--------------------------------------------------------------------------------
Autor: čtenáři
Název: Ty Ty Ty...
Zdroj: NN Ročník........: 0003/006 Str.: 010
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Udělal jste, pane redaktore, celou řadu zajímavých odhalení zakamuflovaných komoušů, ale co ještě chybí, je kompletní seznam všech, které KSČ vyznamenala za mimořádné zásluhy v plnění jejího zrůdného programu. Já nemyslím jen ty vyznamenané, kteří vypínali prsa v předvečer 1. májů před generálním tajemníkem, ale i ty méně známé, kteří jako celoživotní prebendu přijímali metály od tajemníků krajských výborů a obvodních výborů KSČ, a to většinou při příležitosti svých padesátin nebo při odchodu do důchodu. A jako "deputát" byl jim pak přiřčen "osobní důchod", aby byli zvýhodněni a odlišeni i materiálně.

Znám příklad ze Šumavy, kde mám chalupu. Bývalý předseda MNV Velhartice soudruh Jiří Pavlík, dosazený do křesla v čele obce svojí "velkou rodnou stranou" rovnou z postu špatného a lajdáckého krmiče krav na místním státním statku, ale za to všehoschopným ke spokojenosti KSČ. Během svého předsedování nejenže mnoha mladým znemožnil studovat, zařadit se do zaměstnání, ale stále kolem sebe házel "to svoje ČEST!", a co hlavně, nezapomínal na sebe. Na občanech tvrdě vyžadoval brigády, účast na všech oslavách, schůzích (i my, chalupáři, jsme si museli brigádně zajistit možnost rekreačního pobytu). Různé "akce Zet" rád uzpůsoboval na "akce Ká" (kradené) - postavil pro sebe z těchto akcí dva domy, přivlastnil si rekreační koupaliště pro chov svých kapříků (vše prokazatelně nakradeno z obecního). V jednom z těch domů usídlil synáčka, druhého synka protlačil "přes rodnou stranu" do místa ředitele okresní spořitelny. Prostě pravý syn své "velké strany".

A když nyní přišel o osobní důchod z titulu stranického vyznamenání, které mu propůjčili, když šel do penze, rozvzpomněl se, že sloužil u černých baronů (matka Němka, k níž se za totality neznal), a tak má možnost se spoluobčanům smát dál. Důchod mu byl zase zvýšen - tentokrát z titulu pétépáka!

To je jen malý příklad jedné menší, ale o to záludnější rybky ze šumavské obce na Sušicku.

Ladislav RAFÁŠ, Plzeň

Náš komentář

Podobných "rybek" pluje v našich vodách ještě dost a dost. Je však málo rybářů a ještě méně porybných. A ti, co by měli mít "rybářský lístek", na něj nemají.

Redakce NN

Adresováno naší stále úspěšné elitě národa

Žijeme v době, která vynes-la do nejvyšších funkcí ve státě určitý druh lidí. Nejdříve jsme je všichni bezvýhradně uctívali, teď pomalu, ale jistě se na ně díváme více kriticky nežli s obdivem. Většina z těchto lidí se narodila v komunistických rodinách, nebo v rodinách, jež byly tzv. "v linii". Tady nebylo pravidlem mít zavřeného tátu, být vystěhován z rodného domu, nesmět vystudovat. Vývojem pak dospěly tyto "dětičky" k revoltě proti generaci svých komunistických otců, a tak se z nich stali disidenti. Po "sametu" pak nejostřeji vystoupili proti té druhé polovině národa, která v dětství slýchala vyprávění o Jáchymově, o mostě inteligence, a jejíž rodiče živořili s bídnými platy jako různí pomocní dělníci. My jsme proto zvolili taktiku "mrtvých brouků", protože mrtvých z našich řad už bylo dost. Kdo z nás chtěl prožít alespoň trochu důstojný život, musel se tvářit, že mu nevadí neodpustitelné, a že chápe výsostné schopnosti svých komunistických šéfů.

Proto jsme teď my všichni - děti "byvších ljudí" (jak výstižný ruský termín!!) - pro tvůrce "sametu" nepřijatelnými zbabělci a hochštaplery. Vždyť jsme přece klamali rodnou stranu ze svých sobeckých, nízkých pohnutek, nechtěli jsme žít v lágrech jako naši tátové.

Ano, nepodepsali jsme Chartu, byli jsme vždy jen bezvýznamní nýmandi. Ale vy, kteří jste ji podepsali, a k tomu třeba i přihlášku k tajné spolupráci, se nám postupem času jaksi líbíte čím dál tím míň. Vystoupili jste s velmi morálním odsudkem proti nám, ale proti komunistům ne! Teď dokonce morálně odsuzujete své bývalé kamarády z Charty, kteří chtějí jako Charta pokračovat a mají pocit, že teď právě by je národ nejvíc potřeboval.

Amnestovali jste násilníky, nepotrestali vrahy. Rozdělili jste si všechny politické funkce napravo i nalevo a hlídáte si, aby se mezi vás nedostal nikdo nový, třeba i velmi schopný.

Není tohle dělení na "pravici a levici" jenom hra? Hra předem domluvená, která má zmást ty, kteří chtějí opravdovou "pravici a levici" ve státě? Jsou mezi vámi tzv. "zkrachovaní", tzn. ti, kteří byli vybráni pro vedoucí funkce, ale národ jim přestal pro jejich špatné vlastnosti věřit. Pak jsou mezi vámi ti kdysi malí a bezvýznamní, kteří se svojí pracovitostí dostali až na nejvyšší místa. Těm zatím věříme a podporujeme je. A pak jsou v naší politice lidé, kteří rozbíjejí a dezinformují, aby nebylo jasné, kdo je kdo.

Moje vzpomínky

na sametový převrat

Vzpomínka první: mluvím jako ženská z davu s Václavem Havlem u vchodu do Laterny. Téma: leták, na kterém je napsáno, jaký plat má prezident, ministr, stranický tajemník. Václav Havel mi vysvětluje, že prezident musí mít vysoký plat, protože reprezentuje stát navenek, a to stojí moc peněz. Jsem tenkrát nadšena jeho moudrostí. (Dnes už mé nadšení opadlo, neboť platy všech, jak se za komunistů říkalo "papalášů", tehdejších i dnešních, jsou tak vysoké, že pro nemocnice, sociální péči a zdevastované památky zbývá minimum.)

Vzpomínka druhá: provázím k Laterně s několika letáky Zdeňka Jičínského. Nevím proč, ale už tenkrát jsem mu na jeho slova: "Mně můžete věřit, že to tam odnesu, jsem profesor Jičínský!", moc nevěřila. Jméno mi něco říkalo, ale signalizovalo, abych byla opatrná. Nikdo z okruhu mých příbuzných nebo kamarádů to nedotáhl na profesora, natož na člena komunistického parlamentu!

Vzpomínka třetí: šla jsem do Špalíčku jako obyčejná ženská z ulice upozornit na cosi, s čímž by měli urychleně něco udělat. Ten študák ve vrátnici mi řekl: "Neměl bych vás pouštět nahoru, ale běžte jim to říci sama."

Šla jsem. Byli tam tři muži, kteří za celou dobu nepromluvili, a paní Rokosová, jež se houpala na židli, a ostentativně mi dávala najevo, jak jsem nevzdělaná a naivní. Po pěti minutách jsem té paní měla dost, a tak jsem se sebrala a zase šla. Ten večer se paní Rokosová objevila na televizní obrazovce jako nová mluvčí Občanského fóra. Když jsem ji spatřila v televizi a připomněla si její namyšlené nicnedělání, už nikdy jsem nešla na schůzi OF ve svém bydlišti.

Milada Svěráková,

Praha 1, 60 let

Náš komentář k dopisu:

Každá revoluce, a byla jí i ta "sametová", je prověrkou lidí a charakterů. Cena národa spočívá v tom, jak vysoké procento v této situaci obstojí. Po 40 letech totality utrpěl národ nejen materiálně, ale především duchovně. Každodenní přetvářka nám vnutila vzorec chování, který je nám dnes na překážku, a bude to trvat ještě dlouho, než se pokřivené páteře narovnají. Nebuďme proto tím zaskočeni.

Redakce NN

Co na srdci, to na jazyku

Vážení redaktoři NN - RK, nepatřím sice k "vysoce zasvěceným", ale ani k politickoekonomickým analfabetům. Jako celoživotní odpůrce bolševismu nemám samozřejmě žádnou vysokou školu, ba jsem to ani nedotáhl na "disidenta", nebo alespoň chartistu. Jako rodák od Boskovic a jako vojenský vězeň Brno-Špilberk, sloužil jsem tenkrát na letišti ve Slatině v r. 1959, fandím Brnu a všem Brňákům. Rekreoval jsem se také rok ve slovenských kárných lágrech, ale ti mně moc k srdci nepřirostli.

Nebyl jsem, nejsem, a nebudu nikdy členem žádné politické strany, protože mojí "stranou" je náboženská víra a životním cílem důkladná znalost knihy knih - Bible, včetně uplatnění jejích zásad. Vzhledem k faktu, že se po pětačtyřiceti letech hnulo bolševické bahno, mám teď velmi dobrý přehled, kdo je kdo v té které politické straně. Se zájmem jsem sledoval i "dialog" vašeho pana Petra Cibulky s Jaroslavem Šabatou, tchánem Petra Uhla, a přes VONS jsem osobně poznal jeho ženu. Osobně jsem měl možnost poznat i JUDr. Tomáše Sokola, který později "vyměnil" svoji pověst "inkvizitora na mafii KSČ" za ministerské křeslo. Také Miroslava Sládka, Miroslava Dolejšího a celou řadu známých osobností včetně vězňů, kteří seděli

s Václavem Havlem.

Rád si svoje zkušenosti porovnávám i s jinými zdroji, proto si s chutí přečtu noviny, které mě zajímají a které se zabývají převážně politickou tematikou. A právě Vaše patří mezi ně! Noviny typu "Špígl" zásadně nečtu! Necítil bych se dobře coby drbna. Uznávám jenom ověřená fakta a myslím, že skutky musí být v souladu s vyřčenými sliby. Mnohdy jsme ale svědky pravého opaku. Politici i vládní činitelé zakrývají svoji neschopnost a bezcharakternost demagogickými bláboly. A pokud zde nebude snaha, ale nejen snaha, nýbrž síla táhnout za jeden provaz proti bolševikům, budou to právě oni, kdo budou upevňovat svoji moc. Oni přece mají všude nasazená svá "kukaččí vejce". Vždyť i hlavní "ptákostrana" adoptovala "rudé kukačky". Je to také vidět na každém jejich kroku.

Vidím to proto takto: z vlastních řad vyházet všechny "kukačky" i s vejci, odvrhnout nesmyslné averze a vlastenecky spolupracovat tak dlouho, dokud se nevymýtí toto "ptačí plemeno". Neboť bez našich "Svatoplukových prutů" budeme jen stádem mečících OF-cí, které si bolšáni a jejich kolaboranti a zaprodanci zaženou, kam se jim zachce. Platí přece stále, že: "Jaký národ - taková vláda!" S pozdravem "dobře Vám tak" se loučí Moravan

Karel JACHAN od Domažlic