení, mnohdy končící i násilnou smrtí. Zavedly se rodinné plochy do 120 m a do počtu 5 obytných místností. Z ostatního prostoru vznikl prostor činžovní, který obhospodařoval Národní výbor - odbor bytového hospodářství. Právě zde, na tomto úřadě, byla uskladněna veškerá kolaudační dokumentace a byl veden referát o tom, kdo, kde a jak bydlí. Odtud se pak rozvíjelo všechno čachrování. Zde se rozhodovalo,

co přiznat jako rodinné a co považovat za pouhé činžovní objekty. Rozdíl hodnoty nemovitosti pak byl zhruba v tom, že činžovní dům stál od 40 000 - 100 000 Kčs a rodinný od 500 000 do 800 000 Kčs. Šikovní soudruzi z výboru začali spekulovat, jak a kde snížit hodnotu bývalého fondu. Nebylo pro ně nesnadné označovat vytypované byty za zdravotně závadné, zajímat se o půdní

prostory, suterénní byty atd. Snižování bytového fondu totiž vedlo nejdříve ke změně charakteru užívání, tak, že začalo podléhat Odboru bytového hospodářství. Nájemné pak z 96 % se platilo tzv. státu a pouze 4 % šlo na údržbu. V této chvíli vstoupil do hry vybraný prominent, kterému se vila prodala za již výše uvedenou nižší cenu, aby vzápětí,

když se z ní stalo osobní vlastnictví, cena vily prudce stoupla a přestala podléhat OBH. Při MNV na Praze 6 dále jako "křoví" působily tzv. Občanské výbory, které tomu všemu dávaly "lidový souhlas". Všichni jejich členové dnes mají za odměnu mlčenlivosti postaveny rodinné domky v příjemném prostředí na Babě.

jak se napravuje situace dnes

Rád bych se zmínil, jaká je situace v prodeji vil nyní. Je veřejným tajemstvím, že jej zprostředkovává výlučně Kocábova a Kratochvílova f. pro prodej realit, Art Production (Bonton), která zdejší vily za 5 miliónů kupuje, aby je za pětadvacet, třicet miliónů svým zájemcům prodala. Pan Kratochvíl je dnes údajně nejbohatším mužem v Čechách. Firma se na první

pohled chová kavalírsky a prodejcům dává slušné byty na sídlišti, aby mlčeli. Ti jsou opravdu spokojeni. Dostávají je totiž v lepším stavu než v předchozích vilách (které léta spravovalo OBH) a k tomu každý minimálně o místnost navíc. Baráky na sídlištích, například na Proseku, kupuje firma doslova vcelku. I to je zvláštní, protože na ty byty na sídlištích

musely být pořadníky. Dostali je tedy zcela určitě přednostně. Je to v zájmu restituce? Samozřejmě. Ale restitutent je z druhého a třetího kolena. Nemá k tomu baráku vztah. Vila je obvykle zdevastována, protože se nikdo opravám nevěnoval. Proto "dědic" nemá námitek proti prodeji. Pro něho je 5 miliónů částka, kterou nikdy neviděl. Restitutent je spokojen a zamne si radostně ruce.

Přijede ford, k tomu velice slušně korektní jednání, odveze ho ukázat mu byty nové a s centrálním ústředním vytápěním, takže na to přistoupí. Následují inzeráty v novinách, v realitních kancelářích: Prodáme vilu, a my vidíme, že ta vila šla o deset, patnáct miliónů cenově nahoru. Majitel má problémy s byty pro nájemníky, a proto i zde zasahuje v duchu toho pravého výkladu křesťanské lásky a evangelia, samaritánská firma Kocáb a spol. (pravé nefalšované Halelujach Art Protecion) a vašim problémům ulehčí. I v tomto případě restitutentovi navrhnou, že mu vystěhování těch nájemníků zajistí a zaplatí. Jak vidno, vyplácí se to. Na Hanspaulce je velice lukrativní teritorium, není tu tolik smogu, je tu les a klid. Postavili tu nafukovací halu, můžete chodit hrát tenis. Mafie tu má od začátku svá "vočka", která jí typují lidi a navíc sedí na penězích. Proto má podchycený nejen magistrát, ale i současnou obec. Nedávno tu koloval jakýsi papír, podle kterého obecní úřad na Praze 6 sděluje zájemcům o koupi domu, že prozatím to nepřipadá v roce 1992 v úvahu, ale že se započne, lidově řečeno, "po překádrování", až v roce 1993.

Rudí v růžovém

Zdejší bytové poměry mapuje NV, dnes obecní úřad již od r. 1952-53. To je také období, od kterého tato dokonalá mafie funguje. A zrovna tak jako tehdy, tak i dnes v tom převládají hlavně politické zájmy. Je logické, že muselo dojít k předání od červených špiček k růžovým, ale i ptákovským s tím, že bolševik zůstal po vší své chameleonské

metamorfóze pánem situace. Bytová mafie měla a má přesně vytypováno, kdo zde umírá, nebo kde je dědic, nebo koho lze něčím zastrašit, aby to prodal, komu oni chtějí. Jakmile se postavil pracovník národního výboru proti ní a chtěl postupovat poctivě, tak ho zničili. Ať již na hlavním NVP, nebo na Praze 6.

Protože Hanspaulka byla vždy privilegovaná čtvrť a v každé době se sem tlačily špičky z výsluní, nemají ani snahu dělat něco s životním prostředím. K tomu by museli žít v takovém Karlíně, nebo v Ústí nad Labem, Chomutově, či v Temelíně. Čtvrť kdysi vytvořili hlavně obchodníci. Střední a vyšší vrstvy. Pak to začalo. Přistěhovali se soudruzi Jakeš, Štrougal,

Lenárt, teď se sem cpou lidé, kteří jsou ochotni zaplatit pětadvacet, třicet miliónů. kde na to berou? Když někdo měl začít v listopadu 89, co mohl tak mít za peníze z doby komunismu? Když měl sto tisíc, tak to byl šťastlivec. Ať nikdo neříká, že si mohl někdo vydělat od té doby za tři roky poctivého podnikání zisk pětadvacet miliónů.

Jsou to tedy evidentně komunistické, či vexlácké peníze a pokud jsou z ciziny, tak především pocházejí z transakcí za podpory převážně levicových a socialistických stran, které na základě těchto vydání zdůvodňovaly v parlamentech svých zemí existence kont pro podporu disidentských špiček. Proto bylo tak nutné žárlivě střežit uzavřenost vedení těchto hnutí, které si po listopadovém převratu okamžitě začalo tyto peníze stahovat na sebe, aby mohlo podnikat. Tak se tito disidenti sami stali nakonec brzdou k přímé demokracii, přesně podle hesla: Poturčenec horší Turka!

Nebe nezná vyvolené, svět ano

Transformace staré formy ideologické moci na moc těchto nových zbohatlíků se pochopitelně chystala pečlivě a dlouho. Je například divné, že paní Kriseová se dnes ve fantazii svých knih vydává za strašně pronásledovanou ženu, a přitom pronásledována nikdy nebyla. Problémy neměl ani další chartista a dnešní ministr Milan Uhde. To o něčem vypovídá. Nepřekvapuje také, že do chartistické špičky se dostávali hlavně "osmašedesátníci". Ti měli totiž především spojení na Západ a ovlivňovali tamější mínění ve prospěch dneška. Je to znát i na současné Svobodné Evropě. A má s tím zřejmě i souvislost to, že od roku "pětašedesát" se tyto vily najednou začaly občas kupovat celé, i když to zdánlivě bylo proti zdravému rozumu? Na první pohled se totiž nezdálo, že by se to nějak vyplácelo. Působí to dojmem, jako by kupující věděli, že se situace změní a že ta nominální hodnota jednou obrovským způsobem vzroste. Dostali od někoho echo: Kupujte a nebojte se!? A další věc tu byla, že běžný nezasvěceně neinformovaný občan, pokud by nebyl obviněn z toho, kde

na koupi takové vily sehnal peníze, se o tom vlastně ani nedozvěděl. Viděli jste někdy v komunistických novinách, že by někdo inzeroval, že se prodá činžovní vila?

Další věc neméně pozoruhodná. Proč se vrací v restituci tento majetek pouze našim chudákům? Ví se, že ho prodají dál? Proč ne, movitým emigrantům?

U firmy SROČ (vlastně "Bonton") zůstává záhadou, jak při běžných cenových relacích, kdy je dnes 900 000 Kčs odstupného za byt, tyto byty vlastně shánějí. A ke všemu ani nepotřebují lidi z vil do těch bytů stěhovat za své finanční prostředky, ale najímají si jak na stěhování, tak i úklid odkoupených vil, firmy jiné.

Stínem za tímto SROČ je soudruh ing. Nedůchal, což je bývalý poslední komunistický předseda z Národního výboru Praha 6. A jistě tu i další drápky po jeho odchodu zůstaly, někde hezky zatnuté. A zdá se, že není nepravdou, že realitními kancelářemi se zabývá i soudruh Štrougal, který tu nedaleko na Hanspaulce koupil své manželce vilu.

Lidé zde dostávají jeden za druhým výpověď, a přitom "u soudu" to sekají jako Baťa cvičky". Je dobře známo, že justice tu byla vždy zadobře s mafiemi. A je snad důvod pro to, aby tomu dnes bylo jinak?

Jak láska vítězí nad nenávistí

Říká se, že vše, co se týká volných bytů, zařizuje pro Michala Kocába, za laskavého souhlasu prezidenta Václava Havla, primátor hlavního města Prahy pan Kondr. Takže bytovky z městské dostavby místo na pořadník jdou hlavně pro tyto lidi odcházející z vilových čtvrtí a nikoho přitom nezajímá utrpení mladých rodin, které nemají kde bydlet. Prachatí zbohatlíci

a cizinci mají přece přednost. A tak se do zajímavého kontextu dostávají i styky ze Zappou či Alainem Delonem, který během tří týdnů přijede poprvé za Václavem Havlem a vzápětí za svým, dle jeho vlastních slov "důvěrným přítelem" Michalem Kocábem. O tom, jak je toto jméno slavného herce spojováno se světem pašeráků drog, snad ani u nás se již nepochybuje.

Jde přeci o to, aby k nám ze Západu přišel svět tzv. lepších lidí. A spolu s nimi organizovaný zločin, drogy a prostituce. U nás pak, v mravním bahně, které tu po komunistech zůstalo, budou mít tyto tlupy obzvláště zemi zaslíbenou. A ty, obyčejný občánku, který jsi nadšeně cinkal na Václavském náměstí klíči, neboť jsi měl zato, že přijde společnost práva a přímé demokracie, s odvahou k otevřené angažovanosti ve všech závažných problémech, zase jen čekej na drobty, které spadnou ze stolů, tentokrát nikoliv komunistických aparátčiků, ale milionářských playbojů a jiných dobrodruhů. A tyto síly tě budou manipulovat zas jen k povrchnosti a mrhání všemi životními zdroji, při kterém náš s vět pomalu, ale jistě hyne. A přitom nezapomínejme na pana Slušného, pro kterého vlastní marnivost byla víc než pravda a který jak v onom Kristově podobenství sedm hřiven dostal a všechny ztratil.

(pokračování příště)