DISTRIBUCE Z ŽABÍ PERSPEKTIVY III.

Konec monopolu

Poštovní novinová služba - První novinová společnost, a. s., ztratila v roce 1990 výsadní postavení v distribuci tisku, stala se objektem všeobecné kritiky a nespokojenosti, politických a vydavatelských bojů. Zprivatizování prodejních míst, operativní nepružnost a odchody schopných pracovníků vedly negativistické kritiky k prognózám brzkého pádu PNS, které se dosud nesplnily. Zdá se, že ve zkoušce ohněm prokázaly svou životaschopnost základní principy jejího distribučního systému natolik, že donutily Josefa Kudláčka čelit snahám pěti vydavatelů o ovládnutí PNS, a. s., jako naši nejsilnější distribuční firmu v zájmu zachování šance na svobodné šíření informací. Vývoj v posledních třech letech ukázal, že problémy této firmy jsou spíše v její zatíženosti zejména vlastní byrokratickou minulostí a jejího centralistického schématu.

V komunistickém režimu o výši nákladů titulů rozhodovaly limitované kvóty papíru, který jen výjimečně a navíc v minimální míře reagovaly na skutečnou poptávku (s výjimkou Rudého práva a některých ideologicky preferovaných vydavatelských aktů). Centrálně rozepsané kvóty - příděly pro okresy, vyžadovaly minimální podnikatelskou aktivitu a vytovřily nepružný a pohodlný systém prodejce-okresní závod-krajské centrum-pražské ústředí (nejzbytečnější článek byrokraticky centralizované soustavy). Ztráta monopolu a nástup tržních podmínek nemilosrdně obnažily všechny nedostatky. Zejména špatnou operativnost, nepořádky v objednávkách a platbách, zneužívání exkluzivity ke zvyšování vlastních příjmů, v nichž má výnamnou roli i předstih PNS, a. s., v předplatném (zisk peněz pro podnikání v průměru šest měsíců předem). V současnosti ve vznikajícím konkurenčním prostředí dokáží držet krok jen některé části PNS - divize severní Morava, jižní Moravy, východní Čechy, závod Brno-město ...

Soukromé distribuční firmy

Exploze kamelotských a distribučních firem v roce 1990 vedla velmi brzy k jejich difenciaci jak z hlediska výkonů, tak i z hlediska podnikatelské etiky. Hodnotící měřítka je třeba spatřovat v následujících oblastech.

1. Dodržování zaváděcích dnů (společný den prodeje pro všechny distributory) na základě dohody s vydavatelem hájí zájmy čtenáře-kupce, který je porušováním této zásady poškozován například v inzerci zhlediska práva na stejnou včasnost informace.

2. Poskytování komplexního odbytového servisu vydavateli - kvalitní a přesné zpracování objednávek, optimální uspokojování poptávky, včasnost plateb, výkonnost prodejní sítě, operativnost (pružnost ve vyhodnocování remitendy, maximální zkrácení doby nezbytné pro objednávku nákladu).

3. Rozšiřování počtu prodejních míst a zlepšování kultury prodeje.

4. Modernizace svých činností.

5. Výše měsíčního obratu. Podmiňuje schopnost firmy plnit předchozí úkoly.

a) V lukrativních regionech (Praha, Brno, Ostrava, východní Čechy, severní Morava, jižní Morava) by měl obrat dosahovat částky deseti miliónů korun.

b) V ostatních oblastech z důvodu vyšších nákladů (přepravní vzdálenosti, nižší koupěschopnost - Vyšočina, malá poptávka - jižní Čechy) by měl měsíční obrat oscilovat kolem částky patnácti miliónů korun.

6. Pojetí exkluzivity. Zájem vydavatelů svěřit vysoce poptávkový titul firmě s kvalitním odbytovým servisem by neměl být distributorem chápán monopolně jako zdroj nadzisku.

Rizika a nešvary

Solidní firmy svůj hlavní úkol spatřují v pracné distribuci denního tisku a titulů určených široké veřejnosti (odborné časopisy řadí mezi tzv. vysoce abonentní tituly). Ve snaze o komplexní nabídku jsou odkázány na smluvní prodejce v několikasetčlenné síti a na drobné distributory, zaměřené jen na vybraný okruh sortimentu. Daná skutečnost bývá často zdrojem konfliktů a problémů, které distributora mohou dostat i do druhotné platební neschopnosti tím spíše, že naše zákony a soudní praxe vyvolávají dojem, že tolerují dlužníky a ty, co neplní smluvní závazky či jednají nekale. Vše lze ilustrovat na několika případech.

1. Obchodní nadřazenost drobného prodejce (není povinen platbou za neobjednané zboží) ho vyvazuje z povinnosti uspokojovat poptávku v plném rozsahu.

2. Neexistence "chráněného území" umožňuje prodejci odebírat stejný titul od několika distributorů a provádět machinace s remitendou na úkor některého z nich (distributoři dávají prodejci zpravidla volnou remitendu, přestože ji sami nemají). V podstatě stejná situace vzniká v případě prodeje rozkrádaných nákladů v tiskárně, nebo při neplnění platební povinnosti prodejcem, který si prostě vše objedná od jiného distributora.

3. Neplatiči.

Druhotná platební neschopnost státních podniků, tolerovaná mocenskými orgány stejně jako v případě "malých" dlužníků, měla ve svých důsledcích demoralizující dopad. Neplatiči rostli jako houbi po dešti i zde.

Pro názornou představu lze uvést: brněnský občan Mach (firma Elis, registrovaná na jeho matku) jednomu distributorovi dluží půl miliónu korun, pan Hrubijak z Karlových Varů dluží 620 000 Kč, pan Hergesl z téhož města 150 000 Kč, pan Novotný ze severočeských Třebenic 310 000 Kč, PNS, a. s., si v loňském podzimu dovolila dlužit vydavatelům i distributorům mnohamiliónové částky...

Jedním z důvodů zadržování plateb za tisk ze strany drobných prodejců je jejich závislost na příjmech z prodeje cigaret, alkoholu a dalšího zboží, které platí v hotovosti hned při jeho převzetí. Odstranit tento nešvar může navrhované řešení udílením licencí na prodej tisku, a zavedení inkasních plateb - práva inkasovat peníze z účtu odběratele vzhledem k pravidelnosti dodávek a stahování remitendy. Již proto, že distribuční firmy mají nejtěžší obchodní podmínky a jiné podmínky pro odvod remitendy než prodejci.

Poznámka

V první části statě (NN č. 3/93) jsem slíbil otisknout svědectví kamelotů, dokládajících tvrzení Pavla Briše v jeho provolávání o "okrádání kamelotů Tisk servisem", které jsem na základě vlastních poznatků označil za nepravdivé. Ve stanovené lhůtě nikdo ve prospěch jeho tvrzení svědectví nepodal. Jen pan Briš došel do redakce. Běz věcných důkazů. Choval se vulgárně a urážlivě.

Pavel BLAŽEK