--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: Konzervativci zvláštního ražení
Zdroj: NN Ročník........: 0003/007 Str.: 009
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Šokujícím dojmem zapůsobila zpráva, že výkonný výbor naší nejsilnější strany
nepodpoří zákon o restituci církevního majetku
a hodlá navrhnout cosi s krkolomným názvem
"zákon o zmírnění některých majetkových křivd
spáchaných za komunistického režimu". Je naprosto
nepochopitelné, proč by měly být křivdy pouze
"zmírněny" (a o jaké újmy se to vlastně jedná?),
a nikoliv úplně odstraněny tak, aby náprava byla pokud
možno úplná.
Spravedlnost je pouze jedna, nemýlím-li se, a pokud někdo uvažuje způsobem, jaký nám ústy V. Klause prezentoval nejvyšší orgán strany tzv. konzervativní, je to tragikomické. Občanští demokraté jenom potvrdili, že jejich skutečné zaměření je v podstatě levicové. Ne nadarmo postoj ODS vzbudil tolik neskrývaného nadšení hlavně mezi komunisty a Zemanovými sociálními demokraty, o dalších kuriózních neokomunistických skupinách ani nemluvě.
Konečně to není nic tak převratného, jak se na první pohled zdá. Liknavý přístup k restitucím církevního majetku, stejně jako k zákonu o protikomunistickém odboji, kdy ze stejně rychle a za podivných okolností upečeného návrhu, vypadlo i ono slůvko protikomunistický a odboj se změnil v jakýsi mlhavě definovaný odpor, zapadá přesně do kontextu Klausova zvláštního pojetí konzervatismu. Podobný výklad předpokládá, že konzervativní je to, co se nám právě hodí do partajního krámu a co s příslušným populistickým halasem předhodíme domorodému občanstvu - dá se to nazvat i jiným slovem: bolševismus ...
Jiný výklad patrně možný není - poohlédneme-li se zpět, zjistíme více prazvláštních a nadmíru nepochopitelných náznaků jiné než proklamované politické orientace ODS. Postačí připomenout odmítavé stanovisko pana předsedy k plošným restitucím a jeho obdobný názor na zcela oprávněné požadavky exilu, navíc nemilosrdně odstřiženého i od možnosti volit do českého parlamentu v zahraničí. Stejně odmítavý postoj zaujali naši budoucí konzervativci k otázce finančního odškodnění politických vězňů, jimž se dostalo částečné náhrady za utrpení v komunistických věznicích a koncentrácích formou jakýchsi dluhopisů - naproti tomu nijak nebránili vyplácení maximálního odstupného estébákům a vojenským hodnostářům sloužícím socialismu do poslední chvíle a roztrhání těla. Je už zbytečné a trapné hovořit o svérázném názoru na neexistenci nelegálních financí a mlčenlivém přihlížení
druhému rozkradení, tentokrát státního majetku komunistickou nomenklaturou. Všemu dominuje loňský výrok V. Klause, že slovo antikomunismus by nevzal do úst ... Prosím, proti gustu žádný dišputát, ale vydávat podobné názory za atributy konzervatismu je stejná drzost, jako Dienstbierův či Trnkův liberalismus. Neobstojí ani argument, že církevní restituce obnáší obrovskou rozlohu polí a lesů: opozice často mluví o statisících hektarech. Požadavky církve jsou podstatně skromnější a jsou vymezeny přibližnou výměrou 47 000 ha zemědělské půdy a 160 tisíc ha lesa. Nehledě už k tomu, že církevní statky byly vždy obdělávány s nevšední péčí a sloužily za
vzor. Samozřejmě, že není pochyb o potřebě nemalých finančních prostředků na charitativní a výchovné účely, jimiž byla církev vždy proslulá. Nelze přece provozovat školy, útulky či nemocnice bez peněz a patrně nejméně vhodné by bylo financování obdobných záležitostí ze státního rozpočtu. Vyřešení finančních otázek je samozřejmě nezbytné i pro možnost oprav a udržování církevních památek, které jsou - ať se to někomu líbí či nikoliv - součástí našeho kulturního dědictví. Jako příklad může
posloužit prohlášení pražského magistrátu, že nemíní dále financovat opravy církevních staveb - prostě na to nemá peníze. Došlo to tak daleko, že bylo nutno zastavit opravy některých pražských kostelů, přestože do nich teče a voda nenapravitelně ničí vzácné fresky nebývalé historické hodnoty. Nejpádnějším argumentem pro co nejúplnější restituci církevního majetku je budoucí odluka církve od státu, i když se nejedná o krátkodobou záležitost. Po politické stránce má církev plnou svobodu, úplná nezávislost však znamená i svobodu hmotnou: máme ještě v živé paměti, jak lze zneužívat finanční závislosti k ovlivňování církve samotné. Nemá však smysl opakovat všeobecně známá fakta - zasvěcený výklad problému podal v článku Restituce církevního majetku v NN č. 5 PhDr. Milan M. Buben.
Osobně si myslím, že hlavní roli v nedomyšleném postoji ODS hraje obava, že po odluce by se církev mohla stát do jisté míry konkurentem světské moci politické. Velmi výstižně to vyjádřil P. Jajtner (KDU-ČSL) slovy, že tyto obavy "ústí ve skrytou tendenci církev ovládat a učinit poslušnou tím, že bude učiněna zcela závislou na státní moci", a pokračuje: "Nerestituováním, nenavrácením církevního majetku, neodčiněním všech škod, by se jen dokonaly zločiny komunismu spáchané na církvích a křesťanech... byl by odřezán jeden z pilířů, které udržují stabilitu každého slušného a demokratického státního systému..." Odmítavým postojem svého výkonného
výboru k církevním restitucím se občanští demokraté zařadili do opozičního šiku socialistických liberálů, sládkovců, podivných soc. demokratů a komunistů. Přesto jsem přesvědčen, že zvítězí zdravý rozum a většina poslanců za ODS bude hlasovat pro plnou nápravu křivd a škod způsobených komunistickým režimem církvi.
Solidní pravicová a konzervativní strana je nám nadmíru potřebná - ODS však do podobného ideálu mnoho chybí a bylo by nanejvýš poctivé, kdyby to přiznala veřejně a označení "konzervativní" přenechala budoucím ... Přesně to před časem vyjádřil tuším R. Battěk, když prohlásil, že ODS je tou nejpřijatelnější levicovou stranou, kterou máme.
Bedřich KAREL