--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Maraczi Pepíno
Název: Atentátník "Tanečník"
Zdroj: NN Ročník........: 0003/006 Str.: 006
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 06.12.1992 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Atentáty mají ve světě své místo nejenom na Západě. Většina jich byla uskutečněna střelbou, a to na různých místech, což dokazuje atentát ve Fordově divadle na Abrahama Lincolna, který byl zastřelen 14.dubna 1865, kdy herec, atentátník zvolal: "Tak se stane všem tyranům!" Dvěma ranami do srdce byl zastřelen Móhandas Karamčad Gándhí v lednu 1948. Nejznámější a dosud neobjasněný je atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho v roce 1963. Neúspěšné atentáty na Charlese de Gaulla se děly od roku 1944 do roku 1964. Bylo jich napočítáno čtrnáct. Mezi případy, kdy byl za atentátníka označen anarchista, byl atentát na ruského cara Alexandra II., který se stal v petrohradském Letním parku dne 16. dubna 1866, kdy na cara vystřelil 28letý student Dmitrij Vladimirovič Karakozov.

V naší zemi je znám atentát na prvního československého ministra financí Aloise Rašína, od jehož doby uplynulo letos 18. února sedmdesát let. Atentát, spáchaný jako útok nožem na politika, u nás také nemá obdoby.

Co tomu předcházelo?

Anonymní výhrůžky v dopisech dostávají pravidelně nejen pravičáci, ale i funkcionáři z řad levice. Předseda komunistů dostal také několik výhrůžek, například, že jeho dům těsně před volbami vyhodí kdosi v 16.30 hodin do povětří. Jednu takovou výhrůžku předal policistům. Ta mu počátkem září vyhrožovala jménem skupiny rozsudkem trestu smrti. (Sám jsem předevčírem dostal dopis z Jirkova, že Komando č. 5 dostalo rozkaz mě zlikvidovat - podepsán IPUS Kondor.) Dne 30. listopadu 1992 Ústavní soud

Ruské federace potvrdil zákaz komunistické strany v SNS a Jiří Svoboda k tomu sdělil, že rozhodnutí Ústavního soudu RF pokládá v těchto kontextech za naprosto bezvýznamné a že se domnívá, že tento poněkud groteskní výrok bude zapomenut z hlediska dopadů v mezinárodním kontextu nejpozději do konce týdne. Dále dodal, že "nečekaný výbuch rasového násilí, xenofobie a antisemitismu nevytváří příznivé podmínky pro šíření senzačních zpráv, vhodných do okurkové sezóny." Čtyři dny před atentátem dostal povolení k držení střelné zbraně. Den před atentátem jeho osmnáctiletá dcera Jarmila, studentka medicíny (J. Svoboda původně chtěl, aby studovala ve Velké Británii, prý se bál o rodinu), se svěřila při návštěvě kina kamarádce, že se diví tomu, proč ženská při střetu s násilníkem ho netřískne po hlavě tím, co se jí jako první dostane do ruky.

Mikulášské nadělení

Na Mikuláše těsně před osmou hodinou ranní u domku někdo zazvonil. Pohledem ven z okna bylo možno spatřit muže skoro 180 centimetrů vysokého, který mával nějakým papírkem. Na sobě měl tmavomodrou bundu a tmavé kalhoty. Dcera Jarmila jej zahlédla z okna, zatímco J. Svoboda šel otevřít branku. Když uviděl na tváři muže karnevalovou masku, domníval se, že jde o žert. Muž však předsedu strany napadl a vystřelovacím nožem mu zasadil ránu vedenou k srdci a k játrům. Přitom zvolal na Svobodu huhlavým hlasem: "Pohni se, hajzle!" Dcera Jarmila viděla, že se její otec přetlačuje s cizím mužem, popadla hrnek a útočníka praštila mezi lopatky. Ten jí zasadil ránu nožem pod levé rameno. Mezitím přiběhla manželka a útočníka praštila lahví vodky zezadu do hlavy. Druhá dcera Gábina telefonovala na policii a atentátník se mezitím zvedl a uprchl. Jiří Svoboda byl spolu s dcerou Jarmilou odvezen do nemocnice. Ihned po atentátu se rozjelo vyšetřování celého případu, k atentátu se vyjádřilo široké spektrum politických osobností. Například Peter Weiss (SDL) řekl, že "podhoubí k přepadení Jiřího Svobody vytvořila politika nesnášenlivosti, lustrování a hledání vnitřního nepřítele". Místopředsedové a tajemník ÚV KSČM upozornili, že nechtějí z této mimořádné události vytěžit jakýkoliv kapitál.

Operaci provedl MUDr. Jiří Strnad a potvrdil, že jedna bodná rána směřovala k srdci a druhá do břicha, kde zasáhla játra. Byla zvýšena ochrana některých politických činitelů, došlo ke střežení domku J. Svobody. Osmého listopadu vystoupil na scénu P. W., který jednoznačně atentát odsoudil. Jiří Svoboda obdržel ještě do nemocnice jeden písemný anonym, který jej upozornil, že příště už atentát vyjde. Ještě na lůžku prohlásil, že má pocit, že šlo o najmutého vraha. Ve dnech 12.-13. prosince se v Kladně konal II. sjezd KSČM, kterého se zúčastnilo 399 delegátů a předsedou této strany byl opětně zvolen Jiří Svoboda, i přesto, že byly před atentátem tlaky, aby zvolen nebyl.

Vyšetřování se rozjelo

Na místě činu došlo k zajištění textilií z kalhot, kapek krve skupiny A (má ji 50 % mužské populace), morfologicky shodných vlasů, jaké má P. W. (má je 20 % mužské populace) a pachových stop útočníka.

Jedna z dcer údajně podle vizáže označila za útočníka P. W. Podle Radima Valenčíka došlo udání od jistého agenta, který sdělil, že atentátník pochází z anarchistického okruhu, s krycím jménem Vlasta (toto krycí jméno měl vylustrovaný bývalý poslanec FS za KSČM Luboš Ledl), což R. Valenčík označil za průhledný trik. Dále sdělil, že v souvislosti s atentátem bylo vyslýcháno již zhruba deset funkcionářů KSČM. Mezitím byl údajný atentátník P. W. týden sledován (sám však tvrdí, že byl sledován až po propuštění z vazby a čtyři dny nedávno). Dle slov jeho otce Pavla, soukromého podnikatele, došlo k obvinění na základě anonymního udání. P. W. byl vyslýchán 11. a opětovně 16. prosince. Jeho matka Vlasta, soudkyně obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR, potvrdila, že v inkriminovanou dobu byl doma.

Cesta k anarchistům

Petr Wohlmuth našel vztah k anarchistům ještě ve 4. ročníku gymnázia. On, společně s J. Polákem a J. Puchmertlem, udělali rozhovor s Jiřím Svobodou, který vyšel v časopisu A-kontra před volbami 1992. Petr W. do tohoto časopisu psal pod pseudonymem Černej Petr. Zde překládal třeba prohlášení RAF (Rote Armee Fraktion - organizace, která je pokládána za teroristickou). Petr W. se k tomu vyjádřil tak, že překlad tohoto textu nepodporuje násilí. Sám je mluvčím autonomní skupiny Levé alternativy (LA) s názvem Pohoda, která je složena ze studentů filozofické fakulty. Je mu devatenáct let a studuje II. ročník oboru filozofie a historie na filozofické fakultě UK v Praze.

Za deset dní nebo za deset let ? Podezřelý Petr W. byl předvolán na výslech 21. prosince po půl deváté. Výslech pokračoval přes noc do druhé hodiny ranní. Byla uskutečněna domovní prohlídka v bytě podezřelého, kde byly nalezeny lovecké nože, podle P. W. určené jen k tábornickým účelům. Petr již dříve sbíral a slepoval papírové modely zbraní. Dle svědectví jeho spolužáků ještě z gymnázia ve Štěpánské ulici nebyl Petr nikdy agresívní. Byla rovněž učiněna domovní prohlídka v redakci časopisu A-kontra. Její redaktoři pak informovali o tom, že měli pocit, že policii zajímaly spíš různé písemné materiály, než hledání předmětu dolyčného, který by souvisel přímo s atentátem.

Soudce městského soudu v Praze nakonec shledal vazební důvody podle paragrafu 67 písmena a) i b) trestního řádu, tedy aby se obviněný nemohl vyhýbat trestnímu stíhání nebo nemohl ovlivňovat svědky. Proto byl P. W. po ukončení výslechu vzat do vazby. Po patnácté hodině 5. ledna řekl Petru W. bachař, aby si sbalil svoje věci. Po patnácti dnech opustil obviněný brány věznice a byl po 16. hodině odvezen redaktory Rudého práva domů.

Chvíli jasno - chvíli zataženo Vzorky materiálů, které byly nalezeny po atentátu, nakonec neputovaly do Bratislavy, ale odvezl je na laboratorní zkoušky do německého Wiesbadenu kapitán Lumír Skoupý. Zde je na Spolkovém kriminálním úřadu přijal vedoucí vědecké skupiny z odboru kriminalistické techniky. Měly být také učiněny genetické zkoušky zajištěných tkání.

Jarmila Svobodová mezi pěti figuranty podle vlasů nedokázala pachatele označit. Na případu intenzívně pracují dva vyšetřovatelé. Odborníkům ve Wiesbadenu však byly dodány příliš malé vzorky krve... Podle odborníků ve Wiesbadenu jsou však krevní stopy nedostatečné.

Výsledek na detektoru lži je pozitivní. Přístroj prokázal, že Petru W. jsou známy skutečnosti, které může znát pouze pachatel nebo člověk, který útok sledoval. Při odpovědích na podstatnou část otázek, směřujících k faktům, o nichž by nemohl vědět, se u obviněného výrazně zvýšily křivky zachycující jeho fyzické hodnoty, t.j. hlas, dech, povrchové napětí na kůži ad. Detektor lži není však brán jako plnohodnotný důkaz.

Pachová zkouška, provedená policií ještě v počátku vyšetřování, prý jednoznačně prokázala, že student byl na Mikuláše v době od osmé ranní do osmé hodiny večerní ve fyzickém kontaktu s maskou "Veselého tanečníka". Objevily se rozpory ve svědectví rodiny obviněného (jde o tři svědky), zda byl či nebyl v době spáchání atentátu doma. Jeho obhájce JUDr. Štěpán Roman se už dříve nechal slyšet: "Bůhví jak to bylo. Bodné rány nezpůsobily J. Svobodovi žádné vážné zranění."

Komu nahrává čas ?

Při domovní prohlídce v bytě obviněného se před uvalením vazby našel dopis, který obviněný psal svému kamarádovi ve škole a v němž stojí, že by to chtělo nějakou akci, že by chtěl jet do Číny nebo na Kubu na výcvik a že ho lákají samopaly RAF. Kamarádovi navrhuje, aby založili první buňku RAF. Obviněný Petr W. nepopřel, že by dopis nepsal, dodal jen, že text napsal při přednášce. Šlo jenom o takovou legraci. V závěru tohoto textu je napsáno: "S tou akcí to ale myslím vážně."

Petr Wohlmuth uvedl na svoji obranu, že vyšetřovatel prezentuje údaje z vyšetřovacího spisu nesolidním způsobem a dále tvrdí, že v jeho alibi nejsou žádné rozpory a v případě, že jsou, tak jsou nevýznamné. Také uvedl, že policisté, kteří ho vyslýchali, se ho snažili zmást falešnými údaji a k tomu dodává: "A pachová zkouška? Je buď chybná, nebo zmanipulovaná."

K výbuchu na Staroměstském náměstí nebo na Hostivařské přehradě se přidal další případ, který není také objasněn. Ve všech těchto třech případech se při výsleších objevili stejní lidé. Poslední případ je natolik uzavřený, jako je otevřený. Teď půjde o to, komu nahrává čas. Troufnu si tipovat, že...

6. března 1993

Pepíno MARACZI

Foto: autor

CO SI MYSLÍTE O ATENTÁTU ? LADISLAV BODY,

Levý blok - poslanec ČNR "Znám stanovisko vyjádření předsedy

KSČM Jiřího Svobody, který tvrdí, že to byl politicky motivovaný čin. Než bude znám výsledek šetření, tak bych nedělal žádný soudy. Já říkám, že to byl kriminální čin a jako takový se musí posuzovat. Pokud byl spáchán z politických důvodů, tak je tu určité nebezpečí pro společnost, že věci se neřeší normálně lidsky, ale kriminálně. Netroufám si tipovat, zda útok byl zleva či zprava, existuje radikalismus pravicový i levicový."

JAROSLAV ORTMAN,

Levý blok, poslanec ČNR "Jakýkoliv tip by byl neuvážený. Přál bych si rychlé dopadení pachatele. Zaráží mě, že po tak dlouhé době je vyšetřování vlastně na začátku. Nemyslím si však, že by policie úmyslně vyšetřování brzdila, očekával bych větší nasazení sil, protože jde de facto o politicky motivovaný atentát na předsedu druhé nejsilnější strany v České republice."

RADIM VALENČÍK,

dříve poslanec FS za Levý blok, nyní redaktor Špíglu

"Skupina, která si říká anarchisté a kteří hledají cestu k tomu, aby se mohla společnost vyvíjet dál, jako je třeba Petr Wohlmuth, tak ti mně byli vždycky sympatičtí. Nemyslím si, že by byli schopni takového činu vůči komukoliv, natož vůči předsedovi naší strany. Já si myslím, že někdo měl zájem popostrčit lehce zmanipulovatelnou osobu v té atmosféře, která je velmi konfrontační. Nevím o tom, že by P. Wohlmuth prošel nějakým kursem sebeobrany a nedával bych to do souvislostí s touto věcí. Sám jsem byl dvakrát na výslechu ve věci atentátu. Jsem hluboce přesvědčen, že Petr Wohlmuth je nevinen a s tímto názorem se netajím."

VRATISLAV VOTAVA,

Levý blok, poslanec ČNR "Zatím stále nevím. No takhle, já si spíše myslím, že to byla politická provokace, nežli vážně míněný útok, který mohl být zprava s cílem zastrašit. Myslím si, že Petr Wohlmuth je nevinen, rozhodně si myslím, že on to neudělal. Vyslýchán jsem zatím nebyl."

ZUZANA BUBÍLKOVÁ,

komentátorka České televize "Nijaký ucelený názor naozaj nemám. Tak velmi som sa tým nezaoberala, ale já si myslím, že išlo o provokáciu. Atentátnik je obyčajne nejaká rozporuplná osobnosť, rozhodne by som tomu nedávala nijaký politický význam."

JIŘÍ MACHALÍK,

Levý blok, poslanec ČNR "Jestli někdo z rozumně uvažujících lidí

je ochoten připustit myšlenku, že někdo z komunistů nebo komunistická strana zorganizovala téměř vraždu předsedy strany, tak podle mého názoru by bylo potřeba, aby s ním bylo co nejrychleji zahájeno psychiatrické šetření, protože je blázen. Tento atentát je činem nějakého úchylného člověka, netroufám si tipovat, zda zleva či zprava, prostě to nebyl normální člověk. Je nebezpečím pro tuto společnost, že policie po třech měsících nedokázala prakticky nic."

JIŘÍ SVOBODA,

předseda KSČM

"Netroufám si tipovat, zda útočník byl zleva či zprava, ale jistě si to troufne policejní vyšetřovatel. Nemám možnost přezkumu práce policie, věřím v to, že policie se chová nezávisle v tomto i v jiných případech. Domnívám se, že by bylo nenormální, kdyby se policie nesnažila všemi silami tuto záležitost uzavřít. Uvědomuji si přitom, s jakými obtížemi jsou podobné věci spojeny."

VLADIMÍR ŠUMAN,

ODA, poslanec ČNR

"Pokud bychom nabyli dojmu, že jsou ve vyšetřování průtahy, zeptali bychom se na to. Výsledek vyšetřování nás samozřejmě všechny bude zajímat. Do případu však není radno z politických scén vůbec zasahovat. Atentát je jedna z věcí, která se týká bezpečnosti, o které se ale ani v kuloárech, ani na výboru nemluví. Takhle to všichni vnímáme, že je to tak dobře."

JAN VIK,

tajemník SPR-RSČ, poslanec ČNR "Samozřejmě, kdybychom věděli, kdo tento atentát spáchal, tak to dávno sdělíme kompetentním orgánům. Podle mého názoru se jedná o všeobecnou vzrůstající kriminalitu, která potkává denně i obyčejné lidi, nejenom poslance. S tím by se měly kompetentní orgány zabývat."

MILADA KADLECOVÁ,

ODS, poslankyně ČNR

"Můj subjektivní dojem je, že nešlo o náhodné přepadení, ale mohlo se jednat o někým inscenovaný úmyslný útok, který mohl být určitou výhrůžkou představiteli KSČM."

Pepíno MARACZI