--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Zdeněk Jaroslav
Název: Sbohem armádo...! aneb "Jak by se zachovali?"
Zdroj: NN Ročník........: 0003/006 Str.: 026
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

"Neznám zbytečnější instituci, nežli je naše armáda pod velením, jaké je dnes. A to prosím stojí ročně více nežli cca 25 miliard korun! Dovedu si jasně představit, co se dělo v lampasáckých mozcích bolševiků od listopadové revoluce 1989 do srpna 1991 a po něm, kdy s konečnou platností došlo ke kolapsu Velkého Bratra na východě. Do té doby totiž ještě pořád zbývala naděje. Pořád se dalo věřit, že se to nějak obrátí. Zřejmě stálo zato udržovat s Moskvou kontakty a tady u nás číhat jako pátá kolona. A tak si myslím, že by stálo zato zasáhnout do toho "černého lampasáckého svědomí", vyškoleného v moskevských školách a přivyklého hrát si na zelených stolech na válku s imperialismem. Je tam toho černého asi pořád ještě dost. Naděje jim ale silně poklesly, kde teď hledat záštitu? Byli na ni tak přivyklí!

Ano, zhroutilo se jim všechno. Ale protože "bolševik zůstane bolševikem, i kdyby trakaře padaly", raději budou pěstovat politiku "dvojí tváře". Vůči mužstvu a veřejnosti budou korektní "demokraté", uvnitř však nadále bolševiky.

Letos v létě jsem byl na Šumavě a měl jsem možnost se seznámit s vývěskami na Kvildě, Lenoře a jinde, kde se informovalo o výsledcích voleb 1992. Všechna ta krásná šumavská místa jsou hustě osídlena "lampasáky" tamních posádek. Však také výsledek voleb tady byl šokující: LEVÝ BLOK MĚL TÉMĚŘ TOLIK HLASŮ JAKO ODS ! Takže to je to "černé v lampasáckém vědomí", co se nedá předělat. A tak jako Slánský nebo Husák byli přesvědčeni, když byli bolševiky vězněni, že jde o omyl či snad o jakési zaškobrtnutí na vítězné cestě ke komunismu (tak jako Honecker i v soudní síni zdravil zaťatou pěstí!). Tak i naši "lampasáci" ve velkém procentu nepřestávají být vyznavači toho, k čemu původně byli vycvičeni!

Nikdy nezapomenu, jak v onom památném listopadovém týdnu, kdy jsme ještě v plné svornosti toužili po svržení totality, jsem stál u rampy Národního muzea a pozoroval projíždějící auta na magistrále, jež troubením odpovídala na mávání davu a nesla duch revoluce dál po naší zemi... Vtom se mezi auty objevila kolona šestsettrojek s důstojníky, kteří se zřejmě vraceli ze štábních nebo vyšších porad. Na mávání davu odpovídali zarytým mlčením a bylo patrné, že by nejraději po nás začali střílet. Nikdy na tento dojem nezapomenu a měli bychom si toho být všichni vědomi. Totiž že nejkoncentrovanější bolševismus byl vedle Bezpečnosti v armádě. A že je tam stále! A dokud nedojde k podstatné výměně "nepostradatelných" kádrů, bude to s námi špatné. Anebo alespoň nejisté.

Za mého života nás měla naše armáda celkem čtyřikrát bránit. V roce 1938, v roce 1939, v roce 1948 a v roce 1968. Vždycky selhala. Vždycky měla "alibi". Nebyl jí vydán rozkaz. Nedej Bůh, kdyby došlo k novému přepadení naší země, např. při převratu na Ukrajině nebo v Rusku, rozkaz by jistě byl vydán, ale... jak by se zachovali rudí lampasáci?"

Hodně zdaru, váš dr. Jaroslav Zděnek z Prahy