--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Zdeněk Jaroslav
Název: Celej táta!
Zdroj: NN Ročník........: 0003/006 Str.: 026
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Z informační banky Náš čtenář dr. Jaroslav Zděnek z Prahy 10 poslal do redakce Necenzurovaných novin vzpomínku, která se ná zdá neobyčejně současná.

"Jako právníka mě zaujal článek z č. 27/92 NN o jmenování nové Legislativní rady vlády ČSFR. Až na jednoho jediného člena rady neznám, ale soudě podle profesorských a akademických titulů u některých, které získali u bolševiků, musí to být asi "pěkná" rada! Měl jsem tu čest setkat se jednou v životě s jedním z nich - se soudruhem Bogusčákem, jenž mě jako stovky jiných kolegů zkoušel na právnické fakultě v roce 1950. Šlo tehdy o "prosévací dodatečné zkoušky" z tehdy nakvap přednášených tří předmětů: základy marxismu-leninismu, teorie státu a práva a dějiny státu a práva SSSR.

Tyto zkoušky jsme museli absolvovat navíc, a to i když jsme složili už všechny státem předepsané. To jest tři státní a rigórozní zkoušky. Lze si tedy domyslet, jaký "smysl" měly tyto tři nové zkoušky. A zatímco u těch státem předepsaných zkoušek se přece jen zachovávaly určité etické zásady, a to i přesto, že řada osvědčených pedagogů musela po roce 1948 vysokou školu opustit, u těchto dodatečných zkoušel šlo o nové "prověřování". Co se nezachytilo v osidlech prověrek v roce 1949, to se teď mělo vyhodit při těchto dodatečných zkouškách.

Měl jsem tenkrát to velké štěstí, že jsem jako "nenápadný" prošel, pamatuji však desítky kolegů, kteří při některé ze zkoušek inkasovali "nedostatečnou" a oprava byla možná jen jednou! Přirozeně, že podruhé zas dostali otázku, kterou by nezodpověděl ani examinátor a sbohem - museli se se studiem rozloučit.

Ptáte se, kdo se k tomuhle "účinnému" zkoušení propůjčil? Mám dodnes tři z těchto horlivců podepsány v indexu. Byli to všechno tehdy ještě studenti, tak jako jsme byli my, někteří dokonce z mladších ročníků! Ale na rozdíl od nás to byli kovaní bolševici, kteří se s fanatismem uvolili přenést revoluci i na půdu právnické fakulty. Tihle pro nás představovali "tvrdou pěst dělnické

třídy", která si to prostě přišla vyřídit s "reakčním semeništěm", jakým tehdy pro ně byla naše fakulta a spolek Všehrd. Jistě vás bude zajímat, že ještě v roce 1947 bylo ze 12 členů předsednictva Všehrdu voleno na právnické fakultě jedenáct (!) národních socialistů a lidovců.

Komunisté a sociální demokraté utrpěli v tomto roce drtivou porážku. Pamatuji, jak na ostrově Žofíně, kde se konaly tyto volby, syn soudruha Václava Kopeckého, kandidujícího za komunisty, se před 2 000 posluchači zesměšnil. Napodoboval totiž svého ožralého otce, který tak činil na mnoha jiných místech. Tenkrát celý sál skandoval: "Celej - táta! Celej - táta!" Nastala tedy doba pomsty a mladý Kopecký spolu s ostatními komunistickými bosy si k tomu opatřil věrné slouhy.

Ale vraťme se na právnickou fakultu, kde mě tehdy zkoušel soudruh Vítek - kolega z ročníku, typický bolševický fanatik, jenž neslavně proslul při prověrkách v roce 1949. Dalším byl soudruh Boguščák, tehdy snad o dva ročníky níž než my, zkoušení. Zkoušel mě v modré svazácké košili, aby ani na okamžik nebylo na pochybách o jeho "kvalitách". Třetí byl soudruh Průša. Od té doby jsem se zaplaťpámbu s těmito soudruhy nesetkal, protože jsem už neměl příležitost navštěvovat svoji alma mater, a vlastně jsem k tomu neměl ani chuť. Jak se jmenovaní chovali potom, nevím, ale vím to, že jsem je tehdy jako veliká většina od nich zkoušených, považoval za bolševické fanatiky, za nástroj komunistické pomsty. A jestliže si ještě dnes troufá soudruh Boguščak ve své

bezmezné drzosti zastávat tak významnou funkci v demokratickém státě (jako kdyby nebylo jiných erudovaných právníků s čistým štítem!!) a je mu dovoleno takovou funkci zastávat, pak je cosi smrdutého v našem státě!"

SE ZÁVĚREM DOPISU MŮŽE REDAKCE NN JEN SOUHLASIT.