--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Blažek Pavel
Název: Karlovarský biliár IV.
Zdroj: NN Ročník........: 0003/006 Str.: 024
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 15.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Kauza Chladící zařízení Přednosta Okresního úřadu v Karlových Varech ing. Josef Turek ke dne 27. listopadu 1992 jmenoval pana Zdeňka Hybeše statutárním zástupcem s. p. Chladící zařízení ve Staré Roli "do doby zániku organizace a předání majetku s. p. novému nabyvateli na základě uzavřené veřejné soutěže". Ve vztahu k uvedenému podniku šlo na podzim loňského roku již o čtvrtý úřední akt: Ke dni 31. října 1992 byl z funkce ředitele odvolán Jan Kundrát (agent StB, reg. č. 23960, 396003, krycí jméno "Kříž", 150545), k 1. listopadu 1992 byl do funkce jmenován Jiří Moravec s platem 8 700 Kčs měsíčně, aby byl tímtéž orgánem k 26. listopadu 1992 odvolán. Jmenovací a odvolací listiny neobsahují zdůvodnění kvapných úředních kroků, známých užšímu okruhu úředníků a veřejnosti s dvoutýdenním předstihem, v případě jmenování pana Hybeše nejpozději k datu 25. listopadu 1992, jímž začíná malá karlovarská satanella beztrestných tanečníků a tanečnic na biliárovém sukně.

Dne 25. listopadu 1992 obdrželo okresní ředitelství policie (pan Ševčík - policejní kapitán, technik PCO) dopis na hlavičkovém papíru podniku Chladící zařízení se stručným textem: "Žádám o okamžité odpojení z pultu centrální ochrany", firemním razítkem č. 3 (disponuje s ním úřednice firmy paní Zajíčková) a podpisem shodným s podpisy pana Kundráta (agent StB, odvolaný z funkce k datu 31. října 1992!!!). Střežení pultu (trezoru) bylo karlovarskou policií okamžitě zrušeno, aniž by si policisté cokoliv ověřili (podpis, otázku, jak se pan Kundrát dostal po odvolání z funkce k razítku paní Zajíčkové a firemnímu dopisnímu papíru), neprodleně ve smyslu závazku uzavřené smlouvy uživatele informovali a vše řádně vyšetřili. Na žádost statutárního zástupce s. p. Chladící zařízení Zdeňka Hybeše o vysvětlení záležitosti, sdělení jména osoby, která k odpojení trezoru dala podnět s upozorněním, že se v něm běžně nalézají částky nad 100 000 Kčs dne 18. prosince 1992, ředitelství karlovarské policie odpovědělo: "Na základě Vašeho shora uvedeného dožádání Vám sděluji, že objekt z PCO byl odpojen dne 25. 11. 1992 na základě písemné žádosti podniku Chladící zařízení." Vyšetření záležitosti by mělo být úkolem Inspekce ministerstva vnitra a orgánů činných v trestním řízení. Mělo by nám říci, zda šlo o nedbalost policistů nebo komplot policie s agenturou StB proti panu Hybešovi (předseda karlovarské občanské komise, poslanec městského zastupitelstva a člen komise veřejného pořádku), či součást rozkrádacích operací pod privatizačním pláštěm. V dané souvislosti je třeba připomenout, že o dva dny později, 20. prosince 1992, byl Zdeněk Hybeš fyzicky napaden s následnou několikaměsíční pracovní neschopností (viz Karlovarský případ varuje, NN č. 3/93). Ale ani zde naše kauza nekončí.

Podle svědectví předala úřednice podniku Chladící zařízení a disponovatelka s podnikovým razítkem č. 3 paní Zajíčková dne 27. 11. 1992 na karlovarských spojích firemní dopis s datem 27. 2. 1992 a textem: "Objednávka. Žádáme o přeložení st. linky 44325 do pobočkové ústředny ÚSR 3/15 u areálu podniku. 44325-omezení volby OK-2." Doklad je vybaven firemním razítkem č. 3 a podpisem shodným s podpisy pana Kundráta (agent StB). Podle odborníků je smyslem této záhadné žádosti "ukradení image Chladícím zařízením" proto, že uvedené telefonní číslo je klíčovým číslem obchodního styku se zákazníky, kteří jsou na něj po léta zvyklí. Nemá být bez vztahu k iniciativám firmy spol. s r. o. Strojoprav - Chlaďaři, Nerudova 1, Karlovy Vary-Stará Role. Podle telefonních čísel, uvedených na propagačním letáku této firmy, byli jako její členové identifikováni: Jan Kundrát (bývalý ředitel Chladících zařízení, agent StB), Václav Rudolf (montér Chladících zařízení, syn kádrovačky z 50. let a ředitele OPMH), Zajíček Lubomír (manžel pracovnice Chladících zařízení, disponovatelky s firemním razítkem č. 3 atd.), Jirgl Jiří (mistr v Chladících zařízeních, osobní přítel generála Vacka). Operaci odkryl Zdeněk Hybeš, který po nástupu do funkce vydal mimo jiné dne 13. prosince 1992 příkaz k provedení inventarizace veškerého majetku s. p. Chladící zařízení. Komise pracovala ve složení: Miloslav Syrový (předseda), ing. Wágner, Josef Havlíček, Jaroslava Růžičková. Řídila i dílčí inventarizační komise. Dospěla k následujícím zjištěním.

V inventarizaci materiálových zásob skladů (účetní skladů byla paní Marta Kundrátová) nebyl evidován materiál v hodnotě 129 904 Kčs a dále 587 kg mosazných tyčí. 326 kg mosazných šestihranů, 160 kg hliníkových profilů, 35 kg měděných trubek. Na dvoře závodu vedle skladu bylo 50 dvoumetrových rámcových dílů kovového plotu, zakoupeného v roce 1990 z příkazu ředitele Kundráta a ve stejný den na jeho pokyn odepsaných do režie podniku skladní Holečkovou. V inventarizaci základních prostředků komise zjistila, že stroje a zařízení jsou bez inventárních čísel a často i bez výrobních čísel. Několik strojů se nepodařilo dohledat, počítač PCAT 286 nebyl vůbec evidován. Dům č. 63 ve Valech - Mariánské Lázně byl předmětem machinací (v roce 1983 zakoupen za 266 214 Kčs, v roce 1990 vykazován za pořizovací hodnotu 911 000 Kčs a zůstatkovou hodnotu 489 000 Kčs, v evidenci roku 1992 se objevila pořizovací hodnota 526 000 Kčs a zůstatková hodnota 190 000 Kčs, uvedená i v privatizačním projektu). V roce 1992 u základních prostředků nastal "stav neevidence". V pořizovacích hodnotách zde komise zjistila rozdíl za dva milióny korun. U prostředků DKP pořizovací hodnoty od 300 do 5 000 Kčs bylo vše bez evidenčních čísel, výrobní čísla nebyla rovněž uvedena, věci byly neoznačeny, bez dokladů o vyřazení, likvidaci či prodeji. Dále chyběly předměty v hodnotě 65 191 Kčs (stroje, nástroje, magnetofon, plynový sporák atd.). U DKP do 300 Kčs chyběly předměty za 9 600 Kčs. Byla neevidována a nezjištěna hodnota u 98 věcí (televizory, ledničky atd.)... Případ karlovarského podniku Chladící zařízení je jen nepatrným zlomkem v místním biliáru a naší satanelle v miliardovém taktu, rozpoutané ve druhé polovině osmdesátých let komunisty privatizací státních akciových společností (v roce 1988 si ve FS odhlasovali vstup soukromého kapitálu do nich) a polistopadovou realizací plánu transformace své ekonomické (a tím i politické) moci podle vzoru "eurokomunistických" stran v součinnosti s ústavy KSSS a řízených složek KGB-GRU. Polistopadový proces beztrestného rozkrádání majetku KSČ-SSM-NF a státního majetku komunisty a agenturou StB tvoří již neodčinitelnou historickou vinu všech polistopadových vlád, ministrů a parlamentních stran. Pokud nechtěli vládnout jen proto, aby se mohli napakovat také. Volič, který pohrdl programem Klubu angažovaných nestraníků, hlasoval proti sobě samému. Možná, že kdyby Zdeněk Hybeš "držel hubu a krok" a něco si nakradl taky, nebyl by 20. prosince 1992 demonstrativně zmlácen, nebyl by obětí pokusů o kriminalizaci své osoby, policisté by na něj nepsali anonymy, vltavský tisk a rozhlas by proti němu nevedly kampaň.

Anonymní dopis karlovarských policistů Ministr vnitra Jan Ruml v říjnu loňského roku obdržel dopis podepsaný "Příslušníci OŘ PČR K. Vary" s datem 15. 10. 1992. Jediným tématem anonymů je Zdeněk Hybeš, "který hledá pouze svůj osobní prospěch a jehož charakterové a morální vlastnosti odpovídají spíš ražení osob, proti kterým zakročujeme" (citováno z anonymu "hrdinných" policistů).

Dopis má styl udání mísícího lži s polopravdami. Usvědčuje autory z dlouhodobé koncepční práce na kompromitaci pana Hybeše. Bezděčně evokuje vzpomínky na akta StB, která vykonstruovaně kriminalizovala vybrané osoby v politických nebo trestních paragrafech. Bez zajímavosti zde není ani ochota, s níž na hru přistoupila Krajská občanská komise západočeské oblasti, která rozhodla anonymní dopis prošetřit!!! (Viz zápis pana Vlastimila Pelikána ze dne 3. 11. 1992 ověřený dr. Janem Šindelářem a Václavem Maredou). V dané souvislosti nabývá na významu následující skutečnost. Dne 15. ledna 1992 podal předseda karlovarské občanské komise Zdeněk Hybeš oznámení na okresní prokuraturu pro podezření z trestného činu ohrožení služebního tajemství podle ş 173/1 tr. zákona na člena komise při OS SNB Karlovy Vary prověřujícího příslušníky StB pana Jiřího Fuchse. Karlovarská policie pod č. j. ČVS: OOP-88/92 podnět odložila "jako akt plně odůvodněný" přesto, že pan Fuchs v roli "poradce" Jana Vigha (viz NN č. 5/93, stať Karlovarský biliár III.) mu sdělil poznatky nabyté při výkonu své funkce člena prověrkové komise vázaného mlčenlivostí (ujištění, že v agentuře pana Vigha nepracují příslušníci StB, sdělení, že pracují v agentuře Attila atd.)...

Anonymní dopis je založen na snaze zvrátit uzavřené šetření autonehody pana Hybeše dne 28. 6. 1991 a zprošťující rozsudek okresního soudu 1 T 90/91 ze dne 27. ledna 1992 ve věci trestných činů výtržnictví a ublížení na zdraví při služebním zákroku CBS v lázeňské zóně u grandhotelu Pupp dne 1. ledna 1991 kolem čtvrté hodiny ranní proti hlučné skupině silvestrovských oslavenců, jehož se mimo jiné účastnil i pan Vigh se služebním psem. Při zákroku - tahanici a místy rvačce - došlo ke zranění Petry Hauserové (podle znalkyně byla poraněna tupým předmětem, jímž mohl být konec distanční tyče nebo úder košíku služebního psa vyšší hmotnosti).

Další obvinění anonymů jsou již jen typickou estébáckou manipulací s fakty. Pan Hybeš je bez důkazů viněn z toho, že prosadil do prověrkové komise příslušníků SNV Michala Drbohlava (byl trestán pro majetkové delikty) se zamlčením mechanismu tvorby komisí a jejich prověřování a jmenování z pražského centra (Petr Uhl a další), i toho, zda Zdeněk Hybeš znal či mohl znát minulost uvedené osoby. Anonymní policisté dále tvrdí, že pan Hybeš v době zaměstnání u CBS spolu se svou ženou vykonával pro Wolfganga Schmusche zvláštní činnost ("vyběhal povolení k udržení 7 soukromých zbraní na policii v Bratislavě"), a zamlčují, že paní Květoslava Hybešová již od 14. ledna 1991 služební cestou urgovala celní odbavení zbraní, vysílaček, aut a podobně, což vedení CBS nečinilo, v září téhož roku žádala občanskou komisi o prověření HZP č. 3/90 - CBS Karlovy Vary, po níž následovalo její fyzické napadení ze strany Jiřího Finta ve služebně CBS dne 7. 2. 1992 (karlovarská policie případ odložila pod č. j. ČVS OOP-P-160/92). A pan Hybeš již 2. června 1992 policii upozornil na objednanou rvačku v Plzni majitelem CBS Schmuschem, na jeho dluhy v SRN ve výši asi 4,5 miliónu marek, na jeho snahu uprchnout z našeho území, neoprávněné prodeje zahraničních aut, snahy prodávat zbraně na černém trhu. V tentýž den učinila paní Hybešová závažné podání v otázce zbraní na ředitelství plzeňské policie... V estébáckém umění lži je pan Hybeš taky nařčen z převlékání kabátu, přestupu z OH do ODS, což podle člena OH i ODS je zjevná nepravda. Komunistická krvelačnost pisatelů anonymu se dere na povrch v závěrečných pasážích dopisu, kdy bezděčně prozrazují své záměry: "... panu Hybešovi nejde o přispění ke zlepšení práce policie, ale pouze o svůj osobní prospěch. Je skutečně paradoxní, že by lidé takovéhoto ražení, kteří zasluhují spíše naší pozornosti (bohužel), by se měli spolupodílet na řízení práce policie. (Potrhl P. B.). Získané poznatky svědčí pro to, že pisatelé dokončili přípravy po soudní linii a získali spojence v občanských komisích.

Karlovarský biliár je oknem do plzeňských a pražských podvodů, podrazů, lstí a lží. Anonymní dopis "policistů" tohoto města však obsahují ještě jednu pasáž, hodnou názvu "pardubická past". Je založena na důvěrné policejní znalosti života paní Květoslavy Hybešové, která se znala s Jesefem Štaubertem z dětství v Košeticích na Pelhřimovsku, pár let povinné školní docházky navštěvovala stejnou školu a bydlela na kalovarském Čertťáku, kde se nacházelo i Štaubertovo bydliště. Konstrukce je doplněna o fakt, že pana Hybeše v jeho kauze 1 T 90/91 hájil JUDr. Průša, obhajující v soudních sporech i Josefa Štauberta, jemuž bude věnována kapitola Smrt krále podsvětí.

15. ledna 1993

Pavel Blažek

Text k fotografii: foto Pepíno Maraczi "Karlovarskou specialitou je i možný restituční nárok Zdeňka Hybeše na část likérky Becherovka, kterou byl jeho otec pod nátlakem nucen prodat v době ředitelování nositele mnoha vyznamenání KSČ soudruha ing. Václava Lupínka staršího, organizátora Reflexem obdivované milionářské svatby svého syna. Pan Hybeš někomu zavazí i zde."