--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Durdil Miroslav
Název: Na konci čekala smrt
Zdroj: NN Ročník........: 0003/005 Str.: 019
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1977 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Před několika lety se mi svěřil se svými dojmy z Malé Strany přítel ze Španělska. Víš, řekl mi, nikdy bych nevěřil,

že vy, Češi, jste tak důkladní ve zdokumentování jednotlivých detailů budov v této nádherné části města i dění okolo nich. Poněkud překvapen jsem napjatě očekával jeho bližší vysvětlení. Po mém dotazu a jeho odpovědi, jak došel k tomuto názoru, bylo vše jasné... Přítel totiž při procházce Malou Stranou zašel i do ulice zvané Tržiště a neuniklo mu, že naproti vchodu do jistého paláce je instalována kamera snímající osoby vcházející i vycházející. On sám, neznalý bdělých očí ochránců výdobytků socialismu, pokládal naivně tuto činnost za důkaz profesionálního zájmu Čechů o památky, zatímco vše bylo poněkud jinak...

Vážení posluchači, zakládejte kluby přátel americké hudby. Pošlete nám seznam členů, které jste získal. Obratem vám zašleme potvrzení o registraci klubu a členské průkazy. Současně budeme na vaši adresu zasílat odborné časopisy...

Tuto výzvu odvysílal Hlas Ameriky v roce 1964. Po celé Československé socialistické republice začaly na základě této výzvy vznikat kluby přátel americké hudby. Členům klubů byl expedován populární časopis DOWN Beat. Tehdy se zdálo, že embargo na západní hudbu, neoficiálně v praxi tím intenzivněji prováděné ideology socialistické kultury, poněkud ztratí na intenzitě. Západní kulturou, v dosud neposkvrněné matičce Praze, se konečně začaly pořádat koncerty, např. první festival jazzové hudby s mezinárodní (čti západní) účastí. Do nádherného "jistého" paláce (schönbornského) sídla amerického velvyslanectví začaly mířit kroky stále více a více československých

občanů. V jeho přízemí se začaly půjčovat desky i magnetofonové pásky s nahrávkami předních amerických zpěváků i skupin. Jedním z pravidelných návštěvníků ambasády byl i JIŘÍ GANS. Podobně jako ostatní netušil, jak bude za svůj zájem o hudbu ze zámoří perzekvován. Na rozdíl od druhých, kterým bylo "decentně" naznačeno, že jejich další návštěva na americkém velvyslanectví je nežádoucí a pokavaď se nepřizpůsobí, mohou následovat sankce, jeho osud zavál až k socialistickému soudu.

Jménem republiky

se odsuzuje...

Nejprve návštěva člena občanského výboru, poté oznámení možnosti vyhození z práce, občas fyzické "připomenutí" toho, kdo je ve státě pánem, zkrátka praktiky používané na občanech na základě rozhodnutí těch "nejvyvolenějších z dělnické třídy", ve stručnosti charakterizují nedávné období. Ten, kdo nepodlehl nátlakům, byl nekompromisně odstraňován několika způsoby. Pro již zmíněného Jiřího Ganse byl vybrán tento scénář: "Případ zrádce", rozsáhlý článek uveřejněný v

Jihočeské pravdě v roce 1977, velmi názorně charakterizuje praktiky tehdejších mocipánů. Krátce vyjímáme... Kdo je Jiří Gans? Po roce 1948, kdy přešel obchod jeho otce do národního vlastnictví a on sám byl nucen manuálně pracovat (pozn.: Jiří Gans je narozen 16. 11. 1928), začal nenávidět vše, co se socialistickou společností jen trochu souvisí. Je to člověk, který později zcela vědomě vstoupí na cestu zrady... Setkává se v roce 1965 s kulturním a tiskovým atašé velvyslanectví USA v Praze... Začíná u spoluobčanů vychvalovat americký způsob života... V roce 1972 se zcela jednoznačně podílí na špionáži, jeho ilegální činnost je sledována čs. kontrarozvědkou... Velká škoda, že zatím neznáme autora onoho článku, neboť přímo perlou je závěr. Nadpis posledního odstavce zní: "Labutí píseň zrádce"... Cesta člověka, který se nikdy netajil svou nenávistí ke všemu socialistickému, skončila. Svou činností se dostal do příkrého rozporu s československými zákony. Zprávu ČTK o jeho odsouzení pohotově přebírá Hlas Ameriky. Její redaktor patrně tuší jakousi senzaci, která se hodí k protispolečenské kampani. Ale vše nakonec zůstane labutí písní nad neočekávaným koncem jedné z "kulturních akcí" informační služby Spojených států, která své autorství skromně zamlčuje... Zatímco nad výše uvedeným textem se nyní můžeme jen pousmát, Jirkovi Gansovi nebylo rozhodně do smíchu, spíše naopak... Po předlouhém vyšetřování je postaven před vyšší vojenský soud v Příbrami a je mu přečten rozsudek: "Senát složený z předsedy pplk. dr. Mojmíra Pospíšila a soudců plk. Rudolfa Mlčáka, plk. St. Fialy, pplk. ing. Mir. Rédla a pplk. Vl. Slavíka v hlavním líčení, konaném ve dnech 14.-17. února 1977 v Praze, rozhodl jménem republiky, že JIŘÍ GANS (nar. 16. 11. 1928 v Praze), noční hlídač Družstva invalidů v Českých Budějovicích... (dále Milan Kortus a Petr Čtvrtník) se uznávají vinnými..." Jiří Gans trestným činem hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele podle § 104 tr. zák. a trestným činem vyzvědačství podle § 105, odst. 1, 3, písm. d) tr. zákona, protože v době, od roku 1968 až do r. 1975 ve svém bytě v Českých Budějovicích několikrát před více osobami překládal z časopisů Newsveek a Time různé hanobící texty na představitele socialistických států a takto snižoval jejich vážnost. Protože od října 1967 do dubna 1976 si jednak sám pozorováním získával a jednak opatřoval od různých osob informace vojenského (pozn. proto vyšetřován vojenským soudem) a politického charakteru, které podle předchozí dohody předával jistým pracovníkům zastupitelského úřadu cizí mocnosti. Vyzvídal státní tajemství s cílem vyzradit je cizí moci... tento čin se týkal zvlášť důležitého st. tajemství... Za to se odsuzují... JIŘÍ GANS k úhrnnému trestu 15 let do třetí nápravně výchovné skupiny. Pozoruhodné je i zdůvodnění rozsudku: "Obžalovaný J. Gans nikdy neprojevoval příliš kladný poměr k poctivé práci ve prospěch společnosti. Obžalovaný využíval možnosti, kdy při svém zaměstnání nebyl tolik kontrolován ke shromažďování mladých lidí, majících zájem o moderní západní hudbu a přehrával jim magnetofonové pásky a desky, vtíravě a neodbytně dával číst západní časopisy... Obžalovaný se však nespokojoval s informacemi získanými od ostatních, ale sám chodil a sledoval dění především u vojenských útvarů a na letišti v blízkosti Českých Budějovic. Získané informace předával až do října 1968 pracovníkovi cizího zastupitelského úřadu, dále i výsledky svého pozorování o provozu a typech letounů, nacházejících se na jednom letišti v Jihočeském kraji..."

Odvolání vyššího

vojenského prokurátora

Nejvyššímu soudu Československé republiky adresoval vyšší vojenský prokurátor plk. dr. Ladislav Kozel odvolání proti rozsudku ve věci Jiřího Ganse a spol. ze dne 28. února 1977. V odvolání se praví: "Pokud jde o požadavek prevence, neztotožňuji se s názorem soudu, že se trestná činnost vyzvědačství nevyskytuje nad obvyklou míru (?) a že touto činností není naše společnost mimořádně ohrožena. Opak je pravdou, neboť právě zvýšený počet přímých špionážních akcí svědčí o zvýšené aktivitě nepřátelských rozvědek, což jistě nepochybně vyžaduje zajistit účinnou ochranu soc. společnosti před podobnými akcemi. Z těchto důvodů jsou tedy v případě obžalovaného Jiřího Ganse dány zákonné podmínky nezbytné k aplikaci § 29 tr. zákona... proto navrhuji... uložit obžalovanému trest odnětí svobody na 20 (slovy dvacet) roků. Nejvyšší soud Československé soc. republiky poté rozhodl podle § 256 tr. řádu, že odvolání vyššího vojenského prokurátora podepsané v zastoupení plk. dr. Ladislavem Kozlem se zamítá, protože není důvodné...

Ze vzpomínek přátel

U našich prokomunisticky orientovaných (taky) spoluobčanů, výše napsané, ještě více utvrdí v jejich léty neměnném názoru, že se špióny škodícími jejich ideologii je nutné zamésti. Prohlášení některých představitelů strany, která si přidala k<%4>e svému původnímu názvu bez s<%0>ouhlasu obyvatel Moravy i Čech přídomek ČM, pak pokračování nastoupené cesty, počaté VŘSR, potvrzují. Vraťme se k případu Jirky Ganse. V roce 1985 proběhla v naší zemi podpisová akce za jeho osvobození. Na základě mnoha protestů byl v zuboženém stavu Jirka Gans propuštěn z vězení a umístěn v Domově důchodců ve Chvalkově. Jeho známý p. Petr Lederer o něm vypráví: "Dostal jsem se k němu přes Honzu Borkovce od Minnesengrů, všichni jsme chodili k němu poslouchat muziku. Byl registrovaným členem Klubu přátel americké hudby. Dostával některé klubové časopisy, mj. DOWN Beat. Půjčoval nám desky a pro nás muzikanty bylo výhodné, že v časopisech byly i notové záznamy skladeb. Jirka velmi špatně viděl. Myslím, že měl třináct dioptrií. Dokud na něj člověk nepromluvil zblízka, nikoho nepoznal. Když jezdil na kole, tak každou chvíli boural, nebyl totiž schopen rozeznat překážku dřív, než do ní narazil." Také Vladimír Kořenský z Českých Budějovic potvrzuje jeho špatný zrak: "Díval se na televizi takovým způsobem, že seděl přilepený na obrazovce". Je pro komunistické soudy příznačné, že tento handicap při soudním přelíčení nebraly v úvahu.

Miroslav DURDIL

(Pokračování příště)