--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Hanspaulka-Zakletý vrch II.
Zdroj: NN Ročník........: 0003/006 Str.: 022
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
Staré nepoctivosti............
Ve vile Šárecká 28 byl suterénní, ale velice krásný byt 1 + 1, ve kterém se na konci prvé republiky narodila holčička Iva. S rodiči tu bydlela až do roku 1953. Nebyli žádnými nemajetnými lidmi, ale na rozdíl od dnešních listopadových "revolucionářů", kteří na komunistickou zrůdnost roubují rozvinutý kapitalismus asi tak z roku 1840, začínali přímo od píky. A když chtěli něčeho dosáhnout, tak museli skromně jíst a bydlet a vše, co se vydělalo, se dávalo do obchodu. Stejně tak majitelé vily Vejvodovi, kteří si ji sice postavili způsobem nesouhlasícím s dokumentací, jen aby dosáhli hypotéky a úlevy na daních, ale přitom ji okamžitě celou pronajali, protože to byl jejich příjem. Takových vil tu bylo tehdy spousta, že jejich majitelé bydleli v malém skromném bytečku a ve zbylé části domu měli nájemníky. Často to byli profesoři a jiní intelektuálové, kteří z těchto pronájmů získávali podmínky pro obživu, aby se tak mohli věnovat své chválihodné, i když nepříliš finančně zištné činnosti. O tom, jak se lidé od té doby změnili k horšímu, svědčí i výrok současného premiéra Václava Klause, který demagogicky upřednostňuje ničení životního prostředí před jeho ochranou tím, že tvrdí, že na ekologii si musíme nejprve vydělat. A takoví lidé se dnes přes bytové mafie stávají majiteli těchto vil. Vůbec jim nepřeji poměrně hezké prostředí Hanspaulky a jiných vilových čtvrtí. Patřilo by se jim, aby žili jako krysy v průmyslových výkalech. Pak by možná teprve pochopili.
Mohou tížit i celý život
Pan Vejvoda zemřel hned po válce, a když se chopili vlády komunisté, ovdovělá majitelka si raději byt s Ivaninými rodiči vyměnila. Dovedla si totiž domyslet, že by ji bolševici z nadměrného bytu brzy vyhodili. Postupem času si našla pana Šindlera, se kterým žila jako druh a družka v onom suterénním bytě. Ještě za doby svého života, někdy v polovině šedesátých let pak polovinu vily prodala paní Rekové. A ta již velmi brzo argumentovala s tím, že ty výkresy nesouhlasí. Teď, když se vily na Hanspaulce staly předmětem spekulace, tak se tohoto přestupku začalo zneužívat. Paní Reková byla také již zřejmě součástí oné mafie, protože okamžitě se začalo všude šířit, že ten dům si přestavěl uživatel druhého podlaží, že je tam ateliér a že si z toho udělal dvoupokojovou bytovou jednotku. Paní Vejvodová šla s ostatními nájemníky na GP dát podnět k šetření, ale měla strach pouze z jedné věci, že to nebude nepromlčené a ona ještě nakonec bude trestána za to, že měli neprávem hypotéku a daňovou úlevu. GP rozeslala dopisy institucím, ale ty se ztratily. Nájemníci dostali pouze jednu kopii dopisu od poslance v obvodě. Vše ostatní se z toho ztratilo. Nedošlo to ani na obvodní prokuraturu. Poslali nový. Bez odpovědi. Ani na další tři dopisy nebylo reagováno. Když pak v červenci 1972 paní Vejvodová zemřela, její část zdědil syn, který bydlel jinde a pan Šindler v bytě osaměl. Nájemníci zoufalí z toho, co se na ně připravuje, napsali mladému panu Vejvodovi dopis, že jeho část domu koupí. Ten souhlasil a vstoupil s nimi do jednání, ale pak jim odepsal, že jim to prodat nemůže, že to musí prodat manželům Vítkovým. Podle mých laických názorů tato nemovitost však nebyla prodejná, pokud nesouhlasila kolaudační výkresová dokumentace. Podle čeho udělali soudní odhad? Podle výkresů nebo podle skutečnosti? Navíc se nikdo z nájemníků nezeptal na vybavenost bytu. Ani paní Reková, majitelka oné ideální poloviny.
Lidé, kterým všechno projde
O půl roku později se stali majiteli vily manželé Vítkovi, kteří nemovitost v Šárecké 28 koupili za 108 000 Kčs. Nikdo neví, podle čeho byl tento odhad proveden. Ani nájemníků se nikdo na nic neptal. Nové majitele nezajímalo, že si vybudovali vlastní koupelny, měli vlastní sporáky, karmy. K ničemu jim byly doklady, že jim to paní Vejvodová doposud odečítala z činže, protože byla insolventní. Při prodeji se to mělo vyřešit. Vždyť to Vítek koupil i s jejich zařízením, které si pořídili za své peníze. Nájemníci šli tedy na notářství, ale tam jim bylo řečeno: "Třeba existují dvě kupní smlouvy. Jedna na činžovní vilu a jedna na doplatek, až se to podaří udělat rodinné."
Manželé Vítkovi přišli do Československa odkudsi z rozlehlých stepí Sovětského svazu. Chovali se, jak chovat se byli zvyklí všichni komunisté, pyšní na to, že jim v této zemi patří naprosto všechno. Paní Vítková byla osobní ošetřovatelkou prezidenta Ludvíka Svobody (agenta NKVD, poznámka red.), a proto zřejmě z kruhů, kdysi jemu blízkých se avizovalo, že budou potřebovat pomoci. Mafie na MNV Prahy 6 samozřejmě takové lidi upřednostňovala. Předtím bydleli Vítkovi v Břevnově v rodinné vilce u dr. Aleše, odkud měli soudní vývověď. Dr. Aleš s nimi podle pověsti, která je předcházela, prožíval peklo.
Nyní byl na řadě pětasedmdesátiletý osamělý pan Šindler. Zničit ho, to byla pro rodinu Vítkovou zcela hračka. Podlévali mu byt vodou, před okno mu narovnali dřevo, aby neviděl ven. Nakonec byl z toho tak psychicky zlomen, že ho odvezli do domova důchodců, kde během půl roku zemřel. Manželé Vítkovi pak vyvolali několik jednání ohledně toho, že tento byt je zdravotně závadný. Když pan Vítek prvně uplatňoval závadnost, tak ho chytil amok a před svědky z MNV a VB si klekl na koleno a začal znázorňovat střelbu do přítomných nájemníků. Paní Vítková jej halasně
doplňovala pokřikem, že její manžel má doma samopaly a že všechny postřílí. Rozruch, který kolem toho spustili nájemníci domu a novináři, byl i na mafii Prahy 6 hlasitý.. Manželé Vítkovi proto do toho suterénního bytu hadicí napustili skoro metr vody. Spokojeni se svojí dobře vykonanou prací zavřeli okno a nechali to tak dva měsíce. Pak si pozvali komisi a té nyní již nezbylo nic jiného, než byt vyčlenit jako závadný. Tak "chytře" získali tento byt jako nebytový prostor.
Vítkovi žijí trvale v Šárecké 28, zatímco na Lhotce mají 3 + 1, kam když zavoláte, tak se vám ozve pouze anglicky mluvící cizinec.
Již zmíněná Iva, paní Iva Sedlářová, mi vypráví: "Cokoliv nám spadne z terasy, můžeme považovat za ztracené. Měli jsme na vlastní náklady vybavenou kotelnu. Bylo zde ústřední topení. A v topení jsme se střídali po partajích. To všechno nám zabavil. Venku nám vytrhal vlastní kůly na prádlo, vlastní klepadlo. Vytrhal nám ve sklepě boxy na brambory. Zamknul nám půdu a prádelnu. V poslední době nám zamknul i naše sklípky, které jsou součástí bytu a kde máme své věci. Znemožnil nám přístup k uzávěru vody a plynu. Zahradu si obehnal ostnatým drátem, protože se mu údajně ztratily dva páry starých bot a jedny hrábě. Od té doby plot byl předmětem několika řízení, že to bylo postaveno bez stavebního povolení, že je to stavba trvalého charakteru, narušuje okolí. Sankciován byl, pokutován, nic nezaplatil, měl hroší kůži, přežil to."
Nájemné brát,
nájemníkům se smát
Dům v Šárecké ulici vykazoval závady, protože od roku 1935 do něho nebylo investováno. Původně zde bylo postaveno centrální ústřední topení, ale to za časů nástupu nového majitele již dosluhovalo. Nájemníci, protože měli zakázáno od pana Vítka celou zimu topit, nakonec si vysoudili právo si postavit nové vytápění. Stálo je to 75 000 Kčs. MNV jim dočasně snížil bytovou kategorii na druhou, ačkoliv vlastně neměli ani tu druhou, protože to topení bylo na jejich náklady. Po roce 1989 je ta situace absurdní v tom, že jdou všechny peníze do kapsy pana Vítka, od nich pobírá činži za 2. kategorii a nájemníci přitom mají vlastní sporák, vlastní vybudovanou koupelnu, vlastní plynovou karmu, vlastní topení. Byly tu již tak zkorodované rozvody, že v koupelně u jednoho nájemníka tři čtvrtě stropu spadlo. Samozřejmě, že to na vlastní náklady opravili. A ti lidé nemají stud vybírat nájemné za nic? Za dobu dvaceti let, kdy Vítkovi vlastní tuto vilu, museli si nájemníci udělat nové elektrické a vodovodní rozvody, nové odpady. Vítkovi jako majitelé neměli přitom žádné povinnosti. Na všechny námitky paní Vítková bohorovně se špatnou dikcí cizinky prohlašovala: "My to tóho pénize távat nébudem. Néš to spátne, já tžií to fěnuju savětskoj ambasátě."
Justiční "botostroj"
V současnosti mají nájemníci ze Šárecké 28 od pana Vítka výpověď, se kterou se obrátili na naše tzv. nezávislé soudy. Poznal jsem osobně pana Vítka na chodbě soudní budovy na Praze 6. Neustále se nahlas sám pro sebe na kohosi zlobil. Působil na mne dojmem nepříjemného člověka, zmítaného vnitřními problémy, které, protože mu chybí sebeovládání, rád promítá do svého okolí. Soudu předsedala paní JUDr. Hubáčková. Ač jsem seděl pouze na lavici pro veřejnost, zajímala se, co u soudu dělám. Co by ji však mělo zajímat především, to jest nestranně jak strana žalující, tak strana žalovaná, v tom její právo jaksi kulhalo na jednu nohu. Nevšiml jsem si za celou dobu jednání, že by se jednou ráčila zeptat též strany žalující, jaké jsou její bytové podmínky, a proč chce uvolnit byty ve vile. Předsedkyně se namísto toho ptala nájemnice paní Sedlářové, jakou mají chalupu na Šumavě. Překvapovalo mne, že když ta si ji koupila za čtrnáct tisíc odhadní ceny, že by se tam měla odstěhovat. Ona má užívací právo v Praze a musí být nějaký důvod jí toho práva bydlet v Praze zbavit. To by se pak lidé mohli stěhovat i do budek postavených na zahrádce a naše města by mohly obepínat romantické kolonie slums, jako je zvykem v banánových republikách. Hlavně, že bolševici by žili dál ve vilách. (Pro srovnání v obdobné situaci byl před listopadem i Václav Havel, který, protože bydlel současně na Hrádečku, ale i v Praze, byl tehdejší justicí tlačen k tomu, aby se jednoho z těchto sídel vzdal. Teprve obětavostí přátel, jedněch z těch, co ho dnes již zajímají méně než bolševici, kteří se tehdy přihlásili na Hrádečku k trvalému pobytu, bylo toto dilema vyřešeno). Je vidět ale, že jako se nezměnili soudci, přetrvávají i jejich metody dodnes.
Je zajímavé, že předsedkyně soudu JUDr. Iva Hubáčková vynesla rozsudek již v prvém kole. Nedala do zápisu, jestli nájemníci požadují své vybavení v domě uhradit. Jako v baťovně vypadnou ze stroje cvičky, i z ní lakonicky vypadlo: Do tří měsíců po přiměřeném bytě! Stačilo jí k tomu necelých třičtvrtě hodiny, přičemž brala za směrodatné vývody pana Vítka, se kterými druhá strana nebyla ani seznámena. Teprve v rozsudku se dozvěděli, co proti nim žalující strana vlastně má. Absurdní je to, že oni vycházejí z toho, že paní Sedlářová má dvoupokojový byt 2. kategorie. A ona to přitom není pravda. Paní Sedlářová má 1. bytovou kategorii podle nájemní smlouvy dočasně sníženou na druhou, díky instalací vlastního vytápění. Navíc ona má třípokojový byt a odpočítávají jí část metrů z toho jednoho pokoje, protože je zde přímý vchod do domu. Jak jsem si mohl ověřit u dalších soudů, je to všude stejné, pokud se nájemník vily začne soudit s majitelem, obvykle to prohrává hned v prvním kole. Je podivné, že soudy postihují tyto věci již jako ve fungujícím kapitalistickém systému, podle zákona na ochranu majitelů, a přitom protivážné zákony, které se opírají i o ochranu nájemníků, u nás platné ještě nejsou. Tím, že se zrušil zákon o rodinných vilách a že vypadly z bytového fondu, tak nájemníci jsou vydáni napospas majiteli. To, co je uvedeno v Občanském zákoníku, je tak zeširoka, že si z toho může kdokoliv vybrat, co chce. Politický teror se změnil na teror úmyslně nedostatečné legislativy podložené penězi.
Obdobného druhu je i otřesný případ na Malé Straně, kde došlo k tak absurdní nelidské situaci, že majitelka, které byl vrácen dům v restituci, si najala šerify, kteří napadli a bili nájemníky vyhánějíce je z jejich dosavadních domovů. Pokud ale toto schvaluje současná pravicová vláda, vítězství levice v příštích volbách je nevyhnutelné.
Kocourkov na pokračování
"Rozhodnutím z odboru výstavby z 13. 2. 1974 se zamítá odvolání manželů Vítkových, a to do dalšího rozhodnutí o uložení vyhotovení nové dokumentace přesného plánu podkroví. Odvolání se zamítá... Skutečnost, že vám bylo uloženo předložit přesné plány podkroví, ještě neznamená, že dnešní skutečný stav je stavem právním. Teprve po splnění vaší povinnosti podle bodu č. 1 napadeného rozhodnutí, posoudí stavební úřad samostatně a nově, zda zjištěný nesoulad bude řešen podle ustanovení ş 8, odstavce 2, stavebního řádu a - 13, odstavce i listiny b, vrácení do kolaudací schváleného stavu v r. 1934, nebo zda úpravy budou ponechány a vydáno dodatečné rozhodnutí o přípustnosti stavby dle ş 16, vyhlášky 144P/59 UL." Z odboru výstavby ONV Praha 6, de facto otrocky, přestože byli ještě lépe seznámeni s celou problematikou, opisují to samé. Pak mu posílali ještě dopis, že to za něho uvedou do původního stavu. (Podle zmíněných falešných výkresů a dodatečně mu to
naúčtují. Naštěstí zůstalo pouze u těchto výhrůžek).
Pan Vítek si patrně vzal z úředních nesmyslů příklad, protože nedávno poslal nájemníku panu Görnerovi dopis, kde ho upozorňuje, aby do dvou měsíců dal byt v podkroví, který prý změnil stavebními úpravami, do stavu dle kolaudačních výkresů z roku 1935. Bude-li si pak pan Görner na něho dále stěžovat a vyvolávat nepříjemnosti, pan Vítek se zasadí o to, aby spadl do sociální sítě.
(pokračování příště)
Luboš VYDRA